Podle prezidenta Václava Klause je částečná prohibice silácké a nerozumné řešení. Bodejť, tu bestii stát je třeba držet na řetězu za všech okolností! Každý z nás je svobodný a odpovědný za to, čeho se napije, co sní, jestli kouří a podobně. Volný trh to vyřeší nejlépe. Pár těch, co jsou slabší, neseženou si informace nebo mají smůlu, prostě natáhnou brka. To je cena, kterou bychom podle Klause měli rádi zaplatit za svobodu všude vůkol. A kdo je podle Klause na vině v téhle metylalkoholové aféře? No to je jasné: příliš vysoké daně, ergo zase příliš regulující a roztahující se stát.

Tuhle částečnou prohibici ale musel stát vyhlásit také proto, že naše lihovarníky a trh s tvrdým alkoholem pustil úplně ze řetězu. Takže některé malé české likérky mají provozy dva — jeden legální a druhý ilegální. A nikomu nevadilo, kolik se tu prodává podezřele levného tvrdého alkoholu. Říká se dokonce, že na severní Moravě je každý druhý panák pančovaný.

Proto je opravdu odvážné v téhle situaci kárat stát, že najednou dělá příliš. Co mu zbývá, když do této chvíle hluboce spal? Máme prezidenta, který je opravdu konzistentní. Kdyby měl celý svět zhynout, on bude trvat na tom, že příčinou světové ekonomické krize jsou příliš vysoké standardy — sociální, zdravotnické a životního prostředí (jak se v uvádí v článcích, které směle píše i pro zahraničí).

A že má pan prezident své učenlivé žáky doma, o tom se můžeme přesvědčit každou chvíli i v naší Sněmovně. Pozoruhodné bylo vystoupení nového ministra spravedlnosti Pavla Blažka k zákonu, v němž mělo jít o regulaci chování exekutorů, které se stalo skvělým byznysem na úkor tisíců postižených občanů. Celá právní úprava skončila víceméně fiaskem, protože pan ministr se jakémukoli razantnějšímu omezení exekutorské zvůle urputně brání. Exekutoři budou řádit dále, protože pan ministr svou filozofii vyložil takto:

Že exekuce jsou nemravný byznys? „Přece nemravné je na prvním místě neplatit dluhy. Je snad dneska být dlužníkem nějaká výsada a my je budeme za chvíli chránit před věřiteli?“ Pan ministr Blažek dokonce prohlásil: „Když to budeme dělat tak, že budeme stále a více regulovat, budeme jim brát odměny, budeme je prostě šikanovat, tak to za chvíli žádný kvalitní právník nebude dělat… Situace vůbec není tak strašná, jak občas vyplývá z nějakých zpráv nebo článků novin, kdy velmi šikovný dlužník si prostě objedná mediální vlnu a teď se na to reaguje nějakými strašidelnými regulacemi.“

Tak a je to venku! Pan ministr se vyjádřil jasně. A my aspoň víme, na čem jsme. Vidění světa je u ministra Blažka totožné s tím, jak se dívají na svět exekutoři a zřejmě velká část profesionálních právníků. A to je svět, který pan ministr Blažek hodlá chránit. Pan ministr si ani nedal práci, aby se seznámil s těmi stovkami případů, v nichž se lidé zcela absurdním způsobem ocitli v obrovských potížích vinou naprosto bezohledného nespravedlivého postupu exekutorů.

To, že je podobný postup možný, je dáno vadnou konstrukcí zákona připraveného ještě blahé paměti ministrem Pavlem Němcem společně s exekutorskou lobby. Teprve po čase se v praxi ukázalo, jak zrůdnou podobu zákona jsme do světa vypustili. Ve vlastní kanceláři se mi hromadí případy občanů, kterým zničil život naprosto neuvěřitelný postup exekucí, v nichž jsou nespravedlivě připravováni o majetky. V řadě těchto případů se vůbec nedá říct, že se jedná o klasické dlužníky. Tito lidé jsou postižení, protože promeškali nějaký termín, často i dluh rychle splatili, dokonce se i ujišťovali, že věc je vyřízena, a přesto na ně uhodila exekuce.

Kdyby si pan ministr dal trochu práce a seznámil se jen s malým vzorkem případů, jichž je všude v této zemi plno, potkal by se se zoufalstvím lidí, kteří se vlastně ničím zásadním neprovinili, jen se stali obětí nastraženého systému, v němž za malé zaváhání mají dnes platit mnohonásobné sumy. Jedná se prostě o nespravedlivý, absurdní systém, který vede k velkým lidským neštěstím a často bohužel i tragédiím. Z toho, jak fungují v této zemi exekuce, vznikl u řady lidí obrovský pocit nespravedlnosti. Právě ministr spravedlnosti by o tom měl něco vědět. Ve Sněmovně se ukázalo, že o tom neví nic.

Celá ta Klausova a Blažkova ideologie neregulace je vlastně ideologií těch, co jsou si jisti, že patří k elitám, jimž se nemůže nic stát, a proto nepochybují, že je důsledky této neregulace nemohou postihnout. Jsou to lidé, kteří nepijí tuzemský rum a kteří nejezdí ani tramvají či vlakem, kde by je mohl dostihnout revizor, a za to, že si nestihli koupit lístek, je pak čekalo po čase překvapení v podobě mnohatisícového postihu. Nejde teď o to, abychom všichni pili podřadné lihoviny; ale kdo chce mluvit do politiky a tvorby zákonů, měl by se zajímat o to, jak vypadá zkušenost lidí v běžném životě. Ignorovat ji tak arogantně, jak se tady děje, znamená koledovat si, že vás jednou tihle lidé vezmou vidlemi.