Drobečková politika po Drobilovi
Jan MiesslerEkologům páteř nenarovnají ani ubývající vládní grantové drobečky, ani hořké modré pilulky, které jim v režii ODS ordinuje ministerstvo životního prostředí. Co s tím?
Viktoriánské matinky doporučovaly svým dcerám o svatební noci zavřít oči a myslet na Anglii. České ekologické organizace poslední dobou pravděpodobně zavírají oči a myslí na přírodu. Být ve styku s ministerstvem životního prostředí pod kuratelou ODS totiž znamená pravidelně překonávat nepřekonatelný odpor.
A je to odpor vzájemný: pro stranu, prožívající si svůj velký návrat k Otci zakladateli, byla ekologie vždycky pouze nezdravou šlehačkou na zdravě modrém neoliberálním dortu, v tom horším případě zaváněla ekoterorismem. Pro ekology zase strana modrých ptáků představovala protivníka, který ve jménu honby za penězi připravuje zhoubu životního prostředí, a to jak na poli idejí, tak i na velkých širých rodných lánech praxe.
Dalo by se to vyjádřit také tak, že pro ODS i pro ekology vždycky představovali ti druzí parkinsonovský kompas, který pokaždé ukazuje k jihu, takže pravda je pravý opak toho, co říká nepřítel. Přesto nakonec skončili ve společné domácnosti. Ekologové dokonce občas tvrdí, že jsou registrovaní partneři — i když je partner vlastně ani neregistruje, protože jsou momentálně pod jeho rozlišovací schopnosti.