Na Islandu soudí expremiéra za zanedbání krize, hrozí mu dva roky vězení
Petr JedličkaGeir Haarde je prvním předsedou vlády, který se musí zodpovídat z reakce na finanční otřesy před soudci. Dle jeho stoupenců je proces politicky motivovaný. Pro zastánce přímé demokracie jde ale o mimořádně důležitý precedens.
Předseda islandské vlády z let 2006 — 2009 Geir Haarde stanul poprvé v pondělí před zvláštním soudem. Má se zodpovídat z hrubého porušení povinností, jehož se podle žaloby dopustil na konci léta 2008 — v čase, kdy zemi zasáhla finanční krize.
Haarde dle obvinění zanedbal preventivní opatření a podcenil informace o možném nebezpečí. Na počáteční záchvěvy trhů pak údajně vůbec nereagoval. To se následně projevilo na ničivosti otřesu, v jehož důsledku zkrachovaly tři velké banky a země upadla do recese.
„I když už bylo jasné, že se řítíme do katastrofy (...) bylo podniknuto jen velmi málo, aby se jsme se jí vyhnuli,“ řekl AFP Steingrímur Sigfússon, islandský ministr financí, který formálně zastupuje žalující stranu.
Proces podobného typu nemá v západním světě obdoby. Haardeho skutky posuzuje takzvaný Landsdomur - zvláštní soud, který byl svolan na základě ústavního článku z roku 1905. Ten umožňoval zástupcům islandského lidu žalovat představitele exekutivy ještě za dánské nadvlády.
O předvolání Haardeho před Landsdomur rozhodla těsná většina islandských poslanců loni v září. Bude-li expremiér uznán vinným, může být odsouzen až ke dvěma letům vězení.
Haardeho argumenty
Haarde i jeho (pravicová) Strana nezávislosti, která Islandu vládla po většinu poválečného období, vnímají proces jako politicky motivovaný a prohlášeních pro tisk jej opakovaně zlehčují. Expremiérovi právníci však k věci přistupují se vší vážností. Dle pondělního vyjádření pro média založí obhajobu na šesti pilířích. Poukaz na nedostatečnou podloženost obvinění, jeho vágní znění či zaujatost žalující strany vnímají jako nejsilnější z nich.
Přeji dobrý den.
Jsem příležitostným čtenářem DR a považuji jej za jeden z relevantních nezávislých zdrojů informací a komentářů. Proto mi připadá jako škoda, když se zbytečně shazuje naprostou snadno opravitelnou drobností. Jedná se o přechýlení u ženských tvarů islandských
příjmení.
Především se vlastně vůbec nejedná o příjmení v našem slova smyslu. Jedná se o patronymikon, tedy jméno po otci (pokud je otec neznámý, pak po matce). Dědičná rodinná příjmení Islanďané nemají.
Patronymika jsou zakončena mužskou příponou -son, nebo ženskou -dóttir, tedy syn, potažmo dcera. České přechýlení (-ová) zde tedy postrádá smysl, odlišení pohlaví je dané samotným zakončením patronymika, krom toho je přechýlení určeno pro dědičné příjmení (Novák-ová, Merkel-ová, Rice-ová, Lescaut-ová...).
Na českém trhu jsou knihy islandské spisovatelky Yrsy Sigurdardóttir, vydané pod tímto jménem. Viz: http://www.geos.cz/island/is_jmena.htm [1]
S pozdravem
Michal Pondělíček
ctitel Snorriho Sturlussona a skaldské poezie