Když člověk cestuje po Evropě, vidí desítky různých systému společenského uspořádání. Prý je to kupodivu přesto všude kapitalismus. Ve své podstatě dávám také přednost kapitalismu, i když je to pouhé nuzné nic neříkající slovo ve větru vhodné maximálně pro žvatlavé sekretariátní analytiky a chronicky zastydlé komentátory. Preferuji ale kapitalismus s demokracií, tedy jedině takový druh kapitalismu, který je slučitelný s demokracií, tedy humanismem. Nemyslím si, že je demokracie ve všech státech EU. Na prstech jedné ruky bych vyjmenoval takové země. O to delší výpis by byl zemí se systémem tržně totalitního populistického, tmářského mafianismu, kde se lidem permanentně lže, kde jsou lidé masírování levným, prázdným PR stejnostejných maket různých cest, které vedou do jedné jediné stoky.

Totalita tržního mafianismu se pozná velmi lehce. Budou vám tvrdit, že najednou „nemáte na to se postarat o předešlé generace.“ Budou vám tvrdit, že nemáte na dostupnou zdravotní péči pro všechny. Budou vám tvrdit, že vzdělání už není pro všechny děti a mladé lidi. Budou vám tvrdit, že „peníze, peníze, peníze,“ přitom vám nebudou schopni ani vysvětlit, proč za nějaké virtuální papírky máte popřít humanismus a házet bez mrknutí oka lidi do kanálů, starce nechat žebrat u popelnic, nechat děti kastovat od prvních krůčků.

Preferuji demokracii, ne mafianismus.

Ať mi přijde trh přímo do Norska tvrdit s čísly a taháky po kapsách, že nejsme schopni se jako lidé postarat o starší generaci. Ať přileze před práh našeho domu, že nemáme na vzdělávání všech našich dětí, že se už nemůžeme postarat o všechny nemocné, že máme stavět ostnaté dráty kolem domů, že už ne společnost, ale válka. Takového nezvaného hosta dovleču za spekulativní límeček rovnou do fjordu. U spekulativní, bezcharakterní, zištné lůzy neslučitelné s ústavním pořádkem totiž končí má občanská tolerance a začíná demokracie.

V České republice je zjevný mafianismus, když premiér Nečas například pro Hospodářské noviny tvrdí, že „hazard může být zdrojem vyšších příjmů, ale zdanění se nesmí přepísknout.“ A varoval prý před tím, že by hazardní firmy mohly ze země úplně odejít. To by bylo odchodem v ČR ušetřených peněz za rozvrácené rodiny, za zdevastované životy dětí, za patologické sociální situace, za kriminalitu v ulicích, vykradená auta, lichvářské půjčky, bazary, za šedé nezdaněné vyprané peníze pro mafii, za „mačety“ a následné pseudoetnické či jiné konflikty. Tady v Norsku to lidé i politici vědí, proto šetří peníze státu i sobě. Proto je hazard když ne kompletně eliminován, tak brutálně regulován.

A i tohle je jeden z důvodů, proč je nemafiánská Skandinávie bohatá, jelikož si za pár šestáků od veksláků z nekontrolovatelných, všude rozlezlých heren nenechají rozvracet celé segmenty společnosti. Vůbec tohle mafiánské uvažování české vlády, jako že neexistují špinavé peníze, jako že výpalné, je model ne kapitalismu, ale mafianismu.

Prolhanost české vlády se dá vystopovat i na protěžování jako že „konkurenceschopnosti, že jako musí být ostudně levná pracovní síla, že jako šetření na lidech a státu, že jako netrestat daněmi „úspěšné“.

Například Švédsko, které má silnou daňovou progresi, mamutí přerozdělovaní a vůbec celý ten prý přebujelý liberálně-humanistický stát, který trestá úspěšné, má ne kupodivu, ale logicky nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku v Evropě a druhou na celém světě, jelikož společnost nevyloučených, společnost s minimalizovanou kriminalitou, společnost s rovností šancí pro každého, je tím nejefektivnějším a nejprogresivnějším společenským uspořádáním. Říká se tomu sociální stát a není to otázka „sociálky“ či chudoby, ale přesně naopak. Tak nám prosím modří vládni svazáci z ČR povídejte raději jiné pohádky na dobrou noc. Tahle o „konkurenceschopnosti a  „trestání“ není ani logická, ani evropská, je pouze chronicky zištná a prolhaná  a to tak intenzivně, že tu kvetoucí ubohost české vlády slyšíme až v Norsku růst.