Kdo dnes nemá názor na cokoliv, jako by nebyl. To je dojem, který mám od léta 2015, kdy jsem se naplno začal věnovat tak zvané migrační krizi v roli dobrovolníka. Shodou řady okolností jsem byl několikrát v Maďarsku, Srbsku a Řecku rozdávat vodu a jinak tlumit strádání lidí na útěku. Později jsem fungoval jako sběratel informací od Řecka až po Německo a jako analytik naší malé občanské organizace.

Když se ukázalo, že umím poskládat smysluplnou větu do kamery, absolvoval jsem celou řadu mediálních výstupů a rozhovorů. Novináře logicky zajímalo všechno možné ohledně migrace a uprchlíků včetně historie, situace po celé Evropě i možnosti řešení a předvídání budoucnosti.

Protože se však neumím k věcem vyjadřovat bez znalosti kontextu a reality a neumím bez toho nic obhajovat ani za něco bojovat, byl jsem donucen nastudovat si celou řadu témat. Přečetl jsem tak zvanou Ženevskou úmluvu o uprchlících, Dublinské nařízení o navracení migrantů v rámci EU nebo jsem studoval historii migrace v Evropě v posledních deseti až dvaceti letech, četl o situaci v Sýrii, Afghánistánu nebo ve střední Africe a zjišťoval, které směrnice se v Bruselu připravují.