Zpráva o extremismu v ČR za třetí čtvrtletí letošního roku, kterou vydalo ministerstvo vnitra, je co do mapování extremismu prakticky bezcenným pamfletem. Většinou jde o zastaralé, přehnané, účelově vybrané či zmanipulované informace, které mají za cíl sdělit veřejnosti, že česká vláda je jedinečná, zatímco její kritici jsou populisté či rovnou extremisté. Hlavním cílem ministerstva vnitra jsou tentokrát „levicoví extremisté“. To má vzhledem ke vstřícnosti tohoto úřadu k pravicovým extremistům v poslední době svou vnitřní logiku.

Extremistický a populistický ProAlt

Zpráva zmiňuje krom jiných i toto pozoruhodné tvrzení:

„Zatímco scéně pravicově-extremistické jako příležitost posloužily události a spontánní demonstrace ve Šluknovském výběžku, scéna levicově-extremistická nadále prostřednictvím různých subjektů, např. ProAlt, využívá tématu ekonomických restrikcí v ČR, korupce a obecně krize veřejných rozpočtů... Více četné, intenzivnější a do jisté míry populistické vystupování iniciativy ProAlt sdružuje různé elementy scény levicových extremistů, od anarchistických přes radikálně-komunistické subjekty spolu s politickými subjekty, stranami levicového spektra a odborovými organizacemi.“

Takže, kdo kritizuje ekonomické restrikce a korupci, je podle úředníků populista. A iniciativa ProAlt (iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ) je extremistická, a to jako celek, tvrdí vnitro.

Několik jednotlivců netvoří celek

Nelze popřít, že v ProAlt je několik jedinců, kteří za sebou mají podivnou historii.

Například Jan Májíček gratuloval svého času teroristickému Hizballáhu k vítězství nad Izraelem. Nestačila mu prostá kritika Izraele za to, že napadl Libanon, což je kritika legitimní, a řekl bych, že i oprávněná. Měl silné nutkání udělat rozhovor s jedním z teroristů ze zmíněného hnutí a pogratulovat mu k úspěchu. To je bezesporu extremistický přístup k věci.

Není mi známo, jestli se Májíček od své extremistické minulosti distancoval či se k ní stále hlásí, je ovšem jasné, že „díky“ němu (a několika dalším) mohou úředníci ministerstva vnitra shazovat ProAlt jako celek, aniž by to komukoli přišlo divné.

Některých demonstrací ProAltu se účastnilo i několik extremistů z iniciativ, které by nejraději demokracii svrhly, třeba i násilně - nezaměňovat, prosím, s legitimním, nenásilným úsilím o změnu ekonomického systému na jiný, hovořím o úmyslu změnit demokratický režim na autoritářský či totalitní, což chtějí například mladí stalinisté, kteří mávali prapory se srpem a kladivem na jedné z demonstrací ProAlt.

Tyto snahy se nemusejí překrývat, podmínkou demokracie není neregulovaný, sociálně necitlivý volný trh - ten naopak může fungovat i v rámci autoritářského režimu, jak to můžeme vidět například v Číně či do velké míry i ve Vietnamu - a, trochu jinak, i v Rusku.

Kohák, Bělohradský a Holomek jako extremisté

To ovšem neznamená, že ProAlt lze jako celek zařadit mezi extremisty - tato iniciativa je složena z jednotlivců a nemá kolektivní členy, tedy ani žádné prototalitní či proautoritářské organizace. ProAlt „sdružuje lidi všech profesí, generací i názorů, kteří odmítají necitlivé plošné škrty a reformy v oblasti důchodů, zdravotnictví, sociální a rodinné politiky, pracovního práva, školství, vědy a kultury, tak jak jsou připravovány současnou vládní koalicí, a chtějí jim aktivně čelit,“ jak se píše na jeho webu.

Ministerstvo vnitra při svém černobílém přístupu k věci vlastně tvrdí, že extremisty jsou i filozof Václav Bělohradský, herečka Táňa Fischerová, filozof Erazim Kohák, sociolog Jan Keller, spisovatelka Eva Kantůrková, ekonomka Ilona Švihlíková či Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě. Ti všichni (a mnozí další) podepsali základní prohlášení ProAlt s názvem Společnost se škrtnout nedá, a účastní se příležitostně akcí této iniciativy - tedy i nadále za ní stojí.

Levičáci používají rozum, vnitro nikoli

Ministerstvo vnitra také nebere v potaz cíle a prostředky k jejich naplňování té které levicové iniciativy. A tváří se, že mezi levicově smýšlejícími lidmi není třeba rozlišovat, všechny nahází do jednoho pytle - v tomto směru se tedy vnitro chová extremističtěji než údajní levicoví extremisté.

Abych navázal na již řečené: Otázkou například je, jestli údajní ministerští odborníci na extremismus umějí rozlišovat mezi snahou „svrhnout kapitalismus“ a snahou „svrhnout demokracii“. Či jestli vůbec vědí, že - například - mezi anarchisty je početná skupina, která programově odmítá násilí, a další skupina, která je neodmítá, ale používá je jen v bitkách s neonacisty a dalšími rasisty.

Nejen u anarchistů, lidí z Antifašistické akce (Antifa), ale i u dalších mladých levicových aktivistů lze zřetelně pozorovat rozumný přístup k realitě, což se o úřednících ministerstva vnitra říci nedá. Zatímco „levičáci“ mají jasno v tom, že rasismus a neonacismus jsou zhoubné ideologie, které je třeba vytlačovat na okraj společnosti, úředníci Odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra, který zprávy o extremismu připravuje, dělá naopak v poslední době vše pro to, aby se rasismus i neonacismus v naší společnosti úspěšně etablovaly.

Brutálně proti odpůrcům extremismu

O pozoruhodné činnosti tohoto odboru MV psal autor těchto řádků nejednou, většinou v souvislosti s tím, kterak jeho úředníci nadržují pravicovým extremistům. Pravidelný čtenář si jistě vzpomene, že to byl právě tento odbor, který vypracoval metodický pokyn, na jehož základě mohla policie brutálně rozehnat legální náboženské shromáždění , které se v Krupce postavilo do cesty neonacistickému pochodu, a při tom i napadnout dva faráře, z nichž jeden ve chvíli napadení pronášel modlitbu.

A také si jistě vzpomene, že právě úředníci tohoto odboru obhajovali ty policisty, kteří několikrát za sebou nechali neonacisty beztrestně procházet romskými sídlišti za rasistických pokřiků. Nebýt neustálé kritiky a tlaku ze strany zastánců lidských práv, tak by policie tyto rasisty nezačala stíhat ani zpětně. A i tak považuje mnohé rasistické výšplechty či napadení Romů neonacisty za pouhé přestupky, nikoli za trestné činy.

Spolupracovat s vnitrem? Ani náhodou

Ještě loni, v půli roku, se ministerstvo vnitra chovalo v této záležitosti normálně, jak je v demokratických zemích obvyklé. Pravicovým extremistům začalo jít na ruku až se změnou vlády, která nutně potřebuje nástroje k odvracení pozornosti od svých nekončících afér, od nekončícího rozkrádání a korupce na nejvyšší úrovni, i od vlastní neschopnosti nastolit skutečné reformy namísto škrtací mánie. A k tomu se podpora extremistů i nálad, které vyvolávají, hodí náramně.

Občanské sdružení ROMEA se letos na začátku července rozhodlo přerušit Odborem bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR spolupráci. (Před tím se účastnilo zasedání společné pracovní skupiny nazvané Task Force C, zřízené ke společnému postupu proti pravicovému extremismu.) „Nechceme spolupracovat s někým, jehož představy o boji proti extremismu spočívají v upřednostňování údajných práv krajně pravicových extremistů před právy menšin. A jehož představy o spolupráci s nevládními organizacemi spočívají v pocitu nadřazenosti vůči nim,“ napsalo sdružení ve svém otevřeném dopise vnitru.

Extremistické chování úředníků

Ten, kdo podporuje extremisty (navíc tak okatě, jako ministerstvo vnitra a policie) je sám extremistou. Kam se na úředníky vnitráckého bezpečnostního odboru hrabou ti, které sami tito úředníci označují za levicové extremisty. Autor této úvahy promítl toto poznání i do svého přístupu k věci: Společně s „levicovými extremisty“ (na vnitrácký způsob) nyní demonstruje proti extremistům pravicovým a vnitráckým.

Právě tak kritika nešvarů vládnoucích politických stran i vlády jako takové není sama o sobě populistická, jak tvrdí ministerští úředníci. I to promítl autor do svého počínání a směle kritizuje jak vládu, tak státní úředníky z ministerstva vnitra. Ti ve své zprávě o extremismu namísto mapování činnosti skutečných extremistů zdůrazňují konání lidí, kteří oprávněně, a tudíž nepopulisticky, kritizují vládu. A proč ministerští úředníci takto postupují? Inu - rektální horolezectví vůči vládě je pro jejich kariéru mnohem prospěšnější než poctivá práce. Nulové zakotvení v civilizačních hodnotách ostatně nevede k takovému chování jen některé vnitrácké poskoky a policisty, ale především ty politiky, kteří na svých podřízených výše popsaný přístup vyžadují.