Čtvrté výročí otravy Bečvy — a pořád nevíme, kdo havárii způsobil

Otevřený dopis

Prohlášení vědců a zástupce rybářů k čtvrtému výročí otravy řeky Bečvy zveřejňujeme jako komentář.

Před čtyřmi lety v Bečvě zahynulo na osmdesát tisíc ryb. A státní orgány předvedly nekompetentnost, jaká nemá v historii hromadných otrav řek obdoby. Foto Archív Stanislava Pernického

Před rokem, při třetím výročí otravy řeky Bečvy, jsme se jako skupina univerzitních profesorů a expertů, kteří měli možnost seznámit se s podrobnostmi případu, obrátili otevřeným dopisem na zástupce české vlády a justice se znepokojením, jak probíhá dosavadní vyšetřování. Podle našeho názoru česká justice tehdy dospívala k závěrům, které odporovaly zákonům základnějším, než jsou zákony lidské — odporovaly totiž zákonům přírodním.

Odpovědí jsme se bohužel dočkali formálních, případně žádných. A mezitím padl ve Vsetíně podivný rozsudek odsuzující-neodsuzující rožnovskou firmu Energoaqua, která ale podle nás úhyn ryb způsobit prostě nemohla. Proto při čtvrtém výročí nesmyslnost rozsudku zrekapitulujme:

V neděli 20. září 2020 došlo na řece Bečvě k otravě, jejíž příčinou byl únik značného množství toxických látek, které zahubily nejméně 50 000 kg ryb na 40 km(!) dlouhém úseku řeky z Choryně až do Přerova. Je nutné si uvědomit, že to představuje odhadem kolem 80 000 uhynulých ryb.

Na základě zákonitostí přírodních věd jsme přesvědčeni, že obviněná, obžalovaná a nyní i svým způsobem odsouzená společnost, rožnovská Energoaqua, nemohla nehodu způsobit. Důvodů je více, ale k vysvětlení postačuje jeden.

Je totiž zcela vyloučeno, aby toxická látka, která způsobila otravu takového rozsahu, prošla nejdříve třemi a půl kilometrem řeky, aniž by tam jakkoli zasáhla život v ní.

  • Ze zákonitostí chování chemické látky v roztoku, je jasné, že nejvyšší koncentrace je na vstupu do toku, následně dochází k postupnému ředění v tekoucí vodě. Ryby, zasažené při vtoku do řeky, by byly vystaveny působení nejvyšších koncentrací, a to by se projevilo v jejich chování. Několika nezávislými experimenty a výpočty bylo prokázáno kompletní promíchání chemikálií v řece již pod prvním jezem, cca 800 m od údajného vtoku. A první úhyn ryb byl pozorován až 3,5 km pod místem údajného vtoku. V celém inkriminovaném úseku však nebylo pozorováno žádné anomální chování ryb, přestože koncentrace toxické látky by tam musela být vyšší než v místě, kde ryby prokazatelně začaly hynout. Zdroj otravy tedy ležel daleko blíže místu, kde začal úhyn.
  • Způsob otravy i délka otráveného toku navíc ekotoxikologicky neodpovídají otravě kyanidy, které ale byly označeny za příčinu úhynu ryb. Jiné možné toxické látky jako chlor či fenoly, případně další látky s podobnými účinky (některé pesticidy) nebyly v odebraných vzorcích vůbec stanoveny.
  • Průběh jednání na všech stupních jednoznačně ukázal zpackaný a alibistický způsob vyšetřování ze strany České inspekce životního prostředí, dále fyzikálně-chemicky nemožný posudek soudního znalce a ze strany státního zastupitelství, které proces dozorovalo, i porušení zásady nestrannosti.
  • Přes dlouhotrvající vyšetřování na úrovni Policie ČR, Okresního státního zastupitelství a okresního soudu nedošlo k jednoznačnému určení viníka havárie, naopak některé závěry byly skutečně nedůstojné příslušným orgánům. Soud vůbec nenechal projednávat a nepřijal k projednání znalecký posudek soudního znalce RNDr. Přemysla Soldána, ani další expertní posudky předložené obhajobou.

Čtyři roky po otravě máme tedy bohužel jasno — pravý viník uniká, a cesty, jak ho dopadnout se postupně uzavírají. Státní orgány předvedly nekompetentnost, jaká nemá v historii hromadných otrav řek obdoby. A to jistě není dobré vysvědčení celé naší společnosti, pokud v ní něco takového bylo umožněno.

Díky otravě Bečvy byla spuštěna úprava legislativy pro monitoring vody a prevenci takových havárií. To je bezesporu dobře, ale tato tragická událost odhalila, že systém má nefunkční kontrolní mechanismy na více úrovních. Havárie na Bečvě je dobrou motivací a argumentem přepracovat postupy a nefunkční systém tak, aby se důkazní nouze, nečinnost orgánů v prvních dnech po havárii a podobné problémy už nikdy nemohly opakovat.

  • Prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc., RECETOX Přírodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity Brno / Ústav výzkumu globální změny AV ČR
  • Prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc., Ústav výzkumu globální změny AV ČR
  • Prof. Ing. Blahoslav Maršálek, CSc., Botanický ústav AV ČR
  • Ing. Stanislav Pernický, Český rybářský svaz, místní organizace Hustopeče nad Bečvou