Kdo rozkorupční korupčníky?

Petr Gočev

Ve společnosti, kde lze spoléhat pouze na materiální pobídky, musí věrohodný slib omezení korupce zahrnovat strategii obohacení na úkor korupčníků, které bude lukrativnější než pokračování v rozkrádání státního majetku.

Žijeme ve státě řízeném zločineckými organizacemi. Předvolební sliby omezení korupce jsou nedůvěryhodné, neboť „kapři si vlastní rybník nevypustí.“ V terminologii teorie her jsou takové sliby „neslučitelné s pobídkami“. Ve společnosti, kde lze spoléhat pouze na materiální pobídky, proto musí věrohodný slib omezení korupce zahrnovat strategii obohacení na úkor korupčníků, které bude lukrativnější než pokračování v rozkrádání státního majetku.

Většina debat o korupci v ČR často končí utěšováním, známým z filmu Samotáři: „Tahle země je zkurvená. Ostatně stejně jako každá jiná země.“ Útěcha, kterou posluchačům ordinoval Eric Best, nebere v potaz, že země mohou být zkurvené v různé míře a různým způsobem. V tomto příspěvku hájím tezi, že východoevropská forma korupce v igelitkách oproti tzv. sofistikované korupci zápádní provenience není pouze ornamentem východoevropské zaostalosti, ale má k ní i vzájemně příčinný vztah. Z toho vyplývají i rozdílné dopady a možnosti řešení.

Ještě za doby Helmuta Kohla adresovala skupina německých velkopodnikatelů otevřený dopis vládě, v němž žádala podporu opatření proti korupci v zahraničí. Argumentem bylo to, že německé firmy mají konkurenční výhodu v kvalitě svých výrobků, avšak v zemích, kde o vítězích tendrů rozhodují dobré kontakty s politiky, je tato výhoda anulována. Implicitně tak naznačili, že kdyby neměli technologickou výhodu, nic by proti zahraniční korupci nenamítali. Stejně tak mají němečtí průmyslníci zájem na udržování kvality domácích „lidských zdrojů“, bez nichž by nemohli svou technologicky náročnou produkci realizovat.

Bez fungující zahraniční politiky by zase byla podryta schopnost německých korporací prosazovat i v mezinárodním měřítku systém vztahů a regulací podporující jejich export. Jako třída proto mají zájem na akceschopné státní moci, jejíž fungování není ochromeno pokoutnou privatizací. Tento zájem na funkčním státu se pak mimo jiné projevuje v ČR nevídaným a těžko pochopitelným voláním majetných po progresivnějších daních. Regulovaná západní korupce umožňuje tamní vládnoucí třídě snáze překonávat koordinační selhání a prosazovat tak politiky sloužící zájmu třídy jako celku.

Srovnejme to se situací v České republice, kde se po listopadu 1989 slovy bývalého místopředsedy ODS Čermáka „rozdávaly majetky na tisíc let“. Problém je v tom, že tyto majetky jsou už rozdané, ale každá nová generace politiků se snaží finančně zabezpečit stejně jako generace předchozí. Náklady na vstup do odvětví jsou obrovské; nemáte-li k dispozici dostatek černých fondů k uspokojení své klientely, provoz strany a na nákup kompromitujících materiálu, konkurence „pozitivně či negativně“ namotivuje vaše poslance k přeběhnutí.

Politické strany tak musí fungovat jako zločinecké organizace, zaměřené na přeměnu peněz v politickou moc a obráceně. Průmyslovou organizaci korupce dovedla k dokonalosti ODS, fungující jako Amway na bázi multi-level marketingu: Politici na všech úrovních mají za úkol nakrást do stranické pokladny určitý podíl z obhospodařovaných prostředků; pokud se jim to daří, postupují do vyšší úrovně s rozsáhlejšími pravomocemi a korupčními příležitostmi (zdezde). Jednoduchým výpočtem však dospějeme k závěru, že není možné každé čtyři roky rozkrást majetek na tisíc let dopředu, takže není divu, že českostánská stračena už dojí krev: Každá rodina byla v polistopadovém období korupčníky okradena o majetek v řádu milionů. Rumuni tuto situaci shrnuli heslem: „Omlouváme se. Nevyrábíme tolik, kolik kradete.“

Egon Bondy kdysi o minulém režimu napsal, že jeho výrobním způsobem je loupení. Na tom se nic nezměnilo. V ČR tak došlo k přirozenému výběru korupčníků: Kdo nebyl dostatečně zdatný v korupci, byl z trhu vytlačen. Tím, jak zároveň dochází k rozkladu institucí potřebných k udržování a vytváření konkurenceschopnosti, od vymahatelnosti práva až po školství, zůstává loupení jediným způsobem, který umožňuje českým velkokapitalistům obstát.

Jak spočítal bývalý slovenský ministr vnitra Lipšic na svém blogu, nebýt tunelování státního majetku, nebyla by skupina PENTA finančním žralokem, „ale malou sardinkou, ak by vôbec ešte existovala.” Tato „tvorba podhodnoty“ se pak musí někde projevit — nejprve odčerpáním polštáře státního majetku, poté růstem zadlužení, a nakonec zbídačením obyvatelstva a zhroucením infrastruktury. Snad jen tu geografickou blízkost k Německu nelze vytunelovat, leda že by byl realizován Baťův plán přesídlení obyvatelstva do Patagonie.

I když je tedy odstranění nejprimitivnějších forem korupce v zájmu kapitalistů, neboť přináší zvýšení ekonomické efektivity podmiňuje fungování státu jakožto entity hájící jejich třídní zájmy, naráží případná snaha o jeho realizaci na dvojí problém: v první řadě na koordinační selhání mezi kapitalisty, které však byli v jiných zemích schopni překlenout, a v druhé řadě na tu okolnost, že v České republice se největšími kapitalisty stali ti nejzdatnější korupčníci, neschopní obstát v tržní soutěži.

Babiš a Kellner žehrají na drahotu korupce stejně jako Janoušek: umolousaných pár desítek milionů za zvolení Klause prezidentem Janouška rozhořčilo jako vajíčka za šest korun. Na Babišově tvrzení o třech přidaných nulách je šokující to, za jak bagatelní obnosy se nechali korumpovat ti před Dalíkem a Topolánkem. Je docela dobře možné, že se Kočárník spokojil s pouhým pašalíkem, protože kdyby si ODS v 90. letech účtovala dalíkovské ceny, nebyl by Kellner tak bohatý.

Dalík z toho tedy vychází v relativně dobrém světle, neboť se alespoň řídí zásadou „když už kurva, tak drahá“. Při tom růst ceny korupce je jen důsledkem fungování nabídky a poptávky: dokud existoval převis nabídky korupčních příležitostí při privatizaci státního majetku a rozdávání úvěrů na věčnou oplátku, byla cena korupce nízká. Když už není co privatizovat, cena korupce roste.

Babiš by se možná rád vrátil do bájných devadesátých let, kdy ODS s ideovou vizí prvotní akumulace kapitálu rozdával majetky na 1000 let za dumpingově nízké úplatky. Zemědělství je odvětvím, které by bez dotací od státu zkrachovalo přes noc, a není tedy divu, že Babiš těžce nese „drahotu“ korupce a poslaneckých hlasů, ale i možnost pozastavení zemědělských eurodotací v případě pokračující devastace kontrolních mechanismů.

Vývoj v ČR nám může posloužit k aktualizaci technologického determinismu: Kapitalistický výrobní způsob plodí společnost s legalizovanou a regulovanou korupcí, loupežnická absence výrobního způsobu společnost s anonymními akciemi na doručitele a hotovostí v igelitkách. Bez rozbití korupčnických mafií nebude žádná vláda schopna vládnout. Změna poměrů však může přijít jen z politické sféry. Jejím vodítkem může být kořist uzrálá na zahraničních kontech korupčníků, ke které by se akceschopný státní aparát mohl dopracovat. Dnes už nikdo nevěří předvolebním slibům protikorupčních opatření. Jakmile se nová garnitura dostane k moci, je pro ni finančně výhodnější a existenčně nezbytné pokračovat v zajetém systému. Znovu je třeba připomenout, že jakmile by se některý politik pokusil skutečně omezit korupci, začnou proti němu okamžitě pracovat korupčníky placení úředníci, novináři, soudci i jeho vlastní straničtí kolegové.

Výhodou programu vyvlastnění korupčníků je jeho věrohodnost, za předpokladu, že se jeho aktér obohatí přinejmenším stejně, jak by se obohatil na pokračujícím rozkrádání státního majetku. Madoffova pyramidová hra vcucla devatenáct miliard dolarů. Právníkům postižených se však již podařilo získat zpět více než polovinu, včetně části Madoffových sponzorských příspěvků. Srovnání s causou H-Systém a nemožností soudně vymoci ani majetek odkloněný k rodinným příslušníkům vyznívá tristně, ale kde je vůle, tam je i akce. Čeští korupčníci dávají na charitu méně než Madoff a nakradené obnosy spořádaně syslí na zahraničních kontech, v akciových podílech a v nemovitostech.

Je jasné, že při tenčícím se stavu rozkradatelného státníhu majetku a zhoršujících se možnostech kradení na státní úvěr v určité chvíli podíl na zisku z případného vyvlastnění majetku korupčníků, který je stále rostoucí stavovou veličinou, převýší podíl na korupci ze ždímání obyvatelstva, které je veličinou tokovou. Ta chvíle již patrně dávno nastala, ale stávající garnitura má tolik másla na hlavě, že ji korupčníci mohou držet v šachu hrozbou zveřejnění kompromitujících materiálů. Řada nástrojů umožňujících vyvlastňování korupčníků tak zůstává nevyužita. Občané budou ochotni přistoupit na férovou dělbu kořisti umožňující nové politické garnituře promazat soukolí státního aparátu, jehož jednotlivé složky je třeba zainteresovat na vyvlastnění korupčníků.

V 90. letech bylo možno rozkrást veškerý státní majetek, a proto bylo pro politiky výhodné zavést systém maximálně usnadňující korupci a rozkrádání. Dnes majetek korupčníků převyšuje zbývající státní majetek, a proto je výhodnější zavést systém umožňující korupčníky odsuzovat a vyvlastňovat.

Někdo by se mohl obávat, že nová garnitura vyvlastní korupčnícké biliony a v korupci bude dál pokračovat, anebo odepře občanům slíbený podíl z kořisti. Pojistkou zachování demokratických mechismů je okolnost, že k repatriaci ulitých majetků je třeba součinnosti zahraničních institucí, podmíněné posílením vymahatelnosti práva a funkčnosti státu, a tím i omezením prostoru pro divokou korupci. Politická ochota k součinnosti je u evropských byrokratů dána vědomím, že lokální lumpenburžoazie je nejhorším nepřítelem evropské integrace.

Podíl na zisku z případného vyvlastnění korupčníků převyšuje podíl na korupci z dalšího ždímání obyvatelstva, ale stávající garnitura má tolik másla na hlavě, že už nemůže z gangu odejít. Řada nástrojů umožňujících vyvlastňování korupčníků tak zůstává nevyužita (zde, zde, zdezde). Občané budou ochotni přistoupit na férovou dělbu kořisti umožňující nové politické garnituře promazat soukolí státního aparátu, jehož jednotlivé složky je třeba zainteresovat na vyvlastnění korupčníků.

Ani paralela s osudem Bártova podnikatelského záměru není na místě. Bártovou chybou bylo to, že usiloval jen o podíl na korupčním koláči, nikoliv o vyvlastnění korupčníků. Nuzný Bárta doplatil na to, že v rámci daných pravidel hry nedisponoval na rozdíl od Kalousek dostatečnými zdroji, aby svým poslancům mohl učinit „opravdu velkorysou nabídku“. Jak řekl bývalý ministr Dobeš, dinosauři si namazali Věci Veřejné na chleba.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse (20 příspěvků)
    Jiří Dolejš, poslanec
    April 20, 2012 v 12.32
    ne jen kdo ale jak
    řečnická cvičení o vypořádání s korupčníky provádí dnes kde kdo. Proto je zajímavé každé zamyšlení na téma JAK. Za to Petru G. dík. A nyní k jeho odpovědi : co se skrývá za strategii obohacení na úkor korupčníků ? Vyvlastnění boháčů ? Tedy něco proudhonovského jako za každým velkým bohatsvím se skrývá krádež ? Nebo jen přerozdělováním snížit už nesouměřitelné sociální rozdíly (pustit plutokratům žilou) ?
    Jinou variantou je chápat to pouze jako bič na kmotry. Jenže co revolučního a zároveň praktického (inflace moralismů účinek moc nemívá) se zde dá navrhnout s ohledem na důkazní nouzi u skutečně kriminálních propletenců politiky a ekonomiky ?
    Ke konci článku se objevují odkazy na málo využívané opatření - počínaje Bank Tax jako solidarita finančního sektoru (nebo nějaká z variant FTT). Jistě - o tom se v EU nyní hodně jedná. Dále jsou to opatření z oblasti AML (anti-Money Laudering, tedy proti praní špinavých peněz) či ARO (Asset Recovery Office neboli instituce na vymáhání majektů z trestné činnosti).
    Tedy mezinárodně standardní opatření - i když ne přelomové, jistě lze kvalitně zavádět i v ČR. Jen si musíme uvědomit, že i to je krůček pouze směrem od buranského a předraženého českého klientelismu k sofistikovanějšímu a efektivnějšímu využívání sociálního kapitálu v horních vrstvách etablované západní meritokracie,
    No - aspon to, pokud se to provede profesionálně a ne legislativním kutilstvím, bohužel dost rozšířeném s ohledem na absenci systematické práce exekutivy v této oblasti.
    MT
    Miroslav Tejkl
    April 20, 2012 v 15.18

    v "Adéle" (která ještě nevečeřela) byla Květuška-Naďa Konvalinková pouze "rozvrkočena" ...

    Eva Hájková, penzistka
    April 20, 2012 v 15.45
    Jazykově se to slovo podobá rusismům - jako třeba rozkulačit nebo rozkrýt.
    MT
    Miroslav Tejkl
    April 21, 2012 v 8.14

    ... v příběhu situovaném do starého mocnářství v éře fin de siecle to přece nemohlo být jinak.

    Správný Čech tehdejší doby byl frankofil a rusofil ...

    ... no a pochopitelně vlastenec - viz dialog:

    Dotaz NICKA CARTERA:

    "Květuško, jste srdečné děvče?"

    Naďa Konvalinková sympatickému Američanovi odpouští sémantickou chybu, ví, že dotaz zní, zda je děvčetem "srdnatým" a třebaže křehká jak panenka z porcelánu odpovídá udatně :

    KVĚTUŠKA:

    "Jsem dcera národa Jana Žižky!"

    PM
    Petrasek Milan, penzista
    April 21, 2012 v 10.36
    Privatizace veřejného byla tedy takřka úspěšně dokonána
    a před námi stojí perioda nové kultury korupce. Nastává konečně čas osvojení nároků sofistikované korupce v demokratickém režimu.
    Náročný, ale fajnový projekt jak pro elitu mocných, tak pro nás spolek sociálně závislých..........pomyslel jsem si.
    JG
    Jakub Grombíř
    April 21, 2012 v 20.12
    Brilantní!!!
    Tohle se mělo dnes číst na Václaváku! Sice by bylo potřeba víc sanitek, ale zas ten zbytek by se možná k něčemu odhodlal. Ale vážně - klobouk dolů před odbory. Věcné, noblesní, státotvorné. Nejlepší byl ten slovenský odborář, nejhorší (bohužel, ale očekávaně) študent. Vážně jsem první z tohoto webu, kdo na stotisíc lidí na náměstí reaguje?
    ??
    April 21, 2012 v 23.7
    Tak jsme se tu zase sešli
    staří známí z diskusí pod jinými články. Tak, abych nerušil tradici, já tu diskusi zase umrtvím.
    Petr Gočev ve svém článku postihuje a na českých příkladech dokazuje jeden závažný aspekt korupce - to, že narušuje samotnou logiku kapitalismu. Ona totiž korupce ke kapitalismu patří i nepatří. Patří potud, že jestliže je možné, abych jakkoli získané peníze zhodnotil (buď přes finanční spekulace - tedy vysávání nadhodnoty zprostředkované finančním kapitálem - nebo přímo - tím, že za jakkoli získané peníze nakoupím prostředky a pracovní sílu a začnu vykořisťovat), tak je dán pro korupci významný objektivní kořen v samotném systému. Nepatří potud, že základní motivací systému je zhodnotit kapitál, a to nemusí být korupcí, ale třeba mnohonásobně výhodnějším investováním do intelektualizované práce na bazi vědy. V kapitalismu jako takovém jsou tedy přítomné, ale ne zcela nevyhnutelné motivace ke korupci. V neoliberální variantě kapitalismu je však korupce systémovým rysem. Analyzujme si, o co v ní jde a jaká složka buržoasie ji provozuje. Není to nadnárodní kapitál, který si nemusí za korupci kupovat státní zakázky - ten je pánem nad národními státy, elity se předhánějí, aby mu nabídly, co chce z obavy, že to zabalí a půjde jinam. Korupce je hlavně kolem státních zakázek pro tu kapitálově méně silnou část buržoasie, která nemá šanci ziskat takové zisky jako ta nadnárodní, která ji zahání do kouta, i když ji občas vyuižívá, aby po ní uklidila. Tedy ta menší buržoasie - dejme tomu klausovsko.-kalouskovská, pseudonárodní, si zisky doplňuje tím, že se přisála ke státu, zkorumpovala jeho aparát a různými formami odčerpává proistředky, které stát získal hlavně z daní zaměstnanců a maloburžoasie (velký kapitál daně neplatí). Nadto tato pseudonárodní buržoasie ten národní stát ovládá (jistě s podporou té nadnárodní a jejích nástrojů - velmocí, globálních finančních institucí apod.) a část peněz dostává rovnou z dodatečného okrádání občanů prostřednictvím rozprodeje společného majetku, privatizace veřejných služeb, důchodových fondů, odpuštěných daní, uvalení různých poplatků na občany a získání různých dotací, úlev apod.
    Tenhle vývoj ovšem může ohrozit podstatu kapitalismu, protože v takovém prostředí se už nedá normálně podnikat, vzniká chaos, pnutí, rozvrat a to už nemluvím o tom, že tohle prostředí je nejlepší agitace proti kapitalismu - viz dnešní ,manifestace - na které různí politlkové, mladí apod. objevovali pravdy, které jim komunisti říkali již v listopadu 1989.
    Proto si myslím, že se velká buržoasie ještě zmátoří, odkáže tu malou parazitní do určitých mezí prostřednictvím jistého globálního neokeynesianismu a jakéhosi nového étosu (morálka snese všechno) a začné rýžovat na kognitariátu, vědě apod. - to bude poslední manévr kapitalismu, v jehož průběhu budou,muset kapitalisté zavést samosprávu a pak už to s nimi půjde s kopce. (Dolejší - můžeš spustit svou obvyklou muziku proti umanutému Hellerovi a samosprávě).
    Tak co, zase utečete na jiný článek? Evičko?Pane Petrásku?
    Eva Hájková, penzistka
    April 22, 2012 v 9.23
    Já s tebou úplně souhlasím, Pepíku. Včera jsem neutekla na jiný článek, nýbrž na demonstraci do Prahy a jsem nadšená z toho, že se už tolik lidí tak rozhořčilo (nejenom) na korupci, že byli ochotni zvednout se z gauče od televize a absolvovat i dosti dalekou a nepohodlnou cestu. Hodnotím to jako úspěšnou akci, ať už vláda padne nebo ne. Musíme se spojovat k obhajobě svých společných zájmů, o to přece jde.
    Jiří Dolejš, poslanec
    April 22, 2012 v 15.18
    takže jak na tu kleptokracii
    Pepo, bylo by umanutostí myslet si že je někdo umanutý spory pro spor. A tak tomu nikdy nebylo. Jinak samozřejmě snaha dát korupci třídní základ a spojit jí s dekandencí kapitalismu je složitá.
    Co je vlastně korupce ? Samo latinské corruptio znamená zkaženost (sloveso"rumpere" značí zlomit, ničit) a to v nejobecnější rovině jako devastace závazku či obcházení pravdila.
    K tomu zkažení, obcházení pravidel dochází za různých režimů - stejně jako je objektivní snaha zhodnotit peníze (P-Z-P´). Jde o to jak.
    Pamatuji že za minulého režimu byla vyčíslena stínová ekonomika včetně melouchaření na cca 7-8%, dnes se to ale blíží v ČR 20% a zahrnuje opravdu mega-kulišárny.
    Dá se dokonce říci že metody původní akumulace nesou punc tohoto chování - kdysi i během dnešní rerstaurace (i když ani v minulém režimu to nebylo hladké - viz kritická diskuse o socialistické akumulaci v Rusku v 30. letech).
    Pokud jde o kriminální aspekt - tak sám kapitalismus vypracoval postupy zmíněné Gočevem (např. ono AML či ARO). Účinnost této regulace či represe jak v kriminálních , tak v legálních ale asociálních projevech je věc další. Tady ale Petr nic nového nenavrhuje, ono to totiž není tak jednoduché.
    Hesla jako audit veřejných dluhů, participativní rozpočtování či demokratizace vlastnictví je prostě dobré rozměnit na konkréta.
    SH
    Stanislav Hošek, Penzista
    April 22, 2012 v 19.25
    Že by?
    Tvrzení, že nadnárodní korporace nepotřebují korupci je velice sporné. Naopak. Korupce uprostřed národních států „odklání“ hněv davů od jejich zbídačovacích velkozločinů. Mimo jiné i proto si vydržují daňové ráje, ale rovněž „neúprosný“ boj s drogovými kartely, což je divadlo pro prostý lid, jež má zakrýt jejich globální praní špinavých peněz.
    Korupce v dějinách vždycky byla, je a bude. Živnou půdou je pro ni ničím neregulovaná možnost hromadění bohatství. A nakonec jednu kacířskou větu. Korupci doslova podněcuje zastupitelská demokracie. Proto se politici v zastupitelských postech brání zuby nehty všemožným kontrolám ze strany veřejnosti a když už si neví rady, tak mnoho svých rozhodnutí předem označí za tajné, důvěrné či jinak nezveřejnitelné.
    + Další komentáře