Jen škoda, že nevyšel v nějakém mainstreamovějším médiu, snad by ho tam uveřejnili:)

takový článek nevyjde, neboť tam je tento antikomunismus využíván k pravicové propagandě a už 22 let je v tom velice úspěšný. Takže bude jistě natočeno (bohužel i za moje peníze) několik dalších řad seriálu Vyprávěj a natočeno x filmů o hrůzách 50. let atd.

který je schopen tváří v tvář volení urně dát hlas i nelibé partaji. Líbí se mně, když volič prvotně usiluje s chladným srdcem o vyvážený poměr sil mezi elitou a na elitě závislými.
K takovému, vyzrálé demokratickému postoji, ale nedospějeme volbou toho kdo se líbí.
A to se mi nelíbí, protože mi to příliš voní po postmoderně včerejšku. Pomyslel jsem si.
Mj. - traumatizace komunismem je trvalou, mediálně opečovávanou součástí strategie elity. Příkladně Respektem, tedy panem šéfredaktorem Erikem, který se občas zde objeví aby nás probudil a upozornil jaká nebezpečí hrozí demokracii od radikální levice.

To je čistý ageismus. Je to jako "Přemluv bábu" naruby. Stačí pozorovat svět kolem sebe a ukáže se, že bojovní antikomunisté jsou mezi námi, kdo si pamatujeme sovětské tanky v ulicích, a stejně (možná mnohem víc) mezi těmi, kterým chybí vlastní zkušenost a ještě nedozráli k nezávislému úsudku a jen papouškují pokyny přicházející z politbyra ODS a z kavárny Mlejn v Prazue na Kampě. A stejně tak i věcné ocenění současných komunistů a jejich možné role v politice je nezávislé na věku, mladý pane Votrubo

Moc se mi ten článek líbí.

A já se tímto způsobem vydírat prostě nedám - jsem už dost starý na to, abych měl odvahu být aspoň trochu vnitřně svobodný.

Vím, že jsou kolegové z placených veřejných funkcí podobných té mé, kteří jsou opatrní pro jistotu více než méně a pro všechny případy z nich nevypadne nikdy nic určitého.

Já se ale vydírat komunistickou hrozbou nedám.

V reálsocu jsem žil, vím o něm své, ale taky vím, že nešlo o nějaké totální zlo.
V KSČ jsem nikdy nebyl - ne kvůli své odvaze, ale protože já nestál o ně a upřímně řečeno KSČ nestála o mne - potřebovala plnit kvótu dělníky a rolníky, aby mohli do strany vstupovat lidi na kterých věrchušce záleželo kvůli funkcím.

Nikdo mně kvůli tomu nešikanoval - jenom jsem nesměl stát o nějaké významější a lukrativnější funkce.

No a já o nějaké atraktivnější placené funkce a vedoucí místa nestál - a režim mně vcelku nechával na pokoji, nikdo mne v práci netrestal dejme tomu (když jsem pracoval na začátku po škole na prokuratuře) kvůli petici proti zákazu Pražského výběru, která se nakonec smrskla na kritický dopis - protože to nakonec podepsal jeden trestní soudce (komunista) a několik soudních úřednic (nekomunistek) - ostatní to nechtěl podepsat (taky by se jim určitě nic nestalo - jako se nic nestalo těm, kteří to podepsali ani mně jako organizátoru).

Na Prvního máje jsem šel do průvodu naposledy jako gymnazista - a pak až (to už ale nebyl průvod, ale společenská akce s mítínkem) roku 1990 ...

A zas nebylo - do roku 1989 - nikdy nic ...


Ať už dají s těmi komunisty pokoj.

Současné problémy jsou toho druhu, kde je naopak spojenectví s komunistou účelné (to, že chtějí udržet u sebe staromilce a píšou květnatě do severní Koreje asijsky přemrštěně to tu teď řešit nemíním).
Ostatně jak diskutují s kyperským AKELem, který řídí svůj stát spíš neoliberálně, nevím - jistě se taky shodnou na společném ...

A kromě toho - nakolik znám nekomunistické poslance z našeho kraje, soukromě mně prozradí, že jde prakticky o nejpracovitější a nejlépe připravený poslanecký klub ve Sněmovně (o Senátu nevím, jestli tam ještě jsou - teď snad 2, nevím) ...