Uhl a Šabatová kritizují výraz nepřizpůsobiví. Právník České televize oponuje: V ČT pracují cikáni
František KostlánPetr Uhl a Anna Šabatová se obrátili na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že by se měla zabývat výrazem nepřizpůsobiví. Odpověď právníka České televize je ohromující.
Petr Uhl a Anna Šabatová se obrátili na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se žádostí, aby se zabývala tím, že „televizní a rozhlasová média - i veřejnoprávní - již několik týdnů užívají denně a často pro část obyvatelstva dehonestující označení ,nepřizpůsobiví´“.
RRTV reagovala na jejich stížnost sdělením, že nebyl porušen zákon, přesto postoupila stížnost Radě České televize a Asociaci televizních organizací (ATO) a požádala tyto instituce o vyjádření k dané problematice. Jediné vyjádření zatím poslal Michal Heldenburg, pověřený výkonem funkce vedoucího Právního útvaru České televize. Jeho dopis se stal kvůli svému obsahu předmětem širší kritiky.
Uhl a Šabatová ve svém podnětu píší:
„Toto označení se používá bez jakéhokoliv odstupu (distance) redaktora čtoucího zprávy, jako kdyby to bylo neutrální pojmenování. V kontextu současné debaty o nepokojích ve Šluknovském výběžku lze důvodně mít za to, že slovo ,nepřizpůsobiví´ (zásadně se používá plurálu) označuje Romy žijící ve velké chudobě ve vyloučených lokalitách. Jsme přesvědčeni, že označení ,nepřizpůsobiví´ plní roli klíčového pojmu předsudečného anticiganistického diskursu. Česká televize a další média se tím, že pojem nekriticky převzaly, zásadním způsobem podílejí na stigmatizaci Romů a reprodukování a posilování předsudků vůči nim.“
Tuto cestu volí stěžovatelé v naději, že okolo užívání výrazu „nepřizpůsobiví“ vyvolá veřejnou debatu, i když, zvláště ve spojení s jinými výroky, často jde podle jejich názoru už „o hanobení skupiny lidí pro jejich skutečnou či domnělou rasu a pro domnělou příslušnost k etnické skupině nebo o podněcování k nenávisti k ní podle ustanovení podle §§ 355 a 356 trestního zákoníku či další trestné činy".
Reakce na tuto stížnost si od RRTV vyžádal server Romea.cz, který jako první o celé záležitosti informoval.
Kateřina Kalistová, předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ve své odpovědi na tuto stížnost napsala, že RRTV konstatuje, že z pohledu zákona nedochází tímto jednáním k jeho explicitnímu porušení.
Kalistová dále rozvedla přístup RRTV k pojmu „nepřizpůsobiví“. Ten podle ní „sám o sobě není již ze své podstaty pojmem neutrálním. Naopak, již svým významem odkazuje na druh lidí, kteří nemohou či nechtějí žít podle všeobecně uznávaných společenských pravidel. Jeho používání ve spojení s Romy a s událostmi v severních Čechách by mělo být velmi opatrné a tento pojem by se neměl stát slovem, kterým budou všichni tamní Romové běžně označováni, jelikož takové označení jen podporuje další předsudky a případně i nenávist.“
Za Českou televizi poslal vyjádření její právník Michal Heldenburg. Řečeno jeho slovy, ČT se ohrazuje a nesouhlasí s tím, že by se podílela na stigmatizaci Romů a reprodukování a posilování předsudků vůči nim. Rovněž se ČT ohrazuje proti spojení předsudečný anticiganistický diskurz, kterým mají média prohlubovat předsudky.
„V ČT pracují cikáni. Ve Zpravodajství jeden z nich dokonce moderuje. Není tohle konkrétní příklad bourání těchto stereotypů?" dodává Heldenburg doslova.
„Nařčení z hanobení skupiny či lidí považujeme za velmi závažné obvinění, vycházíme z toho, že v kontextu ,podnětu´ není konkretizované a spíše působí jako výkřik, a proto na něj Česká televize nebude reagovat,“ ohradil se šéf právního oddělení ČT.
Ke slovu „nepřizpůsobivý“ Heldenburg dodal:
„V podstatě lze tak označit každého, kdo nedodržuje zákony země, kdo se nechová tak, jak by se dle obecně uznávaných pravidel chovat měl; a může to být i každá menšina, která není schopna a ochotna přizpůsobit se většinové společnosti. Na tom není nic rasistického. Lidská společnost funguje tak, že se menšina přizpůsobuje většině. Nepřizpůsobivý je pak každý, kdo tohle nechápe, bez ohledu na etnický původ nebo barvu pleti.“
Podle Anny Šabatové je reakce vedoucího právního oddělení Michala Heldenburga „arogantní a urážlivá a míjí se s podstatou problému, na nějž upozorňujeme. Je nedůstojná České televize - média, které ovlivňuje denně miliony lidí.“
Petr Uhl považuje tuto reakci za neslučitelnou se základními evropskými přístupy ke skupinám lidí: „Mám na mysli jakékoli skupiny, nejen Romy. Je to asociální a nehumánní jednání, které přičítám dědictví čtyřiceti let předlistopadového režimu. Po 2. svět válce to zde bylo podobné, nesnášenlivost vůči celým skupinám obyvatelstva vedla tehdy také ke zjevným nespravedlnostem.“
Předseda Rady České televize Milan Uhde označil Heldenburgovo vyjádření za nehorázné.
„Něco takového nepatří do vyjadřovacího aparátu právníka veřejnoprávní televize. Upozorním v pondělí na jeho dopis generálního ředitele ČT Petra Dvořáka - nebudu mu dávat žádné personální doporučení, to není v mé kompetenci, ale řeknu mu svůj názor, že takhle to prostě nejde. Požádám jej, ať si to přečte a sám uvidí, jaký dojem to na něj udělá?“ řekl Milan Uhde.
„Nejde jen o jeho slovník, on tím také ukazuje že nemá základy elementární logiky. I kdyby v České televizi pracovalo tisíc Romů, s podstatou věci to nemá nic společného. A je to stejné, jakoby napsal, že má za kamaráda jednoho Roma a proto není rasista. Tento způsob argumentace používají často i antisemité: Podívejte, já nejsem antisemita, protože chodím s jedním Židem občas na oběd,“ reagoval Uhde na pasáž dopisu, v níž se právník ohání argumentem, že v „ČT pracují cikáni“.
Výraz „nepřizpůsobiví“ podle Uhdeho jednoznačně implikuje, že ten který člověk takový chce být. „A to naprosto nevyjadřuje situaci lidí, které média tímto výrazem označují. Sociálně vyloučený člověk si svou situaci nevybral, byl do ní zahnán okolnostmi. Nepřizpůsobivý je zločinec, který se pravidlům nepřizpůsobuje úmyslně, nikoli sociálně vyloučený člověk,“ dodal Uhde.
Obsah Heldenburgova dopisu se nelíbí ani osloveným romským osobnostem.
Například Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě, zastává názor Petra Uhla a Anny Šabatové. „Za sebe dodávám, že to označení v sobě skrývá nepřípustné zevšeobecňování. A tím označením jsem nazván i já a spousta lidí, kteří jsou řádnými občany. Tím výrazem se automaticky myslí Romové. To je ta hrůza! To samozřejmě šéf právního oddělení ČT nemůže cítit a proto si je tak ignorantsky sebejistý, že má pravdu. Ostatně výraz ,přizpůsobivý´, který by mohl být rovněž použit, by byl daleko správnější, protože by označil člověka, který se přizpůsobil daným podmínkám. Ale i v tomto výrazu je stigma!," řekl Karel Holomek.
Stížnost Petra Uhla a Anny Šabatové podporuje i Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu. „Vyjádření Michala Heldenburga se mě jako Roma dotklo. Část redaktorů České televize velmi dobře ví, že výraz ,nepřizpůsobiví´ si většina spojuje právě s Romy. Oni si takto vychytrale kompenzují svůj xenofobní pohled na Romy,“ dodal Růžička.
DOKUMENTY K PŘÍPADU:
Podnět Petra Uhla a Anny Šabatové Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Odpověď vedoucího Právního útvaru České televize
Demokratický právní stát stojí na dvou základních principech - suverenita lidu vyjadřovaná volbami a odpovídajícími institucemi jako je parlament, apod. a lidskými právy, která platí pro každého jedince nepodmíněně. V tom se shodují dva nejvýraznější současní demokratičtí teoretici - John Rawls i Jürgen Habermas. Stanovisko takového právníka vrhá velmi špatné světlo na Českou televizi.
Bohužel ČT není v této věci sama, je smutné, že podobnou rétoriku volí i vedoucí politici Ústeckého kraje a radní Jakubec se podle mnoha svědectví a přiznání Lukáše Kohouta samého podílel na aktivním rozněcování nenávisti vůči rómské menšině, zřejmě aby dosáhl destabilizací situace svrhnutí vedení města ve Varnsdorfu.
Myslím, že dopis Petra Uhla a Anny Šabatové míří na jeden z velkým problémů naší společnosti - nerespektování základních lidských práv - bez jejich dodržování ovšem nelze mluvit o tom, že žijeme v právním demokratickém státu.
Některá slova měla ve dvacátém století smůlu. Slovo soudruh kdysi mohlo označovat člena básnické skupiny a ani po slově soukmenovec nezůstávala na jazyku pachuť ostnatého drátu. Jazykový a myšlenkový suterén české politiky dnes používá odporné slovo "lídr", i uživatelé této jazykové sedliny se vyhýbají českému "vůdce".
Také slovo "nepřizpůsobiví" si s sebou nese vzpomínky na dějiny dvacátého století, v tomto případě konkrétně vzpomínku na svůj pobyt v ustálené frázi "lidé práce se štítící, nepřizpůsobiví a žijící cikánským či podobným způsobem života".
Ta se neprosadila až za nacismu, najdeme jí už v tlustospisech policejních a právnických expertů II. (vilémovské) říše a i její živý oběh v češtině předchází, pokud si vzpomínám, vznik Československa. A dokonce i do věku plné vražedné zralosti u nás dozrála před Protektorátem BuM, již s obecními vyhláškami o zákazu vstupu v roce 1938.
Je sice pravda, že blbství, které zplodil za peníze televizních koncesionářů pan Heldenburg, vykazuje vůči historii slova určitou originalitu, jedná se jaksi o neoliberální roub na fašistickém kmeni - tato ideologické mičurinství se kdysi zdálo absurdní, ale takto roubované hybridy v české kotlině a na moravských úvalech prospívají překvapivě dobře.
Ani Heldenburgovi, ani novinářům, kteří slovo "nepřizpůsobiví" začali zjevně používat jako radostné východisko z pasti politické korektnosti, bychom neměli upírat polehčující okolnost naivity, plynoucí z nevzdělanosti a z práce v prostředí, které ohrožuje cit pro jazyk.
Jsem právník a dráždí mně přesně ten výrok, který zmiňuje pan Hradil.
Úvahy o jakémsi neoliberálním roubu ze strany pana Profanta jsou ale právě proto obtížně pochopitelné.
Neoliberál by nejradší neohraničenou svobodu, kterou pak využije samozřejmě silný.
Představa, že by neoliberál měl v oblibě "diktaturu většiny" je ale tím pádem absurdní ...
Diktatura většiny je především diktatura - opak svobody.
Ostatně není to nic pohodlného - a je to silná nestabilita.
Francouzský revoluční konvent to předvedl s vlastními členy, potom v prarialových zákonech roku II. (pozdní jaro 1794) - a pak najednou pád Robespierra, když se majoritní Bahno (Marais) přelilo jinam než předtím ...
Lidé jsou si rovni ve svých právech a nezcizitelnost základních práv - k té patří i rovnost v právech - musí být hájena proti diktatuře většiny. Nicméně v takto klasicky pojatém liberálním konceptu je moje právo nezaměstnávat Romy či Židy anebo je neobsloužit v restauraci či neubytovat v hotelu, zakládat spolky,do kterých je přístup podle rasového či národnostního principu apod. Doporučuji Herzlův Židovský stát, tahle aporie liberální svobody je tam popsána moc hezky.
Mimochodem, liberál nemůže nikdy mluvit o neohraničené svobodě,ví,že je to nonsens a že svoboda je zákonná (jinak to není svoboda, ale násilí silnějšího vůči slabšímu -od Locka po Berlina).
A neoliberalismus není liberalismus, jednoduše řečeno v klasickém liberalismu od J.S. Milla přes Berlina k Rawlsovi jde o svobodu k vlastnímu hledání štěstí, zatímco v neoliberalismus jde svobodu podmíněnou úspěchem.
Zatímco liberální tradice postupně nelehce rozvíjela přístupy, jak reflektovat a zmírňovat dopady společenské diskriminace -přinejmenším, jak je omezit potud, aby neohrožovaly dostupnost základních práv pro velkou skupinu občanů- neoliberalismus chápe toto úsilí jako ohrožení volné soutěže, a tudíž svobody.
Svobody,která v případě neoliberála může být formálně neohraničená, a tudíž reálně diktaturou bohatých.
V konkrétní souvislosti doporučuji Nečase jako příklad po výtce. Předseda kdysi neoliberální strany, který svým důrazem na represi "náhodou" romských "zneuživatelů dávek" už i v rétorické oblasti přiblížil nejhorším částem domácí fašistické tradice.
Veronika Maxová píše:
Je to ne-slovo ze všech možných úhlů pohledu. Je výsměchem politické korektnosti, je rasistické a xenofobní, i když se tváří jinak. Ve vyhledavači Google si zpodstatnělé (nebo zplanělé?) přídavné jméno nepřizpůsobiví stojí, pokud jde o četnost výskytů, přibližně stejně jako fotovoltaika ke konci loňského roku (747 000 ku 796 000). Frekventují ho média seriózní i bulvární, diskutuje se o něm v blozích, má vlastní webové stránky a na Facebooku vznikly hned tři různě orientované skupiny, z čehož do jedné z nich přispívá jen jeden člen, zřejmě její zakladatel.
Nebyl by to ovšem Google, kdyby současně nenabídl možnost vyhledat si slovo nepřizpůsobiví také v překladu do angličtiny. Anglické maladapted je mnohem starší a méně kontroverzní. První známé užití je z roku 1886, avšak vrcholu četnosti dosáhlo v polovině minulého století jako termín užívaný ve společenských vědách. Objevilo i ve slavných projevech Martina Luthera Kinga, jr., například před Asociací amerických psychologů v roce 1967: „Každá vědecká disciplína má svou nomenklaturu. Jako psychologové jste nám dali úžasné slovo. Je to slovo maladapted.“ Google si trvá na svém a nabízí opět nepřizpůsobivý, ale správně je nepřizpůsobený; to Google ovšem nezná. King pak pokračuje, podobně jako čeští kritici slova nepřizpůsobiví, konstatováním, že pokud jde o určité věci, přizpůsobovat se jim nehodlá.
Nepřizpůsobený označuje stav a dává naději, že se dá změnit. V zákoně o národních výborech z roku 1975 se hovoří o péči poskytované „občanům společensky nepřizpůsobeným“, kteří jsou i vyjmenováni (občané po skončení protialkoholního léčení, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). Mezitím se z nepřizpůsobených stali (nepřizpůsobiví) Romové, z národních výborů obecní úřady a aspoň polovina z nich v popisu práce svého sociálního odboru, v komunitních plánech a dalších dokumentech hovoří důsledně o nepřizpůsobivých.
Zkušenost (dříve selský rozum) připomíná, že takové slovo-nálepka se jen tak neodpáře. A podle A. Giddense člověk označený za nepřizpůsobivého se nepřizpůsobivým posléze stane. Je to opravdu cíl?
Právě tak mezi námi chodí maladaptabilní či neadaptabilní. Tedy ti, u kterých odborníci - psychologové, psychiatři apod. - určili, že se velmi špatně dokážou přizpůsobit výrazné změně sociálního prostedí - maladaptabilita se často uvádí u žáků, kteří nezapadli do školy (do kolektivu, ale také do provozu instituce), bývala častým odůvodněním pro modrou knížku atd.
Pro skupinu lidí, kteří jsou sociálně exkludováni (tady bych použi při překladu ten činný tvar, který používáte při maladaptibilní; oni jsou vylučování, nikoliv vyloučení) diskriminací na trhu práce, nízkým sociálním kapitálem rodin, z nichž pocházejí, a z toho plynoucím podřadným vzděláním, uzavřeným sociálním mikroklimatem, rasismem atd. - je podle mého názoru výraz maladatabilní zcela nevhodný. Nejde o to je přizpůsobit, jsou svéprávní, ale o to, žít s nimi.