Přes čtyři sta radnic vyvěsilo vlajky na podporu Tibetu
Vratislav DostálRadnice, magistráty a krajské úřady po celé České republice v pátek vyvěsily tibetskou vlajku jako symbol podpory nenásilného boje Tibeťanů za svá práva a snahu o zachování národní identity.
Mnohé radnice, magistráty a krajské úřady po celé České republice v pátek vyvěsily tibetskou vlajku, jež symbolizuje podporu nenásilného boje Tibeťanů za svá práva a snahu o zachování národní identity. Vlajky na úřadech zůstanou i v sobotu, tedy v den 53. výročí protičínského povstání v Tibetu. Informuje o tom ČTK.
„Z celkového počtu 728 oslovených obecních, městských a krajských úřadů nám zatím potvrdilo připojení k akci 405 z nich a 307 úřadů se k akci nepřipojilo," uvedla pro ČTK Andrea Pavlátová z občanského sdružení Lungta, které je koordinátorem kampaně Vlajka pro Tibet.
K akci Vlajka pro Tibet se tradičně připojují radnice v Karlových Varech, Českých Budějovicích nebo Jihlavě. Ve středních Čechách bude tibetská vlajka o víkendu vlát například v Mladé Boleslavi nebo Kolíně, v plzeňském kraji bude asi v pětadvaceti městech.
Česká pobočka nevládní organizace Amnesty International (AI), která po světě podporuje dodržování lidských práv, uspořádá v sobotu odpoledne před čínským velvyslanectvím demonstraci nazvanou Tibet hoří!
Podle AI jsou Tibeťanům upírána základní lidská práva a svobody, mniši a mnišky žijí pod stálým čínským dohledem. „V současnosti se situace v Tibetu stále zhoršuje a pro mnohé jeho obyvatele se stává bezvýchodnou,“ uvedla lidskoprávní organizace v tiskovém prohlášení.
V loňském roce akci podpořilo 403 měst, obcí a krajů v ČR. Akce se celosvětově koná 10. března k připomenutí povstání proti čínské okupaci ve Lhase, při kterém zemřelo nejméně 80 000 Tibeťanů.
Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů. Od roku 1965 je Tibet čínskou autonomní oblastí.
Další informace:
Českénoviny.cz Úřady si připomněly výročí protičínského povstání v Tibetu
Bude vhodné, když nám pan Novák a jiní přestanou předepisovat, co smíme nebo nesmíme na radnici vyvěsit.
Na naší radnici tibetská vlajka visela před rokem 2010 a i nyní tam visí - třebaže došlo ke změně politického složení radniční koalice (z vedení radnice odešla ODS a jedna - řekněme - havloidní místní strana a nově vstoupila místní socdem, VV, TOP 09 a klausovští ultraliberálové od Svobodných).
Nechte to na voličích, jestli nás za to potrestají.
Neporušujeme zákony a připojit další zákazy k těm dosavadním nepovažuji za účelné ...
P.S. Pan Ševčík by také měl sdělit, které vlajky bychom měli vyvěsit, abychom nebyli pokrytci.
Flag Republic of Alone Star čili Texasu, okupovaného od r. 1845 Spojenými státy?
Vlajku Portorika nebo polosamostatných tichomořských států (Belau atd.)?
říká se, že ďábel je skryt v detailu ...
Jak je vidět i z této diskuse, na toto téma jsou ostře odlišné názory mezi tradiční a "novou" levicí.
Naopak levice, která ma kořeny v prostestních hnutích ze 60. letech má k tomuto velmi blízko, zvláště když uvážíme, že Tibet je buddhistická země a buddhismus měl k tomuto myšlenkovému proudu velmi blízko.
Pane Zíko, buddhismus jako módní náboženství 60. let na západě a skutečný buddhismus v Tibetu jsou asi tak dvě stejné věci, jako krásně namalovaný lev a skutečný lev, který vás chce nechráněného sežrat v pralese. Viděl jsem dokumet na ČT2 o nacistech v Tibetu a to, jak tam zacházeli buddhističtí hodnostáři s lidmi, jak je tloukli tyčemi jak zvířata, se mnou otřáslo. Myslím, že tento dokument /jistě se bude dát vyhledat v archívu ČT/ by měl shlédnout každý, koho problematika Tibetu zajímá.
A jak naznačil pan Ševčík, na světě je x území, které jsou v podobné situaci jako Tibet a přesto jejich vlajky nikdo nevyvěšuje.
Tibeťané se od ostatních ohrožených národů v Číně liší větší konzervativností a odhodláním k boji proti větrným mlýnům. Myslím, že sebeupalování mnichů a mnišek v poslední době vychází hlavně z nereálné naděje, že Západ bude tlačit na čínskou vládu, aby zastavila asimilační politiku.
Na druhé straně ale má jakákoli podpora Tibetu smysl jako symbol nesouhlasu s porušováním lidských práv, které je v Číně donebevolající. Mlčení k tomu (hlavně samozřejmě ze strany vlád ekonomicky silných států) jen potvrzuje vládě Číny, že skutečnou moc mají peníze, a když dojde na lámání chleba, může si vláda nakonec se svými menšinami nakládat, jak chce.
O Vás pane Ševčíku, netvrdím, že chcete někomu něco zakazovat v tomto ohledu.
Nicména pan Novák by rád.
A jeho jsem jmenoval - ne Vás.
Ti "jiní" to byli eventuální jiní "Novákové" ...
Nikoli Vy sám ....
Vás jsem se jen na závěr ptal, které vlajky by měly tam být jako další, abychom nebyli těmi pokrytci ...
Miroslav Novák - Praha 9
Sobota, 10.Března 2012, 11:06:13
Obvykle s panem Ševčíkem souhlasím, a tak je tomu i v tomto případě. V zásadě by mělo být vyvěšování různých vlajek na veřejných budovách zakázáno, kromě vlajky české, EU nebo černé (doufám, že jsem na něco nezapomněl, Tibet to ale rozhodně není). A vůbec nechápu, proč by se měly místní radnice vyjadřovat k zahraničně-politickým tématům. Tato témata nebývají ve volebních programech zastupitelů.
s buddhismem máte samozřejmě pravdu, běžná představa Zápaďanů o tibetském buddhismu - mniši meditující v jeskyních a stále veselí, vyrovnaní a mírumilovní věřící - je opravdu hodně daleko od tibetské praxe, ve jménu různých škol tibetského buddhismu se vedly války, u sousedních národů jsou Tibeťané známí především jako zbojníci a válečníci (takoví Mongolové třeba nikdy nepochopí, co na nich Západ má). Tahle drsná povaha je ostatně asi i základem jejich neustávajícího odporu proti čínskému asimilačnímu tlaku.
Ale tibetský buddhismus nejsou jenom války a moc - je to bohatý filosofický a náboženský systém, který je dnes živý v podstatě už jen v tibetských oblastech.
Nejsem odborník na Tibet, ale podle kolegy tibetanisty Dana Berounského (a platí to podobně i pro ostatní ohrožené kultury v Číně) je základem problému diametrálně odlišný hodnotový systém Číňanů a ostatních národů. Většina Číňanů opravdu nepochopí, proč by Tibeťanům měla vadit ztráta vlastního jazyka, náboženství a celé kultury výměnou za zlepšení materiální situace, které je ovšem zlepšením pouze z perspektivy čínské kultury. Tibeťané, pro které je hlavní hodnotou v životě náboženství a tradice, naopak nechápou, proč by si měli nechat rozvrátit způsob života, který jim fungoval odnepaměti. (Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že pronikání čínské varianty moderního životního stylu do tradičních nečínských společností přináší opravdu hrozivý sociální i ekonomický rozvrat a kulturní vykořenění).
Relativní novotou v čínské politice vůči "nepřizpůsobivým" menšinám je takzvané "dvojjazyčné školství", což je ve skutečnosti eufemismus pro převedení celého školského systému na čínštinu. Zatím se to děje především v případě Tibeťanů a Ujgurů - cílem je úplně zrušit výuku tibetštiny a ujgurštiny. Pokud bude vychována generace gramotná pouze v čínštině, bude to zásadní rána oběma kulturám, které mají bohatou literární tradici. A to je jenom jedna z mnoha metod, které dnes čínská vláda uplatňuje. Podle mých známých v poslední době opět nabývá na popularitě návrh zrušení instituce "menšinové národnosti" jako takové, se všemi výhodami, které to skýtá (školství, podpora publikační činnosti, možnost dvou dětí atp.) To by v současné situaci, kdy je většina nečínských národností ekonomickými nástroji tlačená k asimilaci (hlavní problém je, že znalost vlastního jazyka, písma a tradic je k ničemu při shánění obživy, naopak znalost čínštiny a orientace v čínském prostředí je výhodou) znamenalo opravdu rychlý konec existence většiny národností.
Takže to, za co Tibeťané momentálně bojují, je záchrana vlastního jazyka a celé kultury, které pochopitelně má i své stinné stránky, ale možnost nějakého vývoje v rámci vlastní kultury jim zůstane, pokud přežijí.
Paní Zikmundová moc vám děkuji za rozšiřující informace o tibetském buddhismu a Tibeťanech jako takových. Škoda, že se tyto informace nedostanou více na veřejnost, aby pomohly lidem vytvořit si vlastní názor k problému. S tou snahou o asimilaci Tibeťanů je to asi stejně u Číňanů jako u všech velkých národů, které se snaží ty malé pohltit. I my, jako malý národ, máme tendence "převychovávat nepřízpůsobilé". Děsím se globálního, jednojazyčného unifikovaného světa,. navíc ve vlastnictví pár obřích bank.
Svoboda nade vše - to je heslo krásné, ale dnes příliš často nadužívané až zneužívané.
Ale abyste mne správně pochopila, jen si dovedu představit, že přemíra svobodu určitého typu může devastovat i jinak velmi cennou kulturu.
Obecně nelze stavět svobodu nad kulturu. A nechci tím hodnotu svobody zlehčovat.
ale dokonce ani nikdo nemůže být nucen stát se součástí nějaké kultury. Například ve jménu jinou kulturou chápaného pojetí svobody. Tím spíš, když třeba může jít jen o jakousi PR nálepku svobody, sloužící ve skutečnosti k novému druhu systémového zotročení.
Mluvit o tak komplikovaném jevu, kterým je společenství lidí, je vždycky zavádějící a zjednodušující. Od počátku nového tisíciletí se asi po sedm let každoročně v létě pohybuji v těchto dnes problematických oblastech, kde se objevilo ono sebeupalování. Postoj místních Tibeťanů (které znám) není úplně jednoznačný. Pro některé oblasti nebyla historie před čínskou invazí nijak idylickou, pro jiné oblasti zůstává něčím jako zlatou dobou. Znám i Tibeťany, kteří se ztotožnili se současnou propagandou a vytýkají mi dokonce, že na ně mluvím tibetsky. Takových je však naprostá menšina. Ono sebeupalování nemá žádnou tradici v tibetské historii a bohužel znám několik lidí z onoho kláštera, kde započalo (Kírti klášter v Ngawa) a kde má nejvíc obětí (15). Přestože člověk narazí na mladé naivní Tibeťany vidící ve všem útlak, v tomto klášteře jsem se setkal s abnormálně vzdělanými mnichy. Jiné oblasti v okolí se tak drastických metod nedrží a podle toho, co znám, by většina obyvatel ráda pokračovala v tichém zlepšování situace. Byť oblast hodně vzdálená a v mnohém specifická, reálná situace silně připomíná naši normalizaci i v přístupu obyvatel. Společné je to, že většina (ne všichni) nejsou spokojeni s daným stavem. Někteří z nich se pokoušejí aktivně proti tomu vystupovat, někteří doufají v tichou práci vskrytu.
Jisté však je, že většina společnosti se zdá být z daného stavu zoufalá. Já si připomínám osmdesátá léta. Nejdusivější už nebyly reálné oběti režimu, ale naopak neustálé lhaní okolo a předstírání. Ovšem to, co bylo u nás v osmdesátých letech, je jen slabý odvar Tibetu.
Po tibetských mniších se například chce, aby šlapali po fotografiích Dalajlamy, který je pro ně živým zdrojem jejich náboženského přesvědčení a šlapat po jeho zobrazeních je pro ně zoufalá situace popření vlastní identity – daleko víc než jen lhaní a předstírání.
Mluvit o tak komplikovaném jevu, kterým je společenství lidí, je vždycky zavádějící a zjednodušující. Od počátku nového tisíciletí se asi po sedm let každoročně v létě pohybuji v těchto dnes problematických oblastech, kde se objevilo ono sebeupalování. Postoj místních Tibeťanů (které znám) není úplně jednoznačný. Pro některé oblasti nebyla historie před čínskou invazí nijak idylickou, pro jiné oblasti zůstává něčím jako zlatou dobou. Znám i Tibeťany, kteří se ztotožnili se současnou propagandou a vytýkají mi dokonce, že na ně mluvím tibetsky. Takových je však naprostá menšina. Ono sebeupalování nemá žádnou tradici v tibetské historii a bohužel znám několik lidí z onoho kláštera, kde započalo (Kírti klášter v Ngawa) a kde má nejvíc obětí (15). Přestože člověk narazí na mladé naivní Tibeťany vidící ve všem útlak, v tomto klášteře jsem se setkal s abnormálně vzdělanými mnichy. Jiné oblasti v okolí se tak drastických metod nedrží a podle toho, co znám, by většina obyvatel ráda pokračovala v tichém zlepšování situace. Byť oblast hodně vzdálená a v mnohém specifická, reálná situace silně připomíná naši normalizaci i v přístupu obyvatel. Společné je to, že většina (ne všichni) nejsou spokojeni s daným stavem. Někteří z nich se pokoušejí aktivně proti tomu vystupovat, někteří doufají v tichou práci vskrytu.
Jisté však je, že většina společnosti se zdá být z daného stavu zoufalá. Já si připomínám osmdesátá léta. Nejdusivější už nebyly reálné oběti režimu, ale naopak neustálé lhaní okolo a předstírání. Ovšem to, co bylo u nás v osmdesátých letech, je jen slabý odvar Tibetu.
Po tibetských mniších se například chce, aby šlapali po fotografiích Dalajlamy, který je pro ně živým zdrojem jejich náboženského přesvědčení a šlapat po jeho zobrazeních je pro ně zoufalá situace popření vlastní identity – daleko víc než jen lhaní a předstírání.
Parafrázuji D. Berounského:
Postoj místních Čechů (které znám) není úplně jednoznačný. ..... Znám i Čechy, kteří se ztotožnili se současnou propagandou ....
A systematicky pošlapáváni jsou u nás všichni myslitelé, kteří nevyhovují současné neoliberální ideologii.
"Jinak jsem toho názoru, že každý z popletených aktivistů by si měl připustit, že fakticky přeje Tibeťanům pouze jiný způsob nesvobody. Místo Čínské diktatury jakousi monarchistickou, ba dokonce otrokářskou nasdvládu, tedy rovněž porušující lidská práva."
Vy si myslíte, že po vzniku samostatného Tibetu by vznikla autokratická polonevolnická diktatura?
Vždyť kousek vedle je malý samostatný tibetský státeček Bhútán - kdyby vzniklo něco takového nebylo by to nic děsivého a to já si myslím, že by se zformoval spíš režim podobný Nepálu - se silným vlivem komunistů ...
Jó, jó, říká se, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky ...