Demokracie versus mafianismus?

Roman Kanda

Autor polemizuje a textem Lukáše Krause Demokracie proti mafianismu. Polarita „demokratický kapitalismus“ versus „mafianismus“ v podobě chirurgicky přesného řezu prostě neexistuje.

Lukáš Kraus ve svém článku „Demokracie proti mafianismu“ postavil proti sobě demokracii, kterou spojuje s humanismem, solidaritou a celkovým progresivním společenským uspořádáním (parafrázuji autorovo pojmosloví), a „mafianismus“, jenž naopak představuje dokonalý negativ demokracie — tedy korupci, bezohlednou honbu za ziskem, extrémní individualismus, který výše zmíněnou solidaritu popírá a zesměšňuje. Kapitalismus jakoby kmitá mezi oběma póly: je buď demokratický, nebo mafiánský. Nastíněné bipolární rozdělení je sice na první pohled velice srozumitelné a přehledné, avšak podle mého mínění jde o zjednodušený ideologizující konstrukt.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Autor píše, že „ve své podstatě“ dává přednost kapitalismu, ovšem současně tvrdí, že „je to [roz. kapitalismus] pouhé nuzné nic neříkající slovo ve větru“. Čemu tedy dává přednost a čemu přiznává „podstatu“? Je kapitalismus „nic“, nebo naopak „něco“, co může někde — za určitých podmínek — přece jen fungovat, aniž by to vyvolávalo závažné sociální poruchy? Kraus preferuje kapitalismus „slučitelný s demokracií, tedy s humanismem“, a vzápětí skepticky doplňuje, že zemí s takovým typem kapitalismu je v EU jen velmi málo, že ve většině převládá „mafianismus“. Vyústění úvahy je do značné míry předvídatelné. Kraus uvádí jako příklad demokratické a zároveň kapitalistické země Norsko a další skandinávské státy, jmenovitě Švédsko. Nic proti tomu, jen by mě zajímalo, zda by do jeho výčtu patřily ještě například Švýcarsko nebo Island. A samozřejmě nic proti užívání metafor typu „mafianismus“, jsou-li rétoricky účinné. Problém Krausova zamyšlení spatřuji někde jinde.

Nemohu a nechci polemizovat s autorovou norskou zkušeností, protože sám skandinávskou životní realitu neznám. V tomto smyslu nemám důvod nevěřit, že život v těchto zemích je po všech stránkách důstojnější, sociální standardy vyšší, ekonomika výkonnější, vzdělání a sociální péče dostupnější atd., než jak je tomu v naší části Evropy (jež se i dnes občas označuje jako postkomunistická). Ostatně exaktní řeč tvrdých statistických dat hovoří jasně a Krausovu charakteristiku dostatečně potvrzuje. Co mě však překvapuje, je v článku sugerovaná představa existence skandinávské idyly na jedné straně a poměrně důsledné ignorování globálního kontextu na straně druhé. Přitom skandinávské země jsou do globální ekonomiky zapojeny stejně jako ekonomiky jiných států, Českou republiku nevyjímaje. (Zdůrazňuji, že s Krausovou kritikou ČR se bezvýhradně ztotožňuji, této roviny se má polemika netýká.)

Přiznávám, že mě pobouřila Krausova formulace o prahu „našeho domu“. Považuji ji za nešťastnou. Cituji: „Ať přileze [sc. trh] před práh našeho domu, že nemáme na vzdělávání všech našich dětí, že se už nemůžeme postarat o všechny nemocné, že máme stavět ostnaté dráty kolem domů, že už ne společnost, ale válka. Takového nezvaného hosta dovleču za spekulativní límeček rovnou do fjordu.“ Ta formulace je neuvěřitelně rozporná. Pisatel se v ní ohrazuje proti stavění ostnatých drátů, proti uzavírání a nesmiřitelnému členění společnosti, ale přitom sám přebírá perspektivu „našeho domu“ — perspektivu uzavírání se před světem, jímž zmítají trhy. To je perspektiva, kterou nemohu přijmout a která je klamná. Bytostně mě zajímá, co se děje za prahem „mého domu“, i kdyby oním domem měla být celá Evropa, včetně té mafiánské… Udivuje mě, že Lukáš Kraus na tuto perspektivu přistoupil (ačkoli ji chce odmítnout). Autor vede válku ve jménu odmítnutí války. Jenže my se nemůžeme zavřít do „svého domu“, zastavět dveře těžkým kredencem, nerušeně budovat svou idylu a hemžení kolem sledovat s odstupem. Představa, že lze nehodný trh vykázat za dveře, je až dětsky naivní. Všichni jsme s trhem tak či onak spojeni. Na jeho fungování se podílíme všichni: například koupí zubní pasty z Číny de facto potvrzujeme nelidské podmínky čínských dělníků.

V našem — nejen Krausově — obdivu ke skandinávským zemím možná tkví cosi téměř pokryteckého nebo nedomyšleného, myšlenkově pohodlného. Trh není nezvaný host odkudsi zvnějšku. Řada skandinávských firem se v globálním měřítku podílí na bezprecedentních praktikách „mafianismu“, je jí vhod snížená sociální ochrana pracujících v mimoskandinávských zemích. Ano, i domněle čistá Skandinávie je poskvrněna špínou světa (vzpomeňme na ostudnou roli Finska během řecké krize). Polarita „demokratický kapitalismus“ versus „mafianismus“ v podobě chirurgicky přesného řezu, jakou předkládá Kraus, prostě neexistuje. Jsem přesvědčen, že utíkat se k bezpečí za prahem svého domu je zavíráním očí anebo přinejlepším vyhlášením boje proti viditelnému — zatímco to méně viditelné, avšak zcela fundamentální nám uniká: propojenost systému. Ve skutečnosti je práh našeho domu nedohledný a trh nestojí „mimo“ nás. A právě v tom spočívá nesnesitelná tíha současného světa.

    Diskuse
    MP
    September 15, 2011 v 10.40
    Náš dům
    Ekonomika musí někde bydlet. Potřebuje zákony, pravidla, prostě stát. I v té nejšílenější neoliberální představě alespoň kvůli ochraně vlastnických vztahů a vymahatelnosti smluvních závazků. V méně šílených variantách kvůli vzdělání, stabilitě společenských a politických řádů atd.
    Nejméně v Evropě převládají „domy/státy“, jejichž základy spočívají na občanských ústavách.
    Dům či byt zůstává naším,rodinným domem, i když jsme zubní kartáčky pořídili z Číny, topení z Němec, postele z Moravy a hypotéku od rakouské banky. „Naším“ v plném slova smyslu, to jest také naší odpovědností a spoluodpovědnosti, počínaje tím placením hypotéky, údržbou topení a konče společným rozhodnutím, zda riskneme pěstování marihuany, protože ta jedině zmírňuje dopady dědečkova Parkinsona (anebo si to babička myslí).
    Mohu se v takovém domě rozhodnout, že nebudu kupovat zubní kartáčky z Indonésie, abych nepodporoval tamější otrockou práci. Jenom, když se tak rozhodne víc lidí, možná někdo v Indonésii umře hlady, protože nebude mít ani tu otrockou práci (spíše ale umře hlady ten, jehož rodiče nebudou mít ani tu otrockou práci). Mohu totiž vyjít ze svého domu na nějaké fórum - a tady ta metafora kulhá, fórum přece předpokládá občanskou pospolitost, ale tu se nám pořád nedaří kosmopolitně založit – a mluvit s lidmi z jiných domů, může jim třeba i trochu pomoci, můžu je mentorovat, ale ty v těch domech se dál bude žít podle tamějších domácích pravidel.

    Prostě i jako světoobčan mám práh, o jehož zametání bych se měl starat, pokud chci mluvit druhým do jejich domácností. A Skandinávii v textech Lukáše Krause rozumím nikoliv jako ráji na zemi, ale jako příkladu:

    Podívejte, ono to jde. I v globálním kapitalismu a světové recesi (obě slova používám podmínečně – u prvního nevím, co to je; to druhé se zatím nekoná) se můžeme slušně chovat k důchodcům, udržet kvalitní školství a zdravotnictví pro všechny. Mafiánský kapitalismus není nutným důsledkem vlny globalizace devadesátých let 20. století, ale alibi pro ty, kterým vyhovuje.
    September 15, 2011 v 12.34
    Poznámky pro MP
    Pane Profante, v tom, co píšete, je možná kus pravdy - ale relativní. Z absolutního hlediska to vidím jako problém, který nemá konečné řešení (pokud je ovšem absolutní hledisko ještě hlediskem lidským a pokud bychom na konečné řešení spíš neměli rezignovat). Nejsem si jist, zda dobře rozumím vstupní formulaci "ekonomika musí někde bydlet". Není pro globální kapitalismus důležitější čas než prostor? Potřebuje současná globální ekonomika stát? Neoliberální vize toho, co nazývám totální kapitalismus, potřebuje stát jen jako překážku, vůči níž se vymezuje a kterou chce překonat, a především jako dojnou krávu, když se "trhy zvrtnou". Já chápu totální kapitalismus jako utopický, do důsledku neuskutečnitelný - jenže i tak může směřování k němu způsobit mnoho škody.

    Nekupovat zubní pastu z Číny je právě naivní - nekoupíte zubní pastu, ale počítač vyrobený v Indii ano, nebo zase něco jiného. Mně tím příkladem nešlo o vyvolání špatného svědomí u obyčejných nakupujících - chtěl jsem tím ukázat, že se z toho nedokážeme vyvázat: ani individuálně, ani jako stát. Tu propojenost nejde rozetnout legislativou. Lze jen mírnit napětí, nikoli překonávat rozpory.

    Když píšu o tom, že Lukáš Kraus buduje idylu (nebo tak nějak to tam píšu), nemyslím tím, že si skandinávskou realitu maluje na růžovo. To ostatně nemohu posoudit. Ale idyla, to je vždy jakási uzavřenost před chmurami světa - a tohle napadám.
    September 15, 2011 v 12.36
    Skutečně, ten trh za dveře vykázat nelze.
    MP
    September 15, 2011 v 14.15
    Kapitalismus stát potřebuje
    Neoliberální vize asi opravdu vidí stát jen jako překážku - může si to dovolit, protože státy tady jsou a nechávají se sice zneužívat jako dojné krávy, ale jsou ještě pořád silné jako býk.
    Bez zákonů, pravidel a represivních složek - tedy bez státu - moderní ekonomiku provozovat nelze. Nejvýše někam do třetího světa vyvezete výrobu spolu s bandou hrdlořezů, kteří ji budou hájit. Ale smlouvy s těmi hrdlořezy a místními warlordy budou už zase platné jen potud, pokud se opíráte o sílu státu, ze kterého se toho neokolonialismu dopouštíte.
    Vlastnictví se prostě musí chránit, smlouvy vymáhat, normy kontrolovat. Bez toho se nedá vyrábět a prodávat.
    Úvahy o nárůstu významu měkkých normem, které garantuje vzájemnost zájmů a které by mohly fungovat bez institucionálního prinucení - letadla se prostě budou vyhýbat letištím bez dostatečné kvality provozu z pudu sebezáchovy a místní budou buď odříznutí od světa nebo se postarají o přijatelné letiště - to jsou spíše zbožné přání,v praxi jsou ti místní zase stát, který vybírá daně a kontroluje bezpečnost letištního provozu.
    Samozřejmě, každé národní (tj. státní) prostředí je vystaveno tlaku z mezinárodní, někdy globální úrovně. A dost často se přizpůsobuje. Ale protože je nezbytné pro globální provoz, není nikdy úplně bezmocné a korupce tohoto státního prostředí se neobejde bez kolaborace místních vychcánků.
    Trh určitě nelze vykázat za dveře. Proč taky? Vždyť jeho alokační funkci neumíme nahradit. Ale to neznamená, že bychom neměli očekávat, že bude respektovat chod naší domácnosti, když překročí její práh.
    Vyvázat se světového hospodářského systému se nemůžeme - Opět proč taky? Já rád banany,kokosové mléko a bez kávy se neobejdu. -, ale slušný člověk by se měl snažit o nápravu děsivých nerovností tohoto systému. To je však podle mého spíš argument pro posilování svébytné pozice národních společenství (tj. společenství občanů ústavního státu) vůči komandující instanci nadnárodního.

    Mimochodem,dobře napsaná idyla může být zároveň obranou proti chmurám světa a zároveň kritikou toho,co ty chmury způsobuje. Takový Tom Jones je přece formálně idyla,ostatně ona i idyla Babičky má hrany, které řežou do krve.
    September 15, 2011 v 14.35
    Nepřeskočila výhybka?
    Ale já mám dojem, že v naší diskusi přeskočila výhybka a že teď polemizujete spíš s Lukášem Krausem. To LK chce vykazovat trh ze dveří (a má zřejmě na mysli určitý typ trh, vyplněný určitou strukturou vlastnických vztahů atd., které zároveň v rámci své akceptace kapitalismu přijímá). Já právě říkám, že se z toho vyvázat nelze - tady jsem s vámi argumentačně na jedné lodi. To je má trvalá polemika s hledači alternativ - že ona není "mimo" systém, nýbrž "v" něm.

    Idyla ve chvíli, kdy něco kritizuje, přestává být idylou. Právě ten Fieldingův román je ambivalentní, spíš ironický; sám bych ho ani k idyle možná ani neřadil.
    MP
    September 15, 2011 v 15.8
    Myslím,že nepřeskočila
    Pokud rozumím textu Lukáše Krause, on nechce ze dvěří vykazovat jakýkoliv trh. To by nemohl napsat:

    "Preferuji ale kapitalismus s demokracií, tedy jedině takový druh kapitalismu, který je slučitelný s demokracií, tedy humanismem."

    Chce vyhazovat ze dveří ten trh, který:

    " s čísly a taháky po kapsách," tvrdí, "že nejsme schopni se jako lidé postarat o starší generaci. Ať přileze před práh našeho domu, že nemáme na vzdělávání všech našich dětí, že se už nemůžeme postarat o všechny nemocné, že máme stavět ostnaté dráty kolem domů, že už ne společnost, ale válka."

    Tedy, jak tomu rozumím, chce vyhazovat prospěchářské misionáře čistého trhu,v jehož jménu máme pro konkurenceschopnost zničit sociální smír a vzdělanostní infrastrukturu.

    A tenhle trh, který odmítá pravidla sociálního státu,ten podle mého názoru ze dvěří vyhodit jde. Přijde jiný, který ty pravidla přijme. Možná pro současný globální kapitalismus důležitější čas než prostor, ale bez prostoru a bez expanze se stejně neobejde.

    p.s. Dobrá idyla nekritizuje, ona je kritikou. V druhém díle Fausta kompromitují Filomen a Baukis Faustovo budovatelské dílo, odhalují jeho strašlivou morální cenu. Tady je idyla funkčně vložena do neidylického díla, ale i když je ten kontext hypertextový - idyla,pokud to není prachsprostý kýč, má přece vždy svůj smysl mimo sebe, ve vědomí ztráty.
    September 15, 2011 v 15.26
    Dichotomie
    Ale vždyť právě s tímto rozdělením polemizuji!
    September 15, 2011 v 16.58
    Dávám za pravdu spíš panu Kandovi než panu Krausovi,
    ačkoliv zatím nemáme jinou možnost, než bránit se lokálně. Není kam se před světem schovat. Bezpečí a soukromí bude čím dál tím více mizet. Člověk má pocit, že by s tím měl něco dělat, jenže neví co.
    Kapitalismus sice potřebuje stát, ale dnes už hlavně kvůli udržení pořádku. Ten stát bohužel slouží jí a ne svým občanům. Výjimka jako je třeba v Norsku u nás nikdy nebude možná. Je sice chvályhodné, že tam jsou zatím tak dobré mezilidské vztahy, které zabránily vzniku mafiánství, ale tam, kde už mafiánství vzniklo, je podle mého situace nevratná (alespoň v rámci kapitalismu). Kdo si přečte Kellerovu knihu „Nejistota a důvěra, aneb k čemu je modernitě dobrá tradice“, ten pochopí, že kapitalismus počítá s morálkou, která se vytvořila před jeho vznikem, že tato morálka se po nějakou dobu jakžtakž udržuje, ale spíš má tendenci upadat, protože v daném systému nejsou podmínky pro to, aby se znovuvytvářela. Nevím, zda se kdy podaří globální systém změnit, ale pokud ne, tak pravděpodobně on změní nás, a to takovým způsobem, jaký se nám nebude líbit.
    MP
    September 15, 2011 v 18.4
    Omyly p. Profanta a poděkování R. Kandovi
    Profant: "A Skandinávii v textech Lukáše Krause rozumím nikoliv jako ráji na zemi, ale jako příkladu:

    Podívejte, ono to jde. I v globálním kapitalismu a světové recesi ... se můžeme slušně chovat k důchodcům, udržet kvalitní školství a zdravotnictví pro všechny."

    JENŽE ONO TO NEJDE, pane Profante, to je právě jádro pudla, které jste nepochopil. Resp., přesněji řečeno, ono to jde tak leda na privilegované periferii systému, jakou je Skadinávie, ale jinak nikde. A i v té Skandinávii všeho do času...

    Pokud nezměníme systém - minimálně v Evropě, tak bude čím dál hůř. Politika nemůže sloužit zároveň člověku i volnému trhu, neboť - budeme-li pokračovat v biblické dikci, jednoho bude vždy milovat a jiného nenávidět. Největší nebezpečí víry ve "skandinávský model", kterážto víra se hodně pevně zabydlela v hlavách řady intelekuálů a poctivých sociálních demokratů, a stala se tak největším levicovým bludem současnoti, spočívá právě v tom, že nás sladký skandinávský sen odvádí od hledání alternativy. Skandinávské opium levičáků...
    MP
    September 15, 2011 v 21.17
    Martinovi Plevovi
    Nějak mi ušlo, proč by politika měla sloužit volnému trhu. Jak ve Skandinávii, tak u nás.
    Mimoto nevěřím v žádný skandinávský model a pokud jsem se všiml, nevěří v něj ani Lukáš Kraus. On popisuje svojí žitou zkušenost (možná parciální a minoritní, to nevím, ale pořád žitou) a já se obvykle odvolávám spíše na ty země, které znám víc zblízka - na Rakousko a Německo.
    A také nevěřím na systémovou alternativu jako na politický program. Jsem přesvědčen o možnosti a vhodnosti politiky,která transformuje sociální stát.

    ad opium intelektuálů - opium potřebujete k utišení nesnesitelné bolesti z bezvýchodné situace. A možná k tomu, abyste zapomněl na okovy, které nemůžete zlomit, alespoň to říkával Marx. Já si ale vůbec nemyslím, že by současná situace byla bezvýchodná a že bych měl na rukou okovy. Trocha korupce a špinavá politika špinavců, které vynesla nahoru porevoluční normalizace (jedna z mála věcí, které se v dějinách opakují opravdu spolehlivě) - nic, na co by nestačily holinky a vidle na hnůj, proto opravdu nepotřebuji brát drogy.
    + Další komentáře