Dlouhodobě diskutované změny v právu na držení zbraní získávají legislativní podobu. Souběžně se zaváděním úprav, jimiž musí Česká republika vyhovět požadavkům evropské regulační směrnice, se skupina senátorů z různých politických stran snaží ukotvit možnost obrany nejen svého života se zbraní v ruce v Listině základních práv a svobod. Kritikové ovšem namítají, že jde především o politické gesto, které téměř nic nezmění.

Celkem pětatřicet senátorů v čele s předsedou senátorského klubu ODS a někdejším policejním prezidentem Martinem Červíčkem navrhuje do Listiny přidat větu „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ Tu plánují začlenit do jejího šestého článku, který garantuje právo na život nebo nepřípustnost trestu smrti.

„Návrh dává ústavní rozměr právu každého bojovat o svůj život i za užití zbraně proti útoku. Území [České republiky] lze z dlouhodobého hlediska považovat za relativně bezpečné, přesto však dochází k individuálnímu násilí. Návrh symbolicky do ústavního pořádku převádí morální zásadu, že zlu, což je i útok na život a zdraví člověka, se nemá ustupovat, ale naopak se vůči němu aktivně bránit,“ píší předkladatelé v neobvykle stručné důvodové zprávě.

Pod návrh se vedle senátorů za ODS podepsali nejen další zástupci opozice, ale i stran vládní koalice, včetně nestraníků od Tomáše Goláně (za SEN 21) po Iva Valentu (za Soukromníky). Podpora novely tedy dalece překračuje tradiční politické dělení, což ilustruje i to, že zatímco předseda senátního ústavně-právního výboru Miroslav Antl (ČSSD) patří k jejím předkladatelům, jeho stranický kolega a předseda ústavní komise horní komory Jiří Dienstbier materiál pokládá za zbytečnou „nástěnku sloužící k politické agitaci“.

Přestože návrh předložila neobvykle široká skupina zákonodárců, od počátku ho provázelaemotivní diskuse. Jednání, z něhož Senát materiál vyslal do legislativního procesu, trvalo téměř tři hodiny a zahrnovalo množství odboček.

Například Zdeněk Hraba (STAN) při něm sáhl i k historickým paralelám. „Pro mě je navrhované doplnění práv jakousi ústavně právní vozovou hradbou, která může bránit práva obyvatel před velmi pravděpodobnou novodobou směrnicovou křížovou výpravou. Jenom pokud bude základní lidské právo bránit život i se zbraní deklarované na ústavní úrovni, tak bude možné čelit snahám o omezení základních lidských práv svobodných Čechů, Moravanů, Slezanů,“ uvedl.

Úprava nic konkrétního nemění, může přinést právní zmatek

Další senátoři v debatě volili spíše právní argumentaci, ani v té se ale neshodli. Podle jedněch je na místě možnost ozbrojené sebeobrany jasně ukotvit, podle druhých ústavní zákon naopak nedává žádný smysl, protože Českou republiku nemá jak vyvázat z povinnosti začlenit do svého právního řádu ze směrnice vyplývající požadavky.

Znění důvodové zprávy navíc dává za pravdu těm, kteří potřebnost úpravy Listiny rozporují. Předkladatelé v ní totiž napsali, že „změna obyčejných zákonů v souvislosti s přijetím tohoto ústavního zákona je sice možná, nikoliv však nutná“. A že předložená novela k svému přijetí výslovně nevyžaduje též schválení nějakého prováděcího obyčejného zákona.

Dále pak uvedli, že danou problematiku řeší zbraňová legislativa, potažmo zákony týkající se bezpečnostních složek. Právo navíc zná institut nutné obrany, který občanům umožňuje čelit útoku třeba i se zbraní v ruce. Jedinou podmínkou je, aby forma obrany nebyla zcela absurdní, intenzitou ovšem smí i výrazně překročit to, co stačil podniknout útočník. Zákon je tedy dlouhodobě na straně obránce. A možnosti konkrétní obrany novele nijak neposiluje.

„Nelíbí se mi to a opakovaně jsem to kritizoval. Problém spočívá v tom, že se jedná o politické gesto. Senátoři by nejraději ústavně zakotvili přímo právo držet zbraň, to je ovšem poměrně neobvyklé, tudíž je zde zastrčené jako právo bránit se i se zbraní. Oproti nynějšímu stavu věcí se úpravou nic nemění,“ vysvětlil Deníku Referendum ústavní právník Jan Wintr.