Není kazajka jako kazajka

Lukáš Jelínek

Debaty u piva spolehlivě odkryjí odlišná ideová východiska debatérů. Lze se domluvit se zástupcem ultraliberálního kursu?

Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem utopista, autoritář, ne-li totalitář vyžívající se v regulaci a uniformitě. Stalo se tak naštěstí jen se známým u piva, které během večera konflikt sahající od metylové smršti až po školní uniformy spláchlo.

Jsou věci, v nichž jsem si jistý. Je nepochybně úkolem státu kontrolovat potravinářské zboží včetně alkoholu i místa, kde se prodává, ať už balený nebo rozlévaný. V pečlivém značení lahví ani v licencování provozoven nabízejících alkohol nevidím nejmenší problém. Stav, kdy vám panáka prodají v novinovém stánku, je nelogický a musí skončit.

Vážně podezírám neoliberální stát, že mu to dosud bylo fuk. Kdo by také byl tak smělý, aby dohlížel, když pančovaný šnaps nalévala neviditelná ruka trhu?

Policie vyšetřovala do šuplíku, orgány hygieny zmateně bloudily a celníci zabavili jenom sem tam něco. Nejsou lidi, nejsou peníze. A když jsou, tak malé, svádějící k úplatnosti. Mezi prsty dosud proklouzával padělaný alkohol, kosmetika, textil… Padělaný, pančovaný, otrávený, to je jedno. Jakékoli porušení pravidel musí být stíháno.

Jaký jiný typ státní regulace je důležitější než ten, který se týká našeho zdraví? Jistě, mrtví jsou i na silnicích nebo po cigaretách. Jenže to jsou většinou ti, co přistoupili na pravidla ruské rulety typické pro moderní společnost. Lidé mrtví či navždy zmrzačení metanolem ale neměli na výběr: Mysleli, že normálně pijí, „normálně“ se pomalu zabíjejí, jenže ta s kosou přišla nečekaně dřív.

Tím spíš zaráží, že špičky ministerstva financí a celní správy se tváří bohorovně a jsou dotčeny sebemenší kritikou. Proto je vhodné vnést toto téma do zevrubné politické debaty.

Můj hospodský spolustolovník namítal, že šizuňkové budou vždy a lidé schopní opíjet se lacinými patoky také. Nemusejí přece pít a nemusejí na kořalce šetřit. Tento přístup ale opomíjí širší sociální souvislosti, včetně koupěschopnosti populace. Kromě toho můj otec nenakupuje Tuzemák kvůli ceně, ale protože mu na rozdíl od karibských rumů chutná. Snad mu i pravověrní liberálové přiznají právo na individuální výběr a nárok na nezávadný výrobek.

„Vy levičáci a europeisti chcete na všechno předpis, štempl a kontrolory,“ slyšel jsem dále. Musel jsem se usmát. Liberální demokracie, tedy systém, který sdílíme, je založena na dodržování psaných i nepsaných pravidel. Právě toto je v České republice vzácné. Pravidla jsou legislativně churavějící, zneužívaná či naopak opomíjená. A až společnost bude schopna stát na ústní, nepsané dohodě, budu první, kdo to přivítá.

„Nebo ty uniformy pro děcka — to se učíte v Bruselu, nebo v Taškentu?“ byl jsem dál grilován. Pro odlehčení jsem připomněl, že v Brazílii dokonce ke školním uniformám našívají mikročipy, které prostřednictvím SMS upozorňují rodiče na záškoláctví jejich potomků. K tomu jsem přidal příklady z USA, Velké Británie či elitních soukromých gymnázií u nás.

Cítil jsem se ale ukřivděně. Když na počátku tohoto školního roku média informovala, že k uniformám přistoupila první pražská veřejnoprávní základní škola, neměl jsem na to jednoznačný názor. Mám rád pestrost a nerad si nechávám diktovat. „Dnes hájíme jedinečnost osobnosti, jedinečnost vzdělávacích cest a k tomu se podle mého soudu uniforma příliš nehodí," říká psycholog Václav Mertin, jenž by měl být v obraze. Na rozdíl od tradičně a tradicionalisticky plácajícího Václava Klause, který podle očekávání pronesl: „Já mám pocit, že do školy se má chodit v základním slova smyslu přiměřeně oblečen. Ale nejsem příznivcem uniforem. Nikdy v naší zemi tradici neměly.“

Vše mi nakonec na Radiožurnálu vysvětlila osmiletá Adélka nadšená z předepsaného modelu, když konstatovala: „Nebudeme se moct hádat, kdyby někdo měl hezčí oblečení než ten další, a tamtomu by se to líbilo.“

Děti dokáží být zlé. Od kastování podle oblečení či školní výbavy je jen krůček k ústrkům a šikaně. Uniformy aspoň částečně zažehlují rozdíly. Ti méně majetní se cítí lépe, sebevědoměji a ti z bohatších poměrů se učí pokoře, soudržnosti a solidaritě. A když to jde na luxusní škole Petra Kellnera, proč by to nešlo ve školách běžných?

Snad jen za vstřícnost k pubescentům bych se přimlouval. Ti se chtějí lišit, vynikat, být originální - ne draze „voháknutí“ - nezávisle na příjmech svých rodičů. Školní uniformy jsou důležité především pro drobotinu, které umožňují stejné startovní podmínky na prahu školní docházky. Ale ani ti starší nejsou nakonec apriori proti. Z průzkumu společnosti Scio podle MF Dnes vyplynulo, že příznivců a odpůrců uniforem je mezi mladými zhruba stejně. Hlasovaly necelé dva tisíce studentů a pro odpověď „nápad se mi nelíbí“ zvedlo ruku 34 procent. Třicet procent dětí by naopak uniformy zavedlo a třináct procent navrhuje, aby je studenti a žáci měli přichystané jen pro zvláštní příležitosti. Výsledek lepší než jsem čekal.

„Stejně mám pocit, že mi tu někdo nasazuje kazajku,“ utrousil můj známý. Kéž by, pomyslel jsem si při vzpomínce na docenta Chocholouška zlomyslně a nahlas jsem replikoval: „To myslíš třeba ratingové agentury, před kterými se klaní vláda, která prý nemá jinou možnost jak vládnout? Původně to začalo Mezinárodním měnovým fondem, příště bude do rytmu bubnovat kdejaký lichvář!“ Vypečený kumpán si povolil kravatu, ucucl piva a stočil řeč na počasí…

    Diskuse
    September 28, 2012 v 12.6
    Ratingové agentury a lékařské komory
    Závidím Vám Vaši jistotu. Já osobně si tedy rozhodně nejsem jistý, proč by mělo platit tvrzení, že : "Je nepochybně úkolem státu kontrolovat potravinářské zboží včetně alkoholu i místa, kde se prodává, ať už balený, nebo rozlévaný. ". Dokážu si dost dobře představit, že by to mohla dělat organizace na státu hodně či úplně nezávislá. Koneckonců alkohol zdaleka nepijí všichni voliči (ani daňoví poplatníci), takže by tu organizaci mohli financovat třeba hlavně konzumenti alkoholu.
    A k těm ratingovým agenturám. Narozdíl od Vámi preferovaných států, agentury zveřejňuji kritéria a modely, podle kterých ty ratingy probíhají (např: http://www.understandingratings.com/) .
    Jiná věc je, že zřejmě existují státy, které dosud nemají v pořádku účetnictví... a nebo ho v pořádku mají, ale ta čísla se nějak nedostanou na veřejnost. Takže z pochybných dat se už samozřejmě odvíjejí i pochybné výsledky.
    Ale rozhodně dávám vždy přednost organizaci, která mi nabízí jednu službu za nějakou cenu, než mnoho služeb v balíčku jehož složení nemohu moc měnit za poměrně proměnlivou cenu (daně).
    Ale jestli chcete začít zpochbňovat činnost organizací jako Amnesty International, Transparency International, nebo třeba International Organization for Standardization rád si vyslechnu Vaše argumenty. :-)
    Ale že to máme dnes pekně, co? :-)
    September 28, 2012 v 13.58
    Hm, tak to pane Lobpreis závidíte i mně
    Přemýšlím, proč nepochybuji o tom, že je "úkolem státu kontrolovat potravinářské zboží včetně alkoholu i místa, kde se prodává, ať už balený, nebo rozlévaný"?
    Uklidňuje mne, že ani vy nepřipouštíte případ, že by "kontrolu" dělal každý sám za sebe, a vinu za to, zda se otráví či nikoli, by mohl klást jen sobě.
    Nevidíte jen rozdíl mezi tím, že by "kontrolu" dělal stát, anebo na státě hodně či úplně nezávislá privátní organizace.
    Jenže může být nějaká privátní organizace působící ve státě na tomto státě úplně nezávislá? Vždyť každá je více či méně podřízena pravidlům (ústavě, zákonům a dalším psaným i nepsaným ustanovením). Privátní organizace by mohla konat kontrolu, pokud by jí stát tuto funkci svěřil, protože stát je tím rámcem, ve kterém probíhá debata o uspořádání věcí veřejných. Čili věcí týkající se všech občanů. Protože jak byste chtěl od ostatních občanů oddělit "konzumenty" alkoholu, kteří by eventuálně kontrolu zadali své privátní organizaci? Vždyť potenciálními konzumenty alkoholu jsme přece všichni.

    Jestli by privátní organizace konala "kontrolu" efektivněji, je na jinou debatu.

    September 28, 2012 v 15.5
    Nevím, paní Švandová, zda vám mohu závidět.
    ... asi by blo dobré, abych pro jistotu zkusil předestřít nějaké moje názory. Mám totiž pocit, že se v něčem poměrně neshodneme, ale nejsem si jistý, že dobře rozumím vaší argumentaci.

    1) Samozřejmě, že připouštím možnost, aby kontrolu dělal každý sám. Dokonce si myslím, že to tak je. Ale samozřejmě se vůbec nebráním možnosti, aby se jednotlivci spojili a založili si za tímto účelem nějakou organizaci. Funguje to tak u bot, vína, lékařské péče, dopravy, a já nevím čeho všeho ještě a nevidím důvod, proč by to u alkoholu muselo být jinak.
    Můj postoj vychází hlavně z názoru, že případné následky špatné kontroly nesu většinou hlavně já.

    2) Podle mne (a ehm m.j. Ústavy ČR) veškerá moc vychází z lidu. A já rozhodně vítám možnost řídit svůj život samostatně a nepřenášet odpovědnost za následky mého konání na jiné lidi více, než je to nutné.

    Víte paní Švandová... já vůbec nemám problémy s tím, když se lidé (nebo třeba klidně i organizace) dohodnou a stanoví nějaké normy, či principy a pak si třeba i ustanoví někoho, kdo dodržování daných norem hlídá. Obecně jsem třeba velkým příznivcem kontroly dodržování Všeobecné deklarace lidských práv (které mimochodem ČR signatář není).
    Ale nevidím důvod, proč bychom se se sousedy nemohli dohodnout a zaplatit někomu za to, aby nám hlídal zahradu. Pravidelně, 24 hodin denně. A dodržoval při tom zákony tohoto státu. A pokud se někdo přistěhuje nebo odstěhuje, bude na něm, zda se chce do toho našeho spolku přidat nebo ne. (I když je pravda, že pokud by měl zahradu třeba uprostřed, bylo by pro něj asi výhodnější neplatit a jen se nechat "vézt s většinou")
    Stejně tak nevidím problém v tom, abych zaplatil někomu, aby mi zkontroloval, zda láhev, ze které piju obsahuje víno, nebo burčák, nebo grappu. Upřímně řečeno, pevně věřím, že za to platím už těm výrobcům. (Anžto kupuju převážně ovocné pálenky od soukromých výrobců v Rakousku... a oni si určitě nějaké kontroly dělají... ). A nevidím důvod, proč bych měl po svých příbuzných chtít drobný podíl na cenu lahve s poukazem, že by se třeba někdy mohli chtít napít.

    Co se týče efektivity provozu, souhlasím s Vám v tom, že je dobré zjišťovat a kontrolovat, zda organizace (bez vlivu na jejich organizační uspořádání a zdroje financování) mohou pracovat efektivněji. Mimo jiné taky proto, že se domnívám, že většina organizací čerpá prostředky z různých zdrojů (privátních, jiných organizací, státních, evropských), takže je občas obtížné poznat zda poskytují všem platícím zákazníkům stejně kvalitní služby za stejné peníze.

    Omlouvám se, pokud jsem příliiš stručný, či nesrozumitelný. Rád budu vdiskusi pokračovat. Ale znovu opakuji, že s Vámi rozhodně nesouhlasím v tom že bych chtěl aby se moje rozhodnutí o tom jaký alkohol chci kupovat a pít stalo součástí "uspořádání věcí veřejných".
    Ale rozhodně budu podporovat myšlenku, že by stát měl vytvářet/udržovat/kontrolovat "rámec debaty" o tom, zda tato problematika je, či není veřejná.



    September 28, 2012 v 15.15
    Úkoly státu?
    (( Jelikož David Lobpreis doklepal svou glosu pár minut přede mnou, musím k následujícímu předpodotknout, že je reakcí na první dva příspěvky DL a BŠ.
    Už při letmém pohledu vidím, že uvažuje o těchže věcech jako já. Zda o nich uvažuje podobně, zjistím, až to přečtu a uvážím, JK))

    • „Úkoly státu“ nejsou napsané někde v oblacích; jsou napsané v ústavě. Lidé buďto aktivně občansky jednají, nebo se pasivně neobčansky chovají (tedy jako ti přísloveční „ovčané“). Jak jsem nedávno připomínal na jiném místě s odkazem na aténské pojetí demokracie:

    Člověk nerodí jako OBČAN. Rodí se jako IDIOT (= česky: soukromník) a teprve výchovou se stává občanem. Pakliže se jím nestane, nepatří stát (fakticky) občanům, patří vrchnosti (panstvu). Proti tomu Masaryk zdůrazňoval: já pán, ty pán.

    • Nedojdeme shody na tom, co je a není úkolem státu, a proč, pokud jsme neodpověděli na základní otázku, kdo tyto úkoly definuje (vpisuje do ústavy a kontroluje jejich plnění) – lid (občané) nebo panstvo (vrchnost)? (Ve Smetanových „Braniborech“ to ještě bylo formulováno pokusně opatrně: „A zahrajem si na pány...“) Tj. to, na čem se občané domluví nebo nedomluví, je úkolem státu. Hobbes smlouvách napsal: "And covenants, without the sword, are but words and of no strength to secure a man at all."; je na nás, zda na to přistoupíme. Proti Hobbesovým „pouhým slovům“ vyžaduje Zdeněk Vyšohlíd (není samozřejmě první) „závaznou a jasnou řeč“ demokracie.

    • Jak už jsem tu také upozorňoval, bylo cenné, že Petr Nečas bezprostředně po volbách v květnu 2010 otevřeně vyhlásil, že státní rozpočet se bude "prezentovat mezinárodní finanční komunitě". To, aby si občané náhodou nemysleli, že do toho mají co kecat. Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ není primárně odpovědná občanům republiky, ale „finanční, komunitě“. Jasněji už se to říci nedá !

    • Ti, kdo tak horlivě brání individuální svobodu proti státnímu paternalismu, posilují – je jedno, zda záměrně nebo nevědomky – protiobčanské postoje zakotvené v elementárním přesvědčení, že stát nejsme my, ale „ONI“. Pochopitelně, že ti „ONI“ pak docela rádi snášejí pohrdání, hněv nebo i nenávist lidu. Jejich legitimita totiž takovýmto neobčansky vulgárním názorem není ohrožena. V jejich postavení je mohou ohrozit nanejvýš jiní „ONI“, tj. jiná skupina kámošů, kteří jsou, podobně jako ti stávající „ONI“, připraveni si stát beze zbytku přivlastnit. To je běžný vrchnostenský, panský přístup.

    Z toho je zřejmé, že se nepřikláním k DL ale k BŠ.

    (Kruci, zas mi to vyšlo moc dlouhé ... To jsou ty nešťastné kusejrovské odbočky.)

    Jestli by privátní organizace konala "kontrolu" efektivněji, je na jinou debatu.
    September 28, 2012 v 16.6
    Praktická demokracie
    Myslíte pane Kopecký, že lze najít nějaký způsob (státního) uspořádání jak bychom spolu mohli žít a vytvářet dlouhodobé či trvalé vztahy Vy, oni i my (anarchosyndikalisté)? :-)
    September 28, 2012 v 16.12
    Já se v takových debatách napřed přihlásím ke společnému liberálnímu motivu. Poukážu na to, že sociální demokracie je tradičně liberální pokud jde o fungování státu a kulturu. A pokud jde o ekonomicko-sociální pojetí, připomněl bych napřed, že není náhoda, že směr podobný sociální demokracii v USA se označuje jako liberální. Ukázal bych, že sociální demokracie chce svobodu člověka jako občana rozšířit o svobodu člověka jako pracovníka. Je to jen pokračování dosavadních emancipačních kroků, k nimž patří zrušení nevolnictví - zrušení poddnství - všeobecné volební právo.

    Připoměl bych, že direktivní ekonomika není součástí sociálně demokratického (nebo socialistického) pojetí. Současné tendence kontroly trhu nejsou socialistické ani sociálně demokratické. Na jejich potřebě se shodnou různé směry z celého spektra odleva doprava.
    MP
    September 28, 2012 v 16.26
    Pane Lobpreisi,
    stát je tu od toho, aby vás ochránil před tzv. volným trhem. Ten totiž zaručeně představuje sociální zlo a ohrožuje vaši svobodu.
    September 28, 2012 v 16.52
    Pane Plevo
    Vzhledem k tomu, že máte v popisku uvedeno "pedadog", tak Vás vyzývám, abyste vstoupil na volný trh myšlenek (http://en.wikipedia.org/wiki/Agora) a osvětlil mi, jak volný (bez bariér, zásahů a regulací) trh ohrožuje naši svobodu hledat společně průnik Vašich a mých zájmů (potřeb).
    Nevím zda Vám to pomůže, ale dokážu si například představit, že na zcela volném trhu (který zřejmě stejně neexistuje) by mohl například pravidelně vítězit jedinec fyzicky silnější či ten, který nedodržuje žádná pravidla (tedy m.j. by se snad dal označit za asociálního).
    Zároveň se ale domnívám, že pokud by se takovéhoto trhu účastnilo více osob, společné by rychle takového jedince usměrnily, či z trhu vypudily.
    (Samozřejmě, pokud by neměl monopol... ale v takové situaci se myslím o volném trhu také nedá hovořit).
    September 28, 2012 v 17.35
    DL IŠ MP DL
    DL: ...bychom spolu mohli žít ...

    - Lze hledat, možná i najít, ale udržet? - co já vím?
    - Předtím by ale nebylo marné vyjasnit si, jaké reálné dlouhodobé či trvalé vztahy tu dnes vlastně panují? Nepřipadá mi, že by v odpovědi na tuto otázku panovala shoda. - Mě by se jako celkem perspektivní způsob uspořádání jevila republika. Pro eventuální pokračování té Ivanem Štampachem připomenuté emancipace, nebo alespoň pro zabránění jejímu regresu, by měla skýtat lepší možnosti než uspořádání jiná.

    IŠ: ... společný liberální motiv ...

    Způsoby kontroly resp. řízení ekonomiky jsou asi důležité věci. Jenomže kolik toho tady ale ještě ke kontrole vůbec zbylo? - Začne třeba ČSSD, jakmile se chopí, vlády, obnovovat něco z toho, co bylo v ČR cílevědomě zlikvidováno nebo zdevastováno (v průmyslu, zemědělství, učňovském školství, ...)? Tam někde bych pak zkusil hledat i tu "svobodu pracovníka".

    DL: ... "volný trh"?! - který "zřejmě stejně neexistuje" ...

    Copak on ten v tolika litaniích vzývaný volný trh opravdu už někdy někoho ochránil před tím, aby ho/ji - samozřejmě ve jménu svobody trhu! - trhli mezi dveřmi ?? - (jak o to zavadil Martin Pleva) -

    Spojování "volného trhu" s nějakými zásadními nadějemi na uskutečňování a upevňování lidské svobody je hluboce zakořeněná pověra. Dokud panuje blahobyt, zdánlivě to i funguje.

    *****

    Výrazy "liberální" a "liberalismus" by bylo dobré užívat obezřetněji, ne tak všeobecně.
    - Oto Novotný mě může zase pokáral, že mluvím o nějakých dávno minulých, předpotopních věcech, a že přece ten dnešní liberalismus už je úplně jiný a prima - ale musím znovu připomenout, že největší vzepětí klasického liberalismu bylo úzce spojeno s otrokářstvím. Neoliberalismus (který někteří rozhořčeně prohlašují za levičácký konstrukt a naprostou fikci) snad liberalismem není ??

    S jakou formou panství (jakým "uspořádáním") nad lidmi se on ten neoliberalismus snáší nejlépe? - Můžeme se začít rozhlížet: Spojené státy? Saudská Arábie? Čína? Itálie? Argentina? Maďarsko?
    September 28, 2012 v 18.11
    Volný trh, pravidla a regulace
    Pane Kopecký díky... já vlastně taky pořádně nevím. Jen mám pocit, že kupříkladu tyhle internetové diskuse fungují celkem dobře a přitom jsou regulované pouze velmi málo. Takže moje dotazy směřují spíše než k cíli "osvobodit trh" směrem zjistit zda regulace skutečně dávají očekávané výsledky.
    Myslím, že třeba právě ta příhoda s metylem se dá použít jako dobrý příklad.
    A můj problém obecně je, že (jako Husákovo dítě - tedy produkt socialistického internacionalismu) hledám řešení, která lze aplikovat globálně. Asi jich nebude moc, ale třeba takový TCP/IP protokol se docela ujal a myslím, že ISO taky.

    A ještě k tomu volnému trhu. Podle mne je jedna věc popsat, že se nějaká věc řídí (sama o sobě) nějakými pravidly. Třeba že jablko padá nejkratší cestou směrem k jádru země. Tak tedy i prostor, kde se scházejí a domlouvají a vyměňují myšlenky, služby i zboží se řídí sám o sobě nějakými pravidly. Takže to, že tato pravidla popíšu, ještě není regulace.
    Regulace nastane, když jablíčku strčím do cesty kus papíru, kovovou desku nebo odšťavňovač.
    No a teď je otázka, jakými způsoby je regulována ta agora ...a zda z regulace mají prospěch víc účastníci trhu (prodávající, kupující) nebo regulátor.
    + Další komentáře