Americký prezident Donald Trump v reakci na vražedné střelby v texaském El Pasu a v ohijském Daytonu, při kterých dva útočníci zabili téměř třicet lidí, znovu vytáhl velmi zaprášenou kartu varování před násilnými videohrami. Ty jsou podle něj částečně důvodem toho, proč lidé — zpravidla misogynní muži s psychickými problémy a obdivem k násilí — vezmou zbraň a vyrazí střílet na náhodné bezbranné lidi. Na místě je prý přísnější regulace her.

Samozřejmě se jedná o zcela prázdné vyjádření, které odpoutává pozornost jak od ideologické spřízněnosti jednoho ze střelců s trumpovským nacionalismem, tak od skutečných příčin tragédií, jako je extrémní rozšíření útočných pušek a dalších vysoce účinných zbraní mezi lidmi, kteří by neměli mít doma ani vzduchovku, obecná atmosféra násilí a dominový efekt, při kterém jeden šílený střelec inspiruje dalšího.

Nebezpečnost videoher je ale mýtus, který přetrvává přes svou očividnou nesmyslnost. Čas od času je zapotřebí se proti němu i v podobně chmurném kontextu ohradit a začít debatovat o věcech, které jsou skutečně na pořadu dne.

Morální panika s logickými chybami

Spor o to, zda videohry mohou vést k násilnému chování, je prakticky stejně starý, jako hry samy. Téma je nekonečným zdrojem zvyšování impact indexů akademiků, protože se o něm dají vypracovat stovky studií, aniž by se došlo k jasnému závěru. Mediálně přitažlivější jsou sice výsledky, jež hry z násilí viní, převládajícím výstupem je ale to, že neexistuje žádná přímá souvislost mezi hraním videoher a násilným jednáním.