Správa CHKO Šumava se rozhodla Lesům České republiky umožnit kácení kůrovcového dřeva v Boubínském pralese. Lesníci tvrdí, že je povolení na vytváření holin větších než jeden hektar nezbytné k tomu, aby se zabránilo šíření kůrovcové kalamity a možnému ohrožení ojedinělého ekosystému. S výjimkou ovšem nesouhlasí ochránci přírody z Hnutí DUHA, kteří upozorňují, že klíčovým rysem rezervace a pralesa je právě to, že do něj lidé podobným způsobem nezasahují.

„Považujeme rozhodnutí Správy za nesprávné a [jeho] omezující podmínky za velmi nedostatečné. Výsledkem může být rozsáhlé kácení v rezervaci, jež povede k vytvoření ploch s charakterem holin a proředěných porostů, které rozvrátí vítr, jako se to stalo na hřebenech centrální části Šumavy, Knížecím stolci a v dalších šumavských horských smrčinách. Rezervaci takový postup ohrožuje mnohem více než kůrovec,“ varuje expert na ochranu lesů Hnutí DUHA Jaromír Bláha.

Ochránci přírody poukazují na to, že pro lesní mikroklima i půdu je výhodnější, pokud ji lesníci zkrátka nechají být. Zatímco samovolně se vyvíjející prales s množstvím mrtvého dřeva poskytuje domov bezpočtu živočišných i rostlinných druhů, po razantní holoseči nepřežije na mýtině takřka nic. Podle Hnutí DUHA se jako kompromisní řešení na ochranu Boubínského pralesa před kůrovcem nabízí vymezení ochranné zóny na okraji rezervace, v níž by se v případě potřeby kácet mohlo.

Lesy České republiky jsou ovšem toho názoru, že je možnost kácení uvnitř pralesa nezbytná. „[Výjimka] je podmínkou pro zamezení množení kůrovce a jeho šíření do okolních lesů. Smyslem celého zásahu je včasná asanace napadených stromů tak, aby nedošlo k rozvratu porostů v rezervaci a v navazujících hospodářských lesích mnoha dalších vlastníků,“ sdělila ČTK mluvčí státního podniku Eva Jouklová.

Lesníci zdůrazňují, že udělení výjimky neznamená nutně vznik holin. Povolení se jednak nevztahuje na nejcennější — sedmačtyřicetihektarové — jádro pralesa, ale na skoro sedmisethektarovou národní přírodní rezervaci. Míra kácení se má odvíjet od místní situace. Zásah lze provést i méně razantně, například s ponecháním odkorněných stromů na místě. „Objevili jsme také, že zbytky původního pralesa se nacházejí i mimo nedotknutelné jádro Boubínského pralesa. Právě ty chceme udělením výjimky ze zákazu kácení ochránit,“ upřesňuje mluvčí národního parku Jan Dvořák.

Lesy České republiky označily varování ekologů za „tendenční vyjádření malé skupiny“. Opět se tak probouzí mnohaletý spor, jak nejlépe řešit kůrovcové kalamity. Ten získal na aktualitě i tím, že současné rozšíření kůrovce dosáhlo v létě bezmála katastrofálních rozměrů a trh se dřevem zaplavil zcela nekvalitní kůrovcový materiál.

Zatímco Lesy České republiky zaměřují svou činnost hlavně na výtěžnost a řeší případné rozšíření kůrovce rozsáhlým kácením, ekologové poukazují na to, že je systém českého lesnictví v čele s působením státního podniku mnohdy nesmyslný a životní prostředí spíše poškozuje než udržuje. Rozšířené smrkové monokultury jsou sice po většinu času ekonomicky výnosnější než pestré lesy, současně je ale více poškozuje sucho a v případě napadení kůrovcem rychle podléhají.

Boubínský prales ale monokulturou ani v nejmenším není. Oblast, jež se těší ochraně již od roku 1858, tvoří především buky a smrky v kombinaci s dalšími stromy, jako je jedle či jilm. Pestrost druhové skladby pralesa je taková, že se v něm čas od času objeví rostliny či houby, které se na území České republiky jinak nevyskytují, případně je odborníci dokonce pokládali za vyhynulé. I to je důvod, proč se Hnutí DUHA proti výjimce pro Lesy České republiky odvolá k ministerstvu životního prostředí. Rozhodnutí rezortu se očekává v březnu 2020.