Polská levice vybrala společného prezidentského kandidáta, Roberta Biedroně
Jan ŠkvrňákTřiačtyřicetiletý europoslanec a občanský aktivista bude v květnových volbách zastupovat Svaz demokratické levice, svou stranu Jaro i formaci Levice společně. Podle Jana Škvrňáka však není současný Biedroń už tím, kým byl ještě před rokem.
V souvislosti s Robertem Biedroněm, který před loňskými evropskými volbami zakládal levicovou stranu, jsem tu psal, že by mohl vnést novou energii do polské politiky. Čas oponou trhnul a změněný svět ukázal, že jsem se mýlil.
V únoru 2019 byl Robert Biedroń člověkem, který měl možnost zamíchat polskou politikou. V lednu 2020 je Robert BIedroń kandidát z musu. Shodla sice se na něm sjednocená levice, ale shodla se na něm o čtvrt roku později, než měla.
Vraťme se někdy do poloviny roku 2019, kdy začalo vyprchávat kouzlo Roberta Biedroně a jeho strany Jaro (Wiosna). V dubnu jeho strana měla v průzkumech stabilně pohodlných osm až deset procent, v koncovce kampaní před evropskými volbami spadla na sedm procent a ve vlastních volbách získala pouhých šest procent a tři europoslance.
Příčin bylo hned několik. Biedroń, který chtěl budovat (pravda, už několikátou) třetí sílu polské politiky, se nedržel stejně daleko od dvou hlavních sil: Práva a spravedlnosti i Občanské platformy. S Platformou si přál spolupracovat. Občanská platforma navíc kolem sebe v evropských volbách sestavila silnou antipisovskou koalici a zdálo se, že může zvítězit. Voliči tak nešli za kovaříčkem.