Jak DEZA spáchala „útok“ sama na sebe aneb znovu o její důvěryhodnosti
Marek PetřivalskýK důvěryhodnosti prohlášení valašskomeziříčské chemičky z holdingu Agrofert Andreje Babiše přinášíme komentář autora, který jako první výrazně upozornil na rozpory ve vyjádřeních firmy.
Jak se zdá, utahování smyčky kolem pachatele otravy řeky Bečvy z 20. září tohoto roku se ze strany státních institucí poněkud zadrhlo. Ano, všichni s napětím „čekáme na Godota“ — posudek soudního znalce, jenž byl symbolicky přislíben nejpozději na den tříměsíčního výročí otravy. To však nebrání tomu, abychom si stále a znovu nekladli otázky, které by mohly přispět k řešení rovnice o třech neznámých: kdy, kde a co bylo do Bečvy vpuštěno?
Jeden z potenciálních scénářů zohledňuje i to, že toxické látky pocházely z kolejiště firmy DEZA přiléhajícího k vlakovému nádraží ve Lhotce nad Bečvou. Mezi kolejištěm a řekou nepochybně existují kanalizační propojení: minimálně dvě známá a možná i další zatím neidentifikovaná. Přesto tento scénář považuji spíše za méně pravděpodobný — pokud by totiž došlo k úniku nákladu převáženého v cisternách do areálu DEZA nebo z něj, jednalo by se ve většině případů o směsi s vysokým podílem organických sloučenin. Ty se v prostředí pohybují a chovají se oproti kyanidům a obdobným, ve vodě dobře rozpustným látkám, zcela odlišně. Pachové stopy těchto organických látek by si jistě všimli nejen rybáři v první linii zásahu v otrávené řece — vždyť každý Valach v okruhu mnoha kilometrů kolem areálu DEZA již od mládí spolehlivě rozezná vůně čerstvě rozdestilovaného dehtu.
V komentáři k tomuto scénáři ukazujícímu na kolejiště DEZy se tentokrát mluvčí holdingu Agrofert Karel Hanzelka držel relativně zpátky, když jen sdělil že „veškeré přepravované látky jsou zabezpečené v zaplombovaných cisternách.“ Zapochybovat o tom, že se po kolejištích na území našeho státu všechen obsah v cisternách pohybuje řádně a zcela bezpečně zaplombován, by mohl snad jen zatvrzelý kverulant.
To potvrdil i výkonný ředitel Sdružení železničních nákladních dopravců České republiky O. Sládek svým inspirativním prohlášením: „… je téměř stoprocentně vyloučené, že by z vlaku mohlo něco vytéct na násep. To by musel být jedině nějaký teroristický útok.“
DEZA napadená sama sebou
V této souvislosti se jako pikantní jeví okolnosti nedávné a veřejnosti poněkud utajené mimořádné události v kolejišti DEZA z pondělí 19. srpna 2019. Tato událost je v příslušné zprávě Drážní inspekce České republiky (č. j.: 6-3003/2019/DI) úředním jazykem nazvána jako „Nezajištěná (samovolná) a neřízená jízda hnacího drážního vozidla na dráze-vlečce DEZA Valašské Meziříčí“.
Stručné převyprávění úřední zprávy: Dvojici mechaniků se nechtělo čekat na strojvedoucího, a tak se sami ujali řízení lokomotivy („drážního vozidla“). V jisté chvíli však poblíž depa nechali posunovací lokomotivu stát nezajištěnou a ta se v 8:13:16 dala samovolně do pohybu. Po ujetí dráhy 1832 metrů pak v 8:17:07 narazila do odstavených prázdných cisteren na koleji č. 107.
Nikdo nebyl zraněn a z cisteren neunikl náklad. Zejména díky pohotové reakci vedoucího směny, který stihl zrychlující neřízenou lokomotivu poslat na kolej s prázdnými cisternami a ještě pomocí tzv. kolejových brzd snížit její rychlost v okamžiku srážky na 31 kilometrů v hodině.
Nepřekvapí, že Drážní inspekce začala tuto havárii vyšetřovat až 7. 11. 2019, tedy po šestasedmdesáti dnech od události. Při prvotním nahlášení totiž DEZA uvedla odhad škody ve výši pouhých 700 tisíc korun, a šetření inspekce tak aktivovalo teprve oznámení upřesněného odhadu „škody většího rozsahu“ ze dne 4. 11., jež bylo o jeden řád vyšší (tj. sedm milionů korun).
Dle její zprávy byla nakonec škoda vzniklá na drážních vozidlech, součástech dráhy a životním prostředí vyčíslena celkem na 4 330 000 Kč. Závěry vyšetřování hovoří jasně: Příčinou bylo neoprávněné a neodborné řízení lokomotivy, kterou „mechanik 2“ správným způsobem nezajistil pro stání v kolejišti. Navíc mechanik 2 řídil lokomotivu i přesto, že nebyl držitelem platného průkazu způsobilosti k řízení nebo platné licence strojvedoucího a nebyl na vlečce „DEZA Valašské Meziříčí“ způsobilý pro výkon pracovní činnosti „řidič drážního vozidla“.
Pro výkon pracovní činnosti „řidič HDV“ ale na vlečce „DEZA Valašské Meziříčí“ nebyl způsobilý ani druhý pracovník, označovaný jako „mechanik 1“. Inspekce ve své zprávě tedy konstatovala, že „Zásadní vliv na vznik mimořádné události měla nedostatečná/žádná teoretická a odborná zdatnost a způsobilost mechanika 2 k řízení drážního vozidla, ve spojení s absencí jakékoli přímé osobní zkušenosti s řízením drážního vozidla při výkonu funkce strojvedoucího.“ (!).
V aktuálních souvislostech je jistě zajímavé, že inspekce jako součást nápravy požadovala po provozovateli dráhy a dopravci, tedy firmě DEZA „ukončení pracovní dohody“ s neodpovědnými pracovníky. S pracovníky, kteří zřejmě svévolně a bez licence strojvedoucího a bez souhlasu svých nadřízených řídili lokomotivu v kolejišti, kterým jsou běžně převáženy nebezpečné náklady související s provozem firmy DEZA. Dokumenty uvádějí, že nedbalostním „útokem“ na odstavené cisterny zaměstnanci poškodili dobré jméno svého zaměstnavatele v oblasti prevence, oznamování a likvidace havárií.
Kultura nedbalosti
Pokud by snad u někoho vznikla pochybnost, zda obdobná situace nemůže nastat i v jiných částech provozu firmy DEZA, tedy že by snad nezaškolení či neoprávnění pracovníci mohli bez dohledu manipulovat technologické celky zpracovávající toxické chemikálie a odpadní vody, nechť si vyžádá další uklidňující vyjádření mluvčího firmy.
V dalším komentáři k navrženému „scénáři“ úniku toxických látek z kolejiště do řeky Bečvy doplnil mluvčí Agrofertu zajímavé sdělení: „Dešťové vody z naší železniční vlečky jsou svedeny do jímky, kde je kvalita těchto vod pravidelně monitorována…“. Dle dostupných informací je dešťová voda z kolejiště firmy DEZA sváděna systémem trativodů souběžných s kolejemi do kanalizačního systému spojujícího přípojky z různých objektů v prostoru kolejiště včetně budovy a přiléhajícího parkoviště u akumulační obdélníkové laguny.
Dle dokumentace stavu kanalizace z roku 2018 by pak měla být tato kanalizační síť svedena potrubím do pravé části laguny ve Lhotce. Do té části laguny, kterou dříve protékala odpadní voda z původní biologické čistírny vody, a která měla být po uvedení nové čistírny do zkušebního provozu odstavena a vyčištěna od kalových usazenin. Kam je tedy aktuálně svedeno odvodnění prostoru kolejiště firmy DEZA a okolních pozemků, je dost nejasné.
Na závěr zbývá již tradiční prohlášení firmy DEZA, že „s čistými kyanidy nenakládá, vagony s jedem tak do areálu ani ven po kolejích neodjíždějí.“ Tvrzení, že na kolejišti areálu DEZA nestávají cisterny s čistým kyanidem, lze jistě věřit. Kyanid se totiž v cisternách obvykle nepřepravuje.
Můžeme pominout i nesrovnalost ohledně tvrzení o „jedech“ — surový dehet či benzol dovážené cisternami ke zpracování v provozech firmy DEZA jsou samy o sobě směsí řady jedovatých organických látek včetně vysoce jedovatých příměsí, například rtuti. Cisterny se surovým dehtem přiváženým z Ostravska, Polska a Ukrajiny také bezesporu obsahují značná množství kyanidů.
V odstavených cisternách může probíhat obdobný děj jako v zásobnících dehtu uvnitř areálu DEZA, kde se oddělují organická vrstva dehtu a vodná vrstva takzvané odstavené vody dehtové, bohaté na řadu ve vodě rozpustných látek včetně kyanidů. Tato voda dehtová spolu s vodou fenolovou z dalších provozů DEZy, jsou pak zdrojem kyanidů a dalších jedů, které se DEZA systémem chemické a biologické čistírny pracně snaží částečně odstranit. Než jejich zbytek úředně schváleným způsobem vypustí do řeky Bečvy. Téže řeky, na jejíž vodě je DEZA, jak firma opakovaně přiznává, ve velkém rozsahu existenciálně závislá.
Sečteno a podtrženo: firma DEZA opakovaně ujišťuje o tom, co je vyloučeno a stát se nemohlo a nemůže. Fakta ale ukazují na něco jiného: s nemalou pravděpodobností může v areálu firmy DEZA docházet k mimořádným událostem a haváriím vedoucím k ohrožení nejen pracovníků a majetku této firmy, ale také lidí a životního prostředí v jejím okolí. Nakolik má opravdu DEZA čisté svědomí s ohledem na otravu řeky Bečvy z 20. září tohoto roku, se snad brzy a přesvědčivě ukáže.
Článek zároveň vyšel v Diskuzním Žurnálu Univerzity Palackého v Olomouci.