Snad již konečně nastal čas říci, co v „lihové aféře“ ještě nepadlo, ačkoli mělo. Jeden z hlavních viníků, tedy stát (ministerstva, kontrolní orgány i policie), je většinou médií šanován, jakoby bílým květem nevinným byl. Přitom kvůli neschopnosti politiků, úředníků a policistů přišlo o život více lidí, než by muselo.

V případu vidíme tři základní pochybení:

1. Dlouhodobě selhávají kontrolní mechanismy, které mají rozkrývat i trh s pančovaným alkoholem.
2. Selhává policie - hledání hlavního viníka bylo nekonečné. 
3. Při ochraně spotřebitelů nefunguje ideologie volného trhu, na niž vláda spoléhala déle, než měla.

Celní správa

Pančování alkoholu se u nás dobře daří dlouhodobě především proto, že selhávají kontrolní mechanismy. Celní správa tvrdí, že se na nelegální alkohol na trhu sice zaměřuje, ale na plošné kontroly prodejen s podezřele levným alkoholem, jehož cena je často ještě nižší než povinná daň, nemá kapacity. „Nemůžeme být všude, nicméně pokud nám někdo podobný případ ohlásí, samozřejmě okamžitě kontrolu provedeme,“ konstatoval mluvčí celní správy Jiří Barták.

Za prvé nejde o plošné kontroly prodejen v jeden den. Kdyby celníci každý den zkontrolovali tolik prodejen, na kolik mají kapacity, mezi prodejci by se to rozneslo a dali by si větší pozor, od koho alkohol kupují. Celní správa namísto toho vymýšlí výmluvy, které vypadají věrohodně sotva tak první tři vteřiny po vyslovení.

Již v roce 2010 měli celníci k dispozici informaci, že se na českém trhu objevují padělky lihovin. „Celní správa již tehdy věděla, že jsou produkty malých výrobců opakovaně padělány a obsahují nebezpečné látky. Na tyto padělky ohrožující životy konzumentů však neupozornila,“ řekl Pavel Kučera ze Sdružení výrobců lihovin.

Celní správa se brání tím, že množství jedu nepřekročilo normu. Čekání na překročení normy má nyní své vyústění v podobě zmařených lidských životů či zhoršení zdraví. U nás se napřed musí přihodit něco opravdu tragického, než s tím začnou odpovědní lidé a instituce něco dělat.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Neschopnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce je smutně proslavená též dlouhodobě. Kdyby se zrušila, pravděpodobně by to ani nikdo nepoznal. Obchodníci - hlavně řetězce, ale nejen ony - si se zákazníky dělají, co chtějí. Jen málokdy a až po několikerém upozornění se inspektorům podaří odhalit podvody a porušování předpisů či zákonů obchodníky. Okrádání zákazníků a velmi nízká kvalita potravin jsou tak i „díky“ tomu na denním pořádku. Včetně alkoholu.

Kuriózním způsobem přispěla inspekce i k odhalování nepravostí v této kauze. Na svém webu k tomu včera večer měla tento text:

„Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) od pátku 7. září intenzívně kontroluje prodejce a výrobce alkoholu v souvislosti s výskytem případů otravy metanolem. Vzhledem k aktuálnímu stavu vyhlásil ústřední ředitel SZPI ing. Jakub Šebesta v pondělí 10. září tzv. mimořádnou situaci (krizová situace dle vnitřních předpisů úřadu), SZPI proto nasadila veškerý personál, v terénu provádí kontrolu všech 215 inspektorů a počet kontrol alkoholu se zvýšil několikasetnásobně oproti běžnému stavu… Pokud SZPI zjistí výskyt podezřelé lihoviny, neprodleně odebere vzorek, místo zapečetí a uloží opatření neuvádět předmětnou šarži nápoje do oběhu.

Počet zkontrolovaných provozoven ke dni 24. září: 16 565

Počet odebraných vzorků: 494

Počet vzorků, kde byla ukončena analýza: 363 Všechny dosud analyzované vzorky byly vyhodnoceny jako vyhovující z hlediska obsahu metanolu / nepředstavují riziko.“

Chudáci inspektoři museli tentokrát do terénu všichni, jelikož ředitel vyhlásil krizovou situaci dle vnitřních předpisů úřadu, namísto aby spokojeně krafali a popíjeli kafíčko pěkně v teple kanceláří, jako jindy. A co víc, osud jim jaksi nepřál: zjistili mnoho podezřelého alkoholu, avšak žádný závadný. Velmi věrohodné a uvěřitelné hlášení! První tři vteřiny po přečtení.

Policie

Jsme také svědky toho, kterak policie téměř tři týdny šetří, kdo od koho koupil či jinak pořídil jedovatý alkohol, než (údajně) nalezla zdroj otravy a způsob, jakým se dostal na trh. A než dopadla pachatele, kteří jej míchali a distribuovali. A dodnes nebyla schopna rozkrýt celou distribuční síť.

„Přestože jsme identifikovali zdroj, nedošlo ještě k tomu, že bychom odkryli celou distributorskou síť, popřípadě veškeré množství alkoholu škodlivé na zdraví a životu,“ konstatoval policejní prezident Martin Červíček a dodal, že k odkrytí obou skutečností čeká policisty ještě hodně práce. „Podle dosavadního průběhu šetření máme v současné době až patnáct tisíc litrů škodlivého alkoholu na trhu v ČR,“ prohlásil Červíček.

Je zajímavé, že nikde, ani u ministra vnitra, ani u jiných ministrů, ani mezi novináři, nehlodá červíček pochybností nad tímto sdělením. Policejní prezident de facto oznámil, že jím vedená státní instituce není schopna dotáhnout velmi jednoduchý případ (z hlediska vyšetřování) do konce ani po několika týdnech. A nic se neděje. Ministři mlčí, média mlčí, občané mlčí.

Vláda

Totéž se týká ministra zdravotnictví Leoše Hegera, respektive celé vlády. Ministři čekali se zavedením prohibice na území České republiky příliš dlouho. Heger navíc v prvním sdělení o zákazu stánkového prodeje udělal hrubou chybu, díky které se dál mohla prodávat například vodka. A nic se nedělo, žádný červíček, který by se ptal, kolik lidí kvůli této chybě mohlo umřít či přijít o zrak, nehlodal. Naopak - Heger své pochybení v klidu oznámil, bez jakýchkoli obav, že by kvůli němu přišel o ministerské křeslo, v němž bohužel sedí.

Odpovědná vláda by prohibici vyhlásila po několika dnech, nečekala by, až bude tolik mrtvých. Česká vláda ovšem dává před odpovědností přednost ideologickému zvažování věcí. A její členové jsou exportismem a šetřením za každou cenu posedlí, kampak na ně s nějakými hodnotami, lidským životem a zdravím počínaje.

Vláda napřed čekala, že celou věc vyřeší volný trh. Když se naturalisticky ukázalo, že trhu je otrava alkoholem dokonale lhostejná, vyhlásila prohibici. Ovšem jen v České republice. Životy a zdraví lidí žijících v zemích, kam se od nás alkohol vyváží, nechala dále na volném trhu. K zákazu vývozu alkoholu ji de facto donutila až Evropská unie.

Žijeme bohužel v zemi, kde bychom dokola mohli opakovat, že ten či onen již měli dávno odstoupit, protože na svá místa nepatří. Mělo by to stejný význam, jako bychom mluvili do zdi. Představitelé celníků, potravinářských inspektorů, policejní prezident, ministři vnitra a zdravotnictví či spíše celá vláda - ti všichni by v normální zemi již zametali ulice, protože na víc nemají. Ve funkcích je držíme my, kteří k jejich neschopnosti mlčíme a nepřipomínáme jim, že součástí svobody je odpovědnost. Tedy to, o čem nemají ni špetku ponětí.