Nepřizpůsobiví a přizpůsobiví
Jiří PeheKdyby byla pouhá polovina z více než tisíce miliard korun, které se kvůli korupci poztrácely jen v posledním desetiletí, investována do komplexní sociální politiky, včetně politiky zaměstnanosti, nemusely by problémy s „nepřizpůsobivými“ existovat.
V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují a zneužívají sociálních dávek, dopouští se často kriminálního jednání, „vybydlují“ domy, atd. V obecnější rovině tím má většina prostě na mysli romské spoluobčany, kteří „nejsou jako my“.
Ač se průměrný Čech zaklíná, že netrpí předsudky, v povědomí mnoha příslušníků „většinové společnosti“ má ono „nejsou jako my“ co do činění nejen s výše zmíněnými sociálně patologickými jevy, ale i se způsobem života nebo dokonce s tím, jak „nepřizpůsobiví“ vypadají, a s různými dalšími stereotypy.
Rozhořčení příslušníci většinové populace jsou tak často poněkud schizofrenní: na romskou menšinu pokřikují „Romové do práce“, ač dobře vědí, že práce v daných oblastech není, a pokud náhodou je, není pro Romy. Ale i když Rom pracuje, platí nájem, nekrade, a dům, v němž bydlí, „nevybydluje“, stejně je pro „většinu“ ještě stále tak nějak „nepřizpůsobivý“, tedy prostě Rom či Cikán.
Schizofrenie existuje i ve vztahu ke státu. „Většina“ na Šluknovsku požaduje, aby stát zavedl tvrdá bezpečností opatření a přestal „nepřizpůsobivé“ rozmazlovat příliš štědrou sociální politikou, ale jen málokdo chce vidět, že ghetta na Šluknovsku i jinde nevznikla kvůli „štědrým“ sociálním dávkám, ale spíše kvůli kombinaci slepé víry v tržní síly a naprostého selhání sociální politiky státu.
s českým resumé:
http://www.presseurop.eu/cs/content/news-brief-cover/330601-integrace-ano-ale-i-bohatych
Jinak je pravda, že by možná i běžnému Varnsdorfákovi pomohlo uvážit, že patrně nikdo z jeho romských sosedů nevytuneloval banku, nezmanipuloval veřejnou zakázku, nepodílel se na mnohaciferných částkách úplatků.
Samozřejmě do zvláštních škol nepatří romské děti, u nichž prospěchová nedostatečnost není být způsobená mentálním postižením, ale odlišným kulturním prostředím. Jak ale problém řešit? Podle mého je dobré alespoň do určité míry odiferencovat vzdělávání dětí podle jejich schopností zvládat učivo, jinak se totiž učitel buď věnuje těm, co to zvládají, a ty slabší nechá plavat, anebo obráceně. Výsledkem je, že se nenaučí nikdo nic. Účelem není vytvářet kasty a pěstovat elitářství, ale maximální využití všech vloh v zájmu celku. I děti s mimořádným nadáním by mohly a měly být vedeny ke skromnosti a k pochopení toho, že jim bylo dáno něco, co nemají všichni, za což by měly být vděčné a ne se dívat svrchu na ty ostatní. Pro slabší děti by bylo vhodné pomalejší tempo, ale udělat to nějak tak, aby si nepřipadaly méněcenné. Takže je třeba zvážit různé možnosti. Za určitých okolností by bylo možné vyučovat společně i děti s odlišnými schopnostmi a nadáním, ale jen v tom případě, že by učitel měl ve třídě daleko menší počet žáků, než tomu je v reálu, aby mohl víc uplatňovat individuální přístup. To by ovšem stálo mnohem víc peněz, v tom je tedy zase kámen úrazu.