Roman Joch není fašista

Josef Šlerka

Ve snaze pojmenovat razantní nástup sil, které vnímáme jako nedemokratické, si neustále pomáháme slovy fašismus a nacismus, čímž obě neustále vyprazdňujeme. Svědčí to mimo jiné o krizi současného levicového myšlení.

Nejen v souvislosti s plánem pražského magistrátu na izolaci bezdomovců do ghetta se dnes mluví o fašizaci části české pravice. Nahrává tomu údajně i angažování Romana Jocha jako premiérova poradce pro lidská práva a zahraniční politiku. Domnívám se, že srovnávání současné situace s nástupem fašismu a nacismu není správné. Rok 2010 má s třicátými léty minulého století pramálo společného. Ve hře tu není ani extrémní forma nacionalismu, ani tak rozsáhlá krize, která by skutečně ve velkém zbídačovala střední třídu. Stejně jako tu není žádná vyhraněná populistická ideologie. Rétorika pražského radního Jiřího Janečka (ODS) a jeho spolustraníků mrazivě připomíná nacismus, nicméně nacisti ani fašisti to nejsou. Stejně jako není nacistou Roman Joch.

To, že si ve snaze pojmenovat razantní nástup sil, které vnímáme jako nedemokratické, neustále pomáháme slovy fašismus a nacismus, čímž obě neustále vyprazdňujeme, svědčí také o krizi současného levicového myšlení. Levice není schopna opustit obranářské pozice sociálního státu a přijít s vlastní alternativou k současné neoliberální politice. Navíc nutno dodat, že na útoku na stávající podobu demokracie se s velikým nadšením podílí rovněž část levice, když prosazuje stále větší intervence státu do osobních svobod lidí. Myslím, že v kořenech obou ataků stojí dnes úplně jiné věci než před osmdesáti lety. Tehdy nastupující fašismus a nacismus řešily především otázku sociální, a ta dnes na pořadu dne věru není.

Když Roman Joch píše o vyloučení některých skupin z práva volit, skrytě tak říká dvě důležité věci: Demokracie je v krizi, protože volební právo mají i nezodpovědní. A zodpovědný je pouze ten, kdo zodpovědně hospodaří. Na druhé straně na tom ovšem nejsou o moc lépe. Když radikální levice sní svůj zelený sen, věří v něm, že v každém člověku je přítomen zárodek plné zodpovědnosti a že je jen záležitostí výchovy a usměrnění, aby v něm byla probuzena a plně rozvinuta.

Podobný tón je dnes slyšet také v debatě o bezdomovcích. Titulek na serveru lidovky.cz hlásá — „Na okraji Prahy vznikne ghetto. Pro zatvrzelé bezdomovce“, jako by mělo být zdůrazněno, že vznikne právě pro ty, kteří takhle chtějí žít, kteří nepřijali svou zodpovědnost, a kterým tudíž není od věci podobným opatřením odebrat možnost měnit svůj osud. Budou totiž prakticky izolováni od většinové společnosti.

Ve všech zmíněných případech vítězí představa, že za svůj život si plně můžeme sami. Pokud se dostaneme do potíží, které nepokryje naše pojistka, je to hlavně naše vina. To je pravda jen částečná. Ve skutečnosti nás určuje celá řada věcí. Vrozené dispozice. Prostředí, do něhož jsme se narodili. Výchova, kterou jsme prošli na školách. Nic z toho jsme neměli ve své moci.

Celé dějiny minulého století nás neustále poučují o jednom: Člověk je bytost historická, určená řadou momentů včetně příslušnosti k určité sociální skupině, a svým způsobem snadno manipulovatelná. Je to bytost, která zdaleka nemá vše pod kontrolou. Nesouvisí to s inteligencí ani s vůlí. Souvisí to s jediným: Člověk je slabý a svou slabost navíc popírá. Místo aby počítala právě s lidskou nedokonalostí a iracionalitou, snaží se část pravice vyloučit údajně nespolehlivé jedince z demokratického procesu a důstojného života vůbec. Část levice zase sní o tom, že k odpovědnosti lidi převychová. Radikální pravice je v tomto stejná jako radikální levice. 

Demokracie v sobě nemá zakódovanou žádnou pojistku proti svému zničení — vyjma jediné: schopnosti neustále se učit, neustále být nestabilní, neustále vyvažovat nejrůznější tlaky. Říká se tomu historická zkušenost, a ta nás vede k opatrnosti, když posloucháme sny o dokonalém a racionálním člověku. Víme totiž, jak takové sny v dějinách končily. Joch ani Janeček nejsou fašisti, stejně jako není Václav Bělohradský komunista. Jen sní podobné sny o dobrém člověku ve slušné společnosti. Jsou to sny spícího rozumu, který plodí přízraky.

    Diskuse
    August 19, 2010 v 8.39
    spíš neokon než fašista
    Autor to zajímavě nakousl, ale nakonec zůstal u obecné a banální teze, že rok 2010 nejsou (20. a) 30. léta minulého století. To jistě nejsou, ale k potvrzení teze uvedené v názvu článku by bylo třeba konkrétního výčtu typických rysů fašistické ideologie a jejich porovnání s Jochovými postoji. U pojmu fašista je problém, že má širší, vágní, ale také užší, historicky přesnější význam vztahující se hlavně k Mussoliniho Itálii, problematičtěji už k Hitlerově Německu (ne všichni badatelé vidí mezi fašismem a nacismem rovnítko). Každopádně, do tohoto vymezení Joch nesedí, fašismus je vždy antiliberální, ale ne nutně antidemokratický - alespoň "naoko" se odvolává na masy, na lid, je v něm opravdu kus socialismu, je rovnostářský, i když vylučující. Podívejte se na YouTube na Triumf vůle. To se Jochovi nemůže líbit. Fašismus je jednoznačně modernistická ideologie (viz okouzlení průmyslem, technikou, ale i rétorikou revoluce, budování nových zítřků). Joch je naproti tomu otevřeně elitářský (odebíral by volební právo podle postavení v sociální hierarchii, tj. podle bohatství) a hodnotově konzervativní, nechce žádné zářné zítřky a vytvoření nového člověka. Je to v nejjednodušším slova smyslu reakcionář. Já bych ho označil za neokonzervativce, ne fašistu. Myslím, že k jeho oblíbeným autorům by mohl patřit Leo Strauss, který kritizoval fašismus z pravicových pozic - byl pro něj příliš demokratický ve smyslu masovosti, plebejskosti. Samozřejmě existuje i volnější užívání slova fašismus, tím se myslí snad každý autoritativní pravicový režim, resp. názory vyznačující se netolerancí vůči různým formám jinakosti. Ale takové vágní užívání opravdu vyprazdňuje smysl slov. Na druhou stranu přiznávám, že ultrakonzervativní postoje k rozvoji fašismu přispěly, ostatně Ernst Nolte považuje za předchůdce Mussoliniho a Hitlera Action Francaise. Tam se ale ty antiliberální a staromilské postoje prolnuly s naprosto fantasmatickým antisemitismem. To u Jocha není a myslím, že ani případná islamofobie by u něj tuto roli neplnila. Spíš by to mělo kořeny podobné Ku Klux Klanu. A to je prostě něco jiného než zdeformovaný marxista Mussolini :-)
    TT
    August 19, 2010 v 11.12
    Banalizace problému
    Bohužel v tomto případě mi autorovo závěry připadají jako banalizace celého problému a zastiňování reality spojené s nedostatkem reflexe mezinárodního kontextu. Jestliže jsou bývalé diktatury v Chile, Guatemale a mnoha dalších zemích nazývány neofašistickými, pak se současná tendence naší vlády dá takto označit taky. To, že se zosobňuje figurkou Jocha tomu sice dává nádech směšnosti, ale nic to neubírá na faktu, že se o neofašismus jedná.
    Tahat do této diskuse levici, která je úplně zcestné a to přes všechny její chyby. Sociální stát tu slouží jen jako oslí můstek. Ve středoevropském prostoru je sociální stát projektem elit už z dob monarchií a až dosud se na jeho jeho nesmyslně paternalistickém bujení podílela pravice s levicí rukou nerozdělnou.
    To, že se spousta liberálních intelektuálů bojí a brání připustit si nebezpečí těchto trendů nás dnes s historickým nástupem autoritářství a fašizace společnosti spojuje asi nejvíc...
    August 19, 2010 v 11.26
    Řekl bych, a jistě nebudu ani zde první, že k označování Romana Jocha za fašistu navádí zejména jeho koketerie s konceptem společenského uspořádání, které má blízko k Mussoliniho stavovskému státu (jako nápravy neduhů liberální demokracii), a pak také Jochova vstřícnost k určitým formám autoritářského jednání. RJ se ani tolik neinspiruje u Pinocheta (pouze jej v určitých ohledech hájí), jako spíš v názorech předních amerických nekonzervativců, zejména Roberta Kagana.

    Snahy nahradit liberální demokracii uvědomělejším zřízením jsou dnes uskutečňovány zejména v jihovýchodní Asii, z čehož RJ čerpá přesvědčení, že jsou realistické. Za modelový zde může sloužit například Singapur, na nějž se sám RJ často odvolává.

    O tom, jak jsou podobné názory nebezpečné, svědčí pak současná, sedm let trvající celospolečenská krize v Thajsku, jež vznikla rovněž ze snahy vzdělané elity zabezpečit, aby zem neovládli lidoví populisté, kteří začali vyhrávat volby na konci devadesátých let. Stavovský stát svého druhu má mimochodem vzniknout i po listopadových volbách v Barmě...

    Jinak jen na okraj stojí za připomenutí, že sám Roman Joch výraz fašismus používá jen velmi zřídka. Na místo toho často mluví o "ošklivém slovu na f".
    DR
    August 19, 2010 v 11.31
    Ano
    povrchní a zjednodušující operování s pojmy jako nácek a fašista, které nahrazuje neschopnost hlubší argumentace je bezpochyby hloupá a silně přimopíná tendence označovat kohokoli s levicovým názorem za komunistu.

    Nicméně, pokud se nepletu, tak jsem na včerejší demonstraci žádné nápisy takového vyznění nezaznamenal, stejnětak tímto pojmem neoperovala mluvčí ProAltu Tereza Stöckelová ani další Jochovi kritici ve veřejných médiích. Naopak, aniž by toto obvinění padlo, tak se proti němu cítili potřebu vymezovat Jochovi příznivci, například Lukáš Petřík v parlamentních listech. Zůstává otázkou zda proto, že ho jako fašounka sami vnímají, či proto, že je to nejlepší způsob jak překroutit a zmanipulovat oprávněnou kritiku.
    August 19, 2010 v 12.3
    Jestli prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu není fašismus, pak už ničemu nerozumím, pak už se v tomto postmoderním zmaru význam slov zcela vyprázdnil. Pak už všichni bývalí odpůrci diktatur, despocií, tyranií a totalit ztratili poslední zbytky odvahy a poslední zbytky chuti něco dělat. Relativizujte si věci, ve kterých jde svobodu a možná o život nás všech a já se začnu pokládat za šílence a pomatence, který má pravdu sám proti všem. Ještě, že jsem starý a už s tou svou pravdou vydržím jen relativně krátkou dobu.
    August 19, 2010 v 12.15
    "Jestli prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu není fašismus, pak už ničemu nerozumím, pak už se v tomto postmoderním zmaru význam slov zcela vyprázdnil." prave protože bychom neměli slova vyprazňovat, měli bychom si uvědomit, že "prosazování střelby proti lidem uplatňujícím své demokratické právo (tedy proti demonstrantům), popírání všeobecného volebního práva a obhajoba budoucího nastolení autoritativního režimu" nemusí být jen fašismus, ale třeba také komunismus stalinského ražení či třeba vojenská junta poháněná čistou láskou k moci etc. Vyprazdňováním pojmu fašismu a nacismu možná dodáme pathos svému počinání, nicméně zastřeme naše myšlení nesmyslnými klišé.
    TT
    August 19, 2010 v 12.34
    Neofašismus je holt neofašismus
    Můžeme tomu říkat jak chceme, ale vláda elit spojených v jeden svazek - fasces, je prostě fašismus. Problémem většiny levičáků není, že by pojmy rozmělňovali, ale že je nejsou schopni v daném kontextu správně využívat. Rozmělňování není autoritářskému režimu říkat neofašistický, ale říkat neofašistům "vláda, která si myslí, že 'Demokracie je v krizi, protože volební právo mají i nezodpovědní'".
    August 19, 2010 v 12.45
    Viš co, problém je v tom, že já nechi vymýšlet slogany, ale analyzovat současnou situaci. To, co vím je, že označením Romana Jocha za fašistu a českou pravici za nahnědlou nezískám nic než dobrý pocit, že jsem na dobré straně. Nic dalšího.
    DR
    August 19, 2010 v 13.25
    "vláda elit spojených v jeden svazek - fasces, je prostě fašismus" no to už bys pojem fašismus musel vztahovat prakticky na každou vládu (třeba takový Brežněv byl ztělesněním téhle definice) :) Pane Štampachu do demonstrantů rozhodně nestřílí jen fašisté. Je to prostě o definiici. To slovo má jisté historické konotace, se kterými bysme si neměli pohrávat, jak nás napadne. Toť vše.
    Myslím, že lze říci, že leckteré výroky Romana Jocha fašismem zavánějí, či k němu mají blízko. Jako o fašistovi bych o něm ale také nemluvil. (když se mi líbí něco z Marxe, ještě nejsem komunista, že...) Především ale nejde o to, zda je Joch fašista nebo ne, ale že jeho měřítka hodnot, jeho mnohé výroky a představy jsou nebo by spíš měly být v demokratické společnosti nepřijatelné.
    TT
    August 19, 2010 v 13.57
    Brežněv
    byl představitelem diktatury, která rozhodně nevznikla jako spiknutí bohatých elit, jak tomu bylo v případě Itálie, Německa nebo Chile.
    To, že nevytváříme "slogany", neboli jednoduchá vyjádření našich myšlenek je právě ta chyba. Pak to nikoho nezaujme a k analýze a odůvodnění se nedostane. Pravice je geniální v tom, jak dokáže slogany i negativní zpracovat a přizpůsobit si je. No mají na to dost peněz a PR agentur.
    + Další komentáře