Osmačtyřicet hodin v Kosovu aneb liberální sen

Ivan Foletti

Současné Kosovo by se dalo popsat jako „neoliberální ráj“. Zdevastovaný stát de facto přestal existovat a byl nahrazen neviditelnou rukou trhu.

Před několika dny jsem se vrátil z exkurze v Kosovu, kde jsem byl se svými studenty. Jednalo se o návštěvu unikátních památníků balkánsko-byzantské malby ze XIV. století, které ve mně vyvolaly silné dojmy. Psát bych chtěl ale o tom, co na mě udělalo dojem ještě větší, o Kosovu samotném.

Za těch málo hodin, které jsme v Kosovu strávili, jsme stihli zaslechnout několik svědectví minoritních, a podle jejich vlastních slov, utiskovaných Srbů, a viděli jsme stopy po válce a také pomníky padlým hrdinům UÇK (Kosovské osvobozenecké armády). Ty posledně jmenované by jistě stály za ikonografickou analýzu: jedná se o obrazy, které jazykem Stalinova Ruska píší dějiny. Působivě nakonec vypadaly i všudypřítomné nápisy „Thank you Bill“ s fotkou usmívajícího se ex-prezidenta či jeho sochou v nadživotní velikosti... .

Nechtěl bych se ale pouštět do otázky legitimity řešení aktuální Kosovské situace, k čemuž mi schází kompetence. Rád bych popsal jednoduše to, co jsem viděl v okolí legendárního Kosova pole. Na velké úrodné planině, kde se psaly důležité kapitoly balkánských dějin — od založení Pečského patriarchátu, přes velké bitvy na Kosově poli, až po události konce devadesátých let dvacátého století — se dnes rozkládá skoro nekončící urbanizační aglomerát. Od Kosovské Mitrovice až po Prištinu se táhnou, podél silnic, tisíce nových domů. Naprostá většina je neomítnutá, nejméně polovina nedostavěná a neobydlená. Stavba těchto domů je evidentně přerušena několik let a již nyní začínají propadat zkáze. Ve většině aglomerací schází chodníky, veřejné osvětlení, i jakékoliv stopy po urbanistickém plánu. Celkový dojem působí neutěšeně až depresivně a není o mnoho jiný než ten, se kterým se můžeme setkat v rychle se urbanizujících regionech jižní polokoule.

Ovšem to, co je v Kosovu zarážející, je něco jiného. Nedostavěné domy nejsou chatrče, ale větší zděné domy nebo vilky. Silnicemi projíždí kromě polorozpadlých žigulíků spíše jen nová a luxusní auta. Sice schází obecní osvětlení, zato nemalé pozemky kolem dostavěných vil září vlastním světlem. Nejen, že se člověk setkává s chudobou, kterou očekává, ale kromě této do očí bijící chudoby jsou vidět už jen nesporné známky luxusu, který v okolních podmínkách působí naprosto nepatřičně. Mezi udusanou hlínou a mramorovou podlahou jaksi chybí dlážděný chodník. Situace je tedy zdánlivě paradoxní: urbanizmus hodný jihoamerických favelas skrývá bohatství a luxus.

Kdybych měl tuto realitu popsat, mluvil bych o „neoliberálním ráji“. Zdevastovaný stát de facto přestal existovat a byl nahrazen neviditelnou rukou trhu. Zároveň se „osvobozené“ Kosovo dostalo do zájmové sféry USA a Evropy, v tom nejhorším slova smyslu. Tato metamorfóza s sebou přinesla tři průvodní jevy tohoto systému: efektivní využívání evropských prostředků (česky prostě „tunelování“), korupci a praní špinavých peněz. Veřejný prostor se naopak smrskl v duchu kréda „každý za sebe“.

Do Kosova během posledního desetiletí tečou miliardy z Evropské unie a USA. I bez detailní znalosti situace si jde udělat relativně přesnou představu o tom, jak se s nimi hospodaří. Jak nás upozornili místní obyvatelé, některé silnice, aniž by byly poškozeny, se za poslední tři roky kompletně předělávaly třikrát. Rozestavěné domy svědčí o mafiánském využívání prostředků pro rozvoj regionu. Po získání prostředků na rekonstrukci devastované země se hojně stavělo, po několika prvních „kontrolách“ byly ale prostředky efektivně překloňeny jiným směrem. Ve výhodném dialogu mezi nadnárodními investory a lokálními „podnikateli“ nepřekáží, ku prospěchu trhu, přežitek dob minulých, stát. Takováto situace prospívá i jiným schopným podnikatelům, kteří potřebovali evidentně „pročistit“ úspěšné investice ve výdělečných, leč prozatím ještě ne všude dobře přijímaných sektorech, jako jsou prodej narkotik, či obchod s bílým masem. Mimochodem, díky významné benevolenci (tedy spíš absenci) místních orgánů se Kosovo stalo v posledních letech významným trhem pro tyto v ostatní Evropě (prozatím) nelegální praktiky.

Neutěšený obraz ve mně samozřejmě vyvolal nejednu černou myšlenku. Znovu zvednul hladinu moře mých pochybností o způsobu, kterým západ „civilizuje“ zbytek světa. V rámci kolektivní likvidace států na samotném západě pro mě ale Kosovská situace zněla též jako silné memento. V obrazech, se kterými jsem se setkal, bylo vidět to, co předpovídá Jan Keller, když mluví o mafiánské struktuře, která již brzy nahradí státy. Silní, bohatí a mocní (nejlépe vše dohromady) si budou vydržovat ty, kteří jsou pro ně užiteční. O obecné blaho ale již nebude dbát nikdo. Na ulicích zhasne veřejné osvětlení, chodníky se stanou neprůchodnými a vládnout bude zákon džungle. Jen v tvrzích těch nejsilnějších bude pro jejich nohsledy bezpečno.

Kosovské memento je ale o to aktuálnější, že stačí opravdu málo: podle svědků se proměna odehrála během pár let. Stačí zlikvidovat stát a svěřit se do rukou dobrých investorů, kteří po kosovském vzoru udělají z jakékoliv země džungli, nebo možná spíš poušť.

    Diskuse
    November 12, 2012 v 8.36
    O Kosovu by se mělo mluvit.
    Ano, teprve teď se nám odkrývá celý kontext tzv. humanitární intervence, v níž šlo v prvé řadě nikoli o ochranu občanů před srbskou agresí, ale o snahu ekonomicky kolonizovat region. Docela trefně o tom píše politolog Andrej Grubačić či občanské hnutí Vetevendosje!
    Podobné pocity jsem zažíval, když jsem koncem 90. let projížděl Ukrainou směrem do Ruska. Na venkově a v odlehlejších regionech panovalo bezvládí. Vzpomínám si, jak jsem celou noc projížděl aglomerací Donbas. Obrovské potemnělé čtvrti, kde se záblesky světla objevovaly jen v případě, že někdo špatně dotáhl nepropustné závěsy, střídaly bizardní místa s architekturou pro středoevropana značně nestravitelnou. To vše prokládané továrnami a sto metrů vysokými hořícími haldami... (Ostravsko je proti tomu skutečně nádherné místo pro život.)
    MH
    November 12, 2012 v 9.49
    Situace na Kosovu není nová, tento region i v bývalé Jugoslavii byl nejchudší. Za Socializmu se mluvilo o tom, že bohaté Slovinsko odvede denně milion dolarů do Kosova, což byla jedna z motivací pro samostatnost Slovinska. Co je dnes, po intervenci NATO, nového je, jsou dvě věci: 1) že neexistuje system apartheidu, kde 90% občanů Kosova albánského původu nemohlo zastávat na Kosovu žádné významnější posty v státních institucích nebo (státních) podnicích. Proto pomníky a názvy ulic podle Billa Clintona. 2) Kosovu byla navrácena samospráva, kterou zrušil S. Miloševič, uprostřed svého celobalkánského běsnění. Kosovo bude potřebovat minimálně několik desítek let, aby se hospodářský vzpamatovalo. I proto jsou poznámky o "kolonizaci" extrémně chudého státu nesmyslné - víc než Kosovo, hospodářský "kolonizovat" se vyplatí snad kterýkoli jiný stát.
    November 12, 2012 v 11.50
    Evropa, humanismus - a vstup kosovských Albánců do rodiny evropských národů
    Podobné pocity (abych opakoval výraz Aleše Morbicera) jsem zažíval, když jsem projížděl se zemí srovnaná liduprázdná města v severozápadní Bosně. Tuđmanovi generálové měli vskutku morbidní smysl pro humor, když to nazvali operací „Bouře“. (Kdo seje vítr, sklízí bouři…) A hádejte, který stát tu slavnou „osvobozeneckou“ armádu vyzbrojil? Můžete třikrát.

    To, že v Kosovu už neexistuje „systém apartheidu“ jak nám tu připomíná Mirza Hađič, je opravdu povznášející. Jakož i ty pomníky a názvy ulic.
    Já zase viděl, při vjezdu do města Vinkovci ve Slavonii hned za mostem ulici Hanse-Dietricha-Genschera, ze které se odbočilo doprava na hlavní třídu, která nesla název Evropská. Ta je poměrně dlouhá. Na konci tohoto poměrně dlouhého maloměstského bulváru jste narazili na červenobíle pruhovanou závoru a ve vzdálenosti asi 200 metrů patroloval ruský voják. No, Evropa jak vyšitá.

    Dovolím si ještě anekdotu, kterou možná někdo bude považovat za rasistickou a tedy za něco „absolutně nepřijatelného“. Jedná se ale o popis něčeho, co se mnohokrát odehrálo:
    Když v Itálii dříve mladíci na skútrech kradli ženám kabelky, buď jim je vytrhli – nebo se to nepovedlo, a jeli dál. Když totéž začali dělat Albánci, ženu vláčeli za sebou desítky metrů po dlažbě nebo asfaltu – a semtam některou, které se to nelíbilo, trošku bodli nožem.

    To bylo ale samozřejmě ještě za starých časů. Dnes určitě cítí vděčnost a drží se zpátky. Aspoň doufám.
    November 12, 2012 v 11.51
    Kosovo je příkladem toho, jak se neoliberalismus velmi míjí s demokracií. Stát, který vznikl jen proto, aby byly rozmetány snahy o nějaké socialismy nějakých Miloševičů, kde byli podporování "naši" darebáci, kteří byli předtím na seznamech teroristů, může dopadnout jen špatně. Stejně jako dopadly a dopadnout instalované vlády v zemích, kde se pod hesly instalace demokracie, nebo obrany západních hodnot, či přímo USA, provádí neoliberální kontrarevoluce. Jenže to, co je pro místní obyvatele katastrofou, je pro někoho zlatým dolem. Pane Hadžiči, s mnoha vašimi názory pod různými články souhlasím. Jakmile se zde ale objeví článek o Kosovu, jste jeho až fanatickým obhájcem. Přitom jsem si jistý, že nemáte s mafiány, kteří si jej uzurpovali, absolutně nic společného. A víte moc dobře, že pokud tam budou vládnout, tak se v Kosovu pro obyčejné lidi nic nezmění. Ani po období desítek let. Přecházím dnes fabulace o aparteidu, diskuse by se zatočila nesprávným směrem.
    MH
    November 12, 2012 v 11.54
    Ano pane Kopecký, je to rasistická "anekdota". Dnes už, díky samostatnosti Kosova, naštěstí si s panem poslancem Foldynou můžete dosyta podobné anekdoty vyprávět po večerech, aniž by to pro občany Kosovo představovalo nějaké zásadní nebezpečí.
    November 12, 2012 v 11.58
    Pane Hadžiči
    které občany Kosova máte, prosím pěkně, konkrétně na mysli?
    MP
    November 12, 2012 v 12.23
    Janu Kopeckému
    Obávám se, že ta anekdota trochu zavádí. Kosovo je zubožená země a podle všech dostupných informací to není záležitost, která by se datovala od humanitárního bombardování Srbska. Mirza Hadžič zvolil metaforu apartheidu, to může být přepjaté, určitě lze mluvit o národnostním útlaku a nejméně v druhé polovině devadesátých let státem trpěném teroru.
    Bída, ponížení,strach a nezbytnost přidat se k solidárním strukturám (čti gangům), když stát selhal -- škola života, po které mi nějak přijde nefér, chtít od albánských imigrantů, aby pochopili jemné nuance cti, které dodržuje italský mladík olupující bezmocnou ženu.

    A tohle už není k té Kopeckého anekdotě:
    Je to samozřejmě jen můj předsudek, ale nemám rád obraz krvelačných kosovských Albánců s beznadějně zločineckou mentalitou. Pořád za tou plakátovou malůvkou vidím jiný obraz, který má ten plakát zakrýt: obraz malé zničené země, které jsme my, Evropané nedokázali pomoct a namísto toho tam udržujeme svojí nerozhodností dlouhodobý stav beznaděje.
    Luděk Ševčík psal o "o mafiánech, kteří si kosovo uzurpovali"; pochybuji, že je to zcela případný popis situace, ale kdyby byl, není to náhodnou odpovědnost protektorátní moci, že to ty mafie mohly udělat? A netvrďme, že tam není protektorátní moc.

    p.s. Byl jsem v létě v Bosně. Nerad, bál jsem se, co uvidím v místech, na která mám z mládí krásné vzpomínky. Neviděl jsem representativní část země a mluvil jsem málo s místními, ale odvezl jsem možná naivní pocit, že ta země zase žije, sice s děsivými obtížemi transformační chudoby, ale s odhodláním žít.



    November 12, 2012 v 13.35
    Když "zůstává rozum stát", je snad radno spoléhat na sentimenty?
    Nešlo mi pochopitelně o nějaké vztekle provokativní prolamování tabu diktovaných politickou korektností či jiným bludem.

    Nejenže souhlasím, že ten příběh zavádí, ale řekl bych dokonce, že více než jen „trochu“. (Navíc zůstává v pozadí skutečnost, že se jedná především o příběhy italských žen.)

    Problém je v čase (to už nemluvím o Itálii, ale o Balkánu): lidé - ti, kteří prožili (dávno? nedávno?) a přežili všechno to, k čemu si divák někde doma v pohodlí přiřazuje nálepky jako teror, krvelačnost, běsnění, dobro, zlo, nenávist, smíření atd. do nekonečna - budou žít (jako my všichni) nanejvýš ještě pár desítek let. Na tom jak žijí, a budou smět či muset žít, se vším tím, co si už do smrti s sebou ponesou, co jim „nikdo neodpáře“, na tom nic moc nezmění ani naše verbální nebo materiální projevy solidarity, ba ani naše nerozhodnost – či naopak čísi rozhodnost (Havel, Clinton, Schwarzenberg, …)
    Ve skutečnosti jim můžeme být takříkajíc ukradeni. Je tomu ale v opačném gardu jinak? –
    Co je pro ně důležité?

    Jak správně připomíná Martin Profant - odhodlání žít. Ono jim taky koneckonců (podobně jako bezdomovcům v Praze, Washingtonu nebo Bombaji) nic moc jiného nezbývá. A bohužel nemohou ztratit už ani ty své okovy. Na to je asi doba (z hlediska délky jednoho lidského života) už příliš pokročilá. V+W říkali, že se „poměry konsolidují směrem k nule“.

    Celé tohle moje přemítání není samozřejmě pokusem o analýzu, jenom hledáním jakési empatie. Běda však, když i ta empatie začne být selektivní a mravokárná.

    Co ze bych ze slov Martina Profanta výslovně podepsal, jsou otázky kladené protektorátní moci. Ti albánští mafiáni totiž zase nejsou v zásadně odlišné situaci od mafiánů v Neapoli (kteří se spojili s těmi čínskými) nebo v Kalabrii etc. Těm bylo zle za Mussoliniho, o něco lépe po americké invazi ve 40. letech, ještě trochu lépe za Andreottiho … zkrátka i z jejich perspektivy se podmínky „podnikatelského prostředí“ v čase měnily.

    Čemu bych v jeho názoru naopak oponoval, je poukaz na porozumění „škole života“; přinejmenším bych jejich vzorce chování (ošklivé slovo, ale jiné mne momentálně nenapadá) nespojoval primárně se selháním státu, ale spíše s kulturně-historickým vývojem po staletích osmanského panství.

    Pokud se ovšem nerozhodneme vidět agresivní a loupeživý potenciál selektivně jen mezi „katolickými“ chorvaty (skloňme v zármutku hlavu při vzpomínce na intronizovaného kardinála Stepinace nebo františkány) nebo jen mezi „ortodoxními“ Srby (každý nechť si příklady doplní podle vlastního vkusu: četnici, komunisté, …), nebo zase jen mezi bosenskými či kosovskými moslemy, dojdeme k prosté otázce:
    - jak a kdo je vychoval?
    - jaké zásady jim vštípil (např. chodit ke zpovědi, křižovat se bůhvíkolika prsty, dodržovat zákony krevní msty, nastavit druhou tvář, …)?
    Nebo snad budeme v případě kdejakého českého zločince pořád přemítat, zda náhodou není handicapován svými etnickými kořeny?

    Je nesmírně těžké podat, byť jen fragmentárně, obraz jugoslávské skutečnosti posledních 20 let, zejména takový, z něhož by byl možný také nějaký realistický nebo aspoň věrohodný výhled do budoucna.

    To, že naděje umírá poslední, bohužel neplatí doslova. Neplatí mj. to pro ty, kdo sice fyzicky přežili, jejichž duše ale byla neodčinitelně zmrzačena. Což říkám jako skalní materialista.
    MP
    November 12, 2012 v 14.40
    Starý dobrý Hobbes
    kdysi po letech hnusné občanské války, ve které se obě strany chovaly o to krutěji, že to dělaly ve jménu náboženství,řekl něco ve smyslu: Přinuťte je žít v míru, ostatní přijde.
    Nevěřím na agresivní loupeživý potenciál kteréhokoli národa. A neomlouvám jednotlivce, sprostý lupič zůstane sprostým lupičem, ať už je to Čech, Albánec nebo Ital. Šlo mi o to, že lidé, které přinutí osud žít a vyrůstat v nelidských podmínkách budou sami častěji suroví a krutí. Jde o risiko, nikoliv kausalitu! Proto máme usilovat o zmírnění či odstranění těch podmínek, nikoliv omlouvat či pomlouvat ty, kdo v nich žijí.

    Těch neodčinitelně zmrzačených duší bývá nakonec méně, než by člověk čekal. Chabá útěcha, ale přece jen.
    November 12, 2012 v 15.16
    ano, žít v míru
    to je, oč tu běží.
    Hobbes to řekl výstižně. Náš problém je větší v tom, že mezitím už došlo k industrialisaci, vynálezu papírových peněz, gumových razítek, jaderných zbraní, televize, PR, genové technologie, digitalizace (jakýsi americký /?/ autor, říkali před chvílí v rádiu, prý mluví o dnešní mladé generaci jako o "digitálních domorodcích")- a bůhví jaká svinstva nás ještě čekají. -
    Proti tomu všemu, známému i ještě nevynalezenému, lze určitě konat. Naučit děti číst, poslouchat Schuberta a (což je možná nejtěžší) "nesrat se se životem" (ukradnu-li slova Ladislava Klímy, který to asi myslel jinak než pedagogicky). A podobně.

    Neměl jsem na mysli (ale napsal jsem to tak blbě) "potenciál" národů či etnik, nebo jiných (většinou pseudo)-identifikačních entit (Sparťané, Baníkovci...), ale právě ten potenciál "nelidských podmínek" v kombinaci s opomíjením resp. selháváním kultury. O tom, že je hrubým omylem dneska tyto podmínky ztotožňovat s chudobou (jak to plus-minus šlo třeba ještě u Dickense.) jako takovou, se asi nemusíme bavit.

    (O tom míru jsme na FFUK před pár lety uspořádali krátkou konferenci. Nebyl o ni moc zájem. Vyšlo tiskem. Podle mne jsou tam nejzajímavější příspěvky Jana Kavana a Zdeňka Zbořila. "Válka, mír a politická moc", 2009. Standa Holubec tam sice pak přibalil něco navíc, ale to už jsem mu mezitím odpustil. Knížka by bez toho byla ještě tenčí než je.)
    November 14, 2012 v 5.29
    Trestní oznámení na Madeleine Albrightovou
    Jednotlivci podávající trestní oznámení:
    Kateřina Krejčová
    Jana Ridvanová
    Daniel Solis
    Daniel Veselý
    http://blisty.cz/art/66070.html

    Třeba se pan Mirza Hadžič ráčí přihlásiti jako svědek obhajoby?

    Reklamní vsuvka:
    Jana Ridvanová má též příspěvek ve shora zmíněné knize "Válka, mír a politická moc"
    MH
    November 14, 2012 v 16.48
    Pane Kopecký, být obžalován touto unikátní sestavou exotů z Britských Listů je nejen pro Albrightovou ctí. Možná by lépe udělali, kdyby si tu knihu přečetli. Chápu že čekají na stravitelnější komiksové zpracování.
    November 15, 2012 v 9.25
    Vážený a milý pane Hadžiči...
    Myslím, že leckterý z těch "exotů" četl nejen Madlenčinu knihu, ale že toho čtou ještě mnohem víc. A smím-li se zeptat: co je podle Vašeho ctěného mínění opak "exota"?

    Chápu a respektuji, že na duši Vašeho statečného a hrdého národa je mnoho šrámů.

    Pokud Vám nevoní Daniel Veselý, zkuste třeba - pakliže to pro Vás není také jen exot - Noama Chomského, The New Military Humanism.

    S přátelským pozdravem z hlavního města Balkánu
    Jan Kopecký
    MH
    November 15, 2012 v 12.12
    Pane Kopecký, nepochybuji o tom, že osazenstvo Britských Listů přečte tuny senzačních odhalení o dění ve světě, ze "serverů" které nejsou kontrolované CIA, včetně skutečné pravdy o útoku 9/11.

    Abych vám prozradil tajemství do "hlavního města Balkánu", na Balkáně už dávno intelektuálové rozkryli téměř všechny aspekty tamních moderních dějin, na stránkách uznávaných novin, jakým byl chorvatský Feral Tribune, slovinská Mladina, sarajevský Dani, nebo bělehradský e-novine, Celá ta historie a vývoj není ani předmětem sporu.

    To překvapí asi nejen vás, pravděpodobně v očekávání že na sebe mediálně např. Chorvaté a Srbové hází vzájemně bláto - oni mezitím nikdy nepřerušili provozovaní společných médii redakce, a ani společné hodnocení nedávných dějin.

    Na konzervativně - nacionalistické scéně je to samozřejmě jinak, ale to myslícího člověka zajímat nemůže, ani se kolem takových novinách myslící lide v seriozních diskuzích neobjevují, protože není co diskutovat (my dobro, oni zlo). Pracovně jím říkám "exoti", a přesně do takové skupiny lze zařadit i sestavu z BL, pokřikující na Albrightovou, třebaže neexistuje jediný náznak toho, že by se na Balkáně kdykoli, ať už v tvrdém jednání s tehdejšími nacionalistickými lídry, nebo pozdějí ve vojenské akci, mýlila.

    Takže, zatímco na Balkáně diskuse o tom probíhá na, řekněme, 8. patře, kde se diskutuje stav společnosti v 80. a 90. letech, způsob jak se zločinný nacionalismus dostal do vlád, konkrétní zločinci, státní a mediální podpora zločinům, já se bavím o osobě M. Albrightová s vámi v sklepě, kde vytékají Foldynovské xenofobně-národovecké výkaly, s neodmyslitelnou relativizaci zločinů.

    Shrnuto, senzační odhalení v knihách Chomského, Breivika nebo na Bristkých Listech stěži někoho z Balkánu mohou zajímat - obdobně jako by vás nezajímal názor dejme tomu Davida Camerona na vnitřní poměry v PSP ČR. To, že s vámi diskutuji je tedy jen jakási služba kterou v tom sklepě musím odvádět jako nějakou nedobrovolnou občanskou povinnost.
    November 15, 2012 v 13.42
    Pane Hadžiči, o tom, jestli se Albrightová mýlila, či ne, se teď nebavme. Bavme se o tom, že jako osoba, stojící na JEDNÉ straně konfliktu, pak ze svých politických rozhodnutí má osobní profit. Tím pádem jsou její tehdejší rozhodnutí jak po morální, tak po mezinárodně právní stránce zpochybněna. Teď už to nazvat bojem za demokracii a mír na Balkáně může nazvat jen pokrytec.
    MH
    November 15, 2012 v 15.11
    Pane Ševčíku, Albrightová, resp. její fond, se rozhodla investovat do Kosova, což je extrémně chudá země do které nechce investovat téměř nikdo. Zda na tom vůbec vydělá, nebo zda nabídka jejího fondu vůbec vyhraje veřejnou soutěž, nebo zda se privatizace nakonec vůbec uskuteční, to jsou pak úplně jiné otázky.
    November 15, 2012 v 16.06
    Už jsem to psal, pane Hadžiči. S mnoha vašimi příspěvky, pokud se netýkají Kosova, se dá bez výhrad souhlasit. Možná, pokud by se jednalo o problém jiné země, by jste se nesnažil mě rozesmát, jak jste to učinil v posledním vašem příspěvku. Ale představa té neskonalé dobroty paní Albrightové, která chce pomoci extrémně chudé zemi tím, že chce privatizovat sektor, o jehož velké ziskovosti už dnes nikdo nepochybuje, je opravdu k smíchu. I když těm, kteří této ženě /málem jsem napsal dámě, ale tento titul si ode mě od určité doby rozhodně nezaslouží/ věřili a domnívali se, že koná opravdu pro rozvoj demokracie, dnes je to spíše k pláči. Chápu vás, nemáte to lehké, hájit albánské Kosovo, jeho vznik a současnou vládu, ale tento úkol jste si zvolil snad sám, takže když s ním seknete a budete vůči němu i Albrightové kritický, nebo aspoň kritičtější, nikdo se vám smát nebude.
    MH
    November 15, 2012 v 16.34
    Pane Ševčíku, že se mi budete "smát", to mi opravdu žíly netrhá. Prodej Telecoma Kosova, o kterém se ještě ani neví zda se bude privatozovat, má vynést nutně potřebných 700 millionů dolarů. Roční zisk tvoří kolem 60 milionů dolarů, investice není nijak výhodná. Soutěže se zúčastní kromě Albrightové fondu i několik dalších Telecomů z EU. Vaši představu o Clintonovi a Albrightové, jak v roce 1999 plánují válku za desítky miliard dolarů, aby si 13 let poté zůčastnili soutěže o "vysoce profitabilní" Telecom pro několik set tisíc chudých klientů, vám neberu. Přesně to zapadá do jistého myšlenkového proudu, kde Clinton a Albrightová na straně jedné a Bush a Rove na straně druhé jednou jsou, protože jde jen o kolonizaci a peníze! Když se ale podíváte na fakta, na čísla, na stav infrastruktury na Kosovu (viz článek), pak se směji já. Jak říkám, působení Albrightové (a Clintona) na Balkáně hotnotím nejen já pozitivně. O různých aspektech jejích "Balkanského díla" se dá mluvit, jak jsem už psal, na 8. patře, nebo se dá mluvit o Telecomu Kosova v sklepě.
    November 15, 2012 v 20.01
    Pane Hadžiči, pokud bych nebyl svědkem podobných "privatizací" u nás, kde byly zpitomělé a nevědomé veřejnosti předkládány podobné "ekonomické" prognozy privatizovaných podniků a pak najednou jejich "zachráncům" začaly v rekordně krátké době vynášet mnohonásobně vyšší zisky, než měly mít, tak možná nad vašimi argumenty přemýšlím. Já nepředpokládám, že by Albrightová byla tak hloupá a nechala si dát dárek za svoji práci okamžitě po skončení své role. To by vyvolalo skandál a zmenšilo by to šanci Kosova na mezinárodní uznání. Teď už je to jedno, tak si přichází pro svých 30 grošíků. Není sama, těch "zachránců" z vyšších kruhů USA je více. 8.patro, nebo sklep, to je jedno, skutečnost je ta, že oněch "několik set tisíc chudých klientů" má peníze, místo do státní kasy, sypat Albrightové. Pro určité lidi je to lepší, než mít pomník na každém rohu.
    November 16, 2012 v 8.18
    Už jen malou poznámku. Albrightová sice plánovala válku za desítky miliard dolarů, ale její dolary to nebyly, na rozdíl těch, které jí budou z toho plynout.
    FO
    November 16, 2012 v 11.44
    Díky panu Hadžičovi za to, že tady "ve sklepě" tak trpělivě diskutuje, i když to pro něj musí být nepříjemné.
    Mě by ale zajímalo něco jiného než role M.Albrightové. Jak se vyhnout tomu, aby ten "neoliberální ráj" popsaný tak přesvědčivě panem Folettim nezavládl v celé Evropě?
    MH
    November 16, 2012 v 13.14
    Filip Outrata: Nemyslím si že výchozí předpoklad článku je správný, tedy že stav Kosova souvisí nějak přímo s "neoliberalismem" . Spíš si myslím, že se jedná o přirozený (bídný) stav území, s ohledem na dějiny které se přes Kosovo několik posledních desetiletí přehnaly. Současná sociálně demokratická vláda Hasima Thaciho (ano vím, že podle utržkovitých informaci v ČR se jedna o zločince, nebo alespoň albanského nacionalistu, ale ve skutečnosti albanská nacionalistickou pravici představují úplně jiní lidé v opozici) se snaží především vybudovat ústavní systém garantující stabilitu: Menšinám (především Srbové) garantuje místa v státních médiích, v parlamentu a dalších důležitých místech, což je velmi chválihodný proces který nese ovoce. K řešení zbývá severní enkláva na Kosovu, kde místní Srbové pod přímou kontrolou Bělehradu se snaží dosáhnout odtržení a připojení k Srbsku. Teprve po řešení podobných zásadních bezpečnostních a ústavních problémů, Kosovo může přemýšlet o investicích (které v současnosti nehrozí), sociálním státě, a dalších "druhořadých" starostech normálně fungujících zemí.
    November 16, 2012 v 14.31
    ze sklepa až na půdu?
    Tak tedy konečně máme šanci dostat se ze sklepa?

    Souvisí stav Kosova s neoliberalismem (vysvětlení proč v úvozovkách nejspíš bude následovat?) nepřímo?

    Křížové tažení, jak nazývá John Pilger tzv. „hospodářské reformy“ (často označované také jako reformy „nezbytné“ – označení, které, užívala i někdejší Schröderova sociálně-demokratická vláda v Německu), běželo na přelomu 80. a 90. let už na plné obrátky.

    Sotva asi bude někdo moci popírat, že kobercové bombardování, řízené štáby Světové banky, WTO a GATS zejména pod titulem Multilateral Agreement on Investment (většina politiků – včetně německých – tehdy neměla ponětí, a mnozí je nemají dodnes, co MAI vůbec znamená!!), mířilo po roce 1989 také na Východ, Jugoslávii pochopitelně nevyjímaje.

    Při přechodu z fáze mediální přípravy války k přímé agresi bylo třeba najít spojence v zemi učené ke kolonizaci. Nebylo toho moc na výběr, a tak za spojence (podobně jako předtím např. v Mozambiku) byla zvolena organizace rebelů, která se nazývala UCK.

    UCK byla financována jak CIA tak Bin Ladinem. Na výcviku jejích bojovníků v Albánii se podílely britské speciální jednotky. Německo jim dodalo zbraně ze skladů bývalé NDR. V jejích řadách bojovali islamisté (džihadisté) z Afghánistánu a Turecka. Důležitým zdrojem příjmů UCK byl obchod se ženami, zbraněmi a drogami.

    Američanům to vše bylo dobře známo (PROTO byla UCK americkým kongresem označena za teroristickou organizaci). Clintonova vláda ale tato fakta lehkomyslně zametla pod koberec ve chvíli, kdy se jí to nehodilo do krámu. A tohle TAKÉ byly „DĚJINY, které se přes Kosovo přehnaly“ (poté, kdy se „přehnaly“ přes ostatní země bývalé SFRJ.

    Budete pane Hađiči zase tvrdit, že si to všechno vycucali nepřátelé kosovských Albánců z prstu, že to jsou samé lži, výmysly a polopravdy jakýchsi nenávistných ignorantů? (Neuvádím prameny, protože nepochybuji o tom, že Vy jako obyvatel osmého patra je máte všechny v malíčku.) A nebo, že se mávnutím kouzelného proutku ze všech těch bojovníků stali demokraté?
    MH
    November 16, 2012 v 15.42
    Pane Kopecký, zní to jistě dobrodružně, obávám se však, že skutečnost je mnohem hrubší, prostší, vulgárnější. Pokud hledáte prapůvodní zdroj zla na Balkáně, spíš než do WTO a GATS bych se soustředil na Srbskou státní televizi. Od konce osmdesátých let šířila národnostní nenávist, začátkem devadesátých let už byla přímo inspirátorem a účastníkem zločinů, včetně teroru proti demokratické opozici v Srbsku. Armáda Srbska, která ve všech bývalých republikách SFRJ (mimo Makedonii) páchala nevídané a ničím vyvolané zločiny, to dělala pod ochranou masivní a dokonale propracované státní propagandy, a proto s naprostou podporou občanů Srbska. V památném (a ne-ojedinělém) příkladu, který je k dispozici na YouTube, moderátorka hlavních zpráv státní RTS čte zprávu, že v sarajevské ZOO místní občané hází srbské děti do klece lvům! Takové letité vymývaní nemohlo mít jiné následky, než agresi srbské armády do všech okolních republik na "ochranu" Srbů. Doporučuji se tedy věnoval vysílaní RTS, nikoli velmi krkolomným teoriím "kolonizace" Kosova, která v dohledné době ani nedává ekonomický smysl. Podobný problém je ostatně i v ČR. Současnou vládu nevytvořilo spiknutí Golman Sachs a WTO, nýbrž špatná práce českých medii. Problém rozpadu Jugoslávie je obdobný případ, jen nekonečně znásobený,
    FO
    November 16, 2012 v 23.01
    p. Hadžičovi
    Máte asi pravdu v tom, že v Kosovu nezanikl fungující stát - takový tam podle všeho (i podle Vás) dosud nikdy nebyl. Otázka ale je, zda se v takové situaci vůbec může podařit vybudovat sociální stát s veřejným sektorem, nebo pro to (nejen) na Balkáně nejsou podmínky, protože vládnoucí elity o to nemají zájem. Buďme ale optimisty, proč by to nešlo.
    November 17, 2012 v 4.51
    pane Hađiči
    na lecčem z toho, co říkáte, se pravděpodobně bez problémů shodneme.

    Srbskou televizi jsem tehdy nesledoval, ale nemám nejmenší důvod Vám to, co říkáte, nevěřit. A o kdejaký detail se také nebudeme přít, k čemu by to mělo být dobré.

    Ignorovat nebo přímo popírat existenci zájmů koncernů a seskupení prosazovaných mocnostmi, tj. vládami států (realizují se převážně onou kolonizací jež probíhá pod známějším a neutrálněji znějícím názvem globalizace) a jejich ROZHODUJÍCÍ vliv na mezinárodní vztahy by bylo dost pošetilé. - Nikdo z nás neví, jak by Kosovo vypadalo, kdyby byla nevystartovala letadla z Vicenzy. Určitě jinak než vypadá dnes. Pro koho hůře a pro koho lépe, to je věc na jinou diskusi.

    Koneckonců i při rozpadu Československa nepochybně byli někteří (např. téměř všichni občané země) pouhými diváky, a jiní přikládali polínka pod kotel.

    - Mám z Vaší argumentace mám dojem, že si pod KOLONIZACÍ ("nedává eknomický smysl") představujete něco staromódního jako byli Španělé v jižní Americe nebo Britové v Indii?

    To už se ale dávno nenosí, dneska už jsme mnohem dál.

    V Jugoslávii jsem osobně byl někdy v letech 1985-88 a pak zase až v letech 1995 a 1996. Byl jsem tehdy kromě jiného v Bihači, v Sarajevu a Tuzle. V Mostaru jsem měl také možnost mluvit se starostou Koschnickem, který funkci vykonával z pověření EU.

    Pamatuji si ale také dobře na setkání s jugoslávskými studenty v roce 1967/68. Ti svorně tvrdili, že se Jugoslávie po Titově smrti rozpadne. Nejvíce Titových portrétů jsem vždycky viděl v Bosně-Hercegovině.

    Pokládám za chybu nazývat tuto debatu "hledáním prapůvodního zdroje zla na Balkáně".

    Sicilie má za sebou neméně pohnuté dějiny než má západní Balkán. Zločince tam ale do vlády, pokud je to aspoň trochu možné, neberou. - Z toho, že se k UCK nevyjadřujete, vyvozuji, že nemáte v úmyslu doložená fakta popírat.

    Slobodan Miloševič možná byl zloduch - ale Giulio Andreotti nebyl o nic menší, možná naopak.

    Tož si tu demokracii (v Čechách) hezky užijte.
    November 29, 2012 v 7.43
    aktuální poznámka - věnováno Karlu Schwarzenbergovi...
    Dnes se v Den Haagu očekává (v obnoveném řízení) vynesení rozsudku. Obžalovaný se jmenuje Ramush Haradinaj.

    Tento rodák ze západokosovské vesnice Gllogjan nechtěl po maturitě zůstat rodičům na krku a tak se vypravil do Švýcarska, kde udělal kariéru jako vyhazovač v nočních podnicích.

    Roku 1997 se vrátil do vlasti a poté kdy s pomocí letectva NATO vybojoval svým bratřím svobodu, začal se věnovat pašování cigaret, benzinu, zbraní a kradených aut. Tím se logicky kvalifikoval na post předsedy vlády.

    Rozsudek je očekáván se zájmem. Z deseti svědků obžaloby jich prý dosud teprve devět nešťastnou náhodou zahynulo.
    November 29, 2012 v 9.57
    Pane Kopecký, chtěl bych se Vás zeptat mimo téma této diskuze
    zda znáte pana Mgr. Daniela Hermana a jestli má smysl návštívit tento seminář, nebo to bude jednostranné propláchnutí mozkových závitů.

    Otevřený seminář z dějepisu 30. 11. 2012

    Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

    si Vás dovoluje pozvat na otevřený seminář z dějepisu na téma

    OČIŠŤOVÁNÍ NAŠÍ HISTORICKÉ PAMĚTI

    Přednášející: MgOtevřený seminář z dějepisu 30. 11. 2012

    Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

    si Vás dovoluje pozvat na otevřený seminář z dějepisu na téma

    OČIŠŤOVÁNÍ NAŠÍ HISTORICKÉ PAMĚTI

    Přednášející: Mgr. Daniel Herman (Ústav pro studium totalitních režimů Praha)

    Přednáška se koná v pátek 30. listopadu 2012 od 14.00 v aule gymnázia.

    Všichni zájemci jsou srdečně zváni. (Ústav pro studium totalitních režimů Praha)

    Přednáška se koná v pátek 30. listopadu 2012 od 14.00 v aule gymnázia.

    Všichni zájemci jsou srdečně zváni.
    November 29, 2012 v 10.24
    panu Imrichovi
    Pana Hermana osobně neznám.

    Téma je ale natolik vzrušující, že mít to tak blízko jako vy ze Suchdola, neváhal bych ani chvíli a rozjel se tam. Notabene když se nádavkem budete moci seznámit i s panem učitelem Rosochou, jehož idolem je - teď se podržte - Rocco Buttiglione.
    http://www.gymtrebon.cz/c-202-martin-rosocha.html

    Předpokládám, že když se to jmenuje seminář, bude se také diskutovat. Tak se třeba zkuste připravit -
    http://www.danielherman.cz/
    - abyste mohl případně podat v DR zprávu.

    Určitě se tam bude podávat i občerstvení zdarma jako na každém slušném symposiu (hostina) !!

    (Já bych z té Vídně zajel jedině v případě, že by se diskuse účastnil Mons.Karel Skalický.)
    November 29, 2012 v 13.15
    Pozvánka pro pana Kopeckého

    v půl jedenácté vyjíždí vlak z nádraží Fanze Josefa, ve dvě hodiny dvě minuty už stojíte před pistáciově zelenou věžičkou třeboňské zastávky, rychlou chůzí jste za dalších 13 minut zkratkou kolem lázní v aule gymnázia. Akademická čtvrthodinka. Zpátky jede vlak ve čtyři a v šest hodin.

    Nestálo by Vám to za to? Není to tak malá šajba, je to přece jenom ředitel ÚSTR. A je téměř jisté, že nebude mít při tomto semináři sobě rovného oponenta. Většina účastníků budou současní studenti a řekl bych že nebudou občerstveni ani pohoštěním ani širším pohledem na naší minulost.

    Podle rozhovoru pro Český rozhlas pan Herman tvrdí, že zkoumání jejich ústavu má pomoci pochopit i horkou současnost. V jiné části podporuje aktivitu studentů proti krajským vládám s KSČM, čímž se usvědčuje z toho, že zatím se to ústavu nepodařilo ani u jeho vlastního ředitele.

    Není tolik míst v republice, mimo hospod, kde by se nyní tak živě (ne přes internet) a vyhroceně debatovalo o politice jako v Třeboni, chybí ale obhájci "odsouzeného". Některým studentům by možná spadly klapky na očích, že jsou odborníci na jejich straně.

    Pokud pojedete, tak vyrazím určitě. A rád Vás doprovodím pokud se v našem maloměstkém středisku nevyznáte.

    MP
    November 29, 2012 v 15.37
    Janu Kopeckému a Tomáši Imrichovi
    To, o čem mluvíte, působí jako projev intelektuálního masochismu. Ale pokud pojedete, docela Vám závidím,milé město, dobré pivo a zatraceně dobrý důvod k napití a lidskému hovoru po takové přednášce. Škoda, že do tří přednáším v Plzni, shodou okolností zrovna o formách kolektivní paměti :-)
    November 29, 2012 v 16.28
    MP
    Do Plzně to už nestihnu, tak to případně někde načrtněte písemně. Psohlavec taky učil v Plzni, a nemá na to nejlepší vzpomínky.
    Čtěme Vonneguta ... a ne C.G.Junga ...
    (Ovšem "proti špatnému gustu žádný dobrý dišputát"...)
    November 29, 2012 v 16.31
    aspoň k něčemu
    je to osvobozené Kosovo dobré - lidi se dají do řeči ...
    November 29, 2012 v 19.23
    Daniel Herman - o vědě a putování pouští...
    namátkou:

    ① "Nejde o odmítání člověka. Jde o odmítání zvrácené ideologie."

    ② "Při setkáních se studenty jsem nezaznamenal nejmenší stopu toho, že by někdo z nich fandil komunistům."

    ③ "Kdybychom byli jen vědeckou institucí, tak máme mnohem přísnější přístup k bádání. ... S vědeckými institucemi prostě nejsme kompatibilní."

    ④ "Problém směřování země vidí v tom, že budujeme kapitalismus dle komunistických příruček."

    ⑤ "My tou pouští putujeme teprve třiadvacet let. Asi se to prostě urychlit nedá."
    December 13, 2012 v 4.44
    "...Americké ministerstvo zahraničí nemá žádné předpisy, které by zakazovaly bývalým diplomatům lobbovat jménem národů, v nichž pracovali, anebo usilovat v nich o lukrativní zakázky. ..."
    "...jménem národů, V NICHŽ pracovali"

    - to je poněkud zvláštní čeština - asi Britské listy nemají peníze na lepšího překladatele? - Originál textu z NY Times je dole.

    New York Times: Etické problémy Američanů v Kosovu
    http://blisty.cz/art/66510.html

    "The State Department has no policy that forbids former diplomats to lobby on behalf of nations where they served or returning to them for profit..."

    OTÁZKY:

    -- "Třetím pádem se ptáme komu-čemu" slouží američtí diplomaté?

    -- "Čtvrtým pádem se ptáme koho-co"

    respektive jakou má americké ministerstvo zahraničí politiku (má-li jakou).
    Upřesňuji, že se tato otázka netýká jenom "firemní politiky" (policy), ale také a především politiky vyjadřující zájmy USA a jejich občanů (politics).

    ODPOVĚDI

    možná znají pánové Vondra a Schwarzenberg. -- Z těch to ale těžko někdy vypáčíme...

    * A kdo že bude příštím ministrem zahraničí ČR, pane Zaorálku?
    December 13, 2012 v 11.30
    Bohužel však tento článek rozbíjí na padrť téze pana Hadžiče viz "Albrightová, resp. její fond, se rozhodla investovat do Kosova, což je extrémně chudá země do které nechce investovat téměř nikdo. Zda na tom vůbec vydělá, nebo zda nabídka jejího fondu vůbec vyhraje veřejnou soutěž, nebo zda se privatizace nakonec vůbec uskuteční, to jsou pak úplně jiné otázky." Neboť ve skutečnosti "Jiná firma Madeleine Albrightové, Albright Stonebridge Group, už má podíl v kosovské telekomunikační společnosti IPKO, jediném konkurenčním podniku nyní prodávané kosovské telekomunikační společnosti PTK. Vyvolává to znepokojení, že pokud získá vlastnictví telekomunikační společnosti PTK také nadace Albrightové, ochromí to hospodářskou soutěž. " Tohle je fakt, který nezruší ani špatný překlad. Je ovšem postačující k otevření očí pana Hadžiče?
    MH
    December 13, 2012 v 14.31
    pane Ševčíku, odpověď má dvě roviny: První je politická, druhá ekonomicko-podnikatelská. V politické rovině jsem přesvědčen, že by jiná politická rozhodnutí Albrightové a Clintona, např. evropské mnohoznačné apely (ve skutečnosti do nebe volající alibismus) k "míru a řešení konfliktu jednáním v regionu", měli katastrofální humanitární důsledky pro Kosovo. Šetření a poznatky ICTY, které se po válce dozvídáme, jednoznačně potvrzují tento názor. V ekonomické a podnikatelské rovině, a nezapomínal bych že bez politické by ekonomická rovina Kosova ani neexistovala, je to poněkud jinak. Na Balkáne jsou bohužel zkušenosti, že bývalí např. velvyslanci USA využili znalost regionu k podnikáni (v případě velvyslance v Chorvatsku Montgomeryho přímo zneužili). Podle amerických zákonu lze po ukončení služby obchodovat v daném regionu, a je mnoho příkladů že se tak děje. Do zmíněného tendru se kromě fondu Albrightové a dalších firem, hlásí mj. i firma bývalého velvyslance USA na Kosovu. Myslím, že vláda Kosova bude přičítat k dobru politické pozadí obou firem a zvýhodní je oproti jiným firmám, z pochopitelných důvodů (větší vazba na politické "ochránce" z USA). Na Balkáně je to celkem běžná praxe, Srbsko darovalo Rusku mnohem větší "kořist", kvůli politické podpoře Miloševiče z Kremlu. Nicméně, teze že by tato finančně celkem bezvýznamná privatizace mohla mít vliv na rozhodování Clintona a jeho administrativy roce 1999, nadále považuji za absurdní ale líbivou konstrukci.
    December 13, 2012 v 14.56
    Ovládnutí mobilního operátora že by bylo nějakou bezvýznamnou privatizací? To jste sakra skromný v uvažování pane Hadžiči! Nebo by jste to spíše chtěl upozadit, zmenšit, tak jak jste se o to pokoušel v předchozích textech. Já si nemyslím, stejně jako vy, že by se Srbsko bombardovalo kvůli privatizaci telefonních operátorů, ale to víte jistě vy sám také. Ale domnívám se a zřejmě právem, že za svoje role v této špinavé politice si teď chodí Albrightová a další pro svých třicet stříbrných. Když si uvědomím, jaké oslavné eposy se o ní vysílaly v televizi, je mi až zle.
    MH
    December 13, 2012 v 15.46
    Pro vás špinavá politika Albrightové, pro občany Kosova, pro V. Havela, a pro mě, v situaci která nastala, jediná možnost zastavit humanitární katastrofu, podobnou současné Sírii (aniž by chtěl srovnávat situaci v obou zemích). Škoda že autoři laciných slovních cvičení, typu "Bombardování Srbska!", "Havel humanitárně bombardoval Bělehrad!", nikdy nenabídli vlastní scénář, co měla Albrightová udělat jinak, rád bych si početl že nesrbští civilisté na Kosovu stejně byli jen na obtíž, a že by stejně nikomu ani nechyběli.
    MH
    December 13, 2012 v 15.58
    Oprava, Sýrii. Ohledně nudného omílání kosovského telekomu, konstatuji jen prostý fakt, že se jedna o tendr řádově (!) menší hodnotě, než je tendr na dostavbu (nebo spíše přístavbu k) JETE. Pokud vás ale privatizace na Kosovu tak učarovaly, doporučuji zevrubnou analýzu New York Times: http://www.nytimes.com/2012/12/12/world/europe/americans-who-helped-free-kosovo-return-as-entrepreneurs.html?_r=0

    Já se skromně raduji ze statisíců lidí kteří žiji, místo aby se smířili s univerzální zločinnosti USA, a nechali se uvědoměle vyhnat a vyvraždit, a je mi jedno zda budou volat přes firmu Albrightové nebo třeba Kellnera.
    December 14, 2012 v 10.19
    Pane Hadžiči, hrajte fér. Takhle to vypadá, že všechny okolo považujete za pitomce, které lehce opijete rohlíkem. Víte dobře, že scénářů ohledně Kosova bylo víc a byly daleko více v souladu s mezinárodním právem. Víte také proč a které skupiny vyeskalovaly problémy ve spolužití Srbů a Albánců. Ty "statisíce" teď žijí v područí mafie. Nejsou na tom vůbec lépe, než za Miloševiče, ale nedejbože, aby si někde stěžovaly. A vůbec, pohádky o tom, jak byli Albánci vyháněni a vyvražďováni, už snad v dnešní době nemají mezi slušnými lidmi místo. To by jste tu mohl také tvrdit, že Husajn měl stovky jaderných bomb a mezikontinentálních raket. Tyhlety lži mají krátké trvání. Jsou použitelné jen pro prosazení nějakého svinstva. Ti, kteří s nimi manipulují, to dobře vědí, ale je jim to jedno. Jestliže potom, za vašeho potlesku, ještě chudé Kosovo dál rozkradou, je jen potvrzením toho, o jaké lidi se jedná.
    December 14, 2012 v 10.51
    „Jediná možnost zastavit humanitární katastrofu…“
    (Pan) Hadžič nám tu vmetl do tváře:

    „…nikdy nenabídli vlastní scénář, co měla Albrightová udělat jinak.“

    Vím, že je nerealistické o něco takového žádat zrovna (paní) Albrightovou“. Lidé jako ona nepatří k těm, kdo jsou ochotni nasazovat vlastní život, o to rozhodnější jsou, jedná-li se o to obětovat životy jiných.

    Kromě toho už je pozdě. Ty mrtvé ani ona, ani Václav Havel, ani nikdo z dalších, kdo o této agresi proti suverénnímu státu a jeho obyvatelům rozhodli nebo k tomuto rozhodnutí přispěli, nevzkřísí. Neuzdraví zmrzačené, nevrátí dětem rodiče ani rodičům děti. Jsou stejní jako hrdlořezové VŠECH znepřátelených stran v rozpadající se Jugoslávii. A jsou ještě mnohem zbabělejší než oni, protože to svinstvo organizují z pohodlí svých presidentských a ministerských kanceláří, a přijímají za to chválu novinářských patolízalů.

    Jediné co by paní Albrightová a jí podobní měli v budoucnu udělat je, že budou sedět doma na prdeli. Říkat jim, aby se styděli, je zbytečné. Oni totiž nemají ponětí, že něco jako stud existuje. Stydí se nanejvýš, když se dopustí nějakého faux pais při předávání vyznamenání nebo na mírové konferenci.
    ________________________________________



    „Miloš vylezl na stožár semaforu, vlak naložený výbušninami projížděl, Miloš tam hodil třaskavinu. Z posledního vagónu na něj vystřelil voják a vypadl z vagónu, současně na něj vystřelil i Miloš a spadl ze stožáru. Voják mu prostřelil plíce a Miloš mu prostřelil břicho. Voják se držel za stříbrný řetízek, který měl na krku a volal: "Mutti! Mutti!"

    Miloš pochopil, že byl určen pro jinou smrt než pro tu v hotelu v Bystřici (podřezání žil). Bylo mu líto, že zastřelil toho německého vojáka. Pak ho střelil do oka a byl klid. Strhl mu jeho stříbrný řetízek, podíval se na něj, bylo tam napsáno: "Bringe Glück" - ale štěstí nepřinesl. Jeden druhého připravili o život. V civilu by se možná měli rádi, byli to přece jen lidi. „Miloš ještě viděl výbuch, chytil vojáka za ruku a když umíral, tak opakoval slova vlakvedoucího, jenž ten den přivezl Němce v pyžamech z Drážďan: "Měli jste sedět doma, na prdeli..."„
    December 14, 2012 v 11.18
    Míříme na sebe míříme já a ty
    ticho je kolem jen pes štěká za vraty
    na louce leží mrtví motýli
    padá déšť do esšálků
    jsme poslední dva kteří přežili
    tuhletu dlouhou válku.
    Míříme na sebe míříme já a ty
    v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
    a smrtka s kosou dělá resumé
    prochází se v bílé róbě
    no a my dva teď tady ležíme
    v zákopech proti sobě
    Míříme na sebe míříme já a ty
    oba jsme utekli hrobníkům z lopaty
    ve stovkách velikánských útoků
    štěstí nám oběma přálo
    a teď nás dělí jenom sto kroků
    a je to moc či málo
    Myslíme na sebe myslíme já a ty
    co včera platilo dneska už neplatí
    však hrůza ještě visí nad krajem
    těžké je mít se rádi
    když jsme si postříleli navzájem
    své nejlepší kamarády
    Nevíme o sobě nevíme vůbec nic
    vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic
    pach smrti pod kůží je zarytý
    končí se dějství prvé
    ještě nám tady zbývá k prolití
    dvakrát šest litrů krve
    Míříme na sebe míříme já a ty
    ospalí žízniví hladoví vousatí
    nebe se šeří už se blíží noc
    oči jsou těžké jako kámen
    ach koho žádat o radu a o pomoc
    když oba usínáme
    A tak míříme na sebe míříme já a ty
    padají hvězdy obzor je hvězdnatý
    pod jedním nebem oba ležíme
    hřejivá je náruč matky Země
    a jak tak spíme oba ve snu kráčíme
    já k tobě a ty ke mně
    (J. Nohavica: Krajina po bitvě)
    December 14, 2012 v 12.54
    Jiné možnosti bezpochyby byly..,
    Kdyby nebyl na rozhovorech v Rambouillet požadován souhlas s volným pohybem vojsk NATO po CELÉM území Jugoslávie ale pouze na území Kosova asi by k mírové dohodě došlo.

    http://www.globalresearch.ca/yugoslavia-how-holbrooke-lied-his-way-into-a-war/22419

    Mimochodem vždycky mi to připomínalo podmínky, které dostala srbská vláda od rakousko-uherské v roce 1914.
    MH
    December 14, 2012 v 14.37
    Je docela zábavné číst o zlé Albrightové, a lidumilovi Miloševičovi, pod kterým se občanům Kosova žilo (a spíše nežilo) podstatně lépe než dnes, pod "mafiánskou vládou". Pokud do naší teorie nezapadají fakta soudu OSN v Haagu, tím hůř pro soud a jeho fakta. Miloševiče a jeho dobré úmysly nepochopili Slovinci, potom Chorvaté, Bosňané ani Kosované. Všechno mohlo být jinak, kdyby se do toho nenamontovala Albrightová, poté co ce mu podařilo provést jen mezinárodně potvrzenou genocidu, vyhnání Chorvátů z 30% vlastního státu (Chorvatska) a etnické očištěné Kosova ani pořádně ještě nezahájil. :-) Lidumilové z DR bych poslal na Kosovo, aby to lidem vysvětlili jak jsou hloupí, že se útoku jejích vlastní (tedy srbské) armády neměli vůbec obávat, a dnes by se měli mnohem lépe v suverénním a celistvém Srbsku, s prezidentem ultrapravicovým nacionalistou Nikoličem, s vládnoucí koalici ultrapravicové SNS s Miloševičovou SPS. Neměli se zbytečně obávat, a právě svojí zbytečnou obavou vyvolali ten spravedlivý hněv legitimní srbské vlády! :-)
    December 14, 2012 v 16.12
    Petrovi Šťastnému o jiných možnostech ...
    Vaše připomínka je zásadní. Rambouillet se podobal mnichovskému diktátu mnohem více než většina podobných postupů posledního dvacetiletí (Afganistan, Irák, Libye...)
    * To proboha nikdo nečetl, co v těch týdnech a měsících psal ve svých esejích Karel Kosík?
    * To už se nikdo nezamýšlí nad tím, co k tomu říkal Jiří Dienstbier?

    Pánové a dámy, kteří za nás všechny nesou těžké břemeno odpovědnosti za zeměkouli, mají sice co chvíli plnou hubu řečí o nebezpečí appeasementu – a přitom vesele provozují MNICHOVANSTVÍ. -- OSN se jim zkrátka někdy hodí do krámu, a jindy – většinou – nehodí. A podobně jsou na tom i s platnými principy mezinárodního práva vůbec.
    December 14, 2012 v 16.16
    … a panu Hadžičovi potlesk za kritické pojetí humanismu
    Pane Hadžiči, těší mne, že se také jednou dobře bavíte.

    Ono totiž není nad takovou pěknou „mezinárodně potvrzenou genocidu“…
    A ona ani ta Vámi zmiňovaná "mafiánská vláda" není ve skutečnosti tak špatná, jak o ní šíří zlí jazykové: Stará se nejen o pořádek a bezpečnost v zemi, ale také o rozvoj vzdělanosti, upevňování přátelství mezi, dodržování úcty k rodinným tradicím, sexuální osvětu atd. atd.
    Mají chlapci zkrátka, jak se říká, práce jak na kostele, a není divu, že chvílemi ani pořádně nevědí kam dříc skoči, když mají dosáhnout toho, aby zemi vymanili z temnot, do nichž ji chtěl uvrhnout zloduch Miloševič kráčející ve šlépějích ještě většího zloducha, stalinistického diktátora jménem Josip Broz Tito, který své ďábelské záměry rafinovaně maskoval např. tím, že rozdával albánským obyvatelům Kosova půdu.

    Ale to se holoubek přepočítal!

    Ti kdo se nedlouho předtím nalokali plnými doušky svobody, kterou jim přinesli Duce a největší vojevůdce všech časů se totiž nedali koupit za pár ošoupaných mincí. Vydrželi šest let bojovat, a i když nakonec brutální přesile podlehli, jejich lásku ke svobodě a humanitním ideálům to v nich nezahubilo. Nikdy se nesmířili s urážkami a ponižováním. -- A tak se musíme dnes, kdy prapor svobody, rovnosti a lásky k bližnímu konečně s pomocí boží a NATO zavlál i nad Kosovem ptát:

    Dělí se snad lidstvo do dvou skupin, zcela odlišných, z nichž jednu představují ti, kdo se vlastním přičiněním propracovávají a probojovávají k respektování lidských práv („humanizují se“), zatímco druzí musí být ke svobodě a demokracii přinuceni zvnějšku a násilím?
    A jaký tribunál rozhoduje, do které kategorie ta země či ta kultura patří?

    Na závěr bych se Vás ješt , pane Hadžiči chtěl zeptat:

    Jak dlouho a u kterého bojového útvaru jste vlastně bojoval za svoji zem?
    Řekněte to konečně těm „lidumilům z DR“ co je posíláte „na Kosovo“ ať už jim spadnou šupiny z očí, a přestanou ve svých kavárnách, posluchárnách a večer pak v zakouřených putykách hlásat svá falešná humanitní evangelia.

    Anebo co takhle napsat knihu o pravém a nepravém humanismu?

    Petra Hájka sice už v letošním žebříčku bestsellerů sotva dostihnete – jeho náskok je dán věkem, rodinnou výchovou a opírá se také o křesťanské hodnoty. A má také mocného a moudrého přímluvce. Vás by ale třeba mohl sponsorovat Karel Schwarzenberg, Joschka Fischer nebo jiný velký humanista. – A nebo třeba někdo z Vašich krajanů a druhů ve zbrani?
    MH
    December 14, 2012 v 16.56
    Pane Kopecký, už jsem vám psal, že byste spíše z mých komentářů ve Vídni měl čerpat, než polemizovat. Obdobně bych se nepouštěl na tenký led vídeňské komunální politiky. Už na začátku jsem si všiml blábolu srovnávajícího občanská práva na Kosovu za Tita (tedy za socializmu) a za Miloševiče a jeho fašismu. Právě Tito změnou ústavy v roce 1974 udělil Kosovu rozsáhlá práva, která Miloševič zrušil. Za prezidentství Tita Albánci (nejen) z Kosova byli normální součástí všech institucí jugoslávského systému a armády, a díky vlastní podnikatelské vybavenosti, téměř ovládali restaurační byznys po celé Jugoslávii. Na Kosovu měli vlastní univerzity, média atd. Jejich sociální i politická práva daleko převyšovala Albánce v mateřské Albánii. Tedy, jistě chápete že po první větě nebo dvou jsem váš příspěvek raději ani nečetl.
    December 14, 2012 v 17.47
    Pane Hadžiči, proč, proboha proč, nás pokládáte za hlupáky, kterým můžete cokoli bez obav nakukat? V dnešní době, kdy stačí na netu párkrát kliknout a při zadání Kosovo se na vás vysypou kvanta informací. Pak stačí jednoduše vytřídit extrémy z obou stran, přečíst si ty zbývající a není problém si utvořit názor.
    Když už píšete o Titovi, o tom, jaká práva Albáncům, přes jejich válečný postoj za II. světové vytvořil, proč nepíšete o "vděčnosti", kterou za to od nich sklízel? O tom, jak se v srbském Kosovu chovali albánští policisté k Srbům? Proč vlastně "fašista" Miloševič říkal, že už nenechá Srby na Kosovu bít?
    Odvolávat se na "soud OSN v Hagu", který propustil Haradinaje, Gotovinu a Markace, patří k výše psanému pohrdání oponenty. Stejně jako psát o vyhánění jiných národů Srby, když právě naopak nejvíce vyhnaných bylo jich. Slova o genocidě vše korunují, nebo´t v souvislosti s Miloševičem jej používají ti, kteří bezostyšně tento a další termíny, jako humanismus a demokracie, používají jako krytí k převratům a válkám, z nichž pak těží.
    Na závěr - "Lidumilové z DR bych poslal na Kosovo, aby to lidem vysvětlili jak jsou hloupí, že se útoku jejích vlastní (tedy srbské) armády neměli vůbec obávat" - stačí se mrknout do Wikipedie, ta o "útoku" informuje jinak " Na konci 90. let přerostlo mezietnické napětí do otevřeného násilí a bojů mezi jugoslávskými bezpečnostními silami a albánským hnutím odporu. Obě strany přitom začaly používat teroristické metody, byť jugoslávská strana byla zpočátku v tomto ohledu zdrženlivější." Blbý, že? Nebo že by i tu Wikipedii měli v rukou "Lidumilové z DR"?
    Dost ironie a dohadování, už jsem psal, že pokud se článek netýká Kosova, jsou vaše příspěvky kvalitně vyvážené. Jakmile se píše o Kosovu, jste zaujatý a schopný hájit neobhajitelné. Musíte?
    PM
    December 15, 2012 v 10.43
    Pohyb evropou
    je střídavou koupelí v nálevu následků konzervativní revoluce.
    A ta musí vlastencům chutnat a domorodce blažit pouze svérázně.
    Potkal jsem tuhle jednoho který si mohl hlavu ukroutil nad českými vlastenci.
    December 15, 2012 v 10.51
    A co bych jako z Vašich komentářů měl čerpat?
    To, co mi tady sdělujete o Titovi, ví přece každé malé dítě, Vy trumbero! Jinak upřímně oceňuji Váš nadlidský výkon - zvládl jste celé čtyři věty, a přitom skromně mluvíte o jedné či dvou.
    December 15, 2012 v 11.01
    Zajímalo by mě, kdo vlastně tu Jugoslávii rozbil. Nebo je to tak, že předtím držela "pohromadě" jen díky Titovi?
    MH
    December 15, 2012 v 11.14
    Přiřazovat kladnou nebo záporní vlastnost celým národům byl vždycky nesmysl, a platí to samozřejmě na Balkáně také. Nové výzkumy prokázali, ať se to někomu nelíbí, že se jedná o národy velice příbuzné, promíchané. Možný je jen občanský přístup, zejména v etnický pestrých státech jako je Kosovo. Mluvit o "Srbech" a "Albáncích" v novém státě není tak vhodné, jako mluvit o občanech Kosova. To co si dopřáváte v Česku, tedy občanský přístup, nekastování podle českých, německých nebo slovenských (atd.) jmen, dopřejte i lidem na Kosovu. Takový přístup fungoval za socializmu v Jugoslavii, a kromě zcela okrajových nacionalistu ve všech národech, nikomu nevadil. Přístup etnický, miloševičovský a následně i Tudjmanovský se ukázal jako zločinný. Obávám se ale, že mnoho lidí v zahraničí události na Balkáně v devadesátých letech vidí jako fotbalový zápas různých etnik, kde si stačí vybrat ten "náš", správný mančaft. Ve skutečnosti je třeba vidět režim, štvavá média ničící občanský princip, kastující lidi podle jména a příjmení na dobré a špatné, tedy fašismus. Myslím, že se dávno ta diskuze točí v kruhu, všechno už bylo řečeno mnohokrát. Jen jako náhoda, včera vyšel článek o tom, jak bělehradská režimní Politika psala v roce 1992, tedy jak zločinně: http://www.e-novine.com/feljton/76066-Kosovski-Albanci-nam-vekovima-rade-glavi.html
    December 15, 2012 v 11.44
    No chválabohu, konečně příspěvek, který ztrácí zaujatost! Potlesk zaslouží především věta "Přiřazovat kladnou nebo záporní vlastnost celým národům byl vždycky nesmysl, a platí to samozřejmě na Balkáně také". A dá se diskutovat. Třeba o přístupu etnickém, kde stavíte Miloševiče do řady s Tudjmanem. Ale Miloševič, na rozdíl od Tudjmana, Izetbegoviče, nebo Rugovy rozpad Jugoslávie nechtěl. A pokud chcete vašemu příspěvku dodat věrohodnosti, bylo by na místě říci, že konflikt nebyl střet zlých Srbů vedených zlosynem Miloševičem s hodnými Albánci, Chorvaty a Muslimy. Toho másla měli na hlavě všichni víc než dost. Včetně řady evropských a amerických politiků, ti možná více než ti balkánští, neboť jednostrannými zásahy konflikt eskalovali, aby z něj pak těžili.
    "Mluvit o "Srbech" a "Albáncích" v novém státě není tak vhodné, jako mluvit o občanech Kosova". To by bylo fajn, ale pokud není skutečná rovnost mezi těmato dvěma národy v Kosovu, tak je to jen kamuflováním stavu.
    Nicméně souhlasím, že všeho bylo řečeno už dost a mohli bychom se věnovat už jiným tématům. Howgh.
    PL
    December 16, 2012 v 0.30
    osmačtyřicet hodin v Kosovu a další a další o Kosovu a mocensko-ideových zájmech a prostředcích, které neznají hranic mi připomělo, proč že to vlastně nejsou zdravý prostředky jako ...
    http://www.youtube.com/watch?v=YKa-2OhlkZk

    Už pan učitel v osmé třídě při exkurzi v kasárnách na tento můj přehnaně protimilitantní postoj, jenž již vzal za své... Ale těžko uvěřím, že deklarované jakkoliv šlechetné úmysly (tehdy před bombardováním) zahraničněintervenční politiky zaoceánského bratra, opravňují k aplikaci Sidolu (=jakýchkoli prostředků) byť s úmyslem proti těm deklarovaným tzv. nejhorším padouchům. Které shnilé křídlo si z vůle boží vybrat? Mafiánsky podloženou UÇK, z tiché vůle demokrata.
    http://www.youtube.com/watch?v=x5v6Lu5dMUM
    Poučení pro Evropu? A pro EU oceněnou nobelovou cenou? A pro paní Peak, která (podle HN z tohoto týdne) chtěla na poslední chvíli jet na ceremoniál, ale prý "se to nějak nestihlo"?
    December 16, 2012 v 0.33
    Je "liberální sen" snem o SVOBODĚ ?
    Souhlasím s předposledním předřečníkem, panem Luďkem Ševčíkem.

    I v těch nejhroznějších dnech a nocích se našlo pár lidí, kteří usilovali o udržení normálních lidských vztahů. Jistě to leckde vyžadovalo nemálo odvahy.
    V září 1995, tedy shodou okolností pár týdnů po operaci „Bouře“ („Operacija Oluja") na severu a západě země, jsem se setkal se starostou města Tuzla. Nepamatuji si přesně, zda byl na odchodu, spíše myslím, že v té době už odstoupil. Líčil nám, jak přijeli Izetbegovičovi úředníci a nabízeli městu několik miliónů dolarů – pomoc odkudsi ze Středního Východu. Byl rád a děkoval jim jménem svých spoluobčanů. Když mu na to řekli, že peníze jsou určeno jen pro muslimy, nabídku s díky odmítl.
    To je jen jeden z mnoha vyslechnutých a zaslechnutých příběhů.
    Další jsem předtím i potom slyšel v nejrůznějších místech (Vinkovci, Bihać, Split, Bosansko Grahovo, Knin, Jajce, Mostar, Stolac, …). – Byla to i vyprávění o lidech, kteří varovali své sousedy před bezprostředně hrozícím útokem, o němž se třeba chvíli předtím od svých „našinců“ dozvěděli. A snažili se pomoci. A tak dále.

    Je patrné, že pro některé lidi leží nepřekročitelný bod tam, kde někdo začne kritizovat (nebo „očerňovat“) spojence, jimž podle převládajícího nebo oficiálního mínění náleží vděk za to, že konflikt(y) „vyřešili“ nebo alespoň načas zarazili. – A to je přesně onen bod, kde se budeme vždycky rozcházet, pane Hadžiči.

    Přejdeme-li k obecnější rovině fenoménů identity a nacionalismu, pak navzdory módnímu a bohužel stále častěji všeobecně přijímanému konsensu, že každý nacionalismus (a tedy také skoro každé vlastenectví; hranice mezi obojím bývá nezřetelná a neuchopitelná) je něco bytostně špatného a zavrženíhodného ...
    ... v konkrétní situaci, když dojde na "lámání chleba" rozhoduje nakonec zase ta slavná a multikulti-dobrotisky všech zemí opěvovaná "IDENTITA".
    Ta se v takových situacích opírá především o rozhodnutí, na kterou stranu konfliktu se postavím. Z toho pak už velice často nebývá cesta ven, a rodí se pověstné pluky těch „Ewiggestrigen“. Vzpomeňme jen namátkou na Sudety (1938, 1945), Ukrajinu a Pobaltí (1939, 1941, 1945), Palestinu (1948, 1967, …)

    V této „duchovní“ atmosféře potom i prosté popisování běžných každodenních fenoménů, jako například v článku nahoře, může být jednou či oběma stranami pojednou vnímáno jako podjatost, nepřátelství, povýšenost.
    On totiž ani ten Sicilián nemá moc rád, když má několikrát za týden poslouchat (notabene od náhodně projíždějících návštěvníků), že jeho vlast je vlastí mafie. Na jedné straně nepopiratelná realita – na druhé straně její (třeba nešetrné) pojmenování … V mysli vlastěnecově se to promění ve strašlivý kyj, který se už už snáší na hlavu jeho i celé jeho početné rodiny.

    Chci tím říci, že nevšímat si bytostné koexistence, kooperace a v jisté míře někdy i symbiózy některých moderních forem kapitalistického panství s historicky vytvořenými a sociálně zakořeněnými kriminálními či polokrimináními společenskými strukturami, jejichž vznik je paradoxně reakcí právě na vpád kapitalismu do tradičních společností, je ošemetné, a je to hloupé ignorantství.
    Moderními formami panství mám na mysli ty, jež bývají zpravidla zahrnovány pod ten tolik milovaný termín „TOTALITARISMUS“, jehož užívání vede připředávkování k rozpadu rozum. ROZUM se dostává na scestí.
    A to platí nejen pro historická ohlédnutí jež se tak ráda tváří jako „výklad dějin“ (Mussolini, německý nacismus, Franco, Salazar, Pinochet, George Bush Jr.),
    To platí především teď - tady – „U NÁS DOMA“!
    Pochopitelně se identita nedá v moderním světě zredukovat na pouhé „sedění doma na prdeli“, ale rozběhnout se s po zuby ozbrojenou supermoderní armádou zachraňovat humanitní ideály do bůhvíjaké prdele světa – to taky není to pravé.
    Lákavost takového „řešení“ spočívá v tom, že v takto přefouknuté identitě pak najde svůj koutek kdejaké hovado (o němž Komenský správně poznamenal, že kvaltování je jedním z pilířů jeho životního stylu).
    A ono je to přece tak snadné a tak POVZNÁŠEJÍCÍ moci si zplna hrdla zakřičet:
    „Vive la Liberté!“
    Zvláště velkou rozkoš hraničící s orgasmem musí pociťovat různé ty „Madlenky“, které svými prdelemi zahřívají ministerská či štábní křesla.
    A pak přijde den sladké odměny, polibků před kamerami - když je konečně ta SVOBODA dobyta=dobita (zkuste si to říci v jiném jazyce než v češtině!), a oni/ony tu prdel radostně zvednou a nechají se odvézt tam, kde je čekají vřelá objetí, na ty slavnosti plné dojemných gest a řečí – a nějaký ten kšeft se přitom taky šikne … část těch prachů přece samozřejmě dáme těm nešťastným uslzeným sirotkům … které jsme před tím pomocí nejvyspělejší techniky vytvořené mozky našich nejlepších inženýrů přivedli na svět … jsme přece lidi !

    Tož spolu aspoň chviličku, plnou úcty k obětem, prolévejme slzy štěstí a mějme ten osvobodivý pocit …

    + Další komentáře