Nejistá sezona akademické etiky

Michael Komm

Loňské skandály s opsanými diplomkami členů vlády dostaly akademickou etiku do centra pozornosti. Kauza prorektora Kováře na Univerzitě Karlově zase ukazuje, že cesta ke konsolidaci akademických standardů bude ještě dlouhá.

Etická komise FF UK ve svém pátečním prohlášení uvedla, že profesor Kovář se dlouhodobě dopouštěl plagiátorství nebývalého rozsahu, když ve svých publikacích využíval pasáže přeložené z anglické literatury. To je zatím poslední dějství kauzy, kterou iniciovala loni na podzim trojice doktorandů z Filozofické fakulty. Ti zveřejnili podrobnou analýzu týkající se několika Kovářových knih, kde poukazovali na nápadnou shodu s původními texty. Profesor Kovář sám na konci roku z fakulty odešel, mohlo by se tedy zdát, že rozhodnutím etické komise je případ uzavřen.

Kauza ale odhalila řadu znepokojujících zjištění, která volají po hlubší analýze. Jak je možné, že Kovářovi jeho plagiátorství procházelo tak dlouho? To si skutečně nikdo nevšiml, že jeho texty těsně kopírují existující monografie? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že obecné ponětí, co je a není plagiát, je minimálně na fakultě zjevně nedostatečné.

Je možné, že obecné povědomí o tom, co je a není plagiát, není na některých vysokých školách dostatečné. Ilustrace The Scientist Magazine

Nebo byly spíše hlasy upozorňující na podezřelé publikace v rámci univerzity umlčovány? To by naznačovaly reakce na zveřejnění podnětu doktorandů. Akademický senát Univerzity Karlovy na stejném zasedaní, na kterém vyprovodil profesora Kováře děkovným potleskem ve stoje, ve svém prohlášení vyjádřil nespokojenost s postupem studentů, především s tím, že celou věc zveřejnili.

Tento způsob uvažování velmi připomíná kauzu profesora Bezoušky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde skupina doktorandů prokázala, že uznávaný profesor více než 20 let falšoval svá naměřená data. I tehdy visel ve vzduchu možný postih pro studenty, kteří museli v obou případech prokázat neobvyklou statečnost a odhodlání, aby se dokázali postavit uznávané vědecké kapacitě (v případě profesora Kováře pak navíc stáli i proti významnému akademickému hodnostáři).

Toto úzkoprsé chápání „ochrany dobrého jména“ institucí vyvolává u pamětníků vzpomínky na dobu normalizace, kdy formulace o „narušování socialistického soužití“ sloužily k odmítnutí skoro libovolné kritiky, a především k zastrašování „potížistů“. Tato strategie byla samozřejmě provázena rezignací na jakékoliv etické či morální standardy. Vzhledem k aktivnímu zapojení řady současných akademických funkcionářů do struktur předlistopadového zřízení možná nejde o shodu náhod. Někteří si možná toto normalizační myšlení dále nosí s sebou.

Příkladem může být i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima (před revolucí člen KSČ a předseda fakultního výboru SSM na lékařské fakultě). Ten hraje v kauze profesora Kováře nebývale aktivní roli. V situaci, kdy profesora Kováře vyšetřovaly dvě etické komise (fakultní a univerzitní), si nechal vypracovat dva další posudky od profesorů Kvačka a Pánka.

Tyto posudky (které došly k závěru, že se Kovář plagiátorství nedopustil) následně zaslal etické komisi FF UK s tím, že by pro ni mělo jít o důležité podklady. Jak se ovšem ukázalo, mezi rektorem Zimou, profesorem Kovářem i oběma oslovenými experty existovaly osobní a/nebo profesní vazby.

Etická komise FF UK se proti tomuto postupu (který silně zaváněl snahou o ovlivňování činnosti komise) ohradila, následně je ale zanalyzovala a v závěrečné zprávě zpochybnila jejich odbornou stránku i nezávislost oslovených expertů. Rektor Zima se s tím ale zjevně zcela nesmířil, protože ke svém pátečním prohlášení opět posudek profesora Pánka připojil (není jasné, proč nepřipojil i druhý posudek).

Rektor Zima přitom v této kauze rozhodně nehraje roli nezaujatého pozorovatele. Profesor Kovář působil jako prorektor Univerzity Karlovy, byl to člověk, kterého si Zima vybral a vložil do něho svoji důvěru. Jeho zdánlivě podivný postup se tak dá snadno vysvětlit jako snaha ochránit svého blízkého spolupracovníka, etickým principům navzdory.

Tento ochranitelský přístup a malý zájem o etické principy Zima neprojevil poprvé — předloni neváhal jmenovat děkanku FSV UK (a členku kolegia rektora) Alici Němcovou Tejkalovou, přestože to vyvolalo rezignaci několika členů vědecké rady FSV UK a hlasité protesty. Děkance Tejkalové byl vytýkán nedostatek kvalitních vědeckých výsledků a publikování v pochybných predátorských časopisech.

Stejně tak bagatelizoval výzvu našeho spolku, aby se zabýval diplomovými pracemi vydávanými za monografie a v době propuknutí letní kauzy opsaných diplomek na rozdíl od několika jiných rektorů neinicioval hlubší přezkoumání habilitačních prací na UK. Místo toho se chlubil antiplagiátorským softwarem, který by ale zjevně Kovářovy plagiáty odhalit nedovedl. Takové chování je podle mého názoru nedůstojné úřadu rektora nejprestižnější univerzity v této zemi a Tomáš Zima by z něj měl vyvodit osobní zodpovědnost.

Co se bude dít dál? Kauza profesora Kováře stále není zcela uzavřená, ve hře je ještě rozhodnutí univerzitní etické komise. Vzhledem k obsáhlému rozboru komise FF UK lze ale jen těžko očekávat, že by došla k názoru, že se Kovář plagiátorství nedopustil. Pokud by tak přesto rozhodla, a to bez skutečně podrobných podkladů, naznačovalo by to, že je pod silným vlivem rektorátu. A to by bylo skutečně znepokojivé. V takovém prostředí by byla šance na přiblížení se standardům prestižních západních univerzit v nedohlednu.

    Diskuse
    Co je ale především otřásající je to, že i když je někdo jednoznačně usvědčen, že svůj akademický titul získal podvodem, že není žádná možnost ho jeho titulu zbavit.

    Je to asi to samé, jako kdyby byl někdo usvědčen z krádeže (neboť se fakticky jedná o to samé, totiž neoprávněné přisvojení si určité hodnoty) - a on by si přesto tu ukradenou věc směl ponechat!!
    IH
    February 18, 2019 v 13.11
    Problém má samozřejmě řadu aspektů. Já bych však chtěl, nutně jen v obecné rovině, upozornit zde ve vší stručnosti na jedno: Z veřejného diskursu se nám nějak vytratilo slovo korupce. Když píše anonymně (viz jinde) doktor, není to proto, aby tematizoval tuto ošemetnou záležitost, nýbrž proto, aby si stěžoval na nízký plat a přesčasy. Totéž zde v případě akademické etiky (a to jde o článek poměrně ostrý). Maximálně se konstatuje, že tu máme co do činění s úzkoprsým chápáním „ochrany dobrého jména“. Jak jinak v době všudypřítomného vyzařování étosu reklamy a firemní kultury (jež legálně vyhrožuje zaměstnancům ohledně sdělení výše jejich mzdy).

    "Za vším hledej peníze!", přeformuloval bych staré rčení." Neměli bychom přece pomíjet nejúspornější vysvětlení, byť není právě povzbuzující. I za narůžovo se denně lakujícího reálného socialismu byly úplatky častěji na paškále než dnes.

    JP
    February 19, 2019 v 11.13
    Kapitalismus, demokracie a korupce
    Tady se nám zase jednou ukazuje principiální ambivalentnost kapitalismu, a jeho politické formy, tedy liberální demokracie.

    Svým způsobem tento hluboce rozporný charakter postihl už Hegel, ve své "Filozofii práva". Kde se snažil vytvořit, zkonstruovat "rozumný stát". A když se dostal k "občanské společnosti v materiálním smyslu", tedy společnosti komerčních zájmů, kterou dnes označujeme jako "kapitalismus", pak měl pro tuto sféru ryze privátního egoismu jenom slova hlubokého odsudku. Tady totiž neplatí právo, neplatí vyšší hodnoty, neplatí zákon mravnosti - tady to jediné co skutečně rozhoduje, je vlastní, ryze egoistický zájem.

    Na straně druhé ovšem zde Hegel rozpoznává vnitřní, dialektický samopohyb a samovývoj této egoistické sféry - kdy v konečném výsledku tato sféra privátního zájmu překračuje sama sebe, a postupuje výše, k uznání platnosti a nutnosti zákona (jak reálného, tak ale i mravního).

    Totiž: právě v tom neustálém střetávání se těch egoistických zájmů i tito ryze komerční subjekty časem poznají a pochopí, že i pro ně je lepší, když ty jejich vzájemné střety reguluje obecně platný a závazný zákon.

    To je - zopakujme si - na jednu stranu potřebnost ryze pragmatická; ale zároveň (svým způsobem jako vedlejší efekt) tento proces poznání generuje i určitou z m ě n u m e n t a l i t y těchto původně ryze komerčních subjektů. Protože oni tím zároveň pochopí, a sami si z v n i t ř n í to poznání, že právo je principiálně více, nežli ten přízemní, ryze egoistický zájem.

    Ta kapitalistická společnost (a jak řečeno tedy i samotná liberální demokracie) je tu hluboce vnitřně rozštěpená, sleduje zároveň dva zcela protikladné, navzájem nekompatibilní cíle: na straně jedné ten zájem obecný, totiž vládu zákona a spravedlnosti; ale na straně druhé zde stále centrálním impulsem zůstává ten zájem ryze privátní, egoistický.

    Konkrétně s tou korupcí: jakožto o b č a n má tedy ten člen kapitalisticko-liberálně-demokratické společnosti zájem na překonávání, na potírání korupce; ale na straně druhé jako ryze komerční, tedy vždy e g o i s t i c k ý subjekt má zájem na možnosti prostřednictvím korupce prosadit své vlastní soukromé zájmy, na úkor zájmu obecného.

    Ten boj s korupcí je tedy za podmínek kapitalismu trvalý, korupci tady není možno odstranit. Je sice možno ji zmírnit, za příznivých podmínek kdy ten obecný zájem převáží; ale dokud existuje kapitalismus (to jest: soukromé vlastnictví) jako takový, potud je tu stále přítomen potenciál ke korupčnímu jednání.
    MK
    February 21, 2019 v 9.53
    Odnimani titulu
    Odebrani VS titulu umoznuje zakon o VS, nicmene je to mozne udelat pouze do 5 let od udeleni, takze Kovar o nej neprijde...
    No právě. Stačí si to jenom nějakou dobu "vysedět", a pak už je to definitivní.
    HZ
    February 22, 2019 v 10.12
    Pane Poláčku,
    připadá mi, že jakákoli špatnost /zde bratříčkování v akademické sféře/, je pro vás vítanou záminkou pro budování podobných oslích můstků.
    Znovu otevíráte otázku, když plédujete proti liberální demokracii, proč bychom měli vidět východisko v antiliberalistické formě spravování věcí veřejných. Neumím si představit příklad neliberálního systému, který by poskytoval záruku etického chování.

    Paní Zemanová, tak zrovna tento případ nemá s nějakým "liberalismem" a jeho kritikou z mé strany naprosto nic společného. Jedná se tady o ryze českou záležitost.

    Jestliže je totiž odnímání neprávem udělených akademických titulů i po delší době principiálně (není to zcela jednotné, školství je záležitostí jednotlivých zemí) možné třeba v Německu - proč by to nemohlo být možné i v českém akademickém prostředí?

    A v Německu je - mimochodem - dodatečné odnětí akademického titulu možné dokonce i v tom případě, když by se dotyčný dopustil nějakého morálně zcela zavrženíhodného jednání. Například - kdyby zpochybňoval holocaust.
    MP
    February 22, 2019 v 12.4
    Divná věc
    Podle Kommova vyprávění se třem doktorandům podařilo odhalit a vyhnat z Univerzity Karlovy jednoho z vysoce postavených příslušníků univerzitního establishmentu -- a to proti aktivní nevůli rektora univerzity--, protože dotyčný hrubě před léty porušil pravidla akademické etiky.

    To by snad měla být velmi dobrá zpráva o fungování samosprávných mechanismu na UK. Nicméně jak sám Michael Komm, tak pan Poláček a pan Horák čtou kupodivu tu zprávu jinak -- totiž jako doklad děsivě zkorumpovaných poměrů na UK.

    V akademické sféře se stejně jako v byznysu vedou střety o pozice, přístup ke zdrojům a rozhodování. Akademici nejsou andělé a nejsou ani nějak morálně citlivější než například vedoucí pracovníci Amazonu nebo parlamentní politické strany -- jen zdroje mají menší. Obdobně lze ovšem s úspěchem pochybovat o tom, že by na tom byli stran náchylnosti ke korupci a nemorálnímu jednání hůře než jiné skupiny fungující v silně konkurenčním prostředí.

    Abych pravdu řekl, to, co mne překvapuje je skutečnost, že media nepropírají jména těch, kteří seděli v gremiích, Koláře habilitovali a udělili mu profesorský titul. Pokud byl plagiát tak očividný, jak se dnes mediálně tvrdí, pak členové těchto gremií museli poznat nepůvodnost (nemuseli nutně poznat plagiát, ale oni přece posuzují přínos habilitujícího).

    Dobře, Kovář bude mít nadále titul profesora a možná ho zúročí při činnosti na nějaké soukromé vysoké škole (které by pravděpodobně zároveň výrazně zvýšil kvalitu sboru), to je malá škoda. Ale signal, že se případná shovívavost vůči nedostatkům žadatele může rychle proměnit v ostudu člena gremia, ten má dlouhodobý a potřebný efekt.
    IH
    February 23, 2019 v 22.23
    Smích skrz slzy
    S příspěvkem pana Profanta souhlasím. To však spíš jen poznamenávám, neboť toto sdělení není "oučelem hlavním" tohoto příspěvku mého.

    Zaujal mě článek na iDnes, který mne v pozdní večer smutně pobavil: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/michal-hasek-titul-judr.A190212_113655_domaci_lva?
    To je přesně to, o čem jsem mluvil: jsou tu akademické tituly získané zcela evidentně podvodem; a nejsou žádné páky na to, s tím něco udělat. Jinak řečeno: státem legalizovaný podvod.
    + Další komentáře