obzvlášť zranitelné skupiny obyvatel

„Česká republika má nejnižší ukazatel míry ohrožení chudobou a sociálním vyloučením (AROPE) z celé EU. Pro ohrožené osoby však situace zůstává závažná, protože rozdíly mezi sociálními skupinami a také mezi regiony se zvětšují,“ uvádí organizace ve zprávě.

Podle ukazatele AROPE u nás bylo k roku 2017 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením 12,2 procenta obyvatel, přičemž unijní průměr je téměř dvojnásobný. Relativně nízké jsou ovšem i české výdaje na záchytný sociální systém zahrnující mimo jiné rozličné druhy dávek a příspěvků. Poměr vyplacených částek a jejich účinku na situaci potřebných je na unijní poměry sice nadprůměrně příznivý, současně ovšem dávkové systémy pravidelně čelí politickým snahám o seškrtání.

Současně se stupňují potíže s hledáním dostupného bydlení a roste riziko bezdomovectví. Charita varuje, že pro osoby žijící v chudobě či sociálním vyloučení představuje hledání střechy nad hlavou zásadní problém. Lidé nucení žít v azylových domech podle dat organizace během roku 2018 v pouhé desetině případů našli běžný nájem, a sociální bydlení dostali dokonce jen čtyři procenta ohrožených.

„Téměř polovina nespadá do žádné z uvedených kategorií a z azylového domu se přesunuli buď do jiné sociální služby nebo zdravotnického zařízení, našli ubytování u rodiny nebo přátel, případně se vrátili na ulici; někteří odcházejí i bez toho, aby azylovému domu sdělili, kam se přesouvají,“ konstatuje Charita s tím, že o něco lepší situace panuje v azylových domech pro matky s dětmi.

Organizace dále odkazuje na analýzu Platformy pro sociální bydlení z roku 2018, podle níž se ve stavu bytové tísně nachází 54 tisíc domácností. Téměř 18 tisíc rodin žije na ubytovnách a polovina v přelidněných či nedůstojných bytech.

„Nabídka bydlení poskytovaného institucemi veřejné správy i jinými subjekty pro osoby v bytové nouzi je nedostatečná a bydlení je pro ně málo dostupné. I pokud je nabídka bytů k běžnému pronájmu v dané obci dostatečná, nejsou tyto byty dostupné pro uživatele sociálních služeb. Nabídka sociálního bydlení a podpory při řešení bytové situace je současně velmi omezená,“ uvádí Charita.

Poukazuje na to, že problém nekomplikuje jen cena nájmů, ale také nemalé kauce, chybějící legislativa v podobě zákona o sociálním bydlení či jeho funkční alternativy i omezená dosažitelnost doplatku na bydlení. Tu místní samosprávy způsobují v prvé řadě vyhlašováním takzvaných bezdoplatkových zón, typicky právě v místech, kde je nejvíce rodin i jednotlivců v bytové nouzi.

Diskriminaci čelí zejména romské rodiny

Za další závažný nedostatek pokládá Charita nevyhovující předškolní péči o děti ze sociálně vyloučeného prostředí, především chudých romských rodin. „Podle odhadů se předškolního vzdělávání a péče účastní pouze třetina čtyřletých romských dětí, přestože děti tohoto věku mají místa ve školce garantovaná,“ konstatuje ve zprávě.

Pro rodiny v hmotné nouzi je hlavním problémem nedostatek peněz. Nemusí sice platit za samotnou přítomnost dítěte ve školce, ale přidružené náklady — kupříkladu na stravu — jsou pro ně často obtížně zvladatelné. „Velmi pozitivní je, že nyní již existují alternativy ke školkám (dětské skupiny, mikrojesle), jenomže pro sociálně vyloučené skupiny jsou obtížně přístupné,“ píše organizace.

Poukazuje ovšem na to, že především péče o děti starší tří let se v posledních letech zlepšila. Charita oceňuje navyšování kapacit školek a garanci místa pro děti nad tři roky, jakož i to, že se poslední školkový rok chápe jako součást povinného vzdělání. Problémy zvláště ohrožených skupin obyvatel se tím ale vyřešit nepodařilo.

Přístup do školek komplikují jak peníze, tak striktně nastavená hranice pro oficiální status hmotné nouze. „Zejména romské rodiny někdy čelí diskriminaci. Například v té podobě, že je jim řečeno, že mateřská škola nemá volná místa, přestože to není pravda,“ dodává zpráva.

Charita je jednou z největších neziskových organizací u nás. Zřizuje ji sice římskokatolická Česká biskupská konference, financování je ovšem od církve odděleno a organizace zdůrazňuje, že usiluje o pomoc lidem bez rozdílu vyznání. Charita poskytuje asi pětinu všech sociálních služeb v České republice. Kromě humanitární práce se věnuje i poradenství a pomoci migrantům.