V tyto dny vrcholí zápas o podobu státního rozpočtu na příští rok. Objevují se první varovné hlasy, že by nám mohl v příštích letech hrozit státní bankrot, tedy okamžik, kdy přestaneme být schopní splácet své dluhy. Ty by znamenalo rozval sociální sítě a krach všech, kdo jsou nějak se státním rozpočtem spojeni. Výplata důchodů, kultura, školství, zdravotnictví, policie i hasiči, úředníci veřejného i státního sektoru, to všechno by se ocitlo v chaosu a prakticky bez prostředků. Takováto budoucnost se netýká pouze naší země, ale celého světa. Jedním z nejzadluženějších demokratických států jsou USA. Jejich dluhopisy drží převážně Čína (sbohem lidská práva).

Začíná se neodbytně vnucovat představa, že se hospodářský a politický systém většiny demokratických zemí podobá hře letadlo. Na začátku všechno skvěle funguje a první hráči v pořadí pobírají velké výhry, čím více hráčů však vstupuje do hry, tím méně se bere. Na konci se systém hroutí. Není již nikdo, kdo by vložil své peníze s nadějí, že také on bude ze hry profitovat. Takto odešli od moci a vyjedeného stolu komunisté. Teď se zdá, že i náš „kapitalistický systém“ se blíží k okamžiku, kdy všichni hráči odejdou, protože už není kde a co brát. Bohatství je přerozděleno. Ti první ve hře odejdou s mimořádnou výhrou a dobrým postavením. Většina však peníze i svoji práci dala a nic za ně nedostala. Zůstanou jí oči pro pláč a chaos.