Před dvěma týdny se mi donesla smutná zpráva, že na Havaji po delší nemoci zemřel ve věku šestaosmdesáti let Jerry Mander. Jeden z nejpronikavějších kritiků médií a slepé oddanosti moderní civilizace technologickému vývoji zanechal i výraznou českou stopu.

Československo navštívil krátce po listopadové revoluci a následně se zasadil o podporu několika občanských inciativ, mimo jiné jedné z nejsympatičtějších slovenských ekologických skupin Centra pre podporu miestného aktivismu. Díky jeho přímluvě se také dostalo v počátcích podpory i časopisu Sedmá generace, který tehdy ještě vycházel pod názvem Poslední generace.

Manderovi jsme v edici Sedmé generace česky vydali dvě zásadní knihy — Čtyři důvody pro odstranění televize, v níž vysvětluje ne to, proč se má člověk osobně televize zbavit, nýbrž to, proč by se svět na odstranění instituce televize měl svorně shodnout, a poté i jeho opus magnum V nepřítomnosti posvátného, což je fenomenální propojení dvou příběhů: trvajícího útisku přírodních národů a vzestupu čím dál nebezpečnějších moderních technologií, jež přitom nejsou podrobovány kritické reflexi. Sedmá kapitola knihy Korporace jako stroj je dost možná vůbec nejlepší analýzou fungovaní tohoto typu dnes zcela základní — přitom prakticky nereflektované — společenské instituce, jaká kdy byla napsána.

Jerry Mander se zasloužil o to, že na zakládací setkání Mezinárodního fóra o globalizaci byl v roce 1995 pozván i Josef Vavroušek; jemuž tato konfrontace s předními postavami sociálně-ekologického hnutí z USA, Evropy i Třetího světa zásadně prohloubila jeho představy o možnostech a způsobech řešení ekologické krize. Bohužel na to, aby svou takto inspirovanou principiální sociálně-ekologickou kritiku směřování českých zemí rozvinul, neměl dostatek času, neboť tehdy krátce po návratu z USA tragicky zahynul.

Dalších setkání Mezinárodního fóra o globalizaci jsme se pak po několik let účastnil já. Nelze přecenit, jak obrovský význam pro tehdejší principiálně systémově kritickou práci Hnutí Duha tato inspirace měla. V Mezinárodním fóru o globalizaci se soustředila intelektuální elita hnutí, které již tehdy vědělo a velmi pronikavě argumentačně doložilo, že řešení současné civilizační krize nemůže — a nebude — spočívat v jakémkoli typu natírání kapitalismu na zeleno.

Manderovi s Goldsmithem se podařilo shromáždit lidi jako Martin Khor, Walden Bello, Vandana Shiva, Maude Barlowová, Richard Heinberg či David Korten a sborník, který vydali, The Case Aginst The Global Economy se stal biblí pronikavější části sociálně-ekologického hnutí na přelomu století — a podnes je svědectvím o tom, že přesnost a pronikavost analýzy ještě nijak negarantuje budoucí respekt a vliv.

Jelikož prakticky vše, co Mezinárodním fórum o globalizaci o vývoji světa předvídalo, se naplnilo, včetně takových věcí, jako bylo předvídání pandemií či falešného příslibu biopaliv, mohli bychom si činit naděje, že se jeho protagonisté a jejich následovníci jako třeba současné nerůstové hnutí budou nyní těšit postavení autorit, k nimž společnost bude vzhlížet s nadějí, že nás ze stávající krize vyvedou. Namísto toho právě ty struktury, které nás zavlekly na pokraj propasti, mají často ještě tu drzost vinit z dnešní krize právě i radikální sociálně-ekologické hnutí. A lidé jako Mander odcházejí pozapomenutí.

Vyšel pěkný nekrolog v The Nation, až na konci dubna v San Francisco Chronicle a teprve na počátku května i v New York Times. Skvostný text, který nádhernou Manderovu osobnost představuje ve všech jeho rozměrech, vydala na jeho paměť jeho žena Koohan Paiková-Manderová.

Jak daleko Jerry Mander viděl, pokud jde o nebezpečný vývoj moderních technologií, i to, jak se mýlil ve svém až příliš optimistickém hodnocení politických vyhlídek, skvěle ilustruje rozhovor, který jsem s ním pořídil v jeho pracovně v San Francisku v říjnu 2002. Vyšel tehdy v Literárních novinách. A dnes jej zde vydáváme znovu jako vzpomínku na tohoto skvělého muže, který nám byl učitelem, vzorem a přítelem.

***

Sociální myslitel a občanský aktivista Jerry Mander je legendou americké mediální kritiky. V šedesátých letech byl ředitelem jedné z nejvyhledávanějších reklamních agentur v USA Freeman, Mander & Gossage, později začal pracovat pro občanské iniciativy, zprvu zejména pro ekologické hnutí v Kalifornii. V sedmdesátých letech se zasloužil o zákaz stavby přehrad v Grand Canyonu, o zřízení sekvojových národních parků, o zastavení projektu nadzvukové osobní přepravy. Pracoval jako odborný poradce několika občanských sdružení, které se specializují na podporu veřejných obecně prospěšných kampaní.

Společně s Edwardem Goldsmithem založil Mezinárodní fórum o globalizaci. Vydal dvě knihy, které se ihned staly klasickými analýzami společenské funkce technologie a médií a jako takové jsou využívány v různých studijních kurzech po celém světě. První z nich Čtyři důvody pro odstranění televize vyšla v roce 1977 (česky v nakladatelství Doplněk v roce 2000), druhá V nepřítomnosti posvátného vyšla v roce 1991 (česky vyšla v Doplňku v roce 2003).

Jaký měl politický vývoj ve Spojených státech v posledních dvou letech — události jako nástup prezidenta Bushe, 11. září 2001, letošní skandály korporací — dopad na zdejší debaty o globalizaci?

11. září vytvořilo zvláštní situaci, v níž se odpůrci globalizace ocitli jakoby v těsném sousedství teroristů. Bush pronesl po 11. září známou řeč, v níž celý svět rozdělil na teroristy a na dobro, které je vymýtí. Pokud patříte k odpůrcům některých základních rysů americké politiky, na čí straně stojíte? Myslím, že se Bushově vládě ve vypjaté situaci navíc dařilo v rétorice propojovat svobodu a volný obchod, takže všichni oponenti dnešní světové obchodní struktury byli najednou zahnáni do kouta.

Tímto způsobem se jim podařilo v rámci protiteroristické kampaně prosadit některá pochybná obchodní opatření, která by jinak prosazovali jen obtížně. Myslím, že se to ale opět mění. Hnutí proti globalizaci se vrací jeho bývalá síla.

Nedávné skandály korporací ve Spojených státech velmi podpořily jeho argumentaci. Podobně je čím dál jasnější, že všechny řeči o tom, jak globalizace vyřeší chudobu, jsou prostě nesmyslné a skutečnost je právě opačná. Viděl jsem k tomu nějaká čerstvá data, a to, jak globalizace všude ve světě prohlubuje chudobu, je prostě neuvěřitelné.