Extremisty nalezneme spíše na vnitru než v iniciativě ProAlt
František KostlánVe zprávě o extremismu za třetí čtvrtletí tohoto roku se píše, že je iniciativa ProAlt populistická a sdružuje různé elementy scény levicových extremistů. V kontextu současné situace je to od úředníků ministerstva vnitra neuvěřitelná drzost.
Zpráva o extremismu v ČR za třetí čtvrtletí letošního roku, kterou vydalo ministerstvo vnitra, je co do mapování extremismu prakticky bezcenným pamfletem. Většinou jde o zastaralé, přehnané, účelově vybrané či zmanipulované informace, které mají za cíl sdělit veřejnosti, že česká vláda je jedinečná, zatímco její kritici jsou populisté či rovnou extremisté. Hlavním cílem ministerstva vnitra jsou tentokrát „levicoví extremisté“. To má vzhledem ke vstřícnosti tohoto úřadu k pravicovým extremistům v poslední době svou vnitřní logiku.
Extremistický a populistický ProAlt
Zpráva zmiňuje krom jiných i toto pozoruhodné tvrzení:
„Zatímco scéně pravicově-extremistické jako příležitost posloužily události a spontánní demonstrace ve Šluknovském výběžku, scéna levicově-extremistická nadále prostřednictvím různých subjektů, např. ProAlt, využívá tématu ekonomických restrikcí v ČR, korupce a obecně krize veřejných rozpočtů... Více četné, intenzivnější a do jisté míry populistické vystupování iniciativy ProAlt sdružuje různé elementy scény levicových extremistů, od anarchistických přes radikálně-komunistické subjekty spolu s politickými subjekty, stranami levicového spektra a odborovými organizacemi.“
Takže, kdo kritizuje ekonomické restrikce a korupci, je podle úředníků populista. A iniciativa ProAlt (iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ) je extremistická, a to jako celek, tvrdí vnitro.
Několik jednotlivců netvoří celek
Nelze popřít, že v ProAlt je několik jedinců, kteří za sebou mají podivnou historii.
Například Jan Májíček gratuloval svého času teroristickému Hizballáhu k vítězství nad Izraelem. Nestačila mu prostá kritika Izraele za to, že napadl Libanon, což je kritika legitimní, a řekl bych, že i oprávněná. Měl silné nutkání udělat rozhovor s jedním z teroristů ze zmíněného hnutí a pogratulovat mu k úspěchu. To je bezesporu extremistický přístup k věci.
už druhý, kdo se dle mého pokouší vyrobit skandální odhalení tam kde není. Bez ohledu na vyjadřovací schopnosti a (tušený-což je spekulace) osobní náhled pisatelů té čtvrtletní zprávy, (mi) nevyplývá z žádného jejího sdělení, žeby např. ProAlt byl extremistický, natož, žeby naplnil ministerskou definici extrémismu ( http://www.mvcr.cz/clanek/co-je-extremismus.aspx ) útokem na některý se 7 zmíněných ustavních principů. V citované větě, podle které soudíte opak, je totiž podmětem VYSTUPOVÁNÍ a přísudkem SDRUŽUJE, zatímco vy zde slovo vystupování vypouštíte.. Buď z nepozornosti, nebo si rád hrajete na tichou poštu. Obojí by mě osobně mrzelo, neboť o sobě zjišťuju, že jsem jen velmi omezeně přizpůsobivý.. Ale druhá varianta by znamenala, že se přizpůsobit budu muset (minimálně při čtení vašich příspěvků), což shledávám horším, naštěstí to vypadá spíše na to první. Takže bych se zeptal: Má novinář tzv. uměleckou koncesi? A má DR oslovovat čtenáře, kteří toho mají dost už z jiných novin? Není takové "ulehčování si" v žurnalistice kontraproduktivní?
To co se odehrálo a odehrává v demokraticky trochu vyspělejším německém prostředí plně potvrzuje oprávněnost názoru pana Kastelána.
Co se týče tvrzení, že se někdo realizuje prostřednictvím ProAlt, tak to přece neznamená, že celá ProAlt je extremistická. I mně sobně ProAlt zpočátku odrazovala právě pro to, kolik podivných typů se kolem ProAlt aspoň zpočátku motalo. A že na akce ProAlz chodí i stalinisté či antifa je snad také pravda. Pokud pak někdo v krátkém odstavečku zmíní, že je ProAlt v něčem populistická, je to legitimní názor (některé transparenty a prohlášení jsou skutečně min. zjednodušující) a nelze přece žádat, aby byl každý fanoušek stejného klubu jako já a promítal to dokonce do ministerských zpráv.
Konečně co se týče údajné obliby pravicových extremistů, tak někteří (vč.autora) zřejmě nechápou, jaký je styl práce MV, co MV může oficiálně prosazovat a že je vázáno zákonem a judikaturou. Chtějí politický, aktivistický, přístup, tedy politizovanou státní správu. Co se týče práva shromažďovacího, pokud se k němu vracím, sympomatické je, že nikdo nenadává na správní soudy, resp. NSS (které v podstatě každé omezení ruší a rozhodují "padni komu padni", nepřihlížeje k tomu, že žalobce je neonacista), ale na ouřady z vnitra, kteří tuto judikaturu respektují. Rozhodovat co je trestným činem a co přestupkem také nelze na základě hlasování či momentálně společenské poptávky, ale v posledku to posuzuje soud. Právo má platit pro všechny stejně, třídní justici už jsme tu měli.