O komunismu trochu jinak
Eva HájkováAutorka vzpomíná na svého otce, který byl prostým dělníkem a přesvědčeným komunistou. Na pozadí rodinné a osobní historie se zamýšlí nad novodobými dějinami a nad antikomunismem, který poznamenal její život.
Tyto řádky jsou jen mým osobním pohledem na věc a rozhodně nemají být obhajobou bývalého režimu.Chci jen, aby nebyli všichni komunisté házeni do jednoho pytle.
Nejopravdovějším komunistou, jakého jsem kdy osobně znala, byl můj otec. Jeho jméno by nikomu nic neřeklo, protože byl jen bezvýznamným dělníkem. Byl o mnoho let starší než já. Vlastně jsem se narodila pár let před jeho odchodem do důchodu. Otec zemřel před více než třiceti lety; mně bylo tehdy dvacet.
Pamatoval ještě Rakousko-Uhersko. Pocházel z nemajetné rodiny s mnoha dětmi. Představy idylického světa, který narušili teprve zlí komunisté, jak nám to později bylo často líčeno, nejsou nic jiného než lež. Pamatuji si na jeho vyprávění o tom, jak se žilo chudým: Jako malý chlapec se pořádně nenapil ani mléka, protože se muselo šetřit, jako učeň pracoval od šesti do šesti a mistr ho bil, když se mu něco nepodařilo, celá početná rodina žila v jedné místnosti. Když dospěl, musel se za prací několikrát stěhovat, pokud vůbec nějaká byla. Velkou část života strávil v dělnických ubytovnách nebo v podnájmu. Kvůli nezaměstnanosti odjel na několik let i do Jižní Ameriky, ale nakonec se vrátil domů. Ve čtyřiadvaceti letech vystoupil z církve a později se stal členem KSČ. Dlouho se nemohl ani oženit, protože ženu nechtěl uvést do bídy. Za okupace se podílel na ilegální činnosti strany. Měl štěstí, protože jeden z členů jeho ilegální trojky, který byl zatčen gestapem, šel do lágru, ale neprozradil ostatní. Naštěstí přežil.
Po válce se otec pochopitelně podílel na budování toho vysněného světa, který se příliš nepovedl, ale žádnou vyšší a odpovědnější funkci nikdy neměl, ani se o to nesnažil. Pracoval přechodně i v placených funkcích, ty byly ovšem placeny tak málo, že kdyby byl zůstal ve fabrice, byl by na tom lépe. Věnoval se studiu marxismu, ač neměl žádné vzdělání. Nikdy si pro sebe nic neurval, naopak odsuzoval své spolustraníky, z nichž někteří se hnali za prospěchem nebo za majetkem. Pořád věřil, že všechno bude překonáno a socialismus má budoucnost. V SSSR nikdy nebyl (já ano, ale až později, po jeho smrti, takže jsem viděla, jak to tam opravdu vypadalo).
Pražské jaro otec nepřijal za své, protože intelektuálům nedůvěřoval. Myslel si, že hrají hlavně o svou věc a na dělníky se pak vykašlou, obával se restaurace kapitalismu, takže se přikláněl spíš k takzvanému konzervativnímu křídlu v KSČ. Vzal tenkrát funkci předsedy uliční organizace, v době, kdy to nikdo nechtěl dělat. Tehdy mi bylo devět let a chodila jsem s ním večer po schůzích, protože maminka pracovala v továrně a mívala odpolední směny, takže bych musela zůstat sama doma. Otec jednal vždy podle svého přesvědčení, za což jsem ho obdivovala. Z osmašedesátého si pamatuji víc věcí, ale všechno nebudu líčit, jen to, že jeden z našich sousedů nám pro ten otcův postoj vytloukl okna a má nejmilejší kamarádka k nám přestala chodit. To mě mrzelo ze všeho nejvíc. Za rok jsme se přestěhovali do jiného bydliště a našla jsem si časem i nové kamarádky, ale nějaký smutek z toho všeho ve mně už zůstal.
Když jsem vyrostla, otec nechtěl, abych vstupovala do strany, i když pro něho osobně členství hodně znamenalo. Říkal, že politika je pro tvrdší nátury, než mám já. Taky si byl vědom, že ve straně není všechno v pořádku. Přesto jsem si podala přihlášku, ale za členku jsem byla přijata vlastně až po jeho smrti. Dál to vezmu stručně. Gorbačovovu perestrojku jsem celkem přivítala, protože jsem si byla vědoma, že je silně zapotřebí nějakých reforem. Ani v listopadu 1989 jsem z počátku neviděla úplnou tragédii. Netušila jsem, co nás čeká později. Moc dobře si pamatuji, že většina lidí tehdy nebyla pro kapitalismus. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. V polistopadové KSČM jsem nepovažovala za nutné setrvávat, když jsem poznala, že socialismus je definitivně ztracený. Částečně kvůli své práci, ale měla jsem i tak dost problémů (tři malé děti). Snažila jsem přesvědčit sebe samu: Přece si nemůžeš namlouvat, že zrovna ty jsi měla pravdu, když všichni ostatní tvrdí opak? Chtěla jsem na všechno pokud možno zapomenout a o politiku se už nezajímat. S dětmi jsem o tom nerada mluvila; teprve když vyrůstaly, musela jsem jim vysvětlovat, proč jsem byla v té „zločinecké organizaci“. Nikdy jsem jim nevnucovala své názory, nechala jsem je, ať si udělají o všem obrázek samy. Nechtěla jsem na ně nic přenášet, ale úplně mimo ně to taky nemohlo jít.
Jinak jsem se neměla zle, nikdo mi neublížil, leda slovem, a to většinou nechtěně, takže mě nikdo nemusí litovat. Nikdy se mi ale nepodařilo zapomenout a všechny ty antikomunistické výpady ať v televizi nebo jinde se mě hluboce dotýkaly, hlavně kvůli mému tátovi, který se už nemůže bránit, stejně jako jemu podobní, dávno zapomenutí lidé. Myslím, že ti, kteří opravdu byli vinni nějakými zločiny (a třeba později hladce vplynuli do kapitalismu), nebyli tak potrestáni, jako já. Já jsem to prostě brala všechno moc osobně. Snažila jsem se pokud možno neposlouchat televizi, zajímala jsem se o květiny a o východní filosofii (např. o feng-šuej). Později jsem přešla od asijského duchovna k evropskému, a začala se zabývat pro změnu Komenským, Chelčickým, Tolstým a podobnými tématy, samozřejmě jen tak neprofesionálně. Výchova dětí a péče o domácnost vedle zaměstnání zabrala podstatnou část mého života. Studovala jsem dvě vysoké školy, ale jednu jsem nedokončila a u druhé jsem dosáhla jen bakalářského titulu. V poslední době jsem se snažila zase trochu sledovat politiku a dění ve světě a četla jsem nově vycházející knihy se společenskovědní tématikou. Mé názory (třeba i na to pražské jaro) dnes pochopitelně nejsou stejné, jako byly názory mých rodičů. Hodně jsem o tom přemýšlela. Vím, že spousta lidí na tom byla o mnoho hůř než já a skutečně trpěli. Ale bohužel se to dnes už nedá napravit.
Deník Referendum jsem objevila na začátku letošního roku, když jsem četla blogy na Aktuálně.cz. Čtu různé názory - nejen blogy, ale i diskusní příspěvky, protože mě zajímá, co si lidé myslí. Snažím se mít pochopení i pro ty, kteří nesmýšlejí stejně jako já. Oni nebo jejich rodiče měli docela jiné životní zkušenosti, mají za sebou jinou historii, která je vedla k tomu, čím jsou dnes. Největší štěstí určitě není udělat kariéru, ale žít podle svých představ, svým životním stylem, prostě nemuset se přetvařovat a být sám sebou. Celá lidská společnost by mohla být založená na vzájemné toleranci. Tolerance neznamená, že musím člověka s odlišným smýšlením milovat, ale že ho nechám žít v pokoji. Jenže aby všichni mohli žít v pokoji, musí mít ve světě každý své místo, odkud ho nikdo nevyžene, mít zajištěnou obživu pro sebe a svou rodinu, aby mohl žít v lidsky důstojných podmínkách a totéž musí očekávat i od budoucnosti. Hlavně všichni ti, kdo mají děti a vnoučata, potřebují pro ně vidět nějakou perspektivu. Pokud tohle nebude, pak se může těžko čekat nějaká vzájemná tolerance. Mám vážné pochybnosti o tom, že kapitalismus to dokáže zajistit. To, co se kolem nás děje je totální rozvrat, ale po dvaceti let pořád kolem sebe slyším ohranou písničku, že za to všechno může jen komunismus, tedy stále znovu se mi připomíná můj díl viny. A někdy dokonce od lidí, kteří k tomu ani nemají morální právo. Lidé si na to tak zvykli, že už o tom ani nepřemýšlejí.
Sympatizuji s každým hnutím, které mě přesvědčí, že usiluje o větší rovnost a sociální spravedlnost. Rozhodně se hlásím k levici. Nedoufám však v nějaké brzké vyřešení všech problémů, protože to tak jednoduché jistě není. V co tedy doufám?
Vzpomínám si, že v tom šedesátém osmém řekl jeden z našich rozhněvaných příbuzných, který sympatizoval s opačným táborem, otci tato slova: „Padesát let vám bude trvat, než na to lidi zapomenou“. Napadá mě, že už jen sedm let zbývá do vypršení té lhůty, takže to symbolické prokletí by už mohlo pomaličku slábnout. Minulost se změnit nedá, zapomenout jistě také ne, ale dá se na ni dívat z různých úhlů. Já osobně se tou nepříliš dávnou minulostí probírám nerada. Ale cítím, že by se o tom mluvit mělo nejen na stránkách DR (jak o šedesátém osmém, tak o osmdesátém devátém, i o tom, co bylo pak, co jsme chtěli a co nechtěli), aby se tak nějak vyčistil vzduch a nezůstávala nám v duši pořád ta hořkost, a hlavně proto, aby se to nepřenášelo zas na další generace. Třeba by to prospělo budoucnosti nás všech.
Diskuse
Tahle osobní vzpomínka, která vlastně přerůstá v osobní vyznání, je velmi cenná. Občas se v diskusích DR pohybujeme na příliš teoretické úrovni, ale ten kontext konkrétní individuální zkušenosti je důležitou dějinnou silou, protože formuje postoje lidí a jejich rozhodování.
Dobový příklon lidí ke KSČ, pokud ho nechceme zjednodušovat na úroveň "kolektivního poblouznění", asi nepochopíme, aniž bychom se snažili přiblížit realitě, v níž se žilo. Myslím, že řada lidí měla zlou zkušenost s kapitalismem 30. let a touha po radikální změně a naopak strach z návratu starého řádu byly široké (a dlouhodobé, protože - domnívám se - formovaly i koncept socialismu s lidskou tváří: reforma socialismu ano, kapitalismus ne).
Do strany se vstupovalo, aby lidé měnili skutečnost. Avšak brzy se ukázalo, že místo idealisticky očekávané změny přichází falšování skutečnosti. Misto emancipace člověka jeho ujařmení. Někdo prozřel dříve, někdo později. Po r. 1968 už asi bylo jasno.
Dobový příklon lidí ke KSČ, pokud ho nechceme zjednodušovat na úroveň "kolektivního poblouznění", asi nepochopíme, aniž bychom se snažili přiblížit realitě, v níž se žilo. Myslím, že řada lidí měla zlou zkušenost s kapitalismem 30. let a touha po radikální změně a naopak strach z návratu starého řádu byly široké (a dlouhodobé, protože - domnívám se - formovaly i koncept socialismu s lidskou tváří: reforma socialismu ano, kapitalismus ne).
Do strany se vstupovalo, aby lidé měnili skutečnost. Avšak brzy se ukázalo, že místo idealisticky očekávané změny přichází falšování skutečnosti. Misto emancipace člověka jeho ujařmení. Někdo prozřel dříve, někdo později. Po r. 1968 už asi bylo jasno.
Zastavím se u dvou momentů:
1) jako pan Kanda - první pokus o socialismus (protosocialismus) přece nespadl ze světa ideejí, kde kdosi zlovolný vymyslel obzvláště totalitní systém - možná ze závisti vůči těm bohatým.
Vznikl přece ze zásadních rozporů kapitalismu, z objektivního třídního rozporu mezi většinou těch, kteří nechtěli žít v kapitalismu, a menšinou, která hájila svoje privilegia. že ta revoluční většina byla později zklamána - to je už něco jiného - mimochodem totéž zažívala revoluční většina za francouzské revoluce.
2) řada lidí typu a smýšlení otce paní Hájkové (moji rodiče se mu dost podobali) je dnes členy naší strany. Někteří si zachovávají svůj názor na osmašedesátý a někteří bohužel, v oprávněném rozhořčení, podlehli demagogii stalinské ideologie, kterou vytvořili pohrobci těch, kdo je za protosocialismu ovládali a utlačovali, pomáhají těmto pohrobkům dělat politické kariéry v KSČM, které by jinde neudělali., A to je to, co mne nejvíce zlobí a co vlastně nejvíce škodí protikapitalistickému boji Věřím, že otec paní Hájkové, kdyby vstal z hrobu, by těmto neostalinským kariéristům pořádně vyprášil kožich.
1) jako pan Kanda - první pokus o socialismus (protosocialismus) přece nespadl ze světa ideejí, kde kdosi zlovolný vymyslel obzvláště totalitní systém - možná ze závisti vůči těm bohatým.
Vznikl přece ze zásadních rozporů kapitalismu, z objektivního třídního rozporu mezi většinou těch, kteří nechtěli žít v kapitalismu, a menšinou, která hájila svoje privilegia. že ta revoluční většina byla později zklamána - to je už něco jiného - mimochodem totéž zažívala revoluční většina za francouzské revoluce.
2) řada lidí typu a smýšlení otce paní Hájkové (moji rodiče se mu dost podobali) je dnes členy naší strany. Někteří si zachovávají svůj názor na osmašedesátý a někteří bohužel, v oprávněném rozhořčení, podlehli demagogii stalinské ideologie, kterou vytvořili pohrobci těch, kdo je za protosocialismu ovládali a utlačovali, pomáhají těmto pohrobkům dělat politické kariéry v KSČM, které by jinde neudělali., A to je to, co mne nejvíce zlobí a co vlastně nejvíce škodí protikapitalistickému boji Věřím, že otec paní Hájkové, kdyby vstal z hrobu, by těmto neostalinským kariéristům pořádně vyprášil kožich.
Ještě k té poznámce pana Hellera o francouzské revoluci. Tam je všechno, celá moderní doba: radikální emancipační vzmach, který se náhle zvrtnul v brutální teror, bonapartismus, neúspěšná restaurace atd. Francouzská revoluce ovlivnila i naši politickou imaginaci, dodnes žijeme pojmy levice, pravice.
Pokud měl někdy náš vesmír podobu nekonečně husté singularity, jak píšou teoretici velkého třesku, tak francouzská revoluce byla takovým bodem - metaforicky řečeno -, ze kterého "vybuchly" moderní dějiny.
Pokud měl někdy náš vesmír podobu nekonečně husté singularity, jak píšou teoretici velkého třesku, tak francouzská revoluce byla takovým bodem - metaforicky řečeno -, ze kterého "vybuchly" moderní dějiny.
Dějiny asi nelze zredukovat na skelet kauzalit, jsou mnohem složitější, ale nic není z ničeho, jak se říká. Některé procesy jsou zkrátka reakcí na procesy předchozí apod.
Někdy, když čte člověk díla zejm. konzervativních autorů, může nabýt dojmu, že svět byl v naprotém pořádku, dokud se neobjevili zlý Marx, zlá věda a ten vejlupek Lenin, kteří pak ten krásný starý svět bezdůvodně rozcupovali.
Někdy, když čte člověk díla zejm. konzervativních autorů, může nabýt dojmu, že svět byl v naprotém pořádku, dokud se neobjevili zlý Marx, zlá věda a ten vejlupek Lenin, kteří pak ten krásný starý svět bezdůvodně rozcupovali.
MŠ
Se zájmem jsem si přečetl osobní příběh paní Hájkové. Já naopak pocházel z intelektuálské rodiny, otec evangelický farář, matka historička, otec otce redaktor Křesťanské revue, sekretář akademické Ymky, ale říkalo se mu "rudý křesťan", protože pocházel z nuzných poměrů, měl hodně přátel mezi komunisty, jeho sestra se kamarádila s levicovou avantgardou, Teige, Hora, její muž padl ve v roce 1936 ve Španělsku, ona byla za války v odboji, z KSČ vystoupila v roce 1945 kvůli odsunu, byla přesvědčená internacionalistka. Za války dědeček byl v odboji, uvězněn, v roce 1945 umřel v koncentračním táboře Dachau. V KSČ byla babička, ale ta tam vstoupila v roce 1948, původně byla sociální demokratka a proti sloučení s KSČ, když jí však řekli přátelé jejího muže, že jako žena známého odbojáře má tři možnosti: buď mlčet nebo emigrovat nebo jít do vězení, tak byla v KSČ do roku 1969, kdy se nechala vyloučit, aby mohla protestovat proti okupaci a poděkovat prověrkové komisi, že jí zbavili toho břemena. Podobně dva moji strýcové, kteří byli v KSČ, jeden vystoupil v roce 1968, druhý se nechal vyloučit s babičkou - perlička: hlídal jako lidový milicionář Vysočanský sjezd v roce 1968 a ze strany ho vyloučil člověk, který ho předtím požádal, zda by to vzal za něj, protože má rodinu.
Přestože jsou mé rodinné historické zkušenosti tak radikálně jiné, přesto si velmi vážím osobního svědectví paní Hájkové a antikomunismus považuji za špatnou ne-demokratickou ideologii.
Přestože jsou mé rodinné historické zkušenosti tak radikálně jiné, přesto si velmi vážím osobního svědectví paní Hájkové a antikomunismus považuji za špatnou ne-demokratickou ideologii.
PH
Pokud bych se zapojil do diskuse, byl bych ten z druhého břehu - chápu však příbuzné komunistů, či samotné komunisty, že to vidí víc ve svůj prospěch, ale po deseti letech socialismu musel každý z nich pochopit, jaký je to systém.
Naše nekomunistická rodina patřila do skupiny občanů druhé kategorie se vším všudy. My jsme byli ti kteří "chodili do kostela", otec se netajil svým antikomunismem, doma přechovával knihu od Edvarda Beneše "Demokracie dnes a zítra", večery trávil poslechem Svobodné Evropy. To on mě přivedl k zájmu o politiku a díky jemu jsem se nakonec nestal antikomunistou.
Po r.1989, kdy se největšími anti náhle stali ti, kteří komunistům dříve posluhovali, při polemice v novinách s jedním takovým rychlokvašeným pravičákem jsem si náhle uvědomil, že nejsem antikomunista.
Od r.1992, poté co nastoupil Klaus, nám obehrávají písničku o strašáku komunistů a já si říkám - není to pro pravici pod úroveň a na škodu, pokud vítězí takovýmito prostředky?
Polský novinář Adam Michnik prohlásil, že nyní máme dva komunismy: komunismus a antikomunismus. Čekám, že budou po dvaceti, třiceti letech pravičáci obhajovat, stejně jako komunisté, své dnešní činy.
( www.r.listy.eu)
Naše nekomunistická rodina patřila do skupiny občanů druhé kategorie se vším všudy. My jsme byli ti kteří "chodili do kostela", otec se netajil svým antikomunismem, doma přechovával knihu od Edvarda Beneše "Demokracie dnes a zítra", večery trávil poslechem Svobodné Evropy. To on mě přivedl k zájmu o politiku a díky jemu jsem se nakonec nestal antikomunistou.
Po r.1989, kdy se největšími anti náhle stali ti, kteří komunistům dříve posluhovali, při polemice v novinách s jedním takovým rychlokvašeným pravičákem jsem si náhle uvědomil, že nejsem antikomunista.
Od r.1992, poté co nastoupil Klaus, nám obehrávají písničku o strašáku komunistů a já si říkám - není to pro pravici pod úroveň a na škodu, pokud vítězí takovýmito prostředky?
Polský novinář Adam Michnik prohlásil, že nyní máme dva komunismy: komunismus a antikomunismus. Čekám, že budou po dvaceti, třiceti letech pravičáci obhajovat, stejně jako komunisté, své dnešní činy.
( www.r.listy.eu)
na tom Michnikovi něco je - i když asi je to o obecném sklonu být dogmaticky s nějakým skupinovým "bolšinstvem". Vždy jsem říkal, že být jen anti- je projevem lenosti či slabosti ducha. To platí stejně tak pro antikomunismus, jako pro antikapitalismus etc.
Nestačí něco negovat, ale třeba je to také pochopit a říci co by se mělo dělat jinak a lépe. To je samozřejmě to nejtěžší - a asi je to i věcí zrání. Teenager v ontogeneticky "zeleném" období rád protestuje, u člověka s větší zkušeností taková holá negace lze omluvit těžko,
Nestačí něco negovat, ale třeba je to také pochopit a říci co by se mělo dělat jinak a lépe. To je samozřejmě to nejtěžší - a asi je to i věcí zrání. Teenager v ontogeneticky "zeleném" období rád protestuje, u člověka s větší zkušeností taková holá negace lze omluvit těžko,
Ono také záleží na tom, proti čemu se člověk vyhraňuje. Disidenti, kteří se stavěli proti reálnému socialismu, nemuseli být antikomunisté. Protestovali třeba proti konkrétnímu porušování lidských práv. Stejně tak dnes můžeme poukazovat na to jaké nesvobody, omezování a ponižování přináší lidem současné zřízení a nemusíme proto být fanatickými antikapitalisty.
Na dnešním antikomunismu je zajímavé, že se pod jeho záštitou omlouvá vše, co se v současnosti děje.
Obdobný mechanismus asi fungoval u otce paní Hájkové. Jeho dětství a mládí bylo tak tvrdé, že se návratu něčeho podobného bál. A to dokonce tak, že se obával demokratizačních procesů Pražského jara. To je pro mne nejzajímavější moment textu. Až dosud jsem se domnívala, že v tomto ohledu měli "všichni dobří lidé" jasno, ale Evě Hájkové věřím, že její otec byl idealistou a že intelektuálům skutečně nedůvěřoval.
Proto bych chtěla autorce touto cestou poděkovat, že našla odvahu vzpomínku napsat. Text je to skutečně pozoruhodný.
Na dnešním antikomunismu je zajímavé, že se pod jeho záštitou omlouvá vše, co se v současnosti děje.
Obdobný mechanismus asi fungoval u otce paní Hájkové. Jeho dětství a mládí bylo tak tvrdé, že se návratu něčeho podobného bál. A to dokonce tak, že se obával demokratizačních procesů Pražského jara. To je pro mne nejzajímavější moment textu. Až dosud jsem se domnívala, že v tomto ohledu měli "všichni dobří lidé" jasno, ale Evě Hájkové věřím, že její otec byl idealistou a že intelektuálům skutečně nedůvěřoval.
Proto bych chtěla autorce touto cestou poděkovat, že našla odvahu vzpomínku napsat. Text je to skutečně pozoruhodný.
MP
resp. nedemokratický, míra jeho totalitárnosti je zejm. v 60. a 80. letech velmi sporná), ale NIKOLI za to, že byl "komunistický" (byl to protosocialismus, socialismus sovětského typu, státní socialismus / kapitalismus atd., pojmenování je téměř nepřeberně a skoro každé má své opodstatnění).
Kdyby totiž (hypoteticky vzato) byl charakter režimu posvěcen skutečně svobodně projevenou vůlí lidu (tedy byl by legitimizován demokraticky), nebylo by možné vůči němu nic namítat. Problém minulého režimu tkvěl ovšem v tom, že ti, jejichž jménem se nová společnost budovala, nemohli do onoho budování mluvit. To je největší výstraha a poučení pro budoucnost.
To nic nemění na respektu, který si zaslouží lidé jako otec pí Hájkové. Ostatně tento typ pro literaturu fenomenálně objevil L. Vaculík v Sekyře (a nemohu jaksi někdejšímu protagonistovi pražského jara odpustit, že proti antikomunismu vahou své osobnosti energičtěji nevystoupil).
Kdyby totiž (hypoteticky vzato) byl charakter režimu posvěcen skutečně svobodně projevenou vůlí lidu (tedy byl by legitimizován demokraticky), nebylo by možné vůči němu nic namítat. Problém minulého režimu tkvěl ovšem v tom, že ti, jejichž jménem se nová společnost budovala, nemohli do onoho budování mluvit. To je největší výstraha a poučení pro budoucnost.
To nic nemění na respektu, který si zaslouží lidé jako otec pí Hájkové. Ostatně tento typ pro literaturu fenomenálně objevil L. Vaculík v Sekyře (a nemohu jaksi někdejšímu protagonistovi pražského jara odpustit, že proti antikomunismu vahou své osobnosti energičtěji nevystoupil).
July 12, 2011 v 5.16
Režim určitě demokratický nebyl a ani ho dělníci sami neřídili. Koneckonců i ti, co ho řídili, byli v tom ohledu závislí na SSSR. To vše jsou fakta, ale pominutelné není ani to, že ačkoli dělníci nevládli, bylo do jisté míry vládnuto v jejich prospěch a získali mnoho výhod, které neměli v demokratickém předválečném Československu.
MP
líbil se mi Vaš článek, ale abych řekl pravdu, děsí mě trochu převažující tón té diskuse pod ním. Jakoby všichni přijímali za danou věc, že určité životní zkušenosti, vzpomínky, postoje atd. jsou ostře diskriminovány a k jejich vyjádření je potřeba mimořádná odvaha. Ano, v naší společnosti působí zvláštní "antikomunismus po zániku komunismu", má své politicky jasné využití a saje svojí sílu ze zlomených duší těch, kteří si nedokážou odpustit že předchozím, tedy komunistickým páníčkům tak ochotně paňáčkovali, jedni ze strachu, druzí pro prospěch - že podlejzali budoucím poraženým. Jsou tito živitelé antikomunismu hodni soucitu, jako všichni, kdo v sobě hýčkají příliš zastaralé křivdy a také hodni pomoci - takový Rejžkovi pomůže, když se jeho absurdním žvástům budeme smát, když budeme s pobavením odhalovat kádrováckou mentalitu, se kterou místo posuzování Pullmanovy knihy zkoumá jeho třídní původ apod. Pomůžeme mu smíchem určitě spíše, než když budeme jeho blud brát vážně či se ho dokonce bát.
Ale právě proto, že bych byl rád, kdybychom konečně začali považovat vzájemné představování zkušeností s minulostí za něco normálního a obohacujícího, nikoliv za příležitost k vzájemné diskriminaci, dovolím si otázku:
Jak bylo - přinejmenším v sedmdesátých a osmdesátých letech - vládnuto ve prospěch dělníků? Oč a v čem se měli lépe než dělníci ve Spolkové Republice Německo či v Rakousku (tedy v zemích nám historicky rozvojem i vzdělanostní strukturou blízkých)? Proč to vládnutí ve prospěch dělníků muselo obnášet zničení odborů jako reprezentace dělnických zájmů?
Ale právě proto, že bych byl rád, kdybychom konečně začali považovat vzájemné představování zkušeností s minulostí za něco normálního a obohacujícího, nikoliv za příležitost k vzájemné diskriminaci, dovolím si otázku:
Jak bylo - přinejmenším v sedmdesátých a osmdesátých letech - vládnuto ve prospěch dělníků? Oč a v čem se měli lépe než dělníci ve Spolkové Republice Německo či v Rakousku (tedy v zemích nám historicky rozvojem i vzdělanostní strukturou blízkých)? Proč to vládnutí ve prospěch dělníků muselo obnášet zničení odborů jako reprezentace dělnických zájmů?
Problém je v něčem jiném. Vládnuto ve prospěch dělníků bylo hlavně v poválečných letech, a to ve srovnání s první republikou. Proti té byly výhody celkem jasné (od bydlení přes sociální zabezpečení po možnost vzdělávání jejich dětí. Taky v poměru k domácí inteligenci dělníci získali, protože byli fakticky postaveni jí na roveň nebo se jí značně přiblížili (platově i jinak). Chcete li, pak tím naopak ztratila inteligence, která ve svém postavení oproti první republice spadla dolů. Jiná věc je, že obraz kapitalismu se na Západě po druhé světové válce dost změnil díky dlouhodobé poválečné konjunktuře a možná i díky hrozbě, kterou pro Západ nové režimy znamenaly. Ekonomika v těchto nových režimech naprosto nemohla konkurovat ekonomice kapitalistického světa, a tak začala brzy zaostávat (kdoví jaké by to bylo, kdyby tam byla v té době krize, ale to je zbytečné řešit). V 60. letech to už bylo markantní. Dělníci začali svou situaci srovnávat ne už s první republikou, kterou ti mladší navíc ani nepamatovali, nýbrž s postavením a možnostmi dělníků na Západě. Pochopitelně je to lákalo. Inteligence je v tom pochopitelně podporovala. Režim ztrácel proto rychle kredit (samozřejmě že nejen proto). Jen pár těch starých pořád tomu novému západnímu kapitalismu „s lidskou tváří“ nějak nevěřilo a víc dali na své vlastní zkušenosti. Vypadá to skoro jakože s restaurací kapitalismu se muselo počkat, až oni umřou. Teď se obraz kapitalismu zase začíná měnit. Někdo říká, že také díky tomu, že zanikla hrozba komunistického Východu, ale to nebudu rozebírat. Já opravdu nechci nic idealizovat. Někdy mě napadá, zda by nebylo lepší pořád minulost nevytahovat, udělat za ní tlustou čáru a starat se o budoucnost. Jenže to asi nejde. Ona ta budoucnost jaksi vychází z přítomnosti a přítomnost zase z minulosti.
MP
proč "ekonomika v těchto nových režimech naprosto nemohla konkurovat ekonomice kapitalistického světa" anebo proč ji nemohla konkurovat československá republiky? Určitě jsem neměli horší výchozí pozici než poválečné Německo či Rakousko. Spíše lepší. A představa, že by sociální stát vznikl jako důsledek obavy ze "socialistického tábora" je spíše rozšířená než zdůvodněná. Proč taková ústupnost v sociální oblasti a zároveň ochota ke konfrontaci v politické, nota bene ochota zahrávat si konfrontací v oblasti vojenské?
Vy si nechcete minulost idealizovat, já ji nechci nasazovat psí hlavu. Žil jsem v ní a zatímco ji nepřiznám, že by přinesla dělníkům něco lepšího než co jim ve stejné době poskytovala demokracie spojená se státněsociálním kompromisem, jedné věci si na tom minulém režimu vážím. Výdíral sice fakticky rodiče přístupem jejich dětí ke vzdělání, ale udržel rovnost přístupu k základnímu vzdělání, o které si dnes můžeme nechat jen zdát. A udržel v zásadě neelitářskou atmosféru školu - chodil jsem do školy jak se synem tehdejšího ministra, tak se synem ředitele velkého podniku, tak synem drobného zlodějíčka. A co si pamatuju, nikdo nikomu rodiče ani nevyčítal, ani se s nimi nevytahoval. To už mé děti neměly šanci zažít.
Vy si nechcete minulost idealizovat, já ji nechci nasazovat psí hlavu. Žil jsem v ní a zatímco ji nepřiznám, že by přinesla dělníkům něco lepšího než co jim ve stejné době poskytovala demokracie spojená se státněsociálním kompromisem, jedné věci si na tom minulém režimu vážím. Výdíral sice fakticky rodiče přístupem jejich dětí ke vzdělání, ale udržel rovnost přístupu k základnímu vzdělání, o které si dnes můžeme nechat jen zdát. A udržel v zásadě neelitářskou atmosféru školu - chodil jsem do školy jak se synem tehdejšího ministra, tak se synem ředitele velkého podniku, tak synem drobného zlodějíčka. A co si pamatuju, nikdo nikomu rodiče ani nevyčítal, ani se s nimi nevytahoval. To už mé děti neměly šanci zažít.
Nepředpokládám, že vzhledem k zaměření diskuse spíše na politicko-morální aspekty má někdo náladu na vyslechnutí odpovědi na otázku pana Profanta ohledně ekonomické nekonkurenceschopnosti, ale vrozená drzost mi nedá.
Problém nebyl ani tolik ve výrobních silách, které byly na počátku po roce 1945 k dispozici - ty byly srovnatelné.Problém byl v charakteru vlastnictví a třídy, která byla subjektem vlastnictví - v Rakousku byl klasický kapitalismus mnohokrát popsaný (suverenita soukromého vlastníka, jeho motivace zhodnocovat kapitál a zvyšovat míru vykořisťování a míru nadhodnoty a k tomu propojení soukromých vlastníků trhem, který poměřoval společenskou nutnost nákladů., Nad tím poměrně demokratická nadstavba, protože buržoasii její ekonomické postavení dávalo takovouj sílu, že nepotřebovala totalitní režim. Aparát protosocialismu by tak slabý ekonomicky, že musel vystupvoat jako hierarchický celek nedemokratickým způsobem.
V ČSSR - ráji protosocialismu - bylo vlastnictví, které slovy Marxe přešlo ze stavu výlučného manželství se soukromým vlastníkem do stavu všeobecné prostituce se společností.Nutno ovšem dodat že ne s celou společností stejně, ale hlavně s třídou řídícího aparátu - svým postavenín v dělbě práce mohl jen on plnit klíčové vlastnické funkce. Nešlo mu o zhodnocování společenského kapitálu, který mu byl svěřen, ani o zvyšování vykořisťování zaměstnanců -. formálních spoluvlastníků.,Řídící štáby na různých úrovních měly své lokální vlastnické funkce a z nich vyplývající zájmy. Nějak se musely s touto funkcí - např. vyrábět traktory - dostat do souladu s funkcemi jiných štábů, a to nejen podniků, ale i nadřízenáých orgánů - OV KSČ,Státní plánovací komise apod Zisk z výroby traktorů nebyl jejich prioritou -. oni museli nějaké traktory vyrobit. ale hlavně museli splnit plán a všechna nařízení různbých orgánů.pLÁN SE NEMUSEL PLNIT SKUTEČNOU VÝROBOU DOBRÝCH A LEVNÝCH TRAKTORŮ, ALE TŘEBA ROZPRACOVANOSTÍ, SPOTŘEBOU NADMĚRNÉHO MNOŽSTVÍ ENERGIE A MATERIÁLU, PŘÍPADNĚ MOHLA URČITÁ LOBBY ZATLAČIT A PLÁN SNÍŽIT ATD. DĚLNÍK Z TOHO MOC NEMĚL, I JEHO PREMIE BYLY NAVÁZÁNY NA SPLNĚNÍ PLÁNU. Takže lokální zájem řídícího aparátu se nekryl se společenskými potřebami a zájmy, nadto vzhledem k deformovanosti trhu a převládání subjektivisticky omylných přímých direktiv nebyl účinný mechanismus, který by poměřil společenskou nutnost spotřeby energie i materiálu i živé práce, tedy cen a mezd. Nebyla motivace pro pracující atd. Věda byla riskantní když se nepovedla, tak nebyly premie a nesponil se plán, to vedlo ke konzervatismu a zaostávání.
Nebudu to dále rozvíjet, bylo by toho ještě mnoho.
Ale na druhou stranu, na počátku systému se systém osvědčil na extenzivní rozvoj, na zvýšení kapacit a extenzivní růst byl překvapivý. To, co se vyrobilo, nikdo nerozkradl (i když kradli všichni) a z toho plynuly dělníkům a dalším další požitky (třeba to bezplatné zdravotnictví)
Rídící aparát se zpočátku příliš sociálně neodlišoval, později už ano. Atd. Systém začal krachovat při světovém přechodu na intenzivní rozvoj, VTR atd. DALŠÍ FAKTORY Z VNĚJŠÍ OBLASTI (pomoc koloniím, zbrojení, embargo)TO JEŠTĚ ZHORŠOVALY, ALE NEBYLY PRVOTNÍ., Bohužel - pořádný ekonomický rozbor protosocialismu zase nemůže udělat nikdo jiný než marxismus a o takový rozbor oficiální duchovní prostředí nestojí.Proto převládají kecy buď z ekonomie v užším smyslu (liberalismus apod.) anebo z oblasti politiky a morálky. Je to smůla.,
Problém nebyl ani tolik ve výrobních silách, které byly na počátku po roce 1945 k dispozici - ty byly srovnatelné.Problém byl v charakteru vlastnictví a třídy, která byla subjektem vlastnictví - v Rakousku byl klasický kapitalismus mnohokrát popsaný (suverenita soukromého vlastníka, jeho motivace zhodnocovat kapitál a zvyšovat míru vykořisťování a míru nadhodnoty a k tomu propojení soukromých vlastníků trhem, který poměřoval společenskou nutnost nákladů., Nad tím poměrně demokratická nadstavba, protože buržoasii její ekonomické postavení dávalo takovouj sílu, že nepotřebovala totalitní režim. Aparát protosocialismu by tak slabý ekonomicky, že musel vystupvoat jako hierarchický celek nedemokratickým způsobem.
V ČSSR - ráji protosocialismu - bylo vlastnictví, které slovy Marxe přešlo ze stavu výlučného manželství se soukromým vlastníkem do stavu všeobecné prostituce se společností.Nutno ovšem dodat že ne s celou společností stejně, ale hlavně s třídou řídícího aparátu - svým postavenín v dělbě práce mohl jen on plnit klíčové vlastnické funkce. Nešlo mu o zhodnocování společenského kapitálu, který mu byl svěřen, ani o zvyšování vykořisťování zaměstnanců -. formálních spoluvlastníků.,Řídící štáby na různých úrovních měly své lokální vlastnické funkce a z nich vyplývající zájmy. Nějak se musely s touto funkcí - např. vyrábět traktory - dostat do souladu s funkcemi jiných štábů, a to nejen podniků, ale i nadřízenáých orgánů - OV KSČ,Státní plánovací komise apod Zisk z výroby traktorů nebyl jejich prioritou -. oni museli nějaké traktory vyrobit. ale hlavně museli splnit plán a všechna nařízení různbých orgánů.pLÁN SE NEMUSEL PLNIT SKUTEČNOU VÝROBOU DOBRÝCH A LEVNÝCH TRAKTORŮ, ALE TŘEBA ROZPRACOVANOSTÍ, SPOTŘEBOU NADMĚRNÉHO MNOŽSTVÍ ENERGIE A MATERIÁLU, PŘÍPADNĚ MOHLA URČITÁ LOBBY ZATLAČIT A PLÁN SNÍŽIT ATD. DĚLNÍK Z TOHO MOC NEMĚL, I JEHO PREMIE BYLY NAVÁZÁNY NA SPLNĚNÍ PLÁNU. Takže lokální zájem řídícího aparátu se nekryl se společenskými potřebami a zájmy, nadto vzhledem k deformovanosti trhu a převládání subjektivisticky omylných přímých direktiv nebyl účinný mechanismus, který by poměřil společenskou nutnost spotřeby energie i materiálu i živé práce, tedy cen a mezd. Nebyla motivace pro pracující atd. Věda byla riskantní když se nepovedla, tak nebyly premie a nesponil se plán, to vedlo ke konzervatismu a zaostávání.
Nebudu to dále rozvíjet, bylo by toho ještě mnoho.
Ale na druhou stranu, na počátku systému se systém osvědčil na extenzivní rozvoj, na zvýšení kapacit a extenzivní růst byl překvapivý. To, co se vyrobilo, nikdo nerozkradl (i když kradli všichni) a z toho plynuly dělníkům a dalším další požitky (třeba to bezplatné zdravotnictví)
Rídící aparát se zpočátku příliš sociálně neodlišoval, později už ano. Atd. Systém začal krachovat při světovém přechodu na intenzivní rozvoj, VTR atd. DALŠÍ FAKTORY Z VNĚJŠÍ OBLASTI (pomoc koloniím, zbrojení, embargo)TO JEŠTĚ ZHORŠOVALY, ALE NEBYLY PRVOTNÍ., Bohužel - pořádný ekonomický rozbor protosocialismu zase nemůže udělat nikdo jiný než marxismus a o takový rozbor oficiální duchovní prostředí nestojí.Proto převládají kecy buď z ekonomie v užším smyslu (liberalismus apod.) anebo z oblasti politiky a morálky. Je to smůla.,
odpovídat na ekonomické otázky si opravdu netroufám.
MP
myslím, že podrobný rozbor ani není potřeba. On nakonec vždycky vyústí k té smutné formuli reálného socialismu jako soulože impotentního muže a frigidní ženy - nahoře neschopnost, dole nezájem (Ta impotence by šla ještě prominout, ale ta systémově vyvolaná frigidita...) Ale sebepodrobnější a přesvědčivější vysvětlení toho, proč Československo v období reálného socialismu začalo ekonomicky zoufale zaostávat za zeměmi se srovnatelnou či dokonce s horší výchozí pozicí neodpovídá na mojí otázku:
Jak se toto podvázání produktivních sil země srovnává s vládou, která byla údajně alespoň do jisté míry ve prospěch dělníků, resp. ve prospěch nezahálčivých tříd?
Jak se toto podvázání produktivních sil země srovnává s vládou, která byla údajně alespoň do jisté míry ve prospěch dělníků, resp. ve prospěch nezahálčivých tříd?
Musím se vrátit k tomu, čeho jsem se u člověka Vašeho věku a kariéry obával - neznalosti nejen mého pojetí, ale marxistického způsobu myšlení vůbec a nechuti přijímat informace mimo váš zaběhaný okruh.
Analýza protosocialistické ekonomiky je přece důležitá, nejen pro levici, ale i pro samotné kapitalisty.Protosocialismus byl syntézou, ne směsicí prvků kapitalismu a něčeho nového. Nebyl to předstupeň socialismu, ale boční větev snažení o nekapitalismus, která nakonec zdegenerovala a ukázala, že v ní nejsou potence pro socialistickou přeměnu. Tato informace je přece důležitá, protože z analýzy protosocialismu vyplývá, že se nelze vracet k některým jeho prvkům, kterté už dnes zase dost lidí vidí jako přijatelné (zastátnění, ponechání faktické vlády v rukou řídícího aparátu). Tato informace nás naopak orientuje na hledání zásadně odlišné podoby společnosti, ukazuje na nebezpečí neostalinismu, slabiny etatistických režimů v Latinské Americe apod. Váš příměr o neschopnosti v této souvislosti působí jako trapný únik před nutností přemýšlet a studovat. U řídícího aparátu ořece nešlo vůbec o neschopnost - protosocialističtí manažeři byli velmi schopní a dokázali činit i kvalitní odborná rozhodnutí bez pomoci objektivizujícího mechanismu trhu. Problém byl v tom původním rozdání karet, kdy se jim dostala role takových vlastníků ano i ne a kdy byli celým systémem spojeni s omezenými lokálními zájmy, které nebyly ve společnosti účinně slaďovány ekonomicky, takže musela nastoupit nedemokratická politika. Analýza řídícího aparátu protosocialismu přece ukazuje,že není šance budovat novou úspěšnou nekapitalistickou společnost, l když nebude zajištěna dostatečně účinná kontrola a vlastnický dohled ze strany neřídících pracovníků - čímž se taky vyřeší ten nezájem dole. Tohle je o to důležitější poznatek, že dnes už celá řada levicovýcvh lidí zase uvažuje o postátnění ekonomiky a o kontrole jern přes úlohu spoolečenských organizací a stran - tedy zase přes aparát.Z analýzy aparátu vyplývá nebezpečí stalinismu a možnost jeho spojenectví s buržoasií, problematičnost osudu levicových etatistických režimů v Latinské Americe, rekapitalizace v Číně apod..
Mimochodem i západní buržoasie si časem určitš povšimne, že tam, kde nechala managementu volnou ruku, chová se velmi podobně jako protosocialistický aparát, což může dát impuls k objevu samosprávy.
Mimochodem - on ten minulý aparát nebyl zahálčivou třídou, jak si asi myslíte, že si to myslím já. To nebyla buržoasier, on musel plnit určité funkce, jenomže nebyl vlastník, který by ho dal do figury. Industriální dělnictvo to být nemohlo, svým připoutáním k fyzické práci, dlouhé pracovní době, jednostranným výcvikem a tím, že všude byla jeho úloha ve společnosti zprostředkována aparátem. Jestli něco v protosocialismu mělo pokrokovou potenci, tak to byly agrokomplexy, ale i ty byly blokovány aparátem státu a strany.,Ostatní ve společnosti byly jen dvojaké a přechodné skupiny, které vést společnost do transformace nemohly, i když dokázaly leccos při jejím bourání (nadstavbová inteligence šedá ekonomika). Neby\la k tomu ani ideologie.
Takže pokud člověk není líný přemýšlet netradičně, nemůže říci, co jste řekl Vy.
A pokud jde o Vaši již asi po třetí opakovanou otázku (neefektivita, ale něco pro dělníky) už se Vám na ní dostalo nejméně dvou dobrých odpovědí.
Tak tedy po třetí:
Vyložil jsem jak nedostatečná zainteresovanost aparátu na společenských zájmech a potřebách společnosti se přenášela na nezájem dělníků a ostatních o společensky přínosnou práci, což omezovalo efektivitu. Jenomže aparát zase neměl takovou volnost a nadvládu jako kapitalista, který prostě koupí pracovní sílu,zinkasuje nadhodnotu a o nic jiného se nemusí starat. Když chce ušetřit, vykopne dělníky do společenské vyloučenosti. Podmínkou toho, aby se v chaosu střetajících se zájmů protosocialismu každý manažer udržel na své funkci (ať už to byl ředitel podniku či školy, stranický tajemník na okrese, nebo ministr či generální tajemník) musel těm dole, zejména dělníkům, něco dát na uspokojení jejich potřeb, musel mít i toto, ve svých rukou. Ve Vašem věku si asi nevzpomenete, jaký byl na aparátě šrumec, když někdo řekl, dělníci se zlobí, že není dobrý chleba - to lítali všichni jak diví a leckdo mohl o své zařazení přijít. Tohle samozřejmě bylo složitější.
Nadto aparát, zejména politický, se dost dlouho životní úrovní od těch dole nelišil, to se začalo zvláště výrazně měnit za normalizace,
Takže - řídící aparát nebyla třída zainteresovaná na tom, aby tlačila hodnotu pracovní síly dolů, později k tomu sice došlo, ale to už systém jinak nemohl.
Je tohle už konečně jasné?
Analýza protosocialistické ekonomiky je přece důležitá, nejen pro levici, ale i pro samotné kapitalisty.Protosocialismus byl syntézou, ne směsicí prvků kapitalismu a něčeho nového. Nebyl to předstupeň socialismu, ale boční větev snažení o nekapitalismus, která nakonec zdegenerovala a ukázala, že v ní nejsou potence pro socialistickou přeměnu. Tato informace je přece důležitá, protože z analýzy protosocialismu vyplývá, že se nelze vracet k některým jeho prvkům, kterté už dnes zase dost lidí vidí jako přijatelné (zastátnění, ponechání faktické vlády v rukou řídícího aparátu). Tato informace nás naopak orientuje na hledání zásadně odlišné podoby společnosti, ukazuje na nebezpečí neostalinismu, slabiny etatistických režimů v Latinské Americe apod. Váš příměr o neschopnosti v této souvislosti působí jako trapný únik před nutností přemýšlet a studovat. U řídícího aparátu ořece nešlo vůbec o neschopnost - protosocialističtí manažeři byli velmi schopní a dokázali činit i kvalitní odborná rozhodnutí bez pomoci objektivizujícího mechanismu trhu. Problém byl v tom původním rozdání karet, kdy se jim dostala role takových vlastníků ano i ne a kdy byli celým systémem spojeni s omezenými lokálními zájmy, které nebyly ve společnosti účinně slaďovány ekonomicky, takže musela nastoupit nedemokratická politika. Analýza řídícího aparátu protosocialismu přece ukazuje,že není šance budovat novou úspěšnou nekapitalistickou společnost, l když nebude zajištěna dostatečně účinná kontrola a vlastnický dohled ze strany neřídících pracovníků - čímž se taky vyřeší ten nezájem dole. Tohle je o to důležitější poznatek, že dnes už celá řada levicovýcvh lidí zase uvažuje o postátnění ekonomiky a o kontrole jern přes úlohu spoolečenských organizací a stran - tedy zase přes aparát.Z analýzy aparátu vyplývá nebezpečí stalinismu a možnost jeho spojenectví s buržoasií, problematičnost osudu levicových etatistických režimů v Latinské Americe, rekapitalizace v Číně apod..
Mimochodem i západní buržoasie si časem určitš povšimne, že tam, kde nechala managementu volnou ruku, chová se velmi podobně jako protosocialistický aparát, což může dát impuls k objevu samosprávy.
Mimochodem - on ten minulý aparát nebyl zahálčivou třídou, jak si asi myslíte, že si to myslím já. To nebyla buržoasier, on musel plnit určité funkce, jenomže nebyl vlastník, který by ho dal do figury. Industriální dělnictvo to být nemohlo, svým připoutáním k fyzické práci, dlouhé pracovní době, jednostranným výcvikem a tím, že všude byla jeho úloha ve společnosti zprostředkována aparátem. Jestli něco v protosocialismu mělo pokrokovou potenci, tak to byly agrokomplexy, ale i ty byly blokovány aparátem státu a strany.,Ostatní ve společnosti byly jen dvojaké a přechodné skupiny, které vést společnost do transformace nemohly, i když dokázaly leccos při jejím bourání (nadstavbová inteligence šedá ekonomika). Neby\la k tomu ani ideologie.
Takže pokud člověk není líný přemýšlet netradičně, nemůže říci, co jste řekl Vy.
A pokud jde o Vaši již asi po třetí opakovanou otázku (neefektivita, ale něco pro dělníky) už se Vám na ní dostalo nejméně dvou dobrých odpovědí.
Tak tedy po třetí:
Vyložil jsem jak nedostatečná zainteresovanost aparátu na společenských zájmech a potřebách společnosti se přenášela na nezájem dělníků a ostatních o společensky přínosnou práci, což omezovalo efektivitu. Jenomže aparát zase neměl takovou volnost a nadvládu jako kapitalista, který prostě koupí pracovní sílu,zinkasuje nadhodnotu a o nic jiného se nemusí starat. Když chce ušetřit, vykopne dělníky do společenské vyloučenosti. Podmínkou toho, aby se v chaosu střetajících se zájmů protosocialismu každý manažer udržel na své funkci (ať už to byl ředitel podniku či školy, stranický tajemník na okrese, nebo ministr či generální tajemník) musel těm dole, zejména dělníkům, něco dát na uspokojení jejich potřeb, musel mít i toto, ve svých rukou. Ve Vašem věku si asi nevzpomenete, jaký byl na aparátě šrumec, když někdo řekl, dělníci se zlobí, že není dobrý chleba - to lítali všichni jak diví a leckdo mohl o své zařazení přijít. Tohle samozřejmě bylo složitější.
Nadto aparát, zejména politický, se dost dlouho životní úrovní od těch dole nelišil, to se začalo zvláště výrazně měnit za normalizace,
Takže - řídící aparát nebyla třída zainteresovaná na tom, aby tlačila hodnotu pracovní síly dolů, později k tomu sice došlo, ale to už systém jinak nemohl.
Je tohle už konečně jasné?
MP
nevadí mi přemýšlet netradičně, ale nemám potřebu dělat zapeklité věci zbytečně ještě zapeklitější. Pořád jsem si od Vás nepřečetl nic, co bych nečetl už v osmdesátých letech - tehdy mi to téma ovšem přišlo aktuálnější.
Samozřejmě, když mluvím o neschopnosti nahoře, nemám na mysli jednotlivce, ale nefunkčnost řídících, informačních a motivačních funkcí etatizovaného a zbyrokratizovaného systému. Šachmatov byl svého druhu genius a některé postupy ekonomického modelování ze sedmdesátých let jsou dodnes svým principem zajímavé - jenomže to vše nedokázalo srovnatelně nahradit funkce trhu. O složitějších funkcích komplexní společnosti nemluvě.
A považuji za zcela irelevantní, jestli "byl na aparátu šrumec, když někdo řekl, že se dělníci zlobí". Nevylučuji, že v tom aparátu i byl občas někdo, kdo by byl rád, kdyby se vládlo ve prospěch dělníků, ale to by jen stvrzovalo fatální neschopnost tak konat.
Samozřejmě, když mluvím o neschopnosti nahoře, nemám na mysli jednotlivce, ale nefunkčnost řídících, informačních a motivačních funkcí etatizovaného a zbyrokratizovaného systému. Šachmatov byl svého druhu genius a některé postupy ekonomického modelování ze sedmdesátých let jsou dodnes svým principem zajímavé - jenomže to vše nedokázalo srovnatelně nahradit funkce trhu. O složitějších funkcích komplexní společnosti nemluvě.
A považuji za zcela irelevantní, jestli "byl na aparátu šrumec, když někdo řekl, že se dělníci zlobí". Nevylučuji, že v tom aparátu i byl občas někdo, kdo by byl rád, kdyby se vládlo ve prospěch dělníků, ale to by jen stvrzovalo fatální neschopnost tak konat.
S Vámi je těžké diskutovat, ne kvůli znalostem, to rozhodně ne.. Na jedné straně je zřejmé, že tu specificky moji argumentaci nevnímáte, že ji prostě nerozumíte a reagovat na ni nedovedete jinak než úniky, V 80 letech jste nic podobného nemohl číst ani ode mne, ani od nikoho jiného, prostě to nebylo - uveďte mi příklad stejné ekonomické analýzy vlastnických vztahů socialismu a úlohy řídícího aparátu, základy jsem sice naznačil na počátku 80 let, ještě mi to pár let docházelo, ale ani já jsem nebyl takový hrdina, abych s tím šel otevřeně ven a teprve polistopadová realita mi to doklepla. Takže prosím, nelhat. Jinak samozřejmě marxismus existoval již tehdy, ale hodně zmordovaný oficiální ideologií, jak poozoruji, Vy mezi tím nejste moc schopen rozlišovat, máte v hlavě západní metodologii, včetně neomarxistické, a všechno ostatní roubujete na to již mnou zmíněné Prokrustovo lože. (viz např. ta zmínka o předem připravených schematech - to co je jiné, než se Vám líbí - přitom je to dost evidentní - , to je předem připravené schema, kdybych si chtěl dát práci, našel bych podobných cviků u Vás víc - např. když jste napsal že neinterpretujete moji ideologii, ale až potom, co jsem Vám Vaši "prokrustovskou" interpretaci rozbil.Napíšete o neschopnosti nahoře a když Vám to vyvrátím, hned řeknete, že jste to tak nemyslel. atd. atd. Ostatně ani Vaše opravená interpretace nesedí - nešlo o neschopnost systému z nějaké odborné stránky, šlo o omezenost vlastnických funkcí
A s těmi dělníky to pořád nechápete - připadáte mi jako v jedné sovětské anekdotě (Vysvětlil jsem to potřetí, už i já jsem to pochopil ,ale oni to zase nepochopili) - kapitalista má systémový třídní zájem dělníka vykořisťovat - připravit o nadhodnotu,tlačit náklady na pracovní sílu co nejvíce dolů (/což samozřejmě může být v některé zemi víc peněz, než to bylo za protosocialismu, nejde o kvantitu) o potřeby dělníka se nestará a klidně ho odsoudí k sociálnímu vyloučení, k reálnému rozhodování ho nikde nepustí,
viz současná vláda.)
Řídící aparát protosocialismu nebyl zainteresoován na snižování nákladů na pracovní sílu, ale na splnění úplně jiných až nesmyslných kriterií, ale jako celek se musel postarat o relativně slušnou životní úproveň dělníků i ostatních /(pochopitelně rovnostářsky),samozřejmě ani on se nestaral o dlouhodobé zájmy dělnické třídy, ale musel uspokojit její zájmy dílčí, krátkodobé, na tom byl závislý svou existencí - takže třeba dotované potraviny a dětské zboží, levné nájemné, levná doprava, bezplatné zdravotnictví a školství i s pomůckami, jistota důchodu, tolerování nízkého pracovního výkonu i drobného přikrádání,masová bytová výstavba - ne jen pro elitu atd. ,To byly věci především pro dělníka a hodně našich dělníků dnes začíná tyto hodnoty z minulosti oceňovat a rádo by je mělo.
Takže více solidnosti a více se snažit porozumět druhému...
A s těmi dělníky to pořád nechápete - připadáte mi jako v jedné sovětské anekdotě (Vysvětlil jsem to potřetí, už i já jsem to pochopil ,ale oni to zase nepochopili) - kapitalista má systémový třídní zájem dělníka vykořisťovat - připravit o nadhodnotu,tlačit náklady na pracovní sílu co nejvíce dolů (/což samozřejmě může být v některé zemi víc peněz, než to bylo za protosocialismu, nejde o kvantitu) o potřeby dělníka se nestará a klidně ho odsoudí k sociálnímu vyloučení, k reálnému rozhodování ho nikde nepustí,
viz současná vláda.)
Řídící aparát protosocialismu nebyl zainteresoován na snižování nákladů na pracovní sílu, ale na splnění úplně jiných až nesmyslných kriterií, ale jako celek se musel postarat o relativně slušnou životní úproveň dělníků i ostatních /(pochopitelně rovnostářsky),samozřejmě ani on se nestaral o dlouhodobé zájmy dělnické třídy, ale musel uspokojit její zájmy dílčí, krátkodobé, na tom byl závislý svou existencí - takže třeba dotované potraviny a dětské zboží, levné nájemné, levná doprava, bezplatné zdravotnictví a školství i s pomůckami, jistota důchodu, tolerování nízkého pracovního výkonu i drobného přikrádání,masová bytová výstavba - ne jen pro elitu atd. ,To byly věci především pro dělníka a hodně našich dělníků dnes začíná tyto hodnoty z minulosti oceňovat a rádo by je mělo.
Takže více solidnosti a více se snažit porozumět druhému...
MP
já jsem netvrdil, že jsem v osmdesátých letech četl něco od Vás. Napsal jsem , že jsem od Vás nečetl nic, co bych nečetl už tehdy. Ale dobře, pokud to chcete doslovně - nečetl jsem v těch Vašich povídkách o protosocialismu nic, nového, leda ten zbytný výraz "protosocialismus".
Ale jestli mám za pozitivum minulého režimu ve vztahu k dělníkům považovat, že toleroval přikrádání a očekával od nich, že se budou flákat, protože jim neuměl dát vydělat - tak už novum opravdu je.
A mimochodem, byl jsem docela dlouho tolerantní a přecházel Vaše výpady ad hominem, chápu, že je to spíše součast Vašeho stylu než vědomé sprosťactví, ale čeho je moc, toho je příliš.
Ale jestli mám za pozitivum minulého režimu ve vztahu k dělníkům považovat, že toleroval přikrádání a očekával od nich, že se budou flákat, protože jim neuměl dát vydělat - tak už novum opravdu je.
A mimochodem, byl jsem docela dlouho tolerantní a přecházel Vaše výpady ad hominem, chápu, že je to spíše součast Vašeho stylu než vědomé sprosťactví, ale čeho je moc, toho je příliš.
MP
p. Heller vám uvedl několik konkrétních věcí, které byly za minulého režimu pro dělníky (a já bych řekl pro pracující vůbec) lepší než dnes: levné nájemné + výstavba bytů (žádné celoživotní zadlužení, ten strašlivý balvan hypotéky), bezplatné zdravotnictví a školství, důchody v 54-60 letech (co se plánuje dnes!!) atd. To nelze přehlížet ani odbýt mávnutím ruky.
Je pravda, že ve VYSPĚLÝCH kapitalistických státech Západu na tom dělníci a běžní pracující tehdy rozhodně nebyli taky zle, neměli sice tolik sociálních jistot jako jejich kolegové v reálsocialismu (ale měli jich nepoměrně více než dnes), ale zase měli vyšší výdělky a kupní sílu (a notabene zpravidla kvalitnější zboží). Je ovšem zajímavé, že se např. s ČSSR srovnává vždycky jen Rakousko a Německo (tedy dobové výkladní skříně "sociálně-tržního hospodářství") a nikdy ne třeba Řecko nebo Portugalsko. A abych byl ještě provokativnější: v 80. letech taková thatcherovská Británie byla zemí spíše bídy než prosperity (samozřejmě vyjma bohaté vrstvy). I když je srovnávání tohoto druhu ošidné, přece nelze zcela pominout, že v HDP na obyv. se ČSSR v polovině 80. let (jde ovšem o odhad) blížila dle parity kupní síly právě Itálii a Británii. O tom všem svobodně diskutujme, nebuďme jako pravičáci, kteří vytahují kudlu vždycky, když někdo dle nich dostatečně razantně nedští díru na "komunismus".
Předcházející řádky nemají být ovšem žádnou ódou na minulý režim, jenom korekcí některých antikomunistických nesmyslů. Režim, který tu byl před r. 1989, ať ho již nazýváme jakkoli, vzal nenávratně čas, ten systém v důsledku svých vad, chyb a zločinů zkrachoval, obnovit jej nelze - a je to tak jistě dobře.
Je pravda, že ve VYSPĚLÝCH kapitalistických státech Západu na tom dělníci a běžní pracující tehdy rozhodně nebyli taky zle, neměli sice tolik sociálních jistot jako jejich kolegové v reálsocialismu (ale měli jich nepoměrně více než dnes), ale zase měli vyšší výdělky a kupní sílu (a notabene zpravidla kvalitnější zboží). Je ovšem zajímavé, že se např. s ČSSR srovnává vždycky jen Rakousko a Německo (tedy dobové výkladní skříně "sociálně-tržního hospodářství") a nikdy ne třeba Řecko nebo Portugalsko. A abych byl ještě provokativnější: v 80. letech taková thatcherovská Británie byla zemí spíše bídy než prosperity (samozřejmě vyjma bohaté vrstvy). I když je srovnávání tohoto druhu ošidné, přece nelze zcela pominout, že v HDP na obyv. se ČSSR v polovině 80. let (jde ovšem o odhad) blížila dle parity kupní síly právě Itálii a Británii. O tom všem svobodně diskutujme, nebuďme jako pravičáci, kteří vytahují kudlu vždycky, když někdo dle nich dostatečně razantně nedští díru na "komunismus".
Předcházející řádky nemají být ovšem žádnou ódou na minulý režim, jenom korekcí některých antikomunistických nesmyslů. Režim, který tu byl před r. 1989, ať ho již nazýváme jakkoli, vzal nenávratně čas, ten systém v důsledku svých vad, chyb a zločinů zkrachoval, obnovit jej nelze - a je to tak jistě dobře.
MP
důvod, proč se srovnává situace v někdejším ČSSR s Německem a Rakouskem je prostý. Geografická, kulturní, ekonomická blízkost - Řecko nebo Portugalsko mělo po válce hodně jinou výchozí pozici. Bohužel, ani srovnánní s nimi nevyznívalo po třech desetiletích reálného socialismu právě lichotivě v československý prospěch.
JInak co se těch jistot týče - jistota důchodu nebyla sociálistická vymoženost, slušné zdravotní pojištení jste našel i v té Vámi zmiňované thatcherovské Britanii, rozdíl a to propastný byl ve prospěch Československa jen v jistotě zaměstnání.
S těmi byty to nebylo tak slavné, v poměru k průměrnému platu nebyly náklady na bydlení nějak dramaticky nižší než v okolí (tady by bylo srovnání s Řeckem nefér, bydlení je tam levnější prostě z klimatických důvodů) a hlavně bylo bydlení v řadě oblastí, extrém představovala Praha a česká krajská města, hodně nedostupné.
Ta parita kupní síly asi nebude tak úplně souhlasit. Shodou okolností jsem v těch dobách dělal celkem dost zkoušek z politcké ekonomie, ty různé formy srovnívání a přepočítávání se tehdy docela promrskávaly, ale s takhle optimistickými čísly jsem se nesetkal. Ovšem životní úroveň byla zjevně blíže průměru západních zemí než to, co vycházelo z ryze formálního srovnání (mimochodem, existovalo tehdy mezinárodní srovnání, dělala ho nějaká uni v USa, podle které byla životní úroveň v ČSSR asi na pátem místě ve světě - stačilo, když se v kriteriích dala dost velká váha spotřebě energie na hlavu a gramotnosti).
Nedštím síru na "komunismus", jen jsem přesvědčen, že byrokratická vládnoucí třída v tom minulém režimu možná občas dělníky chlácholila a tu a tam jim hodila kost od šunky, ale ve skutečnosti v nich ponižovala všechno oč v socialismu jde - tedy emancipovanou účast na rozhodování o vlastním osudu, včetně účasti v ekonomické oblasti.
A ještě jednou - jde o systém, nepochybuji, že se mezi těmi tehdejšími komunisty i v pookupačních čístkách - pak již ovšem vzácně - našli lidé s přesvědčením a šlo jim o ideu.
JInak co se těch jistot týče - jistota důchodu nebyla sociálistická vymoženost, slušné zdravotní pojištení jste našel i v té Vámi zmiňované thatcherovské Britanii, rozdíl a to propastný byl ve prospěch Československa jen v jistotě zaměstnání.
S těmi byty to nebylo tak slavné, v poměru k průměrnému platu nebyly náklady na bydlení nějak dramaticky nižší než v okolí (tady by bylo srovnání s Řeckem nefér, bydlení je tam levnější prostě z klimatických důvodů) a hlavně bylo bydlení v řadě oblastí, extrém představovala Praha a česká krajská města, hodně nedostupné.
Ta parita kupní síly asi nebude tak úplně souhlasit. Shodou okolností jsem v těch dobách dělal celkem dost zkoušek z politcké ekonomie, ty různé formy srovnívání a přepočítávání se tehdy docela promrskávaly, ale s takhle optimistickými čísly jsem se nesetkal. Ovšem životní úroveň byla zjevně blíže průměru západních zemí než to, co vycházelo z ryze formálního srovnání (mimochodem, existovalo tehdy mezinárodní srovnání, dělala ho nějaká uni v USa, podle které byla životní úroveň v ČSSR asi na pátem místě ve světě - stačilo, když se v kriteriích dala dost velká váha spotřebě energie na hlavu a gramotnosti).
Nedštím síru na "komunismus", jen jsem přesvědčen, že byrokratická vládnoucí třída v tom minulém režimu možná občas dělníky chlácholila a tu a tam jim hodila kost od šunky, ale ve skutečnosti v nich ponižovala všechno oč v socialismu jde - tedy emancipovanou účast na rozhodování o vlastním osudu, včetně účasti v ekonomické oblasti.
A ještě jednou - jde o systém, nepochybuji, že se mezi těmi tehdejšími komunisty i v pookupačních čístkách - pak již ovšem vzácně - našli lidé s přesvědčením a šlo jim o ideu.
já vím, že patříte k těm ,lidem, kteří zanevřou temným hněvem na toho, kdo nevidí Vaši genialitu. Ale co kdybyste si ten obdiv zkusil zasloužit znalostmi a třeba prostou logikou, která zřejmě není Vaší nejsilnější zbraní. Jen pro pořádek - já se bojím až třetí den. Tolik tedy "ad hominem".
Jinak jste jen potvrdil, že jste ode mne nikdy nic nečetl a tudíž taky ničemu nerozumíte. Protože,ať se Vám to líbí nebo ne, opravdu jsme toho s kamarádem přidali dost a nemáme v tom konkurenci (pochopitelně jde o marxismus), že Vy tomu nerozumíte a nechcete se s tím ani seznámit, to mne nepřekvapuje, takových znám hodně, kupodivu hlavně mezi stalinskou mládeží.Ale proč kličkujete a mlžíte?
Termín protosocialismus jsem si já nevymyslel, vznikl na západě, ppoužívá ho řada autorů, mně je jedno, kdo byl první, odkazuji se na V.Mencla. Možná ale, že až my s kamarádem jsme mu dali pevnou logickou kostru s využitím Marxovy metodologie z Kapitálu.
K Vaší polemice s panem Plevou, který Vám to dal rovnou na solar.
Zase jste překroutil logiku našeho sporu. Já Vám nechtěl dokazovat, že se dělníci u nás měli lépe než v Rakousku a třeba v USA.Vy jste jen pořád nemohl pochopit, kde je logika v tom, že říkáme na jedné straně -že protosocialismus byl diktaturou nad dělníky a na druhé, že pro ně něco dělal.Tohle jsem Vám podrobně a opakovaně vysvětlil. Nešlo o absolutní srovnávání, šlo o různou logiku kapitalismu a protosocialismu. O to šlo v našem sporu, ze kterého jste nakonec zase utekl a opravdu nemám jistotu, že s pochopením problému.
Nelamte si hlavu s tím, zda se dotknete či nedotknete komunistů - nebavíme se individuích, ale o logice zejména ekonomického jednání tříd - před socialismem i po něm. Byli tzv. hodní i zlí komunisté, stejně jako kapitalisté, ale to nic nevypovídá o systémech a mne zajímají právě ty systémy, protože jejich logika konec konců ovlivňuje jednání většiny lidí. A právě proto je třeba důležité pochopit, jak byla odlišná vlastnická logika kapitalistů a řídícího aparátu protosocialismu a že už tolik nezáleží na výši životní úrovně dělníků zde či jinde.
Jinak jste jen potvrdil, že jste ode mne nikdy nic nečetl a tudíž taky ničemu nerozumíte. Protože,ať se Vám to líbí nebo ne, opravdu jsme toho s kamarádem přidali dost a nemáme v tom konkurenci (pochopitelně jde o marxismus), že Vy tomu nerozumíte a nechcete se s tím ani seznámit, to mne nepřekvapuje, takových znám hodně, kupodivu hlavně mezi stalinskou mládeží.Ale proč kličkujete a mlžíte?
Termín protosocialismus jsem si já nevymyslel, vznikl na západě, ppoužívá ho řada autorů, mně je jedno, kdo byl první, odkazuji se na V.Mencla. Možná ale, že až my s kamarádem jsme mu dali pevnou logickou kostru s využitím Marxovy metodologie z Kapitálu.
K Vaší polemice s panem Plevou, který Vám to dal rovnou na solar.
Zase jste překroutil logiku našeho sporu. Já Vám nechtěl dokazovat, že se dělníci u nás měli lépe než v Rakousku a třeba v USA.Vy jste jen pořád nemohl pochopit, kde je logika v tom, že říkáme na jedné straně -že protosocialismus byl diktaturou nad dělníky a na druhé, že pro ně něco dělal.Tohle jsem Vám podrobně a opakovaně vysvětlil. Nešlo o absolutní srovnávání, šlo o různou logiku kapitalismu a protosocialismu. O to šlo v našem sporu, ze kterého jste nakonec zase utekl a opravdu nemám jistotu, že s pochopením problému.
Nelamte si hlavu s tím, zda se dotknete či nedotknete komunistů - nebavíme se individuích, ale o logice zejména ekonomického jednání tříd - před socialismem i po něm. Byli tzv. hodní i zlí komunisté, stejně jako kapitalisté, ale to nic nevypovídá o systémech a mne zajímají právě ty systémy, protože jejich logika konec konců ovlivňuje jednání většiny lidí. A právě proto je třeba důležité pochopit, jak byla odlišná vlastnická logika kapitalistů a řídícího aparátu protosocialismu a že už tolik nezáleží na výši životní úrovně dělníků zde či jinde.
Michal Pullmann řekl v rozhovoru s ČT 8.1.2011 dost výstižně:
"...musíme přijmout, že lidé nežili vyprázdněné životy ve stínu všemocného režimu, ale třeba se o režim vůbec nezajímali. A pokud na něj narazili, soudili přesně podle hodnot, které žili ve svých obyčejných životech."
(http://www.ceskatelevize.cz/ct24//exkluzivne-na-ct24/textove-prepisy-na-ct24/112355-lide-nezili-vyprazdnene-zivoty-ve-stinu-vsemocneho-rezimu-rika-michal-pullmann/)
- Což zajímavým způsobem koresponduje s tím, co řekl před 20 lety - byť v jiném kontextu a trochu vyostřeně - Václav Bělohradský:
"... veřejného života se účastní intenzívněji a systematičtěji lidé neúspěšní v soukromém životě, zatímco ti úspěšní, kteří nejlépe ztělesňují hodnoty liberální společnosti, se politice vyhýbají."
(Kapitalismus a občanské ctnosti, str.19)
K tomu bych jenom rád podotkl, že ustavičně mluvit a psát o politice může být koneckonců někdy také způsobem, jak se jí vyhýbat.
"...musíme přijmout, že lidé nežili vyprázdněné životy ve stínu všemocného režimu, ale třeba se o režim vůbec nezajímali. A pokud na něj narazili, soudili přesně podle hodnot, které žili ve svých obyčejných životech."
(http://www.ceskatelevize.cz/ct24//exkluzivne-na-ct24/textove-prepisy-na-ct24/112355-lide-nezili-vyprazdnene-zivoty-ve-stinu-vsemocneho-rezimu-rika-michal-pullmann/)
- Což zajímavým způsobem koresponduje s tím, co řekl před 20 lety - byť v jiném kontextu a trochu vyostřeně - Václav Bělohradský:
"... veřejného života se účastní intenzívněji a systematičtěji lidé neúspěšní v soukromém životě, zatímco ti úspěšní, kteří nejlépe ztělesňují hodnoty liberální společnosti, se politice vyhýbají."
(Kapitalismus a občanské ctnosti, str.19)
K tomu bych jenom rád podotkl, že ustavičně mluvit a psát o politice může být koneckonců někdy také způsobem, jak se jí vyhýbat.
nebo jak maskovat a zatemňovat, oč v té politice skutečně jde.
SH
Doba nadvlády KSČ byla v prvních letech naprosto bez diskusí sociálním vzestupem naprosté většiny obyvatel, kteří nejméně ze tří čtvrtin žili jako otec autorky. Naopak ale byla až nenávistně nekompromisní, a to nejen díky studené válce, ke svým politickým odpůrcům. Šlo jako vždy spíše o osobní revanš aktivně politických lidí. Počátkem padesátých let byla vláda KSČ nejen vládou úspěšné obnovy hospodářství, mimo jiné ještě v roce 1968 byla naše životní úroveň vyšší, než v Rakousku, ale vedle toho byla také politicky honem na čarodějnice, ideově poplatným stalinskému bludu. Ke konci padesátých let začalo zmírňování onoho politického dusna v zemi a postupně celá šedesátá léta dávala šanci na demokratizaci „protosocialismu“, což ale aktivizovalo Západ k ideové infiltraci tak politicky stupidní, že nad tím zůstával rozum stát. Když si vzpomenu, že tehdy kupříkladu Pithart horoval pro odchod z Varšavské smlouvy, nemohu si pomoci, ale musím to nazvat pravým jménem. Tyto aktivity zdivočelých radikálů byly tím skutečným pozváním armád jmenovaného bloku na území ČSSR. A o normalizaci raději nemluvit. Šlo o tečku za jakýmkoliv pozitivním vývojem. V té době neměly země Východu oproti svým soupeřům jediný klad. Teprve teď ho mají, protože pád protosocialismu dovolil vítězům sebrat většinové společnosti všechno to, za co bojovali a pokládali i životy nejen otcové autorky, ale především už její dědové a pradědové.
MP
myslím, že problém byl spíš v tom, že sovětský model socialismu nebylo možné reálně demokratizovat, a jiný než sovětský model tehdejší geopolitická situace v Evropě nepřipouštěla (ve střední E. pak zvláště). V tom byla zakódována celá tragédie pražského jara.
+ Další komentáře