Šluknovský výběžek je odlehlá část České republiky, která je ze tří stran obklopena Německem a od vnitrozemí oddělena pohořím. O to horší je jeho pozice už v tak chudém (strukturálně postiženém) regionu Ústeckého kraje. V oblasti chybí celá řada služeb, především veřejných. Rostoucí problémy ve školství, zdravotnictví a v dalších oblastech postupně doplňují další vládou neřešené základní nedostatky.

Řešení dlouhotrvajících nedostatečných dodávek elektřiny se předstírá třicet let, a tak při zasněžení existují dlouhotrvající výpadky proudu. Nedostatek lékařů a stomatologů se zde projevuje více než v jiných částech republiky. A k tomu kolabuje jediná nemocnice v Rumburku.

Při nepříznivém počasí není možné převést pacienta přes zasněžené pohoří, v takových podmínkách nemůže ani vzlétnout vrtulník. Do nemocnic hned za hranice do Saska běžně pacienti nemohou! Přitom jazyková bariéra je minimalizována především tím, že v tamějších nemocnicích pracuje velká část českého personálu.

Reálné dopady inkluzivního vzdělávání v takovýchto končinách v pojetí formalistické a nefunkční české státní správy jsou stejně neblahé. Věci komplikuje i další úkon státu — v soutěži ministerstva dopravy na provoz rychlíků z vnitrozemí končí spoj už v Novém Boru. Přitom přímé vlakové spojení Šluknovského výběžku s vnitrozemím vzniklo za monarchie, přežilo první republiku, přežilo i protektorát. Pak čtyřicet let komunismu a třicet let demokracie. Až od prosince 2019 je ohroženo.

Pomoc vlády v jakémkoliv směru je v nedohlednu. Stále slyšíme jen nalhávání… Celý Ústecký kraj, resp. celý Severozápad, je na tom z mnoha pohledů v hodně špatném stavu. Ukazují na to jasná čísla a jejich vývoj za posledních minimálně dvacet let. Ústecký kraj v porovnání s celkem a ostatními kraji dlouhodobě vykazuje například:

• největší nezaměstnanost
• nejvíce vyloučených lokalit
• největší počet obyvatel žijících v České republice v ghettech
• nejvíce osobních konkurzů
• nejvyšší počet exekucí občanů starších patnácti let
• největší počet exekucí důchodců
• největší zadluženost obyvatel
• největší počet dlužníků
• největší podíl bankrotů obchodních společností vzhledem k počtu obyvatel
• největší vnitřní migrace obyvatel
• nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva
• největší podíl osob bez dokončeného základního vzdělání
• největší podíl romského obyvatelstva
• neustálý pokles podílu HDP na obyvatele oproti průměru ČR
• nejnižší průměrný věk dožití
• největší počet chronických neplatičů alimentů
• největší množství tuhých emisí, síry a dusíku do ovzduší na obyvatele
• nejnižší kupní síla v ČR
• nejvíce potratů
• nejméně nových bytů
• nejdelší trvání soudních procesů
• nejvíce dětí nenastoupilo do povinného posledního ročníku mateřských škol
• jedny z nejvyšších úbytků obyvatel v městských aglomeracích
• nejhorší výsledky přijímacího řízení na střední školy
• nejhorší výsledky maturitních zkoušek
• nejhorší výsledky v testech gramotnosti

Poměr vývoje HDP na obyvatele v Ústeckém kraji vůči celostátnímu průměru se z poměru 95,8 % v roce 1995 postupně a trvale propadal až na úroveň pouhých 73,8 % v roce 2016. V nastavení rozpočtového určení daní pro kraje získává Ústecký kraj v přepočtu na obyvatele výrazně méně prostředků než většina ostatních krajů. V rámci kohezních fondů Evropské unie získává Ústecký kraj nejméně, ač je strukturálně postižený.

V období 2007 až 2013 v přepočtu na obyvatele získal už tak chudý Ústecký kraj dokonce dvakrát méně prostředků než bohatý kraj Jihomoravský. Paradoxně tak kohezní politika, při které se rozdělily stovky miliard s proklamovaným cílem snižovat regionální rozdíly, vede k pravému opaku — rozdíly mezi regiony ještě více prohlubuje!

Přelévání prostředků EU k bohatým regionům na úkor regionů chudších pokračuje i v tomto programovém období 2014-2020 (i zde získává Ústecký kraje nejméně prostředků). Ale stávající vláda se pokouší prosadit stejné podmínky i pro období 2021-2027.

A to dokonce proti rozumnému návrhu Evropské komise, který podporujeme a prosazujeme s některými kolegy v Senátu. Chceme, aby většinový poměr kohezních fondů byl cíleně a jednoznačně vyhrazen jen pro strukturálně postižené a nejméně rozvinuté regiony, jako je právě Ústecký kraj, jak by tomu ostatně z logiky věci mělo automaticky být!

Protože jsou zmíněné problémy příhraničních regionů přehlíženy a dlouhodobě neřešeny, přerůstají zde do sociopatologických jevů! Bez zájmu odpovědných! Ti utrácejí peníze bez jasného a měřitelného cíle a zvyšují regionální rozdíly! A nikoho to nezajímá! Činnosti ministerstva dopravy tak vlastně jen symbolicky pokračují v odřezávání Šluknovského výběžku od zbytku republiky.

Co s tím? Vláda a státní úřady musí konečně začít dělat smysluplnou a promyšlenou činnost, alespoň v regionální politice. Opravdu dlouhodobě nasměrovat zvýšenou finanční vládní a evropskou podporu do chudých regionů.

Regiony musí v souladu s návrhem Evropské komise a usneseními Senátu zůstat rozděleny do tří úrovní tak, aby ty nejméně rozvinuté s nejnižším HDP na obyvatele proti průměru EU zůstaly na speciální úrovni a mohly být na ně vyčleněny předem dané majoritní finanční prostředky z celkového balíku pomoci. Aby v těchto nejméně rozvinutých regionech byl nejnižší spolupodíl žadatele na celkových nákladech projektů.

Dle návrhu Evropské komise by pro čtyři nejméně rozvinuté české regiony na vyrovnání jejich rozdílů proti zbytku republiky mohlo být účelově vyčleněno více než 270 miliard korun. Vláda to sice odmítá a rozlišovat mezi chudými a bohatými regiony nechce, ale to nesmíme v zájmu záchrany okrajových a nejvíce postižených regionů v žádném případě dopustit.

Musíme usilovat o to, aby vládní proklamace a kroky ministerských úředníků vedly ke skutečným, jasným, rychlým a masivním výsledkům s měřitelnými dopady na kvalitu života obyvatel v příhraničních oblastech. Státní úřady musí zastavit formalizování, předstírání a nepromyšlené utrácení ohromného množství peněz na nesmysly a začít v příhraničních regionech masivně a inteligentně investovat.

Do vybavenosti obcí, do zdravotnictví, do školství, do infrastruktury, do cestovního ruchu. Musí daňově a administrativně ulehčovat místním rodinným farmám a malým a středním podnikatelům. Podmínky pro práci, podnikání, vzdělávání, léčbu, výzkum a vývoj, volný čas atd. se zde musí změnit a být dostatečně motivační, aby tady nejen udržely stávající lidi, ale byly dostatečně přitažlivé i pro zájemce z jiných části republiky, nebo ještě lépe Evropy.

Protože v pokračování stávající regionální a kohezní politiky naruby můžeme v pohraničí čekat jen další odliv obyvatel do vnitrozemí nebo za hranice do Německa, zhoršování sociálně-ekonomické struktury obyvatel a růst sociálně patologických jevů. Kde to vše může také skončit, nám ukazuje historie.