že na jaře příštího roku vyjde u nás česky kniha mnichovského kardinála Reinharda Marxe "Kapitál" o sociálním učení církve, o soudobém neoliberalismu, o krizi tržního hospodářství a tak dál. Text vesměs pozitivní k tomu, co jste tu uvedl (včetně nejenom oné jedné encykliky) , de facto nikoliv příliš pozitivní k současným postojům českého katolického kléru.

Nepočetná, leč pevně semknutá a dokonce jednotným jazykem mluvící, vrstva globálních „investorů“ velice dobře ví, že tisícinásobná většina ostatních proti nim není schopna se spojit ke společnému odporu. Proto si dělá prakticky, co chce. Po staletých zkušenostech navíc také ví, kolik si toho vůči zbytku světa může dovolit, aby se ten nezvedl k živelnému vzdoru. Dokud se v globálním světě nenajde nová „třída“, jakou byli kupříkladu měšťané v dobách tradiční vlády aristokracie, s vysokou pravděpodobností se nic nezmění. Nejhorší na tom je, že ani netuším, kde ji v současnosti hledat.
Pokud se týká citátu Jana Pavla II., je až oprášením Marxe. Jsou to ale jen slova, slova, slova. Bohužel, církev pod jeho vedením nic v tom punktu nového nepředvedla.

v knize K.Skalického - Po cestách angažované teologie -náhlédnout do kapitoly Teologie demokratického kapitalismu. Jde o desetiletí staré a platné úvahy o reálných možnostech. Nelze zapomenout, že konzervativismus je církvi existenční nutností a zároveň hrozbou. Postmoderní chápání svobody - vše je možné - tudíž i liberalizace katolických anachroních dogmat by mohli mít pro Vatikán stejný odstředivý dopad jako perestrojka pro SSSR.

křesťané vycházející z historického materialismu (Marxova) přece jenom existují.
Děkuji prof. Štampachovi za pokání, jež učinil napsáním tohoto článku.

Pod svými články nediskutuji. Žádám pana Plevu, aby neutajoval svou adresu a umožnil mi odpovědět.

mou adresu přece znáte - diskutovali jsme spolu takto před 14 dny.

Přečetla jsem si v literárkách článek kardidála Vlka ' Restituční pohádky a argumenty
http://www.literarky.cz/domov/politika/7024-restituni-pohadky-a-argumenty 'a hned jsem dostala chuť připsat pod článek svůj názor. Jenže po přečtení nepříliš inteligentních reakcí, které už pod článkem připojeny byly, mě ta chuť zase přešla. Potom mě napadlo napsat svůj názor na DR.
Myslím si, že je zbytečné přít se o to, zda církev má či nemá na majetek právo. Veškeré právo má totiž časovou platnost. Legitimita všech zákonů plyne z toho, zda je lidé uznávají. Existují-li vůbec nějaké věčné zákony, rozhodně do nich nepatří právo na majetek.
Pokud jde o následujících slova:
"v dnešní době, kdy naše společnost potřebuje stálé připomínání a přinášení duchovních hodnot, potřebuje církev prostředky, aby jednak byla nezávislá, jak to předpokládá Ústava, a aby měla možnost vyvíjet svou činnost i k prospěchu dnešní společnosti, kde kultura mezilidských vztahů (viz parlamentní diskuse, poměry v rodinách, sobectví politiků, korupce atd.) je skoro na nule"
Mě opravdu udivuje, že k přinášení duchovních hodnot církev nutně potřebuje obrovský majetek. Copak nelze přinášet duchovní hodnoty levněji? Proti sobectví politiků chce římskokatolická církev bojovat penězi? To není moc dobrý nápad.
Když se kardinál odvolává na potřebu prostředků, aby církev byla nezávislá, jak je to v ústavě, proč my občané nemáme mít k dispozici také hmotné prostředky, abychom byli nezávislí? Proč naopak na nás občany (kteří konec konců vždy všechno zaplatí) má být uvaleno splácení všemožných dluhů a proč mají být zkrácena naše práva plynoucí ze sociálního státu?
V živé paměti mám ještě první vlnu restitucí, tedy navracení budov. Na to mají totiž dosti neblahé vzpomínky uživatelé těch budov, kteří je vlastníma rukama museli vyklízet, aby pak zjistili, že církev si k jejich osídlení povolala několik mnichů z ciziny.
Nakonec chci napsat, že církev opravdu měla šanci v polistopadové době uspět se svou nabídkou duchovních hodnot, po nichž v našich zemích dlouho byla poptávka, a to dokonce i u těch, od nichž by to nejméně čekala. Ale svými nekomromisními snahami o majetkové narovnání tuto šanci zcela promarnila.

Paní Hájková, považuji za marné pokušení očekávat od administrátorů katolické církve a zástupců zájmu státu Vatikán schopnost objektivní společenské kritiky. Úsilí o materielní zajištění vedla a vede církevní instituce k machiavelisticky koncipované akceptaci politického mainstremu jakéhokoliv zbarvení. Nadřízený pana Vlka pan Ratzinger tuhle opět podtrhl: forma křesťanské víry v existenci boha je uzavřený systém, který nepřipouští pochybnosti. Církev pouze nabízí společnosti své tradiční morální hodnoty a dogma, které mají v některých epochách i vysokou cenu. A dnes i tržní.

pamí Hájková, pan kardinál Vlk mne ve zmíněném článku z literárek také osočil, že stejně jako L. Procházková také ideologizuji místo abych ctil právo.
Kritici nároků katolické církve dostali nálepku, že se jedná o myšlenkovou dílnu KSČM. Problém je v tom, že právo lze nahlížet z hlediska jeho kontinuity a legitimity a také z hlediska historického hoidnocení (jestli to je ideologické, je otázka - myslím že já ideologickou obsesí netrpím).
Z obojího pohledu si ale myslím, že PRÁVNÍ nárok církve na restituce (!) je sporný. Mimochodem i proto jde církev na dohodu se státem a nikoliv na restituční spory. Doložit to lze i právními stanovisky, které byly tlumočeny i v té zmiňované parlamentní komisi v minulém volebním období. I tito právni dostali náleku "komunističtí" - asi že studovali za minulého režimu. Ale to asi většina právníku středního a staršího věku.
Je-li vyjádření pana kardinála utilitární (zájem ekonomicky sanovat církev před odlukou od státu je logický), nechť každý posoudí sám.

Kdybychom byli státem, kde je takové procento praktikujících katolíků jako třeba v Polsku, tak člověk ani nemukne, že se jim má toho tolik vracet. Ale u nás?

že oprávněnost snahy církve obohacovat se na neoliberálním tržišti lze doložit procenty pobožných občanů. Kultivovaná církev usiluje o co nevyšší státní podporu - tedy společnosti - a o co nejnižší nutnost konkurovat v prostoru ziskové činnosti. Ta pouze diskredituje a degraduje její vlastní roli - péče o spiritualitu.

myslím, že financování církví prostřednictvím daňových asignací je poměrně liberální princip - a církve to raději odmítají (tuší že by takto získali mnohem méně).Tedy o ekonomický liberalismus asi primérně nejde.

Navrhuji založit třeba Stranu lidového extremismu v mezích zákona.