Jako jeho bývalý doktorand bych ještě přidal několik řádek.
Erazim Kohák se považoval za fenomenologa, ovšem fenomenologa husserlovského, ne heideggerovského. Husserl se podle něj pokoušel myslet jasně a srozumitelně podobně jako Masaryk a jeho fenomenologie byla kantovská a osvícenská, zatímco Heideggerova fenomenologii kritizoval a odmítal jako příliš temnou, romantickou a konzervativní, tedy jeho odmítnutí Heideggera nebylo jen odmítnutí politické, pro namočení se do nacismu, ale už i filosofické.
Podobně kriticky pojímal českou filosofii, kde mu byl nejbližší Masaryk, Rádlova kritika nacionalismu i Masarykova nacionalismu se mu jevila přehnaná a Útěchu z filosofie už považoval za Rádlovo odpadnutí od Masarykovy sociálně kritické filosofie do metafyzických konzervativních vod.
Vedle Masaryka se nejvíce zabýval Patočkou. Z Patočky otevřeně přijímal to, v čem Patočka navazoval na Masaryka a Husserla, byl velmi kritický k Patočkově recepci Heideggera, Nietzscheho, Ernsta Jüngera i některých druhorepublikových katolických intelektuálů (Durych). Z toho hlediska velmi vyzdvihoval Patočkovu vlastní "asubjektivní" fenomenologii s výhradami ke Kacířským esejům, zvláště k 6. válečnému eseji "Války 20. století a 20. století jako válka", který jsem ho slyšel nazývat i fašistický. Podobně bylo pro něj nepřijatelné Patočkovo dílo "Co jsou Češi?" (Dopis německé přítelkyni), kde odmítal koncepci velkých a malých dějin, zejména Patočkův obdiv k "Drang nach Ost" v podání Přemysla Otakara II., vyjádření na adresu Čechů "národ osvobozených sluhů" i neadekvátně tvrdou kritiku Edvarda Beneše. Kohák jako pozdní osvícenec a obrozenec držel Masarykův pojem národa jako kulturotvorné a dějinotvorné síly v kulturním, sociálním, demokratickém a ekologickém ohledu.

Ještě bych asi připomněl jednu věc, která se ve veřejném prostoru neobjevila. Byl zásadním odpůrcem rozdělení Československa. Kritizoval Václava Havla za to, že jeho první cesta pro zvolení prezidentem tehdy ještě Československa nevedla na Slovensko, ale do Německa. Komentoval to tak, že na rozdíl od Havla byl Masaryk politikem, který navíc dříve než se stal prezidentem byl několikrát poslancem, tak by takovou školáckou politickou chybu nikdy neudělal. Když se Klaus s Mečiarem dohodli na rozdělení státu, tak spolu s Pavlem Tigridem a slovenskými přáteli vytvořil petiční výbor, který v tehdejším Československu sebral asi 2 miliony podpisů. V petici žádali, aby bylo vypsáno referendum, jak to tehdy i bylo napsáno v ústavě. Tento požadavek byl tehdy smeten s tím, že by se těžko řešila situace, když by se české země rozhodly pro federaci (tehdy byla asi 70 % podpora federace) a Slovnesko samostatnost (tehdejší průzkumy ukazovaly asi 50 % podporu). Za svůj politický domov považoval vždy Československo.
Ještě připomenu jedno vtipné setkání s Klausem. Někdy na konci devadesátých let se setkal s Klausem v televizní diskusi a téměř v žádném bodě s Klausem nesouhlasil. Klaus mu po pořadu řekl: "Na vás je vidět, že jste tu nežil" a Kohák mu odpověděl: "Na vás je zase vidět, že jste nikdy nežil v demokracii".

Erazim Kohák je samozřejmě podstatně přítomen ve svých knihách. Nicméně zvlášť jedinečně a otevřeně dává nahlédnout do své duše v knize rozhovorů Poutník po hvězdách, které jsme s ním vedli na přelomu tisíciletí.
https://www.librum.cz/kniha/erazim-kohak/