Jaderné elektrárny v Japonsku opět vyrábějí, lidé je ale už nechtějí
Petr JedličkaV prvním z reaktorů odstavených po fukušimské havárii byl ve středu obnoven komerční provoz. Další by měly následovat. Japonci samotní ovšem už jaderné energetice nevěří. Většina z nich by nejraději viděla její postupné utlumování.
Vláda Naota Kana povolila obnovu plného komerčního provozu v první z jaderných elektráren, jež byly po březnové havárií ve Fukušimě odstaveny a podrobeny testům. Stalo se tak na počátku týdne. Reaktory v příslušná elektrárně — komplexu Tomari na nejsevernějším japonském ostrově Hokkaidó — začaly fungovat v běžném režimu ve středu 17. srpna. V několika dalších elektrárnách by měl být normální provoz obnoven v následujících dnech.
Japonci samotní přitom dle AFP a listu Japan Times vnímají obnovu komerčního provozu spíše s nevolí.
Podle velkého letního průzkumu, který si objednala pro své deníky mediální korporace Nikkei, se téměř 70 procent obyvatel císařství domnívá, že provedené zpřísnění bezpečnostních předpisů není dostatečné. Skoro polovina Japonců by si dle téhož šetření přála, aby část reaktorů přestala vyrábět úplně.
V Japonsku proběhlo v posledních týdnech i několik důsledně protijaderných protestů. Jejich účastníci většinou žádali jasný plán přechodu k bezjaderné energetice.
Premiér Kan se k myšlence postupného odklonu od jádra již několikrát přihlásil; v jeho pojetí jde ale o obecnou mnohaletou cestu, která s předčasným uzavřením nyní fungujících elektráren nepočítá.
Dle čísel z průzkumu pro list Asahi z půle června se pro postupný odklon do jádra vyslovují také tři čtvrtiny Japonců. Britský institut Ipsos MORI zároveň v jiném (celosvětovém) šetření zjistil, že si přibližně 42 procent Japonců přeje jadernou energii využívat alespoň v nejbližších letech. Podle mínění této skupiny je potřeba především k obnově hospodářství.
Po březnovém zemětřesení, vlně tsunami a následné havárii ve Fukušimě byl komerční provoz přerušen ve třech čtvrtinách z 54 japonských reaktorů. Menší část z nich procházela již v době neštěstí běžnou kontrolou, která pak byla rozšířena o nové testy. Větší část se musela podrobit zátěžovým zkouškám mimo plán.
Čekání na alternativu
Kanova vláda v květnu slíbila zásadní předělávku poslední (předfukušimské) energetické koncepce země, na jejíž konečnou verzi se stále čeká. Podle předfukušimské koncepce mělo Japonsko využití jádra rozšiřovat a v roce 2030 z něj vyrábět až polovinu veškeré elektrické energie. Plán také počítal s výstavbou dalších 16 reaktorů.
Japonsko před březnem pokrývalo z jaderných zdrojů přibližně třetinu energetické spotřeby. Další pětinu již tehdy získávalo z obnovitelných zdrojů, a právě jejich úloha by měl dle předběžných verzí koncepce růst. Jak konkrétně však není doposud úplně jasné.
Premiér zatím jen oznámil obecný cíl vyrábět většinu energie ze slunce, větru a biomasy do dvaceti let, slíbil (obecnou) podporu „razantní technologické inovaci“, která by měla do roku 2020 snížit cenu sluneční energie na třetinu současné a do roku 2030 až na šestinu, a podpořil (konkrétní) projekt na dotovanou instalaci solárních panelů na střechy deseti milionů japonských domů.
Podle japonských protiatomových sdružení a vědců, kteří na rizika využívání energie z jádra poukazují, je vláda pod příliš velkým vlivem atomové lobby. I když tak může mít Naoto Kan jako středolevý politik progresivní vize, výsledná podoba koncepce bude dle aktivistů nanejvýš kompromisní.
Japonci angažovaní v protijaderném hnutí se spolu s podobně smýšlejícími akademiky sešli naposled toto pondělí v Tokiu. Stalo se tak při příležitosti 66. výročí konce druhé světové války. Profesor Takahaši z Fukušimy i profesor Koizumi z Lidového institutu pro výzkum energetiky a životního prostředí přitom přirovnali současné debaty o energetické koncepci k diskuzím o japonské politice, které se vedly právě za války. Ke stěžejním informacím (zde o provozu jaderných elektráren) má podle nich stále přístup jen malá skupina lidí, jež následně rozhodují i za všechny ostatní.
Léto ve Fukušimě
V samotné fukušimské elektrárně — komplexu, jehož poškození současné debaty začalo — pokračují již šestým měsícem sanační práce. Dlouho přicházely z místa spíš dobré zprávy; 2. srpna však byla v areálu robotem opět naměřena radiace přesahující 10 sievertů za hodinu. To odpovídá maximálnímu bodu na stupnici, kterou měřící přístroje používají, a v důsledku znamená, že záření z poškozených reaktorů stále uniká.
Vystavení člověka radiaci o příslušné intenzitě byť jen na sekundu znamená téměř jistou smrt. V japonských médiích se proto vede v současnosti debata, zda je bezpečné do blízkosti elektrárny posílat servisní personál.
Firma TEPCO, která elektrárnu provozuje, se zavázala, že se sanačními pracemi skončí do ledna 2012. Dle mnoha znalců je však tento termín nerealistický.
Kolem elektrárny je stále vytvořena 20kilometrová bezpečnostní zóna, z níž byli evakuování všichni obyvatelé a do které nelze bez povolení vstupovat. Úřady v předminulém týdnu dovolily někdejším usedlíkům bydliště krátce navštívit.
Do oblastí na okraji této zóny — tzv. pásu dobrovolné evakuace — se podle nedávného rozhodnutí vlády mohou usedlíci začít postupně vracet. Má jít však o pomalý, koordinovaný a náležitě organizovaný proces, kterému bude předcházet důsledná dekontaminace všech budov.
K havárii ve fukušimské jaderné elektrárně došlo 11. března, krátce po zemětřesení a následné vlně tsunami. Ta překonala nedostatečně vysokou zeď, komplex elektrárny zaplavila a vyřadila i generátory napájející systém nouzového chlazení. Z okolí Fukušimy bylo nuceně evakuováno na 80 tisíc lidí.
Další informace:
The Japan Times Japan's NGOs, Academics Call for Abolition of Nuclear Plants
AFP Japan approves nuclear reactor restart
BBC News Japan nuclear crisis: Fukushima alert eased
Bloomberg Tepco Reports Second Deadly Radiation Reading at Fukushima Nuclear Plant
VOA Poll: Majority of Japanese Support Ending Nuclear Power
OilPrice.com Public Support for Nuclear Energy Outlined in New Poll
This Day Live Poll: Most Japanese Wary of Restarting Nuclear Plants
Je pochopitelné, že místní úřady přistupují k povolování jejich opětného spuštění velmi opatrně a teprve potom, až vláda definovala všechny požadované "stres testy" a opatření a ty byly i uskutečněny. A taková situace postupně alespoň pro některé reaktory nastává.
Naměření vysoké radiace (10 Sv/hodinu) v místě ventilačního systému, kde 12 března docházelo k ventilaci páry z prvního reaktoru není známkou nějakého zhoršení situace nebo nových úniků radiace. Ta aktivita v daném místě byla už dříve a daleko větší. V tomto místě jsou filtrační zařízení, která zachycují radioaktivitu při ventilaci a vysoká aktivita se dala předpokládat. To, že ji objevili až teď je dáno tím, že se odklidily trosky a byla možnost i potřeba v blízkosti daného místa pracovat. Spíše je to známkou toho, že práce na elektrárně, úklid a dekontaminace zdárně pokračují. Podrobný přehled současného stavu na elektrárně a postupu sanačních prací je zde: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5819
No ale teď k tomu vysvětlení, které jste si pochopitelně mohl v detailnější a zajimavější formě přečíst v odkazovaném článku. V daném případě nejde o únik radioaktivity (tedy to, že by se nějaká radioaktivita někam přemisťovala), ale o naměření velmi vysoké radioaktivity v daném místě. Jedná se radioaktivitu zachycenou ve ventilačním systému, kudy procházela pára při havarijní ventilaci prvního bloku. Ta sebou nesla i aerosloly, které obsahovaly i radioizotopy. Ty se zachytily ve ventilačním systému, aby se jich mimo elektrárnu dostalo co nejméně. A právě odtud se vzala radioaktivita v daném místě. To, že před těmi několika měsíci !! musela !! být o mnoho řádů vyšší je dáno čistě přírodními zákony. Každý radioizotop má svůj poločas rozpadu. Nyní je radioaktivita dominantně dána radioizotopy cesia (poločas rozpadu 2 roky a 30 let). I jejich aktivita už stihla značně poklesnout. Ví se zhruba, v jakém poměru se uvolnilo cesium a krátkodobé izotopy (například jódu), takže lze přibližně odhadnout, jaká aktivita mohla v daném místě být v té době, kdy se v tomto místě nahromadila a jejím dominantím zdrojem byly právě krátkodobé izotopy. A jak jsem už zmínil, musela být o mnoho řádů vyšší. Jde čistě o jednoduché a každému pochopitelné přírodní zákony a odpověď je tak přístupná každému. Jen je třeba se o přírodu zajímat a o poznání stát. Nejde zde o žádný vysoce kvalifikovaný odborný odhad.
Vůbec mě fascinuje jak může intelektuál nadřazovat neznalost a hloupost nad poznání a odborné znalosti, jak to činíte v titulku Vašeno příspěvku. Vy si opravdu myslíte, že něco vysvětlit lze bez bez hlubokého poznání a odborných znalostí? Opravdu si myslíte, že když ostentativně zavrhnete snahu alespoň trochu se seznámit s fyzikálními a technickými zákonitostmi a fakty, tak můžete rozumně uvažovat nad řešením problémů se získáváním energie?
Jistě ti kdo projektovali elektrárny na Three Mile Island, v Černobylu i Fukušimě nebo jiné projekty, které způsobily průmyslové katastrofy také byli přesvědčeni, že se řídí přírodními zákony.
Vašemu svatému nadšení by asi neškodila trocha zdravé vědecké skepse a trochu méně nadřazenosti. S pozdravem opouštím diskusi.
Mám dotaz. Pokud se chcete něco dozvědět třeba o nějakém ekumenickém jednání. Co Vás asi přivede k lepšímu poznání a pochopení daného jednání. Pročtení záznamů jednání nebo přečtení zprávy Blesku či TV Nova? Je třeba dodat, že v některých typech zpráv se dost velká část nejen českého tisku od zmíněných příliš neliší.
Pokud se jedná o přesné hodnoty radioaktivity a její změně v čase, tak ta je dána složením radioizotopů. Ta je závislá na řadě faktorů (stáří paliva v reaktoru, efektivita uvolňování konkrétních izotopů a jejich zachycování na zmíněných filtrech). Abych se dal určit přesný poměr dávkového příkonu v době měření a v polovině března, tak by bylo potřeba mít přesnější informace o některých parametrech. Zatímco na počátku jsou dominantní jódy a další krátkodobé, nyní pak již zmíněná cesia. Ovšem hrubý odhad (i dané uvedené měření má omezenou přesnost) lze udělat na základě toho, jaké jsou poločasy rozpadu jednotlivých izotopů a jejich uvolněné množství v "typickém" podobném případě. Případně z toho, jak klesala radioaktivita v různých jiných místech elektrárny či dalších zasažených míst. Odtud plyne, že radioaktivita se snížila od prvních dnů po nehodě padesát až stokrát. Jestliže tedy byl 2. srpna naměřen v daném místě dávkový příkon větší než 10 Sv/hod tak v polovině března byl v tomto místě dávkový příkon blížící se či dokonce překračující hodnotu 1000 Sv/hod.
Ona má dezinterpretace spočívá - rozumím-li správně - ve větě: ..."a v důsledku znamená", která naznačuje příčinný poměr mezi aktem měření a faktem, že radiace stále uniká. Tento důsledkový poměr jsem skutečně přejal ze sekundárního zdroje, a to japonských Timesů. Vy jste jej zpochybnil, což je dobře. I k tomu zde máme tento typ diskuzí, kde váš výklad nezanikne. To, že radiace stále uniká, je nicméně skutečnost. Pokud vím, jde v současnosti o intenzitu kolem miliardy becquerelů za hodinu.
A když už jsme u (des)interpretací, prosím o zdroje k těmto dvěma závěrům ve vašem textu:
I) "Je pochopitelně stále otevřenou otázkou, zda se i u druhé etapy stabilizace podaří splnit časový harmonogram a zda se již začátkem příštího roku budou vracet do zakázané zóny do dvaceti kilometrů od elektrárny její obyvatelé. Už teď však lze říci, že návrat je pro většinu z nich otázkou měsíců a ne let." (jde mi pochopitelně o druhou větu)
II) "Řada lidí, kteří přišli o své domovy během zemětřesení, je získá mnohem později, než se do svých vrátí evakuovaní z okolí Fukušimy I."
Dle mého (sociálně vědného) vzdělání a informací, co o tématu mám, nejde ani jeden z těchto bodů doložit v té míře spolehlivosti, jakou naznačuje. Poslední zprávy z japonské vlády potvrzují spíše opak. Vypadá to, jako byste se v této rovině svého textu – v rovině, na kterou nejste odborník – dopouštěl v druhém extrému toho, co vytýkáte českým novinářům ... ale rád se nechám přesvědčit odbornými podklady, na jejichž absenci v mém textu upozorňujete.
Dokud tak neučiníte, ponechám si názor, že každý člověk se občas dopoustí posunu ve výkladu, a přitom každý je citlivý na jejich výskyt v jistých (jiných) oblastech.
Odpověď na otázku, zda tím svým chybně-důsledkovým přemostěním v původní zprávě skutečně manipuluji s realitou, nechám i s přihlédnutím k vašemu výkladu na čtenářích.
A teď k Vašim dotazům a současným zprávám tykajícím se japonské vlády a jejího posledního prohlášení ohledně evakuační zóny okolo jaderné elektrárny Fukušima. Reálný obsah vládního prohlášení je zhruba tento. Upozorňuje v souvislosti s tím, že se připravuje v druhé etapě stabilizace odvolání zákazu vstupu do evakuační zóny, která je do vzdálenosti 20 km, že to neznamená automatický návrat do všech míst v této zóně. Návrat bude povolován podle konkrétní dozimetrické situace. Hlavně v oblasti blízko k elektrárně pak mohou být místa, kde je dozimetrická situace taková, že návrat nebude delší dobu možný a dekontaminace bude dlouhodobější záležitostí. Vláda chce projednat s místními úřady průběh dlouhodobějších opatření a rekonstrukce. Je pravděpodobné, že dlouhodoběji neobyvatelná místa vláda vykoupí a zaplatí náhradu, která poskytne obyvatelům možnost získat nové domovy. Znění zprávy si lze přečíst třeba zde:
http://www3.nhk.or.jp/daily/english/21_15.html
I zde lze dokumentovat, jak k této zprávě přistupují naše media. V dnešních zprávách ČT byla tato zpráva podána tak, že desítky let se nevrátí 80 000 evakuovaných do svých domovů. Což je však celkový počet všech evakuovaných. Jak jsem psal ve svých článcích, tak v evakuované zóně je řada oblastí, které mají dávkový příkon pod stanovenými limitami a dokonce lepší než v některých oblastech, které jsou mimo evakuovanou zónu. Jsou však tam i oblasti, kde je dozimetrická situace horší než povolené limity. Není to ani tak závislé na vzdálenosti, ale spíše na směru od elektrárny. Nejhorší je severozápadní směr. Protože v současné době je radiační zátěž dána izotopy cesia, jejichž poločas rozpadu je 2 roky a třicet let, její krátkodobý pokles je dominantně dán transportem a dekontaminací. Jsou tedy oblasti, kde bude ekonomicky rozumnější nemovitosti a pozemky vykoupit a obyvatelům zaplatit náhradu a umožnit koupit či postavit nový domov než je nechat čekat roky než se dekontaminace i těchto území dokončí. Také je možné využít tato území v tomto období jako zázemí pro likvidaci elektrárny Fukušima I. Ovšem toto není v rozporu s mým tvrzením, že „návrat je pro většinu z evakuovaných otázkou měsíců a ne let“. O tom svědčí i předběžné přehledy dozimetrické situace, které jsou k dispozici. Ale právě i současný krok japonské vlády je známkou stabilizace a pozitivního postupu při řešení situace. Situace v elektrárně umožňuje reálně uvažovat o dokončení druhé etapy stabilizace a o lednovém návratu evakuovaných do těch částí evakuované zóny, kde to dozimetrická situace dovolí. Umožňuje vládě s místními úřady říci: zde se můžete vrátit s největší pravděpodobností již v lednu, zde po dokončení definovaných opatření při dekontaminaci o nějaký měsíc později a tady od Vás domy a pozemky vykoupíme a poskytneme náhradu, protože byste museli čekat příliš dlouho. Myslím, že i to naznačuje skutečnost, že většina evakuovaných z Fukušimy se vrátí domů nebo bude mít náhradní domovy dříve než řada ostatních obyvatel, kteří ztratili své domovy při zemětřesení.
Ještě k té unikající radioaktivitě. Pokud byste si přečetl ty mé články o Fukušimě, tak byste věděl, že celou dobu radioaktivita uniká a i její zdroje. Jde částečně o páru z chlazení reaktorů a páru z bazénů (aerosoly s radioaktivními prvky v páře). V článku o tom, jak se chladí (teď už spíše chladila) Fukušima http://www.osel.cz/index.php?clanek=5681 jsem popsal jak probíhalo chlazení reaktorů a bazénů před dosažením cirkulovaného chlazení. Snížení úniků radioaktivity byl také hlavní důvod snahy o co nejrychlejší zavedení cirkulovaného chlazení bazénů přes tepelný výměník. To nyní nastalo. Tím se srazila jejich teplota ke čtyřiceti až třiceti stupňům, snížilo vypařování a zahájila dekontaminace vody v bazénech. Cirkulované chlazení s využitím dekontaminované vody už funguje u reaktorů. Teplota prvního z nich už je pod sto stupni. Úniky radioaktivity se tak podařilo srazit třeba od července během měsíce do srpna na jednu pětinu. A jde zhruba o deseti miliontinu stavu v březnu. V březnu byl pochopitelně pokles úniků radioaktivity dramatický a rychlý. Je to vidět i z průběhu dlouhodobého měření radioaktivity v různých místech okolo i uvnitř elektrárny, kdy je vidět pokles daný zhruba poločasy rozpadů izotopů a žádný růst. Další úniky jsou zanedbatelné vůči únikům v polovině března. Úplně by se mělo únikům radioaktivity zamezit právě v druhé etapě stabilizace, na jejímž konci se předpokládá postavení náhradní horní části budovy reaktoru, která bude zachycovat veškerou radioaktivitu u prvního reaktoru a jejich budování u třetího a čtvrtého reaktoru (u druhého budova nebyla poškozena vodíkovým výbuchem).
Havárie ve Fukušimě je jednou ze tří největších jaderných havárií. Pochopitelně jsou dopady na evakuované těžké, a úplná likvidace všech následků bude ještě trvat. Mělo by se však o situaci a postupu pří jejím řešení informovat seriozně. Snad jsem na Vaše dotazy uspokojivě odpověděl a ještě jednou se omlouvám, jestli jste si některé mé výtky novinářům vyložil osobně.
„The latest high radiation readings are probably coming from materials released during early failed attempts to release pressure in containment vessels and vent hydrogen gas to prevent explosions that damaged reactor buildings, Matsumoto said.“
Je ale pravděpodobné, že v jiných článcích, které Petr Jedlička četl, a ne všechny pochopitelně mohl dát do odkazů, byla i desinterpretace vytvořená novináři, která se pak 2. srpna šířila i našimi novinami.
Dovolil bych si ještě pro zájemce odkázat na materiál, který se týká hlavního tématu článku. Jedná se o shrnující přehled vývoje pohledu japonské veřejnosti na jadernou energetiku, který byl dnes uveřejněn:
http://www.jaif.or.jp/english/news_images/pdf/ENGNEWS01_1314082453P.pdf
Ukazuje pochopitelný pokles podpory jaderné energetiky, který je ostatně dokladován i v článku Petra Jedličky. Takový vývoj se dal předpokládat a čekal jsem spíše ještě rychlejší růst odporu proti jádru. Na to pochopitelně reagují i politici a i to je důvodem, proč vláda a místní představitelé velice opatrně přistupují (spíše nepřistupují) ke znovuspuštění jaderných reaktorů po plánovaných revizních odstávkách. Zatím tedy, kromě jediného případu jaderné elektrárny Tomari zmíněného v článku, jsou všechny postupně odstavované reaktory ponechány vypnuté. Je třeba zdůraznit, že Tomari je dost specifický případ. Jeho třetí reaktor, o kterém je řeč, běžel už totiž několik měsíců. Těsně před zemětřesením se totiž dostal do fáze spouštění, kdy se testuje reaktor v provozu. Do měsíce pak podle standardního japonského postupu má přejít s „testovacího režimu“ do „komerčního provozu“. Vzhledem k událostem ve Fukušimě se však tento „testovací režim“ protáhl téměř na pět měsíců. Současné povolení „komerčního provozu“ je tak značně specifické a odlišné od situace ostatních reaktorů, které jsou skutečně vypnuté a odstavené. Lze tak těžko říci, zda je přechod reaktoru v Tomari s „testovacího“ do „komerčního“ provozu signálem, že se dá očekávat i reálné znovuspuštění některého z odstavených reaktorů.
Na jedné straně je postoj veřejnosti vůči jaderným elektrárnám popisovaný v článku, na druhé straně pak stále se zhoršující situace s produkcí elektřiny s přibývajícím počtem odstavených jaderných reaktorů. Ty jsou sice částečně nahrazovány intenzivnějším využíváním elektráren na ropu a plyn. To však vede k rychlému růstu nákladů na palivo při výrobě elektřiny a ceny její produkce. Japonsko má velmi omezené možnosti využití vodních elektráren a nemá možnost vyměňovat si elektřinu se zahraničím, což jsou hlavní pilíře při efektivním využívaní větrné energie v Německu či Dánsku. Zároveň téměř nemá uhlí a na rozdíl třeba právě od Německa musí veškerá fosilní paliva dovážet. Jako průmyslový velmoc se jen velmi těžko bez elektrické energie obejde a bude ji potřebovat i pro rekonstrukci po březnovém zemětřesení a cunami. Před Fukušimou plánované posilování jaderné energetiky mělo být cestou ke snížení závislosti na dovozu velkého objemu fosilních paliv a snížení produkce oxidu uhličitého. Je tak velkou otázkou jak realistické je odstoupení od jádra v této zemi, i když si je bude přát většina veřejnosti, a jaké dopady to případně bude mít.
TEPCO je banda fachidiotů v lepším případě, lumpů a nabobů v horším, v nejhorším a nejpravděpodobnějším kombinace obého.
Ale pro dobro vlastní kapsy jsou mnozí lidé obhajovat kde co...
Stále mám po přečtení vašich analýz na Oslovi dojem, že důsledky havárie pro usedlíky, rýžová pole a skot (zprávy z konkrétního průběhu sanačních prací rozporovat nechci) vykládáte jako méně závažné, než ve skutečnosti jsou; je to však stále jen dojem a o tom se těžko debatuje.
Pokusím se své námitky v dohledné době zpracovat do věcných bodů s odkazy na podklady. Pod příslušným textem pak budu rád diskutovat dále.
S úvahami o důsledcích havárie na usedlíky je to hodně těžké. Pokud měl v dané oblasti farmář biofarmu, kterou provozovali jeho předkové, měla renomé a chtěl ji předat svým dětem a vnukům a teď ji má kontaminovanou cesiem, musel se evakuovat a ještě přesně neví, kdy se bude moci vrátit, tak je to pro něj nedozírná katastrofa. Asi mu příliš neuleví, že jiný farmář v oblasti bez jaderné elektrárny, přišel při cunami i o ty děti a vnuky a na farmu se už nevrátí jistě. Asi ho neuspokojí, že se vrátí třeba v lednu, dávkový příkon je třeba vlastně stejný jako přirozený ve Finsku a pokud bude dodržovat specifický režim hospodaření, tak jeho pole mohou být za několik sezón docela v pořádku. A asi mu také moc nepomůže, že je na tom mnohem lépe než rybář či rolník v znečištěné deltě Nigeru, kde se těží ropa, kterou při výrobě elektřiny také jaderné elektrárny nahrazovaly. I přesto a asi i právě proto je třeba různé důsledky a následky rozebírat, diskutovat a hledat cesty, jak co nejvíce omezit negativní dopady a rizika, kterým se však v reálném světě nelze nikdy vuhnout úplně.