Mzdy v České republice pracujícím stále nezajišťují důstojný život. Konstatuje to propočet takzvané minimální důstojné mzdy, který nově vypracoval široký tým expertů s cílem přinést do českého prostředí mechanismus, jenž by oproti minimální mzdě či existenčnímu minimu vyjadřoval, jakou sumu potřebuje průměrný Čech nejen k přežití, ale také k zajištění základní ekonomické jistoty.

Projekt vznikl za účasti českého zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung, Centra pro společenské otázky, Ekumenické akademie a organizace NaZemi. Podrobnosti o minimální důstojné mzdě představuje nová webová stránka dustojnamzda.cz.

Platforma odborníků zahrnující ekonomy, sociology, odboráře i politology po zahrnutí životních nákladů z nejrůznějších oblastí zjistila, že za minimální důstojnou mzdu lze považovat částku 31 463 korun hrubého, respektive 36 850 pro Prahu. Ta dlouhodobě čelí bytové krizi a prudkému růstu cen nájmů.

„Existující indikátory v českém prostředí neodrážejí realitu. Formálně máme nejnižší míru chudoby a nejvyšší zaměstnanost v Evropské unii. Současně se ale potýkáme s extrémně nízkou kupní silou minimální mzdy i nízkou kupní silou mzdy mediánové. Zjednodušeně lze říci, že Česká republika nemá až takový problém s velkou chudobou mezi obyvateli, ale spíše celkovou chudobou ve vztahu k ostatním státům,“ vysvětlila za výzkumníky socioložka Lucie Trlifajová.

Podotkla, že velká část Čechů sice není jednoznačně chudá, ale nedaří se jim ani nijak zvláště dobře. Problémem zůstává značná ekonomická nejistota: podle dat Českého statistického úřadu za letošní rok si zhruba čtvrtina domácností nemůže dovolit zaplatit nečekaný větší výdaj. Míra prekarity se navíc liší podle regionů a místně podíl potenciálně ohrožených domácností dosahuje až padesáti procent.

Ani domácnosti, jež může v krajním případě dohnat potřeba náhlých výdajů k půjčkám a v důsledku do dluhových pastí, ovšem nejsou statisticky chápány jako chudé. Jedním z cílů propočtení minimální důstojné mzdy je proto stanovit hranici, nad níž by — alespoň teoreticky — měl bez větších problémů a nejistoty vyžít jeden člověk pracující na plný úvazek starající se o další osobu.

Minimální důstojná mzda se ovšem netýká pouze pracujících, kteří se aktuálně starají o dítě či staršího rodiče. Připočtení další osoby průměruje skutečnost, že velká část lidí v průběhu života nese proměnlivé náklady za různé příbuzné: před založením rodiny většinou za nikoho, později za potomky a následně — zvláště v případě takzvané sendvičové generace — o potomky i rodiče zároveň.

Žádný luxus, pouze život bez nejistoty