Pakliže si při pohledu na dnešní počínání Petra Nečase vzpomeneme, z jakých malicherných důvodů musel z vedení ODS odejít Mirek Topolánek, musíme se rozesmát. Topolánek byl proti Nečasovi vzorem politické korektnosti. Jeho nástupce, slušný, až by jeden klel, už to dotáhl tak daleko, že znemožnil politickou satiru, neboť ji učinil osou svého počínání. Od „osvěžujících názorů“ Romana Jocha přes potírání korupce ve straně, vládě a Státním fondu životního prostředí jsme nyní dospěli k nefalšovanému fanatikovi v čele ministerstva životního prostředí.

Fenomenální Tomáš Chalupa nominující sebe sama svým legendárním extempore na vrchního ideologa ODS se stal v pravém slova smyslu nástupcem Pavla Drobila. Je to ovšem výměna kus za kus, více méně rošáda, neboť bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil, který podle všech veřejně dostupných indicií chtěl ukrást půl miliardy, se naopak stal vrchním ideologem ODS.

A české ekologické organizace s čestnou výjimkou Nesehnutí nabízejí Chalupovi „věcnou a korektní spolupráci při hledání praktických řešení ke zlepšení zdraví a kvality života”. Ne, to věru necitujeme z obnovené České sody Petra Čtvrtníčka, ale shrnujeme tři podstatné zprávy uplynulého týdne. Až se prezidentkou stane Jana Bobošíková, neříkejte, že jsem vás nevaroval.

Každý týden sice přinese novou sestavu podobných argumentů na podporu otázky, zda jsme my Češi ještě vůbec s to svůj stát kloudně spravovat, ale to nemůže být důvod, proč se nezabývat právě těmito třemi.

Tak nejprve si povšimněme, co zbylo z případu Drobil. Opravdu hrůzostrašná česká média popíší každý den několik decimetrů novinových sloupců zprávami o chystaných přestupech fotbalistů a hokejistů ve Spartách Praha, ale případ exministra podezřelého z organizace korupce je pro ně jakoby uzavřen jeho rezignací na politickou funkci, snad ze samého radostného úžasu nad tím, že se jí vůbec vzdal, což samo o sobě v těchto končinách působí jako rarita. Už jen chybí, aby Karel Steigerwald uronil slzu nad mužným Drobilovým charakterem. To je ovšem dokonalé nedorozumění.

Drobilova odpovědnost nebyla politického, ale potenciálně především kriminálního rázu. Drobil je advokát, a velmi dobře ví, v blízkosti jakého ohně se ocitl. Rezignoval s nadějí, že se víc nerozhoří. V jisté panice podle všeho přesvědčil svého poradce Martina Knetiga, který se v jeho zastoupení pokoušel korumpovat Libora Michálka, aby předstíral, že na tajně pořizovaných audiozáznamech lhal, v naději, že by eventuální soud tuto obhajobu nemusel uznat za účelovou.

A Drobilovi komplici v českých médiích s ním hrají tuto jeho chytrolínskou hru místo toho, aby denně referovali o tom, jak postupuje vyšetřování a vytvářeli ve veřejném zájmu tlak na to, aby co nejrychleji stanul před soudem, jenž rozhodne o jeho vině či nevině. Pavel Drobil má ovšem prozatím novou práci, k níž, toť se ví, prokázal vzácnou způsobilost. Hle, jak se projevuje ideologie ODS v praxi.

Mezitím Libora Michálka, vzor občanských ctností, vláčejí médii vykukové jako Tomáš Sokol či Petr Hájek, jenž jako by si předsevzal každým svým veřejným vystoupením prokázat své přesvědčení, že on osobně se nevyvinul z opice; zřejmě to vzal evoluční zkratkou rovnou od murény. A Petr Nečas, milovník konzervativních hodnot, pravděpodobně chce svým nakládáním s Pavlem Drobilem a Liborem Michálkem udělit všem školákům praktickou lekci na téma „s poctivostí nejdál dojdeš“.