All male panely, velký hit letošního podzimu

Šárka Homfray

Hledat diskuse, knihy nebo pravidelné pořady plné mužů, kde ženy neparticipují vůbec, nebo ve zcela nepatrné míře, případně jako organizační tým zvaný „děvčata“, je snadné. A letošní podzim se zase urodilo, až už to ani není legrace.

Následující výčet představuje debaty, popřípadě vydanou publikaci a poměr žen-autorek a mužů-autorů.

  • Hromadné žaloby: Revoluce v procesním právu?, Institut pro politiku a společnost, 0:4
  • Tips & Tricks: Jak jednat s investory a právní aspekty investic, Prague Startup Market, 0:6
  • Obchodní korporace: M&A, C. H. Beck, 0:13

Už to bude skoro dvacet let, co jsem začala studovat na právech, a velice těžko se mi hledaly nějaké ženské vzory, jak bych mohla v právu fungovat. Skoro se nedala najít právnička, kterou by neprovázela pověst ježibaby, co už před dekádami trápila mou tetu. Dnešní studentky už to mají snad o něco jednodušší, i když sympatické a zároveň respektované právničky lze stále téměř spočítat na prstech jedné, maximálně obou rukou.

Říká se tomu eufemisticky konzervativní prostředí, jenže to je ve skutečnosti prostředí plné sexismu, ať už toho galantního a benevolentního, nebo zcela nepokrytého a agresivního. To se odráží v chování vyučujících ke studentkám, v tom, jaká témata diplomek jsou považována za zajímavá, jak se vybírají pomvědi a doktorandi, kdo se sdružuje ve studentských spolcích a kdo je vede.

Přestože ve společnosti tvoří a tvořily ženy polovinu obyvatel, například v publikacích reflektujících dění posledních třiceti let si přečteme z drtivé většiny názory  mužů. Repro DR

Odráží se to také v tom, na jakých soudech a v jakých pozicích soudí soudkyně a soudci. Nebo v tom, že velké advokátní kanceláře preferují koncipienty a dají jim přednost při náročnějších kauzách zcela klidně s odůvodněním, že klienti jsou zvyklí na muže a ženám v trestu nebo obchodu prostě nevěří.

Quo vadis, Česko

  • 30 let vývoje české demokracie, IPS FSV UK, 1:20
  • Nesamozřejmý národ?, Academia, 3:26
  • 30 let cesty. Kde jsme a kam dál?, Akademický spolek studentů politických věd v Plzni 0:7

Je absurdní pokoušet se o reflexi vývoje státu a společnosti a ignorovat celou jeho polovinu. Nereflektovat tu skutečnost, že ženy mají jinou žitou zkušenost, že se v důsledku horizontální segregace pracovního trhu i vzdělání věnují poněkud jiným tématům než muži. Tato témata ale nejsou o nic méně zajímavá a důležitá než témata a zkušenosti mužů. Je nepochopitelné, jak to někdo může nevidět!

To, co je na diskriminaci zjevné, je vždy jen špička ledovce. Když šéf nechce poslat čerstvě vdanou kolegyni na školení, protože stejně půjde na mateřskou, nejde o to jedno školení, ale o to, že ji kariérně odepsal. A to, že se nám tady točí all male panely jak svatí na orloji, není jen otázkou toho, že se konkrétní pořadatel na to jaksi zapomněl zaměřit.

Je to výsledkem dlouhodobého a konstantního zneviditelňování žen, jejich zkušeností, potřeb a expertízy. Reflexe celé společnosti, která je diktovaná jen jednou její polovinou, není otázkou toho, že to na jedné konferenci náhodou takto vyšlo. All male panely nejsou nešťastné nebo nešikovné nebo nevyvážené. Jsou absurdní, arogantní a sprosté.

Nic se nestane

Individuální snaha tady má nepochybně svůj význam, a díky za každého editora nebo organizátora, který na tuto problematiku myslí. Bez jejich aktivního postupu se neposuneme ani o píď. Ale je to jen leštění té špičky ledovce. A těch několik token žen, které už byly do veřejného prostoru a diskuse vpuštěny, má být za ten prostor vděčno a odpracovat si ho tvrději než zasloužilí muži, kteří si ho získali už dříve.

Tyto ženy jsou rovněž stavěny před určité dilema. Jak nepřijímat závazky, které při nejlepší vůli nemohou dobře splnit, a zároveň nebýt podkladem pro „argument“, že dotyční ženy oslovili, ale ty neměly zájem nebo čas? Bez uvědomění si toho, kde problém vzniká, a hlavně proč je to problém pro celou společnost, se pár aktivních jedinců tak maximálně užene někam k vyhoření.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková na snídani s novináři 15. října řekla, že je potřeba si přiznat, že se nic nestane, pokud si ženy budou muset na vstup do rozhodovacích pozic ještě nějaký čas počkat. Tak ano, nestane v tom smyslu, že všechno bude tak nějak jako doposud. Ženy se budou poctivě učit a vzdělávat a pak budou dělat buď support doma jako strážkyně rodinného krbu, nebo v práci jako „děvčata“.

Jenže pak vidíte, jak vaše kamarádka neuspěje ve výběrovém řízení na opravdu skvělou pozici ne proto, že by nebyla dostatečně kompetentní, nebo snad že by ten, kdo zvítězil, byl nezbytně kompetentnější, ale proto, že byla moc progresivní. A to, že je sebevědomá mladá žena s vlastní vizí, je toho součástí — nejsme na to zvyklí.

Jenže ta instituce přišla o skvělou sílu, která mohla udělat hodně práce, za kterou by jí na tzv. Západě utrhli ruce. A tady nemůžu souhlasit s Válkovou když říká, že se nic nestane, když si ženy na mocenské a rozhodovací pozice počkají. Jak vidíme, pokaždé, když někoho takhle odsuneme, protože na jeho typ nejsme zvyklí, něco se stane.

    Diskuse
    JN
    October 26, 2019 v 11.09
    "All male panely jsou sprosté."
    Nejprve by snad bylo vhodné to přeložit, aby běžný čtenář byl schopen pochopit, co je to vlastně za panely a proč jsou sprosté.
    All male panely jsou omrhelní.
    Babička mrkla na ten zajímavý titulek a ptá se, zda se ty malé panely od kutila Tima dají ještě někde sehnat. Vánoce se blíží a pro dědu ještě nic nemá. Když je to hit podzimu, tak to asi špatné nebude.
    JN
    October 27, 2019 v 15.09
    Muzea porušují vyvážené zastoupení obou pohlaví.
    Mezi vycpanou zvěří převládají samci. Zjistila to studie, zaměřená na rovný přístup k oběma pohlavím. Podle závěrů uvedené studie nemůžeme v přírodovědných muzeích získat kompletní představu o životě, pokud budeme přehlížet samičky.

    "Předpokládali jsme, že zjistíme určité upřednostňování samečků. Vědu dělají lidé a ti si v sobě nesou hluboce zakořeněné upřednostňování mužského pohlaví," uvedla Natálie Cooper - jedna z autorek studie - pro agenturu AFP. V budoucnu je ale třeba k výběru exponátů přistupovat vyváženě, v souladu s potřebnou hodnověrností vědecké práce.

    "Doufám, že uznání závažnosti problému a přijetí více žen do tradiční 'macho' oblasti sbírek může v budoucnu přivodit pozitivní změnu," uvedla dále pro AFP Natálie Cooper.

    https://www.afp.com/en/news/3954/male-specimens-preferred-animal-collectors-study-suggests-doc-1lm8md3

    HZ
    October 27, 2019 v 18.12
    Tleskám Davidu Černému
    za genderovou nevyváženost Čurající fontány a redakci DR za vtipnou ilustraci článku nesklonné autorky.
    Autorem Čůrající fontány je muž!
    IH
    October 27, 2019 v 23.54
    Teď jde o to, pane Nusharte, co je horší, zda převaha vycpanin samčích exemplářů v muzeích, nefér k ženám, nebo zřejmá převaha odstřelených samců v důsledku slabší ochrany a touhy po kapitálních úlovcích a trofejích, která říká mužům, jak jsou na tom s postradatelností.

    Také by mě zajímalo, co by bylo na místě říci, kdyby se David Černý osmělil a zhotovil ještě jednu takhle invenční sochu, akorát že v dámském provedení. Co by měla správná feministka potom konstatovat? No, konečně to někomu z nich došlo, o co nám jde, a jen si na to autorsky netroufáme!?
    JN
    October 28, 2019 v 7.18
    O co nám jde?
    Prý jde o malou potřebu agrese - o značkování teritoria.
    JN
    October 28, 2019 v 8.05
    Kdyby se David Černý osmělil,
    moje reakce by, pane Horáku, zdaleka nebyla tak nadšená, jako reakce paní Zemanové.

    Myslím, že ty rozdílné reakce na umělecké dílo by pak odkazovaly k těm rozdílným genderovým stereotypům, které je třeba vymýtit.
    HZ
    October 28, 2019 v 12.51
    Smysl muzejní sbírky je minimálně dvojí.
    Nejen sbírky vycpanin. Platí to obecně.
    Jednak je to samozřejmě studijní materiál badatelů. Vystavení vybraných exponátů je pak prostředkem popularizace badatelské práce.
    Je tu ale i další rozměr. Dá se na něj použít oblíbená předpona *meta*.
    Jde o to, že sbírka je svědectvím sama o sobě, je obrazem proměn sbírkotvorné činnosti v běhu času.
    Když přiřadíme ke každému předmětu datum a okolnosti akvizice, může z toho být zajímavé téma práce o konkrétní historii jednoho muzejního oboru. Některé výhrady k aktuální podobě sbírky při tomto úhlu pohledu ztrácejí smysl.
    Naopak: přísná selekce v duchu nejnovějších představ o sbírkotvorných zásadách může ochudit budoucí badatele o mnohé zajímavosti.
    JN
    October 28, 2019 v 13.56
    Paralelní vesmír
    Když jsem o té studii četl, chvíli jsem si nebyl jistý nejen letním či zimním časem, ale ani datumem. "Dnes přece není 1. dubna!" říkal jsem si zmateně. 1. dubna opravdu nebylo, i když v našem vesmíru už je dnes možné všechno.
    MP
    October 28, 2019 v 14.00
    Heleně Zemanové
    Vřele doporučuji návštěvu muzea v bosenském Trebinje. V tom půvabném městečku s hezkou řekou se v muzeu zastavil čas někdy před rokem 1900. A protože Bosna a Hercegovina procházela tehdy zrychlenou modernizací a europeizací, stojí to za to. Ostatně v Národní muzeum v Sarajevu v neuvěřitelně funkční Paříkově budově z roku 1917 předvádí -- to doslova i přeneseně v nejlepším světle -- jiný časový snímek.

    Omlouvám se za reakci mimo mísu, ale muzejní sbírky jsou mnohem aktuálnější a zábavnější než počítání m a f v libovolně pro potřeby předem zvolené téze vybraných panelech.
    MP
    October 28, 2019 v 14.15
    Ivo Horákovi
    Ale proč tak doslovné interpretace uměleckého díla?

    Ženský element zastupuje otevřená nádržka fontány, v tomto případě podle tvaru přímo vagina orbis terrarum, zatímco dvě falicky trčící figury, lokální zástupci Východu a Západu, povislými penisy znečišťují lůno, které je zplodilo.


    MP
    October 28, 2019 v 14.17
    Oprava
    Ta Pařízkova budova muzea je z roku 1913.
    HZ
    October 28, 2019 v 15.11
    Do Bosny se asi hned tak nepodívám,
    ale děkuji za tip, pane Profante.
    Na oplátku k dnešnímu výročí:
    https://1gr.cz/fotky/idnes/18/103/c460/JAH76e859_4_RakouskznakynahzendoekyLoun.jpg
    Autor, litomyšlský kupec, sběratel, kronikář a zakladatel místního muzea Quido Šimek zachytil, jak místní občané hledí na rakouské orlice, plynoucí v říčce Loučné. Na jejím dně pak spočívaly nějakou dobu, než je zodpovědní muzejníci vylovili a zařadili do sbírky.
    MP
    October 28, 2019 v 22.05
    Heleně Zemanové
    Dík
    Otázka je, zda muzejníci - přestože zodpovědní (jak bylo připomenuto) - přistupovali k zařazení orlic z Loučné do sbírek muzea vyváženě a bez onoho všudypřítomného a hluboce zakořeného upřednostňování mužského elementu. Prvním krokem k řešení problému je alespoň uznání jeho závažnosti. Do tradiční 'macho' oblasti sbírek je prostě potřeba přijmout více žen. To by v budoucnu konečně mělo přivodit pozitivní změnu i pokud jde o sbírky našich orlic.
    October 29, 2019 v 10.24
    Nejsem sice v heraldice nijak sběhlá, ale tolik vím, že Rakousko mělo ve znaku orla, nikoliv orlici.
    Poznámka: Heraldický orel má dvě hlavy, zatímco heraldická orlice jen jednu.
    Podobně jako lev má v heraldice dva ocasy (viz ten český), zatímco lvice má pouze jeden. Mluvit o rakouských "orlicích" je tedy něco podobného jako mluvit o českých lvicích.
    HZ
    October 30, 2019 v 9.53
    To je holt taková mylná tradice, paní Hájková, ale tradice zažitá.
    Němčina ani další jazyky nerozlišují pohlaví této heraldické figury, takže se nikdo splést nemůže. Adler, eagle, vsjo rovno.
    HZ
    October 30, 2019 v 9.56
    Mimochodem,
    dnes má Rakousko ve znaku ptáka jednohlavého.
    Poměr mezi orlem a orlicí by měl být vyvážený, stejně jako poměr mezi mužem a ženou.
    IH
    October 31, 2019 v 0.22
    Jen taková poněkud přírodopisná poznámka
    U dravců, a tedy i orlů, jsou samice (o celkem dost) větší než samci. To je skutečnost mezi ptáky i savci velmi vzácná. V heraldice jsou orlice běžné, např. ve znaku Moravy či Slezska. Toto snad může vysvětlit podvědomý předpoklad téhož v případě Rakouska-Uherska. Zde však, podobně jako třeba v Rusku, upřednostnili orla - samce. Lidé si kdysi nejspíš nebyli vědomi, že orlice jsou mohutnější.

    Lvice není heraldicky atraktivní, podobně jako tygřice i tygr, asi hlavně pro absenci hřívy. (I když u některých zeměpisných ras lvů hříva skoro chybí i samcům). Lvům je vlastní značný pohlavní dimorfismus, samci jsou výrazně větší.
    October 31, 2019 v 6.54
    Píše se, pane Horáku, že ženské názvy (orlice, lvice) jsou českým národním specifikem. Pojem orlice se užívá i nadále, ale označení jednoocasého lva za lvici lze prý nalézt už jen ve starší literatuře. Nikde jinde než u nás se ženské názvy heraldických zvířat prý neužívaly. Figury se prostě označují počtem ocasů/hlav (jednoocasý lev, jednohlavý orel).
    Zase máme nějaké specifikum. Asi jako přechylování.
    JN
    October 31, 2019 v 9.44
    Já mám třeba poměr se ženou naprosto předpisový,
    v našem manželství je to úplně přesně padesát na padesát.

    Všude to ale tak být nemusí, třeba v nějakém stejnopohlavním manželství či polyamorickém společenství ten poměr může být i značně nevyvážený a tudíž diskriminační.
    + Další komentáře