Místo, které neexistuje

Vladimír Ješko

Autor reaguje na text Michaela Hausera Komunismus jako alternativa. Komunismus je dle něj utopií, která nikdy nemůže být realizována.

Název tohoto článku je jedním z možných překladů řeckých slov oú a tópos, z nichž pochází známé slovo „utopie“. Označují se jím idealistické představy o spravování lidské společnosti, které nejsou uskutečnitelné. Ambicí mé úvahy není ani tak vysvětlit (neboť obšírné a seriózní vysvětlení je možné najít v mnoha skvělých publikacích), nýbrž spíše krátce připomenout, proč je vize společenského systému označovaná jako komunismus právě touto utopií a proč tedy v žádném případě nemůže být smysluplnou alternativou k jakémukoli realizovatelnému a víceméně úspěšně existujícímu společenskému systému.

Komunismus je utopií, protože se domnívá, že všichni lidé jsou si rovni. A to nikoliv pouze před zákonem, ve svých právech a svobodách, nýbrž fakticky, jak se domníval Karel Marx — zakladatel klasické, utopické verze komunismu. Lidé si však ve skutečnosti rovni nejsou a ani být nemohou. Pokud utvoříme jakoukoli skupinu jakýchkoli lidí a necháme každého člena této skupiny dělat ten samý úkol, nebudou si při konečném zhodnocení výsledku, za předpokladu dostatečného rozlišení, ani dva členové rovni. Při jakékoli představitelné práci budou vždy někteří lepší a jiní horší. Proto můžeme usilovat o rovnost v šancích, avšak nikdy nemůže dojít k rovnosti ve výsledcích.

Ve škole, kde všichni sedí v lavicích a musí se potýkat s identickými úkoly, je každému, kdo se nad tím poctivě zamyslí (a je schopen se takto zamyslet), zcela jasné, že nikdo si nemůže být s nikým fakticky roven. Neboť tato realita se zračí v každé hodině a při každém úkolu. Každý je v něčem lepší či horší než ten druhý. Pokud necháme studenty vypočítat matematický příklad a s výsledkem doběhnout ke kantorovu stolu, vždy někdo doběhne první a někdo poslední (či někdo danou úlohu nevyřeší vůbec). Svět, do kterého jedinec vstoupí po opuštění školních lavic, je mnohem složitější, diverzifikovanější a nejasnější. Tato nejasnost pak může vést k zapomnění původní nerovnosti a ke snům o společnosti, ve které si všichni budou rovni.

Představme si výuku, ve které se jedničkáři vzdají dvou stupňů ve prospěch pětkařů a celkově se všichni zarovnají na známce tři. Představme si fotbalové utkání, v jehož závěru by se schopnější soupeř musel vzdát části svých vstřelených gólů a věnovat je ve prospěch soupeře tak, aby utkání dopadlo nerozhodně — aby si obě družstva byla rovna. Oba příklady působí absurdně. Měl by pak vůbec někdo zájem o něco usilovat? A pokud ano, tak jak? Proto vedlo socialistické hospodaření v dobách totality k ekonomickému úpadku — pokud nemohu dostatečně vyniknout, nemá cenu se ani snažit či poskytovat co nejlepší služby. Proto je soukromý sektor obecně více výdělečný, více kreativní a více efektivní než sektor státní.

V souvislosti s mým příkladem absurdního fotbalového zápasu mi možná namítnete, že život není hra. Avšak opak je pravdou. Život je tou největší hrou ze všech, kterou ostatní hry pouze napodobují. Vždy a ve všem spolu lidé soutěží, někdy si to ani neuvědomují. Jak chce komunismus pracovat s touto realitou? Vždy budou existovat idealisté, nadšenci a snílci, kteří by rádi žili v takové utopické společnosti, jakou nám předkládá teorie komunismu. Vždy však bude existovat značná část těch, kteří by v takové společnosti žít nechtěli (a to i za předpokladu, že by ona utopie byla do reality aplikovatelná bez represí, likvidace, tyranie, což není). Co by pak tito idealisté, nadšenci a snílci udělali s oním neochotným zbytkem? Jak ukázaly dějiny, pravděpodobně by v návalu horlivosti provedli věci, na základě kterých by se z nich stali utlačitelé, tyrani a vrazi. Pokud chceme utopii aplikovat na některou reálně existující společnost, stane se z ní tyranie. Aby utopie mohla byť jen v určitých aspektech reality budit zdání svého fungování, musí v jiných částech téže reality provádět hrůzné činy. Každá „aplikovaná utopie“, jejíž existence jsme mohli být v dějinách svědky, byla realizována skrze ty nejhorší činy. Samotné Marxovo učení není ve svém jádru nic jiného než vyzývání ke krádeži (převedení soukromého vlastnictví výrobních prostředků na vlastnictví společné) a potažmo vraždě (buržoazie musí být svržena pomocí revoluce). Proč nazývat některé věci složitě a odtažitými termíny, když to jde zcela jednoduše? Lépe pak uvidíme, kam vždy musíme dojít, pokud se touto cestou vydáme. Skutečnost, že všechny verze komunismu, všechny pokusy o jeho praktickou realizaci skončily v teroru, není dílem náhody.

Komunismus nebere v potaz způsob lidské realizace ve světě. Člověk, stejně jako jiní tvorové, je jistým způsobem „naprogramován“ k tomu, aby usiloval v soutěži s druhými o své místo na slunci. A úspěch v této soutěži je také tím, co ho dokáže nejvíce naplnit. Aby byla společnost spravedlivá, postačí, když ona soutěž bude férová, postačí, že budou nastaveny rovné podmínky. V těchto rovných podmínkách je pak implicitně obsažen požadavek na podporu těm, kteří se soutěže bez ohledu na svoji svobodnou vůli nemohou (avšak nikoli pouze nechtějí) zúčastnit, nemohou se s ostatními postavit na startovní čáru. Nic více a nic méně.

Nejfatálnější chyba komunismu tedy spočívá v jeho nekompatibilitě s lidskou psychikou. A proto je komunismus nerealizovatelný. Jako takový pak nemůže být smysluplnou či reálnou alternativou k již existujícímu a zcela realizovatelnému systému — ke kapitalismu. Komunismus je utopií — místem, které neexistuje.

    Diskuse
    Je poněkud nemístné, abych tady zrovna já suploval práci pana Hellera, ale co se dá dělat, nezbývá mi než podotknout, že ono je ten marxismus třeba opravdu aspoň trochu znát, byť je složitý a odtažitý. Ostatně jako každou koncepci, kterou chce člověk vyvracet. Kór když jde o filozofa a tedy znalce dějin idejí. Není nic jednoduššího (a taky hloupějšího) než "vyvrátit" teorii tím, že místo jejich vlastních tezí jí podsunu nějakou nehoráznou kravinu a pak slavnostně demonstruji, jaké tvrdí oponenti kraviny. Dokonalou ukázkou je příklad s fotbalem. Není třeba ani znát marxismus, aby jeden poznal, že ten příklad není příkladem rovnosti, ale nerovnosti! Tohle není o neznalosti Marxe, ale o chybě v úsudku. Každopádně by ten příklad žádný marxista nepodepsal, naopak by ho otočil proti autorovi a použil ho jako metaforu privatizace nadhodnoty.

    Zbytek článku je jedna ideologická floskule vedle druhé. Nicméně k závěru se autor překvapivě stává marxistou, když říká: "Aby byla společnost spravedlivá, postačí, když ona soutěž bude férová, postačí, že budou nastaveny rovné podmínky." Ano, tohle tvrdí marxismus, ne nějakou rovnost výsledků. Takže bych doporučoval začít znovu a odsud...
    April 4, 2011 v 9.25
    ???
    Einbildung ist auch eine Bildung !
    April 4, 2011 v 9.35
    Hemingway
    Milý pane Ješko, a není to náhodou tak, že tedy jediný realizovatelný systém je kapitalismus, do něhož jsou vepsány stále se prohlubující rozdíly mezi lidmi? A že tyto rozdíly, převedeny na úroveň ekonomickou, nakonec vedou k pokusům o realizaci utopického komunismu?
    Zrovna čtu Komu zvoní hrana. Je tam taková příšerná scéna, v níž opilí venkovští prosťáčci v domnění, že společně budují republiku, ubíjí místní fašisty – ti fašisté jsou většinou takovou tou maloměstskou honorací, nejde o žádné superbankéře a finančníky. Vypravěčka (žena, která se onoho brutálního excesu zúčastnila) tuto scénu podává na zvláštním etickém pozadí jakési "zpovědi", říká vlastně, že s tím neměla nic společného. To ale platí jen do té doby, co lidé utloukají "malé bídáky", kteří si to nezasloužili. Když vstupuje na scénu místní otylý lichvář, situace se mění. Jeho vražda je najednou i pro kající se vypravěčku jaksi pochopitelná. A teď co s tím – jeho způsob života už nejspíš překonal všechny meze a nikdo, ani ta citlivá republikánka s ním nemá slitování. On sám se stal excesem a jeho vražda nastartuje nezvladatelnou davovou psychózu. dav začne zabíjet, aby už už měl tu svou republiku a ta svá rovná práva...
    April 4, 2011 v 9.59
    Nedávno
    jsem četl na blogu J. Buriana (pro mě) zajímavou poznámku, jak současná generace neumí pracovat se slovy (viz http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-burian.php?itemid=9962).
    Mohu to potvrdit, přednáším a provádím výběrová řízení pro různé firmy a úpadek obecné vzdělanosti je hrozivý.
    Po přečtení článku p. Ješka si však začnu myslet, že mlčící a nepíšící jedinci jsou ještě vysvobozením...
    Pane Škabraho, volám s Vámi: "Ješkovy voči..."
    April 4, 2011 v 11.52
    Vážený pane Ješko,
    myslím, že jste si již podruhé neráčil všimnout, že dokazujete svou konkurenceschopnost na poli, které je založené na všem možném jen ne na konkurenci. Většina filosofických diskusí se odehrává nikoliv proto, aby "někdo vyhrál", ale proto, aby se "všichni třeba dobrali dalšího kousku pravdy" ( "anebo ne", jak by dodal buddhistický mnich). Nemístný tah na branku, který předvádíte vás jaksi ochuzuje o možná nejdůležitější a rozhodně nejkrásnější předpoklad filosofického diskursu - klást otázky dřív než postulovat odpovědi - a budí dojem, že jste nastoupil s fotbalovou jedenáctkou na hřiště metr krát metr.
    FZ
    Pane Ješko, máte velmi podobný způsob myšlení jako já. I já pokládám odbourání soutěživosti za největší problém marxismu.
    HK
    April 4, 2011 v 14.30
    Milý kolego Škabraho, přesné! Pan Jaško by si měl Marxe přečíst. S tou údajnou hlásanou rovností je to setkání s Marxem z okna rychlíku. A nezbytná degenerace v totalitarismus... Měl by si přečíst rovněž Rosu Luxemburgovou. - Jen maličkost: prosím, neužívejte ošklivé formulace "Je to o neznalosti..." To je otrocké převzetí anglické vazby, která arci figuruje v jiné jazykové struktuře. Česky jedině "Jde o neznalost..", "Je to neznalost..." apod. Zdravím!
    MT
    April 4, 2011 v 17.3

    Já jsem tedy za svůj život četl podobné texty a slyšel podobná slova mockrát.
    A to tehdy, když mě učitelé v reálném socialismu vysvětlovali, co komunismem není a nemůže být, být protože lidé si SAMOZŘEJMĚ nejsou rovni - a že komunismus je společnost svobodné tvůrčí práce, kde "svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech", kde se bude vyskytovat algoritmizovaná práce v míře podkritické a vysoce tvořivá činnost v míře nadkritické, atd. atd. atd. atd. ......

    O nějakém rovnostářství mě nikdy nikdo z těchto vykladačů komunismu jako budoucnosti po fázi socialistické, nic nevykládal ...

    Po četbě tohoto článku jsem propadl beznaději - pokud někdo vidí komunismus jako něco, o čem nám dokonce zlý normalizační bolševik tvrdil, že to právě komunismus není, tak jak potom máme jít, hergot dál, ZA toho bolševika a překonat jeho kiksy, když to je takto žalostné s tím, jak člověk člověka chápe a jak rozumí tomu, s čím polemizuje, aby ten diskurs měl vůbec nějaký smysl ...

    April 4, 2011 v 18.32
    Děs běs
    Užuž jsem chtěl panu Škabrahovi vytknout tu strašnou vazbu "je to o...", ale předešel mě neúnavný "jazykový koutkař" Hanuš Karlach. Jinak ovšem naprostý souhlas s MŠ.

    Ten článek je dost hrozný, ani nevím, který odstavec je horší než jiný. Napadají mě slova o sociálním darwinismu. Jakub Vaníček mluvil o Hemingwayovi, mně se zase z paměti vynořuje "Newtonův mozek" od Jakuba Arbesa. Ona se povinná četba dnes málo čte, ale v tomhle romanetu je 19. století a celá ta víra v sociální darwinismus jako na dlani. Vřele doporučuji!

    PS. Měl jsem kdysi nápad napsat článek "O potřebnosti utopií". Skoro by se to hodilo jako protiklad k tomuhle článku:)
    SH
    April 5, 2011 v 18.14
    Jediná poznámka.
    Rovnost. To je rudý hadr pro, každého liberála. Proč tedy právě liberálové prosadili rovnost každého člověka před zákonem??!. Není to proto, že právě oni ty zákony tvořili?!! Jinak bych doporučoval každému, aby rovnost nezaměňoval za stejnost. Stejní nikdy nebudeme, ale rovní jednou opravdu ano. A mnohem víc, než si dneska dovedeme připustit.
    MT
    April 6, 2011 v 9.59

    ... ohledně toho, co asi nikdy být nemůže, jsem měl na mysli to, co Stanislav Hošek označuje jako stejnost ...
    JS
    April 6, 2011 v 10.26
    To jsme to tomu Ješkovi nandali.
    To jsme to tomu Ješkovi nandali. Floskule , chyby v úsudku, nemístný tah na branku . Pes by si od něj kůrku nevzal. A hlavně, nepotřebovali jsme ani jeden skutečný argument. Stačí přece , že jsme ti , kteří tomu rozumějí a měli jsme nápad napsat o tom nějaké články ...
    Je tedy na Vás pane Samku, abyste to tady pozvedl. Vaše argumenty jsou kde?
    April 6, 2011 v 11.5
    pane Samku
    Proti žvatlání je obtížné argumentovat. A hlavně: stojí to zato? - k čemu to má být dobré?
    April 6, 2011 v 11.46
    Pane Samku,
    nemanipulujte, prosím, (budu hovořit za sebe) se mnou. Nejsem povinen žádnou uctivostí vůči komukoliv, když někde prezentuje své názory, mám právo je posoudit podle svého stupně poznání. Pan Ješko sepsal své dojmy z marxismu, přičemž své argumentační základy si buď vymyslel, nebo neporozuměl Marxem psanému textu.
    Nikdo z přispívajících zde nezpochybnil pana Ješka jako osobnost, pouze měli připomínky k úrovni argumentace.
    Pokud máte pocit, že souhlasíte s p. Ješkem, potom to můžete popsat podobně jako p. Zíka, ale "neshazujte" diskutující.
    JS
    April 6, 2011 v 16.16
    Diskutující, kteří nediskutují, ale plácají se navzájem po zádech , nepotřebují shazovat. Vystačí si sami.

    Pan Jaško napsal, že komunismus není alternativou a předložil minimálně čtyři argumenty.

    1. Rovnost je nemožná , odporuje lidské psychologii, kultuře, dějinám.

    2. Reálný socialismus jako předstupeň komunismu zcela vyhořel v konkurenci se západem mj. proto , že všichni si byli tak rovni, až jim bylo všechno úplně jedno.

    3. Utopie nutně vedou k tyraniím.

    4. Alternativou není komunismus. Je jí tržní demokracie s maximální rovností přiležitostí,

    Dokážete stejně sebejistě argumentovat ke konkrétním bodům ?


    A pane Kopecký, povšimněte si, že to co tu probíhá se jmenuje diskuse. Dokud se v diskusi neukáží argumenty , je trochu předčasné soudit kdo je žvatlal . A proč přispíváte do české diskuse německy je mi záhadou. Také sebepoplácání ?
    April 6, 2011 v 16.55
    Pane Samku
    to, co jste napsal, nejsou ani tak argumenty jako postuláty, které by samy potřebovaly vyargumentovat. A to lépe než v kritizovaném článku.

    1. Rovnost v jakém smyslu? Těch výsledků? Tu tady nikdo nehájí. A o jakou uznávanou koncepci lidské psychologie se to opírá?

    2. Jakou rovností ten režim vynikal? Nevznikla Charta atd. proto, že zde existovala hrubá nerovnost (nerovnoprávnost)?

    3. Utopie nevedou nutně k tyraniím. Některé pokusy o jejich realizaci ano, ale to je banalita.

    4. Výraz tržní demokracie znamená co? Že se mandáty v parlamentu budou kupovat?
    "V těchto rovných podmínkách je pak implicitně obsažen požadavek na podporu těm, kteří se soutěže bez ohledu na svoji svobodnou vůli nemohou (avšak nikoli pouze nechtějí) zúčastnit, nemohou se s ostatními postavit na startovní čáru. Nic více a nic méně."
    Nechtít se zúčastnit je legitimní. Mám právo nebýt součástí ekonomiky, kterou z nějakého důvodu považuji za nepřijatelnou. Právo na podporu mám prostě proto, že jsem občan.
    April 6, 2011 v 17.26
    co na to říci?
    Janu Samkovi:
    Proč německy? Žijeme ve střední Evropě a obdobně lapidární úsloví pro namyšlené nevzdělance čeština jednoduše nemá.

    To, co nazýváte argumenty pana Ješka, jsou tvrzení (postuláty) (podle něj jsou prý zdůvodněna „v mnoha skvělých publikacích“). Vy ho v tom napodobujete. Možná, že takový způsob patří do „marketingové komunikace“, co já vím?
    Marx se podle Ješka „domníval“, že lidé jsou si „fakticky“ rovni; jeho učení není „ničím jiným“ než výzvou ke krádeži a vraždě. Nemám nejmenší tušení, kde na to přišel. Studiem Marxe sotva.

    Jste-li opravdu přesvědčen, že pan Ješko opravdu ví, o čem mluví a že se mu křivdí resp. že o tom lze „diskutovat“, dejte se do toho. (Už Vás k tomu pobídl Martin Škabraha.) Můžete začít tím, že vysvětlíte, proč si narozdíl od většiny příspěvků nahoře myslíte, že článek je dobrý, a v čem.
    JS
    April 6, 2011 v 17.43
    Panu Škabrahovi
    Nejprve k druhému příspěvku : Souhlasím. Nesoutěžte , nechcete -li. Otázka je , zda vůbec máte mít nárok na podíl z obecného bohatství, když jste nesoutěžil, tedy nevyprodukoval. Pokud ano, protože jste občan, jak velký ten podíl má být. Pokud velký , kdo bude chtět soutěžit ?


    V prvním příspěvku uhýbáte do strany :

    1) mluvíme o komunismu..., takže každému podle jeho potřeb . Zkuste se oprostit od otázek "o jakou uznávanou koncepci lidské psychologie se to opírá ?". Prostě odpovězte, jestli to dokážete.

    2) Vůbec si nemyslím, že Charta vznikla proti nerovnosti. Pokud ano ,pak by se měla objevit nová Charta , protože současná nerovnost je nesrovnatelná s tím jak byla srovnaná společnost před listopadem .

    3) Ano utopie na papíře nevedou k tyraniím, stejně jako pohádky na papíře , a ženské romány na papíře ... Velmi dobře víte, že jsem tím myslel pokusy utopické představy realizovat v Rusku , Čechách, Kambodži ...

    4) jestli máte pocit, že v blogu je nutné vypisovat "liberální demokracie s třžně orientovanou ekonomikou" pak budiž. Jinak, vzhledem k nákladům stran na kampaně máte pravdu , mandáty se dnes kupují.

    Pan Jaška stále vede 4:0.
    JS
    April 6, 2011 v 17.57
    panu Kopeckému:

    Myslím, že jsem to už udělal. Vybral jsem z článku pana Ješka čtyři argumenty s kterými souhlasím a doufám, že se je někdo pokusí vyvrátit .

    Mezi tvrzením a argumentem může být možná rozdíl ve fyzice, určitě ne v politické filosofii.

    Myslím si, že ta němčina je spíš příkladem akdemického elitářství , které se tu pravidelně projevuje. Vůbec pana Ješka neznám, nicméně cením si toho , že si troufl napsat polemický článek na základě vlastního kritického uvažování. Načež se seběhnou scholastici a požadují upálení, protože byl zostuzen sám Marx ?
    Nebudu debatovat tímto způsobem, pane Samku. Např. první bod, který jste výše uvedl, je irelevantní, dokud nevyargumentujete, proč je touha pro rovnoprávnosti, která je mimochodem i jádrem každého liberalismu (dokonce i neoberalismu, v němž, světe div se, najdete i určitou variantu koncepce základního příjmu) v rozporu s lidskou psychologií. Bez toho je to tvrzení prázdné a nedá se s ním diskutovat. To není uhýbání. A o Chartě si přestaňte něco myslet a jděte si ji a její dokumenty přečíst. Mimochodem, zajímalo by mne, čím je demokracie, když ne žitou utopií. Ale nečekám, že byste mi k tomu něco zajímavého řekl zrovna Vy.
    PM
    April 6, 2011 v 18.44
    Nepotřeba utopií, či vědomí jejich nebezpečnosti
    může vzkypět pane Škabraho v jistých epochách u jistých skupin. Jestliže dnes, demokracie, neviditelná ruka trhu, křesťanská morálka, budhismus a i liberální demokracie s tržně orientovanou ekonomikou se začnou jevit jako podezřele nespolehlivé, nezbývá mnohým než vytáhnout do boje proti společensky víceméně nebezpečným utopiím.
    April 6, 2011 v 20.35
    Vážený pane Samku,
    1.) Jak to, že se mám oprostit od otázek "o jakou uznávanou koncepci lidské psychologie se to opírá ?". Vystavím vám tady přehled uznávaných psychologických teorií, mezi nimiž bude stejný počet těch, které to tvrdí, jako těch, které to popírají. A přihodím dokonce i takové, které ukazují, že obě zaměření spolu soupěří až na bázi genů. Má "elitářská komplikovanost" má své odůvodnění - dívám se poněkud širším průzorem a těch cest se mi tam sbíhá více. Chápu, že vám to může připadat "zbytečně komplikované", ale možná by stálo za to si někdy přiznat, že třeba kromě do Brna se dá jet taky do Aše, i když zrovna hledíte k jihozápadu
    JS
    April 7, 2011 v 14.7
    Paní Hrbkové
    Neřikejte, že víte. Ukažte , že víte a pomožte to ostatním pochopit.Odborník je ten , kdo dokáže složité věci vysvětlit jednoduše Pak budu váš názor odborníka respektovat.Pojďme na psychologické teorie rovnosti. Prof. Barša tvrdí, že to je nejdůležitější téma pro levici, tak to nebude ztráta času.

    K elitářské komplikovanosti.Každý , kdo pracuje hlavou řeší protichůdné varianty . Jenom filosofové si mohou dovolit ten luxus , že nikdy nedospějí k řešení. Nic proti tomu, to je právo filosofů . Jenže někteří ( a asi už převážná většina) už ani nikam dospět nechtějí a stačí jim jejich póza
    filosofa. Říkám tomu intelektuálská hybris a je s tím prolezlá akademická sféra horem dolem. Pokud jim to koušou studenti, budiž. Když pak vylezou na světlo a mají argumentovat proti skutečnému názoru člověka , který soci vytvořil za pomocí zdravého rozumu, najednou je jasně vidět, že si císař zapoměl trenky.
    PM
    April 8, 2011 v 15.16
    Nedalo mi pane Samku
    pokusit se oživit snahu zde tak zdárně pěstovanou - nikoho neušetřit a nikoho nezranit:
    Ta naše židovskokřesťanská civilizace je zaštítěna utopickou vizí vyloučení lidské destruktivity vírou v nejvyšší dobro. Jde o utopii, která je všeobecně vnímána jako neuskutečnitelná ale zároveň i nepostradatelná. Jde tedy o společenský projekt sestávající se z řady intuitivních pokusů. Jedním z posledních je pokus občanské společnosti skloubit liberální demokracii a liberální kapitalismus na základě romantických ideálů osvícenství jakým jsou třeba:
    -ochrana občanských práv,
    -boj proti falešným autoritám
    - boj za emancipaci
    -povinost státu pečovat o obecné blaho
    Jak patrno jde pokus překlenutí přirozeného rozpor zájmů, odsouzený ke stálému troskotání. Jeho stálé překonávání je zaručováno pouze nabídkou romantických utopií. A se stal příkladně,v období hluboké krize kapitalismu komunismus.
    Proto se domnívám, že teze pana Ješko - proč je vize společenského systému označovaná jako komunismus právě touto utopií a proč tedy v žádném případě nemůže být smysluplnou alternativou k jakémukoli realizovatelnému a víceméně úspěšně existujícímu společenskému systému - voní po péči o antikomunismus.
    JS
    April 10, 2011 v 13.22
    Bída stavu učitelského
    Nedá mi to, abych ještě nezareagoval, přestože je tenhle článek už mimo top ten, a tedy odsouzen k zapomenutí .

    Vyzval jsem diskutujicí k nějakému konkrétnímu argumentu namísto přezíravého " my to víme". Výsledek je vidět. Pan Škabraha nebude debatovat tímto způsobem, protože pan Škabraha reději monolog. Paní Hrbková by sice mohla vystavit přehled uznávaných psychologických teorií, ale právě nemá čas...

    Něco to říká o učitelích obecně a něco o nemrcouštví levicových intelektuálů . Tak si říkám, v čem se nakonec liší diskuse Deníku Referendum od výkřiků zoufalců v iDnes ...
    April 10, 2011 v 16.10
    to mi připomíná:
    Nato jsem od vašeho redaktora ,Světa zvířat’ obdržel dopis nesmírně hrubého, osobního a neomaleného rázu, kde jsem byl nazván trestuhodně ignorantským hovadem, což zasluhuje pokárání důrazného. Tak se neodpovídá na věcné vědecké výtky mezi slušnými lidmi. Rád bych věděl, kdo je z nás obou větší hovado.
    April 10, 2011 v 20.42
    pro: JK
    Vidím, pane Kopecký, že z toho Haška nevystrčíte nos:)
    JS
    April 10, 2011 v 21.42
    pane Kopecký
    Nepochybně to měl být sofistikovaný způsob jakým do sebe zahleděný intelektuál vyjadřuje urážku . Příjemnou autoerotiku . Zjevně vám přitom vysokoškolští učitelé budou i tleskat.
    April 11, 2011 v 7.10
    Jednoroční dobrovolník se zamlčel a řekl jizlivě k desátníkovi:
    „Tím jsem jen chtěl říct, že každý člověk se octne někdy v choulostivé situaci a chybuje!“
    Celkem vzato, desátník z toho pochopil jedině tolik, že je chybujícím; proto odvrátil se opět k oknu a zasmušile se díval, jak ubíhá cesta.
    April 11, 2011 v 8.48
    Vážený pane Samek,
    Díky tomu, že trpím něčím, co se lidově nazývá "učitelství jako diagnóza", již několik týdnů zde provozuji něco jako "osvětový seriál", tedy přehlídku různých nových teorií v různých oborech. Vaše viditelně bezpochybné přesvědčení, že učitel je od toho, aby běžel s informacemi za Vámi a prosil se Vás, abyste je přijal, patří k současnému trendu , který z učitelů dělá ubožáky. Že jste na to neráčil přijít, vám nevyčítám, že na mě pokřikujete způsobem, který připomíná okřídlené "PojĎ ven!" mně dost otravuje, ale zřejmě to jinak nejde. Co se týká pana Ješka, jednu odpověď na jeho - stejně slátaný - článek jsem již ve vší úctě napsala - odpověď ? jako by se nic nestalo.
    JS
    April 11, 2011 v 13.37
    pan Kopecký
    Také jeden citát, narozdíl od vašeho bude skutečně k tématu:

    Skutečným problémem všech utopií, které znám, není jen to, že dosud nikde neexistovaly, ale že jsou podle mě a mnoha jiných pouze sny o ráji, který by na zemi existovat nikdy nemohl.Utopie mají náboženské funkce a někdy také mohou sloužit jako mechanismy politické mobilizace. V politice ale mají sklon obracet se proti svým hlasatelům, protože utopie vyvolávají iluze a tudíž nevyhnutelně i deziluze. Lze je také použít - a byly použity - k ospravedlňování strašlivého bezpráví. Nové utopické vize je to poslední, co máme opravdu zapotřebí. Immanuel Wallerstein - Utopistika
    April 11, 2011 v 15.10
    J.S.
    ,Popřej si klidu, můj hodný vojíne,’ zvolal k němu maršálek, sestoupil s koně a chtěl mu podati ruku.
    ,Nejde to, pane maršálku,’ řekl umírající vojín, ,mám obě ruce uraženy, ale o jedno prosím. Sdělte mně plnou pravdu: Je ta bitva zcela dobyta?’
    ,Docela, milý brachu,’ pravil laskavě polní maršálek, ,škoda, že tvá radost je zkalena tvým zraněním.’
    JS
    April 11, 2011 v 20.28
    Jan Kopecký
    Vyhledejte odbornou pomoc.
    MP
    April 11, 2011 v 23.20
    Milí diskutující,
    myslím, že by nebylo od vědci vrátit se k podstatě věci.
    Téma rovnosti a nerovnosti je pro levici skutečně klíčové, a i když texty p. Ješka mají určitý rys demagogičnosti, myslím, že odpověď z levicových pozic jsme jemu i p. Samkovi dlužni.

    Pane Ješko, určitá míra nerovnosti vždy existovat bude, jde ale právě o tuto míru. Je zajímavé, že ekonomickou nerovnost tak urputně hájíte, a k politické rovnosti se hlásíte (demokracie). Proč rovnou nechcete návrat do doby faraonů nebo feudalismu?

    A teď k některým bodům konkrétně:
    1. Není pravda, že v (soudobém) kapitalismu má každý stejnou šanci, podmínky atd. Dítě narozené v romském ghettu nebo bezdomovcům (ano, i ti mají děti!), má jistě jinou startovní čáru než dítko dobře situovaných rodičů.

    2. Ve svém příměru ze školních lavic zcela opomíjíte, že nerovnosti jsou různého druhu, resp. že jeden a tentýž žák je úspěšný třeba v matematice a neúspěšný zase v tělocviku apod. A o to jde i při posuzování tržních výkonů a úspěšnosti. Neexistují žádní "lepší, úspěšnější, pracovitější, schopnější" - a proti nim nějaké neschopné socky. Z hlediska těch požadavků, které na člověka klade trh, může být někdo úspěšný, ale zároveň v jiných oblastech života to může být ubožák (např. v mezilidských vztazích, může to být kulturní křupan atd.). Děláte tedy tu chybu, že za jediné měřítko a kritérium pro hodnocení člověka pokládáte ekonomickou úspěšnost, což svědčí o strašlivém a naprosto nelidském, totalizujícím nároku tržních měřítek být mírou všech věcí.

    3. I ti ekonomicky úspěšní nemají žádné právo vyvyšovat se nad ostatní, protože
    a) ke svému bohatství mohli přijít nečestně (zloději a tuneláři)
    b) i když přišli k majetku a svému postavení v souladu s oficiálními pravidly kapitalismu, nikdy to NENÍ jen JEJICH individuání ZÁSLUHA. Tak např. takový manažer potřebuje ke své práci sekretářku, přitom to ale není tak, že tato sekretářka s ním soutěží (to je rozdíl oproti dětem ve škole, které jsou všechny ve stejné pozici), nýbrž pracuje PRO NĚHO. Podnikatel si přivlastňuje práci svých zaměstnanců, marxisté správně hovoří o tom, že je vykořisťuje. Bez práce těchto zaměstnanců, podřízených atd. by nikdo nemohl ani podnikat, ani manažovat...
    Bohatí by tedy měli být chudším vděční za to, že pro ně pracují
    (a umožňují jim tak jejich výdělky), a měli by proto ještě rádi jim svými daněmi přispívat.


    A do levicových řad: Nesouhlasím tentokrát s p. Škabrahou, z jehož příspěvku vyplývá, že levici jde především o stejnou startovní čáru. To je myslím pravicová úchylka současných západních sociálních demokracií. Levici musí jít o rovnost (byť nikoli samozřejmě absolutní či přemrštěnou) i ve "výsledcích", tedy v životní úrovni.
    VF
    April 12, 2011 v 8.44
    Je motivace trhem a střízlivou nerovností nutná? Zatím určitě ano.
    P. Plevo,
    samozřejmě levičáci mohou mít roztovidné pravicové úchylky, týká se to především liberálnějších levičáků jednoduše proto, že svět nevidí černobíle a už jen proto kladou na různé věci různé důrazy.
    Ta vámi zmiňovaná "úchylka od požadavku rovnosti ve výsledcích" je úchylkou spíš jen pro "naivnější idealisty" odtržené od reality. Myšlenka společnosti bez (regulovaného) trhu je, obzvlášť v době totálního nástupu globálního neoliberálního kapitalismu, stejně prostoduše černobílá, jako vzývání ultra-neoliberálního trhu bez přívlastků; (i když i já si přeji, aby snad někdy jednou, po mnoha a mnoha společenských veletočích, motivace trhem a střízlivou nerovností nebyla nutná ..., takže ano, ale jen teoreticky).
    Částečně se ale možná shodneme a to, co já popisuji jako střízlivou nerovnost daleko v budoucnu, vy popisujete jako relativní, nepřemrštěnou rovnost o něco dřív.
    MP
    April 12, 2011 v 14.16
    Panu Fričovi
    Ano, taky nemyslím, že jsme daleko od sebe. Proč považuji pouhý důraz na stejnou stratovní čáru za pravicovou úchylku? Protože je to postoj plně a komfortně kompatibilní s neoliberalismem - všem vytvoříme stejné podmínky a ať se každý prosadí v konkurenčním boji sám a podle svých schopností. Jenže to je právě ta tržní totalita, o níž mluvím v bodě 3b svého minulého příspěvku. Ne každý se umí tržně prosadit, i když má (relativně) stejné podmínky jako ostatní, ale I NA TRŽNÍ NEÚSPĚŠNOST MÁ KAŽDÝ PRÁVO.
    JS
    April 12, 2011 v 14.42
    Rovnost?
    Především, je skvělé , že se tu objevili lidé schopni diskuse.

    Zkusím zformulovat svůj pohled, který se více blíží panu Fričovi. Byl bych nadšen společností rovnosti, bohužel z mnoha důvodů nevěřím v její uskutečnění.

    Bez výhrad s p. Plevou souhlasím v bodech 1 i 2, i když je trochu nefér přisuzovat panu Ješkovi tyto formulace. Ekonomika resp. efektivita by neměla být jediným kritériem úspěchu a podnikání jediným způsobem jak vyniknout . Místní nemrcouchové by vám jistě řekli , kdyby chtěli, že už hodně mladý Marx psal o tom , že dobrá společnost je taková , která dává více různých možností v čem vyniknout. V tomto směru tato společnost dobrá není.

    V čem se neshodneme , je váš bod 3 , resp. tvrzení , že levici musí jít o rovnost ve výsledcích. Pomiňme zloděje , to je otázka práva, byť ( a to je také Marx) kapitalismus skutečně generuje podnikatele " i přes mrtvoly". Zkuste se ale zamyslet nad opačným názorem , že by zaměstnanci naopak měli být vděční podnikateli, že vytvořil jejich pracovní místa. Podnikatelé a manažeři pracují více, věnují práci více času a energie . A generují tak bohatství , které se částečně redistribuje . Když zajistíte rovnost výsledků, kdo a proč bude chtít věnovat svou energii podnikání ?

    K tržní ekonomice není alternativa. To dnes , na můj vkus až naivně otevřeně, píše v BL i Jan Mládek. Proto by se levice neměla vybíjet ve snění o komunismu , ale řešit jak se, za stávajících podmínek, dá opravdu pomoci těm nejslabším
    MP
    April 12, 2011 v 15.15
    Taky jsem potěšen obratem této diskuse k věcnosti
    Jenom stručná reakce k p. Samkovi a pak oprava:
    Žádný podnikatel nepodniká kvůli tomu, aby dával práci práci zaměstnancům, nýbrž kvůli tomu, aby vydělal - dosáhl zisku. Pokud mu v tom zamětsnanci (např. jejich počet, cena pracovní síly apod.) nějak brání nebo jen ziskovost omezují, neváhá se jich zbavit. Není tedy z perspektivy zaměstnanců být až zas tak za co vděčný. Ostatně zaměstnanci existují i mimo kapitalistickou sféru (minulý režium, dnes veřejný sektor), nepotřebují nutně kapitalisty.

    Řeči o tom, jak podnikatelé a manažeři dřou dvacet hodin denně, beru s velkou rezervou. Dnes např. v USA dosahuje plat topmanagera NĚKOLIKASETNÁSOBKU platu dělníka - skutečně pracuje ten manažer několikasetnásobně víc? Copak je robot? A to nemluvím o obchodních jednáních na večeřích, golfech, příp. v pánských klubech apod... Samozřejmě že práce kapitalisty (manažera) je náročná, ale je taky - na rozdíl od jiných náročných prací - "velmi pěkně" odměněna.


    A teď oprava: V minulé odpovědi p. Fričovi jsem odkázal na bod 3b svého předcházejícího příspěvku, mělo být správně bod 2.
    April 12, 2011 v 15.29
    přeci jen...

    Ač jsem chtěl už diskusi, která se mi zdá nikamvedoucí, opravdu opustit, měl bych asi reagovat na poznámku pana Plevy (23:20:49). Na rovnosti podmínek není nic výlučně neoliberálního a pro marxismus je opravdu klíčová. Když při vyjednávání o "vzájemně výhodné spolupráci" jedna strana vlastní výrobní prostředky a druhá "jen" svou pracovní sílu (které je ve společnosti spíš přebytek, takže dobrých pracovních míst nikdy není dost), tak prostě rovnost podmínek neexistuje. I situace těch, které třeba příroda znevýhodnila nějakým těžkým handicapem, se dá převést na ty rovné podmínky.

    Rétorika "rovné startovní čáry" je zkreslující, protože při běhu na dlouhou trať se ztráta na startu dokonce může stát méně podstatnou než to, jak se podmínky vyvíjejí V PRŮBĚHU "závodu". Příklad. Je jedním z hlavních sociologických jevů, že důsledky individuálního jednání (stopovatelné tedy ještě jako zásluha toho či onoho jedince) současně vedou k utváření určitých strukturálních daností, které zpětně působí na jednotlivce jako neosobní determinující síly. Např. se díky nějakému úspěchu dostanu třeba do určitého postavení, do určitých kruhů, kdy mi pak další zisky plynou už jenom z držení té pozice, ne z dalších zásluh (a ta pozice následně může být vývojem zakonzervována a nedostupná pro ostatní). To je zcela běžné a ve společnosti to nabývá mnoha komplikovaných podob.

    K panu Samkovi jsem chtěl už mlčet, ale musím upozornit na nekorektní užití Wallersteina. Ano, Wallerstein odmítá utopie, ale dělá to proto, aby obhájil socialismus jako REÁLNOU historickou perspektivu (a představuje si pod ním zhruba to, co tady občas předestírá pan Heller).
    MP
    April 12, 2011 v 21.17
    M.Škabrahovi
    Ano, samozřejmě, pokud budeme rovnost šancí (příležitostí) chápat takto široce, pak je rozdíl oproti pravici a neoliberalismu značný a patrný.
    Ale oba se tedy shodujeme na tom, že rétorika "stejné startovní čáry", na niž se upnuly západní sociální demokracie, je snadno zneužitelná ideologií neoliberalismu.
    April 13, 2011 v 10.20
    Utopie jsou potřebné i vznešené
    Tady se pořád hovoří o utopiích a jakémsi nebezpečí z nich pramenícím, ale ve skutečnosti - počínaje článkem, pod nímž se tato diskusi rozvíjí - jde, jak se říká, o prachobyčejné míchání jablek s hruškami.

    Utopie je především literární žánr. Je zajímavé, že tuhle literárněhistorickou trivialitu zde nikdo nezmínil. Ale ona to taková trivialita zase není, protože pokud si uvědomíme dosah uvedené definice, zjistíme, že přítomná diskuse a především sám článek se pohybují zhruba na této argumentační úrovni: za spáchání vraždy může kriminální román. Nepopírám tuto eventualitu, texty opravdu mohou vstoupit do sféry sociální praxe (mohou ovlivnit konkrétní jednání) - ale nelze ji brát automaticky, jako samozřejmou a danou věc. Může za zvěrstva nacismu "Mein Kampf", nebo fatální historická konstelace v podobě prostoupení nacistické moci s mocí byrokratickou a ekonomickou (tedy přeměna UTOPIE v racionální PROJEKT)? Kladu tuto otázku se vší vážností - i přesto (nebo možná právě proto), že "Mein Kampf" je prašpatná literatura a exkulpaci si nezaslouží.

    Z druhého břehu. Utopie, snění o ideálním místě, vedlo přece také k ohromnému pokroku (tehdy se tomu tak říkalo) v oblasti práva. Hodnoty jako rovnost před zákonem, právní stát, sociální systém atd., to jsou přeci výsledky tohoto domněle "nebezpečného" snění. Utopičnost ale nemusí být ztotožňována jen s jakýmsi bláhovým snílkovstvím na jedné straně a démonickou touhou po jejím uskutečnění na straně druhé. Utopie může být i formou hlubinné kritiky soudobého světa - a o tom je např. Musilův "Muž bez vlastností".

    Zkrátka: utopie si tyhle kopance nezaslouží.
    JS
    April 13, 2011 v 16.39
    Utopie
    p. Škabraha - Wallerstein - proč nekorektní? Diskuse je o komunismu jako nerealizovatelné utopii, ke které by se Wallerstein nikdy nehlásil. Právě proto , že usiloval o určitou podobu socialismu ( rozhodně nikoli jako předstupeń komunismu).

    p. Kanda - Utopie si možná kopance nezaslouží. Stejně si je nezaslouží názor , že utopie jsou opravdu místo , které nikde není a nikdy nebude. Tohle je další kousek nekonečného rozporu mezi komunistickou vírou v utopii a sociálně-demokratickou snahou o řešení v rámci reálných možností. Jako snění to vypadá neškodně ,praxe vypovídá o něčem jiném. Mein Kampf je dobrý příklad . Kdyby to tehdejší politici opravdu četli a důrazně odmítli, mohlo se lecos vyjíjet jinak.

    Což je aktuální i u některých současných utopií viz multikulturalismus. Aniž bych chtěl tyto názory srovnávat s komunismem nebo ,nedej bože, s nacismem. Čili myslím si , že proti utopiím , které chtějí demokracii zrušit , by se
    měla umět bránit.
    JS
    April 13, 2011 v 17.44
    panu Plevovi
    Ještě k rovnosti a utopii. Osobně si myslím, že by bylo úžasné dosáhnout alespoň na tu stejnou startovní čáru pro všechny. Dnes je ta nerovnost příležitostí obrovská a stále se zvětšuje. Že potenciální Mozart nebude skládat , protože rodiče nebudou mít na školné, to mi vadí daleko víc , než že si Kelner koupí další letadlo.

    Druhá věc je fakt , že všechny levicové teorie o rovné spravedlnosti končí na otázce :kdo to zaplatí? Rovnost výsledku = nulová motivace = žádný růst = nezaměstnanost a drahé zboží. Pochybuju , že by tohle někdo chtěl.
    April 13, 2011 v 18.28
    Utopie a demokracie
    Pane Samku, částečně souhlas, ale nemyslím si, že by utopie byla doménou komunismu nebo že by bylo možno utopii ztotožnit s totalizujícími mocenskými nároky. To právě ne (viz můj příspěvek výše). Je utopie a utopie. Utopický je i liberalismus se svou premisou o rovnosti jedinců, kterou však nedokáže nastolit, utopický je konzervatismus, který své ideální místo promítá do minulosti, utopický je nakonec i reformismus, je-li brán odpovědně. Utopie nestojí proti demokracii - jsou naopak spojeny pupeční šňůrou. Utopie zkrátka patří do "genetické výbavy" moderního politického myšlení, nelze ji jen tak vyškrtnout. A proč taky?
    Tohle opravdu nemá smysl. Já se tu nehodlám hádat o slovíčka. Každý, kdo toho Wallersteina trochu zná, tak ví, že chce svými analýzami přispět k vytvoření nekapitalistické rovnostářské alternativy na globální úrovni, v čemž zřetelně navazuje na tradici vycházející z Komunistického manifestu (pokusu o jeho realizaci i ztroskotání). Vaši (ne)korektnost nechť tedy dotyční posoudí sami...
    VF
    April 13, 2011 v 23.38
    Na čem se např. můžou shodnout středoví liberálové s levicovými liberály či snad i marxisty?
    Z důvodu směru který diskuze nabrala mi dovolte vyzdvihnout včerejší připomenutí p. Škabrahy, že "rétorika rovné startovní čáry je zkreslující, protože při běhu na dlouhou trať se ztráta na startu dokonce může stát méně podstatnou než to, jak se podmínky vyvíjejí V PRŮBĚHU závodu" a jím uvedené příklady (viz). To lze těžko pominout a přitom to drsně posouvá chápání tématu rovnosti od obecných hesel k dennodenním soubojům s realitou.
    Stejně tak se asi nedá popřít, že v dohledné době se fungující společnost neobejde bez trhu a nějaké, pokud možno nízké, "žádoucí úrovně" nerovnosti. Toto přiznání reality bych tedy nepovažoval za pravicovou úchylku, za posun k nelevému liberalismu, nebo dokonce k neoliberalismu, ale jen za posun k realitě.
    MP
    April 13, 2011 v 23.38
    Možná naposledy k p. Samkovi
    Rovnost výsledku nemůže být absolutní, to by jistě znamenalo ztrátu motivace. Ale 400násobek průměrného platu NENÍ motivační, jak ostatně ukázala současná finanční krize. Ti pohádkově placení finančníci přivedli svou zemi a pak celý svět do strašlivé bryndy a jejich sekery zaplatili běžní občané. Tak vypadá pravicí a neoliberalismem hlásaná odpovědnost a motivace v praxi ... Zamyslete se nad tím ...:)
    MP
    April 13, 2011 v 23.46
    K pravicové úchylce - pro p. Friče
    Za onu "úchylku" nepovažuji samo usilování politické levice o co nejférovější podmínky pro všechny, je pro mě skoro samozřejmost, že o toto levice bude usilovat.
    Za úchylku považuji to, že se současné socdem zaměřily PŘEDEVŠÍM a takřka VÝHRADNĚ na toto a rezignovaly na rovnost, resp. zmírňování nerovností i "ve výsledku" (a důsledkem jsou ty astronomické nerovnosti, kterým Keller oprávněně říká nesouměřitelnost).
    JS
    April 14, 2011 v 22.27
    Kompromis ?
    Myslím, že se nakonec docela shodneme. Komunismus je z více důvodu nereálný , já věřím, že absolutně , ale v zájmu konsensu připustím , že alespoň v rozumně představitelné budoucnosti.  Pro mne je rovnost ve výsledcích nežádoucí, protože ruší motivaci a tím i pokrok. Naopak rovnost základních práv a rovnost příležitosti je téma č.1 pro levici, protože to je nakonec ten liberální ideál a soc dem vlastní aktuální ideál nemá. Právě Wallerstein navrhuje, aby levice postavila tenhle cíl proti neoliberálům. Co by tak na to mohli říct , že je to fajn ale nejsou prachy... Tak si je vemte, rozumnou mírou progresivního zdanění. Na rozdíl od demotivace srovnáním výkonů "do lajny" nebylo prokázáno, že by i poměrně vysoké zdanění udusilo ekonomiku.
    JS
    April 14, 2011 v 22.27
    Kompromis ?
    Myslím, že se nakonec docela shodneme. Komunismus je z více důvodu nereálný , já věřím, že absolutně , ale v zájmu konsensu připustím , že alespoň v rozumně představitelné budoucnosti.  Pro mne je rovnost ve výsledcích nežádoucí, protože ruší motivaci a tím i pokrok. Naopak rovnost základních práv a rovnost příležitosti je téma č.1 pro levici, protože to je nakonec ten liberální ideál a soc dem vlastní aktuální ideál nemá. Právě Wallerstein navrhuje, aby levice postavila tenhle cíl proti neoliberálům. Co by tak na to mohli říct , že je to fajn ale nejsou prachy... Tak si je vemte, rozumnou mírou progresivního zdanění. Na rozdíl od demotivace srovnáním výkonů "do lajny" nebylo prokázáno, že by i poměrně vysoké zdanění udusilo ekonomiku.
    VF
    April 15, 2011 v 7.53
    Téma přiměřenosti "nerovnosti ve výsledcích" je důležité.
    Bohužel p. Samku, s vaším tématem č. 1 tak úplně souhlasit nemohu. Domnívám se že stejně jako rovnost příležitosti musí být důležitým tématem humanistů (snad nejen přísně levicových) i přiměřenost "nerovnosti ve výsledcích", mimo jiné také proto, že přehánění této nerovnosti má přímý vliv i na příležitosti a už ani nemá motivační účinek. Ale už je to téma podstatně zemitější, hůře zobecnitelné, spjaté i s každodenním bojem v konkrétních záležitostech.
    Co nejjednodušší progresivní zdanění, klidně i vysoce progresivní, považuji s vámi za klíčové.
    K nějaké nereálnosti komunismu si netroufnu se vyjádřit, nejsem až takový skeptik jako vy, ale není to pro mne dost jednoduché téma, snad se vyjádří teoretikové, předpokládám že je to téma spíše sociologické a psychologické a už méně politologické a ekonomické.
    + Další komentáře