Snad již konečně nastal čas říci, co v „lihové aféře“ ještě nepadlo, ačkoli mělo. Jeden z hlavních viníků, tedy stát (ministerstva, kontrolní orgány i policie), je většinou médií šanován, jakoby bílým květem nevinným byl. Přitom kvůli neschopnosti politiků, úředníků a policistů přišlo o život více lidí, než by muselo.

V případu vidíme tři základní pochybení:

1. Dlouhodobě selhávají kontrolní mechanismy, které mají rozkrývat i trh s pančovaným alkoholem.
2. Selhává policie - hledání hlavního viníka bylo nekonečné. 
3. Při ochraně spotřebitelů nefunguje ideologie volného trhu, na niž vláda spoléhala déle, než měla.

Celní správa

Pančování alkoholu se u nás dobře daří dlouhodobě především proto, že selhávají kontrolní mechanismy. Celní správa tvrdí, že se na nelegální alkohol na trhu sice zaměřuje, ale na plošné kontroly prodejen s podezřele levným alkoholem, jehož cena je často ještě nižší než povinná daň, nemá kapacity. „Nemůžeme být všude, nicméně pokud nám někdo podobný případ ohlásí, samozřejmě okamžitě kontrolu provedeme,“ konstatoval mluvčí celní správy Jiří Barták.

Za prvé nejde o plošné kontroly prodejen v jeden den. Kdyby celníci každý den zkontrolovali tolik prodejen, na kolik mají kapacity, mezi prodejci by se to rozneslo a dali by si větší pozor, od koho alkohol kupují. Celní správa namísto toho vymýšlí výmluvy, které vypadají věrohodně sotva tak první tři vteřiny po vyslovení.

Již v roce 2010 měli celníci k dispozici informaci, že se na českém trhu objevují padělky lihovin. „Celní správa již tehdy věděla, že jsou produkty malých výrobců opakovaně padělány a obsahují nebezpečné látky. Na tyto padělky ohrožující životy konzumentů však neupozornila,“ řekl Pavel Kučera ze Sdružení výrobců lihovin.