„Jak je těžké napsat rychle pro biskupa mši

když ti tlučou na dveře exekutor a vši“

veršoval statečně Václav Hrabě o Bachovi ve své básni Jam session. Když jsem jeho básně v mládí čítal, byli Bach, exekutor i vši takříkajíc historickými postavami a neočekával jsem, že se s nimi někdy v životě potkám. Až daleko později jsem se seznámil s vešmi, které přineslo dítě ze školy a jednou jsem je i sám nedobrovolně hostil. No a ve zralém věku jsem se dožil i návratu exekutorů, zatím bohudíky bez osobní zkušenosti. Vši stačily.

Dějiny se zkrátka opakují. Dnes jsou lichváři, exekutoři a zastavárny stejně všední, jako když Jenny Marxová nosila v Londýně pravidelně do frcu rodinné stříbro. Snad už to dokonce mladé generaci připadá normální, že počty exekucí a osobních insolvencí každoročně stoupají o desítky procent, snad se to bere i za znamení pokroku, protože jak praví věrouka kapitalismu: plně lidmi jsou jen ti, kdo jsou schopni uzavírat smlouvy a mohou se zadlužit. A další přikázání zní : „dluhy se musí splácet“. Ať to stojí, co to stojí.

Shylock byl ovšem se svou librou masa břídil a ani si svoje pohledávky nedokázal dostatečně právně ošetřit. Nakonec ho u soudu převezla Porcia, která neabsolvovala dokonce ani plzeňská práva.