ačkoliv historie nemá ráda "Kdyby", pokud by se "osvobozování" Prahy vyvíjelo v květnu 1945 jen drobet jinak (např. se zapojením Vlasovců nikdo nikdy nepočítal a v závěru povstání bylo dokonce politický nepohodlné pročež byli Vlasovci povstalci z Prahy vykázáni), určitě by se Koněvovy jednotky pražanům více než hodily...optikou 21.století vypadá konec války jako procházka růžovým sadem, ale květnové ztráty povstalců byly na našem území mnohde úděsné!!!

Můj názor na pomníky je takový, že nepřipomínají jen osobnosti, ale neméně také dobu, kdy byly postaveny. Právě v tomto smyslu jsou památkou, ač často ne uměleckou. Odstraňovat pomníky proto na místě není. Výjimku považuji za nutnou pouze ve zcela krajních případech (třeba kdyby přečkal "Stalin" na hraně Letné...).

Pomníky (dnes opravdu) nejsou objektem k adoraci. Jestliže se zdá, že pro své kdysi žijící předobrazy uzurpují nepatřičné zásluhy, či falzifikují dějiny, řešením je vznik dalších "záměrných památek", jejich nové vrstvy. Třeba vhodná upomínka na generála Vlasova (vedle té ve Lnářích) by byla, k 75. výročí konce války u nás příští rok, daleko správnějším řešením než nynější manévry kolem Koněvovy sochy a nakonec i kolem desky sňaté ze Staroměstské radnice.

Je pravda, že současné spory přitahují ty, kteří milují konfrontaci a o žádné smírné řešení nestojí.

Typicky boxer Foldyna. Ten se takto projevuje dlouhodobě - třeba na programu ČSSD mu vadí, že není dostatečně konfrontační, že neříká, že vyžírkám a nemakačenkům šlápneme na krk, že nepřízpusobivé poženeme bičem...
(a má pravdu, že současné dělnictvo na tohle slyší, roky jsem dělal po ostravských fabrikách na nejnižších pozicích a tohle tam je zakořeněné - "černí" dostanou všechno a nemusí hnout prstem, my makáme jako šroubi za almužnu... - však také tihle lidé začali volit SPD a ANO, strany konfrontace, po ČSSD, které Ostrava patřila, už neštěkne pes...)
A nemůže chybět vyslanec Hradu -- když Miloš Zeman přebral socany, vyrukoval s heslem, že bude stranické knížky vázat do kůže členů ODS.......... takhle agresivní fašounské prohlášení tehdy nemělo obdoby............. a jestli se Miloš změnil v mnohém, v tomhle ne.

A podobné to bude ze strany odpůrců pomníku.

O smír tihle lidé nestojí.

P.S. Abych Zemanovi nekřivdil - on je rétoricky superagresivní, ale pak je schopen se dohodnout s každým. V tom se od Foldyny a dalších l iší.

...tohle tam je zakořeněné - "černí" dostanou všechno a nemusí hnout prstem...

Proč to tam je zakořeněné, když to není pravda?

Ono se to lidem těžko dokazuje, že to není pravda. Nedávno jsme se pokoušeli vysvětlit příbuzným z Ostravy, že neexistují žádné speciální dávky pro Romy. Marně. Prý to dobře vědí od těch či oněch známých. A i kdyby nebyly žádné zvláštní dávky pro Romy, tak prý stejně platí, že "oni si všecko vyřvou" a "úředníci z nich mají strach, a proto jim dají, co chtějí".

Dokazování by mělo fungovat naopak: Ať oni dokážou, že se to stalo. Nikdo z těch, kdo to tvrdí, to neviděl na vlastní kůži.

Protože to uspokojuje lidskou potřebu nad někým se povyšovat, vyčítat mu vlastní frustrace a přitom potichu vědět, že je dost slabý, aby mi to nemohl vrátit. Páni to rádi vidí, kdo remcá na cikány nebo dělá pogromy, nezlobí.

Chápu, že člověk bývá, když slyší naživo podobnou adaptaci středověké šeptandy, konsternován. Správná odpověď je však zřejmě tato: "Ale to já mám taky tu podporu, co cígoši a černý. Samozřejmě, to máme všichni. Akorát je ta podmínka, že si nesmíme myslet, že ji voni maj."

Kde to žijete? Proč by měli něco dokazovat? Aby si někdo směl něco myslet, nepotřebuje to vůbec nikomu dokazovat. Záleží jenom na vás, zda vás zajímá, co si oni mysl, nebo ne. Zdá vy to chcete slyšet nebo ne. Když nechcete, nebudou o tom před vámi mluvit, což neznamená, že si to přestanou myslet. Zrovna ldé, o kterých píšu, těm Romům s největší pravděpodobností nepůjdou ubližovat. Ubližování totiž nevyplývá automaticky z toho, že si někdo něco myslí. Ani z jejich myšlení automaticky nevyplývá, že nutně musí být frustrovaní. Jsou se svým životem vcelku spokojení (mohlo by to být horší). Nezajímá je ani, co vidí rádi "páni". Ti jsou jim také ukradení. Důchod jim nikdo nevezme. Oni mají své všední starosti. Prostě jen stereotypně opakují, co slyší u jiných, a berou to tak, že takový je život a oni s tím nic nenadělají. Zvlášť ženy.

"Důchod jim nikdo nevezme."

To si v Rusku za Jelcina nebo v Řecku za Tsiprase důchodci mysleli taky.

"Ubližování totiž nevyplývá automaticky z toho, že si někdo něco myslí.[...]Oni mají své všední starosti."

To máte nepochybně pravdu. Drtivá většina lidí z těch zfanatizovaných davů hajlujících na počest Hitlera v německých (rakouských, sudetských...) městech taky židy a komunisty vlastnoručně nevraždila. A jistě taky měli své všední starosti.

Až jim ho někdo vezme, pak možná budou něco dělat. Těžko ovšem předvídat, co.
Já lidi, kteří se starají jen o svůj život, nechci omlouvat. Jenom říkám, že je to realita, s níž je třeba počítat.

Jak píše pan Profant, pane Kalousi.

Vlastně jim -- měl bych napsat nám -- sahají na důchod dost často. Tempo prodlužování věku odchodu, zvláště u žen, objektivně snižuje objem starobního důchodu, který dostanou. Byly tu roky drsné inflace, vůči které se valorizace důchodů záměrně zpožďovala (a tudíž reálný důchod klesal). Takže víme, co lidé dělají, když se jim bere důchod -- mlčí a volí Zemana s Babišem.

A "páni to rádi vidí". Nemyslel jsem tím, že ti lidé, kteří nadávají na cigány (nebo už začali nadávat na Rómy?), to dělají, protože to páni rádi vidí. Dost často naopak, věří, že ti nahoře cigoše chrání -- ale páni to rádi vidí, protože tento hněv se dá snadno kanalizovat. Nebezpečný by byl, kdyby se místo ptali po tom, proč máme nespravedlivý důchodový systém.

"Zrovna lidé, o kterých píšu, těm Romům s největší pravděpodobností nepůjdou ubližovat."
V těch lidech bublá přesvědčení, že nebýt onoho etnika, měli by se lépe, protože by pro ně státu zbylo víc peněz. Ano, s největší pravděpodobností se většina z nich neuchýlí k pogromům. Ale dívají se na Romy skrz prsty. Původ, vyčtený z charakteristických znaků, jim k tomu úplně stačí, vůbec je nezajímá, jak který Rom č žije, jaké má starosti a radosti, pro ty ublížené gádže je to nerozlišitelná skupina "nepřizpůsobivých". A tohle si Romové uvědomují moc dobře.

Ovšem mluvit o lidech, jejichž charakteristickým společným znakem je to, že jsou z Ostravy, a že jsou málo vzdělaní a málo informovaní o Romech, jako o "těch lidech, v nichž cosi bublá", je vlastně také nedostatečné rozlišování.

Pravda? Pravda je taková, že každá třídně rozvrstvená společnost potřebuje svoje slabé a chudé, svoje deklasované vrstvy, protože ti se nemohou bránit, když se z nich - z obětí uspořádání společnosti - stávají viníci všeho, co na ně lze hodit. Těm nižším vrstvám těsně nad nimi lze deklasované snadno předhodit; vládnoucí třída sice velice dobře ví, jak se věci mají, ale toto přesvědčení nižších vrstev samozřejmě všemi svými indoktrinačními nástroji aktivně podporuje. No a střední třída, ta se tak bojí o to málo, co jí ještě zbývá, že nepůjde ani proti těm dole (kterých je leckde víc než střední třídy...) ani protl těm nahoře (které se svým stylem snaží napodobovat, často na dluh, nota bene když snem významné části jejích příslušníků je dostat se tam nahoru taky...).

Na jedné anarchistické demonstraci se objevil transparent směřovaný sice vůči náckům, ale obecně platný i pro rostoucí část střední třídy: Cikáni nemůžou za vaše posraný životy.

Tak tohle bylo opravdu trefné; bod pro anarchisty.

Proč jsou obětí uspořádání společnosti jenom ty deklasované vrstvy? Proč jimi nejsou i ti, co mají ty (zhlediska anarchistů) "po... né životy"? A kdo vlastně za to uspořádání společnosti zhlediska anarchistů může?

Až se anarchistům podaří změnit svět k lepšímu, pak mohou někoho poučovat.

Z pohledu anarchistů je většina těch, kteří nadávají na cikány z přesvědčení a nikoli pro stranickou obživu, pochopitelně obětí uspořádání společnosti. O to nepříjemnější je, že místo, aby se tyto oběti bránily, nacházejí si náhradní cíl své frustrace a hněvů v těch ještě slabších.

A kdyby směl poučovat jen ten, kdo radikálně změnil svět k lepšímu, museli bychom držet hubu všichni.

Jste mě překvapila, paní Hájková. Netušila jsem, že vám jde o Ostraváky, málo vzdělané a málo informované. Já se s kecy o tom, že Romové si umějí vyřvat extra dávky a že na to doplácejí našinci, setkávám napříč republikou i napříč sociálními vrstvami. A že to v nich bublá? Dalo by se to vyjádřit i expresivněji.

No, já jsem vlastně původně reagovala na pana Morbicera, který s těmi ostravskými dělníky (jaké jsou jejich názory) začal.
Ale jinak je mi známo, že protiromské řeči vedou i vysokoškoláci. Třeba učitele, kteří učí romské děti, ale i jiní vzdělaní lidé. Oni totiž ti vzdělaní lidé mají někdy oproti těm dělníkům silnější pocit, že si za svou práci zaslouží víc. Jejich ego je obyčejně větší.
O dělníky mi ovšem jde, a sice jaksi ze solidarity, protože jsem z dělnického prostředí.

A z Ostravy taky.

"Až se anarchistům podaří změnit svět k lepšímu, pak mohou někoho poučovat."

Kdyby systém anarchisty (i jiné menšiny) nechal na pokoji, oni by nechali na pokoji systém. Třeba by pak i střední vrstvy a se systémem konformní části nižších vrstev zjistily, že jim mají anarchistické experimenty s uspořádáním společnosti co nabídnout. Jenže systém musí za každou cenu dokázat, že jinak než podle jeho pravidel to nejde a nikdy nepůjde a že je pro většinu výhodnější být konformní.

V předmluvě k české učebnici dějin anarchismu od autorů Slačálka a Tomka napsal Jan Keller zhruba toto: Až se tenhle systém začne hroutit, ještě rádi se budeme od anarchistů učit, jak uspořádat to, co potom ze současné společnosti zůstane.

A nemylte se: Na to zhroucení, které zákonitě přijde, protože žádný společenský systém ještě neexistoval věčně, jsou i ti cikáni připraveni lépe než majorita.

Tu Kellerovu předmluvu ke knize o anarchismu si dobře pamatuji. Kdysi mě velmi zaujala (kniha i předmluva). Uznávám, že anarchisté jsou různí a někteří vůbec nejsou špatní. Nakonec, před časem jsem se jich, pokud vím, zastávala, když se tu o nich negativně vyslovoval pan Poláček. Byla bych ovšem ráda, kdyby nějací anarchisté nejen teoreticky, ale i v praxi předvedli, jak dovedou utvořit nějaké životaschopné společenství, které by mohlo být vzorem pro ostatní lidi. Zatím jsem slyšela jen o Klinice. Možná nejsem dost informovaná.
Já zase, v případě společenskoekonomického kolapsu, dost spoléhám na křesťany. I když také ne na všechny, protože ani oni nejsou všichni stejní.
Kdysi jsem se ale dověděla od Umlaufa, že existují křesťanští anarchisté.

Tady je pro změnu článek o pomníku Zdeňka Nejedlého v Litomyšli:
https://www.krestandnes.cz/socha-a-dnesek/

"Až se anarchistům podaří změnit svět k lepšímu, pak mohou někoho poučovat."

Pokud budu chápat Váš odsudek tak, že ho směřujete na celou sféru nevládního aktivismu, pak mi nezbývá než podotknout, že byste se možná divila, nakolik se ředitelé zeměkoule a jejich pohůnci obávají vlivu občanské sféry na veřejné mínění. Zdaleka ne všude vůči ní v konformní části společnosti vládne taková nenávist jako v Čechistánu. A tzv. hlas lidu, který se proti ní ozývá, je většinou pečlivě vyfabrikovaný různými "výrobci souhlasu" (jak je svého času nazval Noam Chomsky).

Už jsem se zmínila, že je zapotřebí rozlišovat a rozhodně neodsuzovat paušálně.
Já si nemyslím, že veřejné mínění musí mít vždycky nutně pravdu. Ať už jde o veřejné mínění národní, lokální či globální.