„Jde o nepřizpůsobivé, kteří jsou v konfliktu s většinovou společností.“ Takto a podobně formulované věty zaznívají dnes a denně z českých médií. Se vší stupiditou, jaké jsme jen schopni, pocitem nadřazenosti a začasté i rasismem. Nedávno jsem toto spojení slyšel od regionální redaktorky České televize. Jde o slovní spojení dnes nesmírně populární: „nepřizpůsobiví“ a „většinová společnost“ vedou s přehledem žebříček nejpoužívanějších výrazů ve vztahu většiny k romské menšině.

Většinová společnost

Slovní spojení „většinová společnost“ slýchám, kam přijdu, používají jej tzv. anticiganisté, zastánci lidských práv, hospodští diskutéři i vysokoškoláci. Jde o projev neschopnosti či neochoty uvažovat nad používaným slovníkem, nad jeho obsahem. Jak si již autor dříve dovolil upozornit obecenstvo, něco takového jako „většinová společnost“ neexistuje. Jelikož jeho upozornění nezabralo, dovolí si jej autor nyní zpodrobnit (novotvar, kterým autor dává najevo, že nepřemýšlet nad používáním mateřštiny se nevyplácí).

Existuje společnost, to jsme my všichni, kteří v této zemi žijeme, bez ohledu na jakékoli zařazení kamkoli, kýmkoli, kohokoli, z jakýchkoli důvodů. Společnost je složena ze všech lidí, kteří sami sebe řadí k většině či k některé z menšin, a samozřejmě i těmi, kteří sami sebe neřadí nikam.

Součástí společnosti je popelář i kunsthistorik, Pražák, Ašan i Hornolhotečák, ženai muž, vietnamský podnikatel i český inženýr, Rom i senátor Doubrava, gay i Petr Hájek, Žid i Ladislav Bátora, Vandas i Grebeníček. Ba dokonce novinář i politik, kteří dnes již běžně užívají výraz „většinová společnost“, čímž z většinová média přetvářejí na média „většinové společnosti“.

I většina je „pouze“ součástí společnosti, právě tak jako romská menšina (a kterákoli jiná). Nikoho by asi nenapadlo napsat, že většinová společnost odsuzuje/chválí zahrádkáře, že pomalovali vesničku střediskovou nápisy „Zahrádkáři Kersku“. Když ovšem jde o Romy, neřku-li o „nepřizpůsobivé“, padne „většinová společnost“ do úst kdekomu zcela přirozeně.

„Většinová společnost“ je výraz, který lépe než kterýkoli jiný vyjadřuje potřebu rozdělovat společnost na MY a ONI. A tuto zbraň xenofobů a tzv. anticiganistů následně přebírají i ti, kteří společnost takto rozdělovat nechtějí, ale napomáhají k tomu svou laxností, pohodlností či neschopností vhledu do věci. A, to prostě musím dodat, přebírají jej i někteří Romové, především ti, kteří mají potřebu se přizpůsobit většině, tedy i tomu, co část té většiny používá k vyjádření svého pohrdání Romy, aby si odreagovala svůj minderwertigkeitskomplex, jak říkával Jan Werich, známý nepřítel předlistopadové „většinové společnosti“.

Autor přichází s pikantním přídavkem v podobě sousloví „majoritní většina“ či, s prominutím, dokonce „většinová majorita“, jak také zaslechl v rámci vědecké konference, vedené nad ránem v jedné z pražských restaurací. Nicméně ona první varianta je používána častěji, obzvláště pak vybraní vysokoškolští absolventi usalašení v médiích „většinové společnosti“ jej mají v oblibě.