Petr Uhl překvapující
Petr JedličkaRedaktor DR vzpomíná, jakými činy a postřehy ho Petr Uhl v životě postupně překvapoval. Naposledy se tak stalo v roce 2018, kdy tento modelový levičák hlasoval v prvním kole prezidentských voleb pro kandidáta ODA Vratislava Kulhánka.
Včera zesnulý Petr Uhl byl velkou postavou v řadě ohledů, v očích levicových intelektuálů dokonce jednou z největších z jeho generace u nás. Mnoho povolanějších teď jistě skvěle napíše, v čem všem byl zasloužilý, v čem všem inspiroval. Já jenom, mohu-li, prosím, nedopusťme, aby se z něj udělala ta bronzová busta, kterou je vhodno jen leštit, jak se to v některých kruzích stalo Václavu Havlovi. Sám za sebe tu mám pár vzpomínek.
Kdo by chtěl návod, jak mluvit s justicí v nesvobodném státě při loutkovém procesu, má-li být pojmenována, jak si pro dějiny zaslouží, nechť se seznámí s výstupy Petra Uhla v soudní síni na jaře 1979, na začátku jeho druhého věznění. „Vás já za žádný soud vůbec nepovažuju (…) Vy tu jen tlumočíte, co za vás rozhodli jiní,“ pamatuji si ze záznamu jako dnes.
Pro mne to bylo jedno z prvních setkání s osobou Petra Uhla vůbec a první imprese — jak může člověk v situaci, kdy se určuje výše jeho trestu, najít odvahu se ani nezkoušet hájit, ale naopak útočit?
U Tesaře v Zamlčené diagnóze jsme teď našel pikošku ještě ze stání z revolučněmládežnické vlny z roku 1971: "(Petr Uhl) žádal členy senátu o prohlášení, že žádný z nich ncměl účast na žádném z politických procesú stalinské éry, že ncjsou vázáni stranickou disciplínou a nejednali o kauze s žadným politickým orgánem; a když senát nepřipustil tento požadavek, využil možnosti zakotvené v trestním řádu a odmítl celý senát pro podjatost."