Tragédií naší doby je fakt, že postupující kolaps životních orgánů planety Země se sešel s érou úpadku veřejné správy. Právě v čase, kdy bychom se potřebovali povznést nad sobectví a krátkozrakost, vlády po celém světě začínají reprezentovat nejpřízemnější a nejšpinavější zájmové skupiny. Ve Velké Británii, v USA, v Brazílii, v Austrálii a v mnoha dalších zemích se moci chopily kliky hájící zájmy znečišťovatelů.

Planetární ekosystém se rozpadá neuvěřitelnou rychlostí. Divoké požáry plundrují Sibiř a Aljašku — na mnoha místech se zakusují hluboko do rašelinišť, což způsobuje mohutné úniky oxidu uhličitého a metanu, a to zpětně přispívá k ohřívání planety. Má se za to, že jen v červenci arktické požáry uvolnily do atmosféry tolik uhlíku, kolik Rakousko vyprodukuje za celý rok: zdá se tak, že už se roztáčí děsivá spirála zpětných vazeb, jimiž klimatický rozvrat urychluje sebe sama.

Potoky z roztátého ledu se řinou po grónském ledovci, který se potí v patnáctistupňové teplotní anomálii. Denní ztráty ledu v takovémto měřítku vědci předvídali až za padesát let: počítalo se s nimi kolem roku 2070. Studie v časopise Geophysical Research Letters odhaluje, že tání permafrostu v kanadské Arktidě přesáhlo hloubku tání předpokládanou vědci pro rok 2090.

Jakkoli rekordní červencové teploty v Evropě působily nepohodu a rozruch, v jihozápadní Asii se začínají blížit limitu, jejž je schopno zvládnout lidské tělo. Čím dál větší části světa budou odkázány na klimatizaci, a to nikoli jako na otázku komfortu, ale jako na věc přežití: a tady máme další spirálu nepříznivé zpětné vazby, protože klimatizace je hltavý žrout energie.

Lidé, kteří si ji nebudou moci dovolit, se budou stěhovat, anebo zemřou. Rozvrat klimatu už dnes vyhání z domovů více lidí než chudoba nebo válečné konflikty, přičemž k šíření obou přispívá.