Mzdy v České republice pracujícím stále nezajišťují důstojný život. Konstatuje to propočet takzvané minimální důstojné mzdy, který nově vypracoval široký tým expertů s cílem přinést do českého prostředí mechanismus, jenž by oproti minimální mzdě či existenčnímu minimu vyjadřoval, jakou sumu potřebuje průměrný Čech nejen k přežití, ale také k zajištění základní ekonomické jistoty.

Projekt vznikl za účasti českého zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung, Centra pro společenské otázky, Ekumenické akademie a organizace NaZemi. Podrobnosti o minimální důstojné mzdě představuje nová webová stránka dustojnamzda.cz.

Platforma odborníků zahrnující ekonomy, sociology, odboráře i politology po zahrnutí životních nákladů z nejrůznějších oblastí zjistila, že za minimální důstojnou mzdu lze považovat částku 31 463 korun hrubého, respektive 36 850 pro Prahu. Ta dlouhodobě čelí bytové krizi a prudkému růstu cen nájmů.

„Existující indikátory v českém prostředí neodrážejí realitu. Formálně máme nejnižší míru chudoby a nejvyšší zaměstnanost v Evropské unii. Současně se ale potýkáme s extrémně nízkou kupní silou minimální mzdy i nízkou kupní silou mzdy mediánové. Zjednodušeně lze říci, že Česká republika nemá až takový problém s velkou chudobou mezi obyvateli, ale spíše celkovou chudobou ve vztahu k ostatním státům,“ vysvětlila za výzkumníky socioložka Lucie Trlifajová.

Podotkla, že velká část Čechů sice není jednoznačně chudá, ale nedaří se jim ani nijak zvláště dobře. Problémem zůstává značná ekonomická nejistota: podle dat Českého statistického úřadu za letošní rok si zhruba čtvrtina domácností nemůže dovolit zaplatit nečekaný větší výdaj. Míra prekarity se navíc liší podle regionů a místně podíl potenciálně ohrožených domácností dosahuje až padesáti procent.

Ani domácnosti, jež může v krajním případě dohnat potřeba náhlých výdajů k půjčkám a v důsledku do dluhových pastí, ovšem nejsou statisticky chápány jako chudé. Jedním z cílů propočtení minimální důstojné mzdy je proto stanovit hranici, nad níž by — alespoň teoreticky — měl bez větších problémů a nejistoty vyžít jeden člověk pracující na plný úvazek starající se o další osobu.

Minimální důstojná mzda se ovšem netýká pouze pracujících, kteří se aktuálně starají o dítě či staršího rodiče. Připočtení další osoby průměruje skutečnost, že velká část lidí v průběhu života nese proměnlivé náklady za různé příbuzné: před založením rodiny většinou za nikoho, později za potomky a následně — zvláště v případě takzvané sendvičové generace — o potomky i rodiče zároveň.

Žádný luxus, pouze život bez nejistoty

Značná část životních nákladů připadá na bydlení, ať již formou nájmu či hypotéky. Výzkumníci stanovili potřebnou sumu na 8216 korun, potažmo necelých dvanáct tisíc v případě Prahy. Kvůli nedostatku jiných dat při tom vyšli z normativů ministerstva práce a sociálních věcí, které ale skutečnou částku pravděpodobně podhodnocují. Další zásadní složkou výdajů jsou potraviny včetně obědů v jídelnách a restauracích. Ty vyjdou na 5550 korun.

Dílčí náklady tvoří i oblečení a obuv, doprava, telekomunikace, hygiena a péče o zdraví, ale také trávení volného času a kulturní vyžití. To se sice v ekonomických úvahách mnohdy opomíjí, jen ve formě výdajů za občasné návštěvy uměleckých vystoupení, jednu delší dovolenou ročně a zájmové kroužky či doučování pro děti ovšem přidává k nezbytné sumě téměř tři tisíce korun měsíčně.

Kvůli zohlednění potřeby ekonomické jistoty minimální důstojná mzda počítá i s tím, že modelový pracující ukládá dvanáct procent výdělku do nějaké formy úspor, ať již jako rezervu pro případ nečekaných výdajů či skrze spoření a pojištění. Jedná se o vcelku konzervativní odhad, neboť experti doporučují pouze na penzi vyčlenit deset procent příjmu.

„Poměrně jsme se drželi při zemi a většinou brali jako standard nižší variantu,“ zdůraznila Trlifajová s tím, že minimální důstojná mzda neznamená nutně zvlášť vysoký komfort. Vypočítaná částka tak nezahrnuje například nadstandardní či nehrazenou zdravotní péči, starost o domácí zvířata, výdaje spojené se speciálními stravovacími potřebami a obecně jakékoli nákladnější životní nároky.

Důstojná mzda není vysoká, ale český standard nízký

Přestože minimální důstojná mzda neznamená luxus, většina Čechů na ni nedosáhne. Medián mezd v České republice činí podle posledních údajů 29 459 korun, což je o čtyři tisíce méně. Nová minimální mzda platná od roku 2020, tedy 14 600 korun, netvoří ani polovinu sumy pro důstojný život, stejně jako dávkové minimum či nezabavitelná částka při exekuci či insolvenci počítaná na jednoho dospělého s dítětem.

„Standard je spíše nízký, než že by minimální důstojná mzda byla vysoká,“ poznamenala Trlifajová. Na potřebnou sumu nedosáhnou nejen dlouhodobě nízkopříjmové skupiny obyvatel, ale i pracující z kvalifikovaných profesí, jako jsou níže postavení úředníci, zaměstnanci sociálních služeb či kulturních institucí, či dokonce vysokoškolští lektoři.

I v rámci ekonomické nejistoty ovšem existuje značná nerovnost. Nejvíce se od ideálu důstojné mzdy vzdalují lidé vykonávající méně kvalifikovanou práci, statisíce Čechů trpících exekucemi a v průměru také obyvatelé chudších, převážně pohraničních regionů.

Projevuje se také fenomén „genderované chudoby“. Ženy v průměru vydělají o čtyři a půl tisíce korun měsíčně méně než muži, navíc častěji trpí extrémní ekonomickou závislostí na partnerovi. Mezi nejchudší a sociálně nejohroženější skupiny obyvatel nikoli náhodou patří matky-samoživitelky a samotě žijící seniorky.

Ekonomická nejistota zaviněná nízkými příjmy se projevuje v prvé řadě nekončící epidemií exekucí a dluhových pastí. Za exekučním řízením nestojí v prvé řadě navzdory rozšířené představě nezodpovědnost věřitelů, ale potřeba zaplatit nájem či poplatky, případně nahradit či zakoupit spotřební zboží.

Dlouhodobý stres z možných finančních potíží se prokazatelně promítá do zhoršení duševního zdraví a schopnosti se soustředit či relaxovat, ale také vyššího rizika fyzických onemocnění. Na vině je jak příliš mnoho práce a minimum volného času, tak konzumace méně kvalitních potravin a oslabení imunity vlivem stresu i nemožnosti si zcela odpočinout. Nízký příjem komplikuje i zdravotní prevenci a případnou léčbu, především v oblasti péče o zuby.

Mzdy se zvyšují pomalu, problémem je ekonomika levné práce

Výzkumníci zdůrazňují, že usilují především o analýzu, z povahy své práce nenastiňují cesty, jak nízké mzdy v České republice dlouhodobě vyřešit. „Cílem není zavedení částky například jako garantované minimální mzdy. Má sloužit jako argument do diskuze o výši mezd a dávek, případně jako dlouhodobý cíl, ke kterému se bude česká společnost různými cestami přibližovat,“ uvádějí na webu.

O každý nárůst minimální mzdy se v českém prostředí již tradičně vedou spory na úrovni tripartity i politické scény. Aktuální navyšování z 13 350 (odpovídající zaručené mzdě 79,8 koruny za hodinu) na 14 600 korun (odpovídající zaručené mzdě 87,3 koruny za hodinu) nebylo výjimkou.

Přestože se ministerstvo práce a sociálních věcí pyšní tím, že se jedná o největší zvýšení minimální mzdy v historii České republiky, odbory chtěly o 400 korun více. Zaměstnavatelé naopak žádali stanovení minimální mzdy na 14 050 korun.

Českomoravská konfederace odborových svazů poukazuje na to, že česká ekonomika dlouhodobě stojí na modelu levné práce, kdy zaměstnanci pracují intenzivně, ale za poměrně málo peněz, a umožňují tak převážně zahraničním firmám v mezinárodním srovnání nadprůměrnou míru ziskovosti. Výsledkem je překvapivě malá kupní síla mezd kontrastující s poměrně liberální daňovou politikou, která odmítá kupříkladu progresivní zdanění.

Češi pracují tolik, až se zdejší míra nezaměstnanosti snížila k říjnu letošního roku na nevídanou hodnotu 2,6 procenta. Sháňka po zaměstnancích zintenzivňuje pracovní migraci ze zahraničí, respektive „dovoz“ levné pracovní síly z východní Evropy. Ten může části zaměstnavatelů pomoci obcházet tlak na zvyšování mezd, navíc v některých případech vede k vykořisťování pracovníků. Takové riziko podle odborníků na migraci zvyšuje i nový cizinecký zákon.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.