Platforma k minimální důstojné mzdě se pokusila stanovit, jak vysoká by měla být minimálně mzda, která by v našich podmínkách zajistila skromný důstojný život. V koordinačním týmu platformy mimo jiné působí Lucie Trlifajová ze Sociologického ústavu Akademie věd a Centra pro společenské otázky — SPOT, odbornice na sociální ekonomiku z Fair & Bio družstva Markéta Vinkelhoferová a politoložka Kateřina Smejkalová z Friedrich-Ebert-Stiftung, organizace, která celý projekt zastřešila.

Máme průměrnou, mediánovou, minimální mzdu, proč vůbec mluvit o minimální důstojné mzdě?

LT: Minimální mzda je politický kompromis mezi různými aktéry, průměrná a mediánová mzda popisuje reálné rozložení mezd ve společnosti. Ambicí minimální důstojné mzdy je podívat se na to, co jedinec a jeho domácnost reálně potřebují, cílem je tedy vnést do debaty o mzdách perspektivu zaměstnanců. Nepopisuje současný stav, ale nemá ani ambici být závazně vymezeným standardem. Jde o to vést debatu o tom, kolik lidé vydělávají a zda to stačí.

Jak jste došli k tomu, co je v českém prostředí minimální důstojná mzda?

KS: Výsledek vychází z dlouhých debat a propočtů expertní skupiny složené z výzkumníků, lidí z institucí, kterých se tato tematika týká, z odborů a nevládního sektoru. Nejprve jsme se shodli na šesti typech výdajů, které podle nás společně tvoří minimální spotřebu umožňující důstojně žít, konkrétně bydlení, potraviny, ošacení a obuv, doprava, další potřeby jako náklady za telefon a potom úspory a pojištění.

LT: V každé této kategorii jsme si řekli, co je minimální standard. Například u bydlení jsme si vzali metodiky MPSV, které definují minimální standardy bydlení. U stravy jsme zase vzali expertní doporučení, se kterými se pracuje například při výpočtu sociálních dávek, a k tomu jsme zahrnuli možnost jít v pracovní dny na oběd. A tak dále, někde to bylo jednodušší, u jiné kategorie zase složitější. Nakonec jsme se snažili vyčíslit, kolik takový standard stojí.

KS: Tu důstojnost vyjadřuje také to, že mezi výdaji, které jsme zohlednili, nejsou jenom věci, které člověk potřebuje na bezprostřední přežití, nýbrž i finance na to jít jednou začas za kulturou, zaplatit kroužky pro děti nebo jet na dovolenou po ČR a mít úspory pro nečekané výdaje.

Zahrnuli jste do toho i regionální rozdíly?

LT: To byla docela dlouhá debata. Nakonec jsme vyšli z toho, že chceme mít částku pro Prahu a druhou mimo Prahu kvůli velmi rozdílným cenám bydlení. V tom jsme se inspirovali britským vzorem, který počítá Londýn a oblasti mimo hlavní město zvlášť. Jsme si ale vědomi toho, že náklady na život jsou odlišné v různých místech.

V čem je minimální důstojná mzda ještě významná?