Přírodou založené lesy budou proti změně klimatu odolnější
Richard NagelNárodní park České Švýcarsko „zdědil“ po předchozích hospodářích, kteří se nepoučili z velké katastrofy minulého století, značnou plochu pokrytou smrkovými monokulturami. Ty nyní masivně hynou. Jaké řešení park zvolil?
Klimatické změny mají samozřejmě výrazný dopad i na přírodu Národního parku České Švýcarsko. V důsledku dlouhotrvajícího sucha např. během loňského léta zcela vyschly některé menší vodní toky v národním parku, což mělo velmi devastující dopad především na menší vodní organismy. Zaznamenali jsme však také úhyny větších druhů ryb, především pstruhů. Podobná situace se bohužel opakuje také v letošním roce. Na tomto místě je důležité poznamenat, že na vysychání drobných vodotečí se vedle sucha zřejmě ve větší míře podílely a podílejí také ilegální odběry vody v obcích při hranici národního parku.
Zdaleka největší dopad mají ale změny klimatu na lesy národního parku. Když v roce 2000 park vznikl, dostal bohužel do vínku i nepůvodní smrkové lesy pokrývající asi dvě třetiny jeho území. Smrk je přirozeně horská dřevina, která ke svému životu potřebuje dostatek vláhy. Tuto vláhu navíc potřebuje nepříliš hluboko pod zemí, neboť má mělké kořeny. V Českém Švýcarsku proto smrky dříve rostly přirozeně jen v hlubokých a vlhkých roklích. Propustný pískovec, který tvoří většinu podloží národního parku, není pro pěstování smrku vhodný.