Diskuse mezi Jiřím Pehe a Petrem Uhlem, která se podle názvu článku prvního jmenovaného vedla o tom, zda je lepší mýlit se s USA než mít pravdu s Ruskem, je zajímavá tím, že se vedla v jistém duchu oboustranného uznání.

Jiří Pehe ocenil Petra Uhla jako člověka, s nímž má smysl polemizovat, protože jeho texty nejsou psány na objednávku. V kontextu názoru Jiřího Pehe, že postoje a texty řady jiných tzv. „Přátel Ruska“ na objednávku psány jsou, to zase není tak malá pochvala.

Petr Uhl na úvod svého textu vyjadřuje uznání pro svého oponenta jednoznačnějším způsobem. „Jiřího Pehe mám rád pro jeho kritiku českých pravicových vlád a pro jeho dobré a silné sociální postoje.“

Jiří Pehe a Petr Uhl se v řadě věcí názorově shodují. Jak ukazují i jejich texty ve vzájemné polemice, oba jsou kritiky globálního kapitalismu, a oba se také v různé míře kriticky dívají jak na americkou zahraniční politiku, tak na současný ruský režim.

Jejich polemika by tak mohla mít všechny předpoklady pro to, aby byla příkladem vzájemného vyjasňování pozic mezi dvěma představiteli demokratické levice v širokém smyslu. Polemiky vedené ve vzájemném respektu, kde odlišnost v určité dílčí otázce neznamená paušální odmítnutí druhého, protože zůstává vědomí společných východisek. Naplnila konkrétní výměna názorů Pehe-Uhl taková očekávání? Ne zcela.

Zařadit se do šiku

První slabina byla dána již samotným názvem, který Jiří Pehe pro svůj článek zvolil. „Raději se mýlit s někým než mít pravdu s někým jiným“ je řečnická figura vyhrocená na samý okraj sdělnosti.

Ve skutečnosti tomu je (nebo by mělo být tak), že je třeba hledat pravdu a usilovat o pravdivé poznání a jednání v souladu s ním bez ohledu na to, k jaké partě kdo právě patří. To je natolik elementární, že by se na tom měli shodnout nejen demokratičtí levičáci, ale vlastně všichni.

↗

„Raději se mýlit s někým než mít pravdu s někým jiným“ je řečnická figura vyhrocená na samý okraj sdělnosti. Foto archiv redakce

Podíváme-li se na konkrétní obsah polemiky, hlavní rozdíl mezi pozicí obou je v tom, že Jiří Pehe jednoduše srovnává Spojené státy a Rusko a z tohoto srovnání mu Rusko vychází jako ve všech směrech horší alternativa, zatímco Petr Uhl žádné takové srovnání neprovádí a namísto toho vyjmenovává negativa na všech stranách — tedy nejen na ruské a americké, ale třeba i na ukrajinské.

Při tak rozdílném pojetí je obtížné dospět ke shodě. Z perspektivy Jiřího Pehe je postoj, který zaujímá Petr Uhl — neprovést na začátku zásadní volbu, do jakého šiku se zařadím — jako takový nesprávný. Kdo takovou volbu jednoznačně neprovede, je v lepším případě pomýlený, v horším uplacený a někým řízený.

Pro Petra Uhla je takové vedení sporu z dost pochopitelných důvodů nepřijatelné a nechce se nechat do takové pozice vmanévrovat. Zachovává si svobodu kritizovat všechny strany a rozhodovat se pouze na základě jednotlivých argumentů, tak jak je schopen je vyhledat a zhodnotit.

Kudy dál v polemice

Kdyby polemika mezi Petrem Uhlem a Jiřím Pehe pokračovala dál — a je možné, že bude — mohla by se ubírat zhruba následujícím směrem:

Jiří Pehe by mohl uznat, že pozice Petra Uhla odmítající černo-bílé vidění světa není sama o sobě ohrožující, ale je naopak potřebná pro zachování schopnosti kritického pohledu nejen na druhé, ale i na sebe sama. A to i přesto, že v některých konkrétních otázkách má jiný pohled než oponent.

Petr Uhl by zase mohl ocenit, že Jiří Pehe se navzdory názvu svého článku nedomnívá, že mýlit se je něco dobrého, ale pokouší se argumentovat, proč omyly na jedné straně jsou méně fatální a nebezpečné, než na straně druhé. To je totiž jádro věci a tímto způsobem je možné se v diskusi posunout dál.

Pokud by tato diskuse pokračovala, byl by to přinejmenším nadějný náznak toho, že otevřená polemika o podstatných věcech, která je ostrá co do svého věcného obsahu, ale velkorysá a vstřícná v osobní rovině, je možná.

To by v dnešní atmosféře, kdy je zastávání odlišného názoru často z obou stran považováno za projev nepřátelství, nebylo vůbec málo.