O víkendu skončil v pořadí třetí Klimakemp, který se tentokrát utábořil ve Veltrubech v kolínském okrese. Jeho „akční dny“ mířily na největšího místního znečišťovatele: uhelnou elektrárnu Chvaletice společnosti Sev.en uhlobarona Pavla Tykače. Málokdo by našel pádnější důvod jej nenávidět, než obyvatelé přilehlých obcí: nejenže jim nadále tráví vzduch i vodu, ale může tak činit i za podpory hned několika místních starostů.

Způsob, jakým si společnost Sev.en kupuje přízeň vedení zdejších obcí, již podrobně popsal klimatický reportér DR Josef Patočka jako v podstatě legální korupci. I kvůli ní získaly Chvaletice výjimku pro překročení emisních limitů — přičemž definitivně rozhodne zřejmě až ministerstvo životního prostředí.

Místní přesto přijali aktivisty často s nedůvěrou, ba odporem. Před časem jsem se zamýšlel nad tím, co nemálo lidí motivuje k tomu, aby obviňovali ekologické aktivisty z prospěchářství či z toho, že je „někdo platí“. Několik dní strávených na Pardubicku, v mém rodném kraji, ve mně ale vyvolává obecnější otázku. Proč tak velká část společnosti aktivisty prostě a jednoduše nenávidí?

Další demonstrace, která nic nezmění…

Klimatičtí aktivisté přišli do Veltrub z celé Evropy, aby bojovali nejen proti změně klimatu, ale i za právo místních na čistý vzduch, půdu a vodu bez rtuti a celkově tak naději na zdravý a plnohodnotný život. Kupříkladu paní Olga z Pardubic, která se na konci týdne vrátila z dovolené, narychlo napekla pekáč buchet a přivezla ho přímo k elektrárně blokujícím aktivistům a aktivistkám. „Když tihle mladí úžasní lidi takhle bojují, rozhodla jsem se, že aspoň takhle trochu přispěju.“

Tím se ovšem viditelnější podpora od nezúčastněných místních — spolek Zastavme Chvaletice celý průvod vedl — pomalu vyčerpává. Aktivistům se v reakcích tradičně dostalo v lepším případě lhostejnosti, v horším případě urážek.

Během třídenní blokády přístupových cest do elektrárny Chvaletice vystupoval na Pardubicku populární punkový hudebník Barbar Mamut. V sobotu hrál s kapelou v Trnávce, která je jednou z obcí, jež výjimku chvaletické elektrárně podpořily. Na svém profilu v neděli popsal incident, po kterém jeho vystoupení předčasně skončilo:

„Po cca hodině hraní za mnou přišla jedna holka, jestli nemůže něco říct do mikrofonu — já jsem souhlasil, říkal jsem si proč ne. Chopila se toho a sdělila asi třema větama vzkaz o blokádě nedaleké uhelné elektrárny Chvaletice, že kdo chce, ať ji podpoří. Ihned se začaly ozývat z různých míst davu vulgární urážky a cca 15 lidí vstalo a velice agresivně začaly ‚vyhazovat‘ onu holčinu a její kamarády z akce. Slezl jsem z pódia a šel se podívat, co se vlastně děje. Asi dva agresoři holku málem uhodili a vtipné bylo, že i starosta obce Trnávka (pořadatel akce) se nesnažil vůbec konflikt zklidnit — ba naopak, formou urážek přiléval olej do ohně.

Po chvíli ‚aktivisté‘ odešli a byl jakože klid. Se slovy ‚nemíchej se do toho, ty seš tady od hraní‘ a podobně jsem byl vybízen k pokračování show. Ale prostě to nešlo. Takové agresivní chování od dospělých lidí pouze za to, že někdo řekl pár vět do mikrofonu, je pro mě nepřípustné. Punk je pro mě o svobodě názoru a slova a tito agresivní lidé to evidentně tak necítili.

Aktivistů se nikdo z akce nezastal a pořadatel se naopak přidal k agresorům — nas*at na ně! Řekl jsem tedy, že pro takové nenávistné lidi hrát nebudu a že se loučím. Tento boj za lepší životní prostředí je naprosto oprávněný a opravdu se divím, že to ještě v někom vyvolává agresi. Pasivita a neznalost problému, to se dá ještě pochopit. Ale agrese vůči těm, kteří za nás bojují?! Nejde zpívat o Matce Zemi a pak dělat jakoby nic, když málem zmlátí lidi, kteří právě za Matku Zemi orodují.“