Masiv Krušných hor v jejich střední části se monumentálně tyčí nad nížinou, kterou z druhé strany lemuje České středohoří. Hory nejsou příliš vysoké, nejvyšší vrcholy mají mezi 850 a 1000 metry nad mořem. Jejich strmý nástup však vzbuzuje úctu. Johan Goethe považoval tento kraj za jeden z nejkrásnějších v Evropě. To bylo ještě před masivním rozšířením důlního průmyslu.

Již z dálky je vidět sníh na Hrobské sjezdovce ski-areálu na hoře Bouřňák a večer pak světla na černé, která rýsují strmý svah. Toto nevelké lyžařské středisko umožňuje příjemný pobyt začátečníkům i zkušenějším lyžařům za celkem rozumné ceny. Bohužel ne vždy.

V roce 2014 se návštěvníci mohli místo potěšení ze zimních sportů či občerstvení v některém z místních bufetů nebo hotelů pokochat pohledem na balíky slámy a traktory se vztyčenými radlicemi, které blokovaly sjezdovky a vleky. Důvodem byl spor o nehorázné platby, které měl majitel sjezdovky platit spekulantům s pozemky, z nichž některé z malé části zasahují do areálu. Nenechte se ovšem mýlit. Nebyli to žádní zlí lufťáci, byli to místní, a dokonce zastupitelé, kdo málem přivedl toto největší středisko v širém okolí na buben.

Družka starosty z nedaleké Moldavy — k jemu osobně se ještě dostaneme — si chytře koupila pozemky, které po privatizaci českého sportu prodali amatéři z lyžařského spolku, aniž si uvědomili, že na některých stojí jejich vlek či přes ně vede sjezdovka. Privatizována byla i chata na Bouřňáku, kterou vystavěl Klub československých turistů jako zázemí pro své členy.

Na rozdíl od poněkud pomalejších sportovců si Iveta Baudyšová a místní kmotr spřažený s Babišovým ANO Michal Krajhanzl rychle uvědomili, jak sedřít z provozovatelů vleků kůži. Za nájem kousků pozemků požadovali likvidační sumu 1,2 milionu korun za sezónu. Když ji neobdrželi, vzali právo do svých rukou. S pomocí moldavského starosty Jaroslava Poka zablokovali sjezdovku, čímž ukončili celou sezónu ve druhém největším krušnohorském lyžařském středisku.

Romantika a úpadek

Na hory je to z Prahy nejblíže do Středního Krušnohoří. Spojení hromadnou dopravou sice není ideální, jako ostatně na většině míst mimo velká města, ale cesta vlaky či autobusy se dá s jedním přestupem zvládnout během dvou hodin. Oblast nad Teplicemi má veškeré předpoklady být žádanou turistickou destinací. Mikulov v Krušných Horách, Moldava, Český Jiřetín… tamní horské obce by měly vzkvétat. Bohužel tomu tak není.

Většina místních tu nebydlí ani generaci. Zřídka najdeme obyvatele, kteří sem přišli po válce, rodiny s předválečnými kořeny by se daly spočítat na prstech. Těžba rud byla v útlumu již před rokem 1989 a s novým režimem a divokou privatizací skončila i další odvětví, která mohla zdejší obyvatele uživit.

Magickým všelékem se měla stát turistika. Ale jak už to u nás bývá, zůstalo u slov a u vyčerpaných peněz z eurofondů, které posloužily spíše staronovým partajním elitám než rozvoji regionu. A ukázalo se také, že pouhý příliv peněz k rozvoji regionu nestačí. Aby se tu žilo lépe, musí se zapojit i místní, což je bohužel větší problém než získání pár miliard z „porcování medvěda“ či z „Bruselu“.

Dobrým pokusem o rozvoj regionu a zvýšení jeho atraktivity byla svého času například sklářská huť na Moldavě, vystavěná na základě archeologických poznatků o středověkém sklářství. V letech 1992 až 1994 se v ní skutečně prováděly tavby. Zajímavá technická památka je dnes v žalostném stavu — místní zastupitelé a zastupitelky se o turistickou raritu příliš nezajímali.

Moldavští se proslavili také jinými kousky. Za jejich zřejmě nejslavnější počin lze označit výstavbu solární elektrárny v ptačí rezervaci, která je součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Po mnoha soudních tahanicích iniciovaných tehdejším ombudsmanem Varvařovským byla stavba nakonec definitivně uznána za nezákonnou, na svazích Moldavy ale stojí dodnes. Za jejím vybudováním stáli politici ODS Alexandr Novák a Ahmad Raad, ideově největší odpůrci obnovitelných zdrojů. Podle zjištění serveru iDnes se s nimi svezl také starosta Moldavy Jaroslav Pok.

Nestraník na kandidátce ČSSD je takovým krušnohorským Trautenberkem. Na Moldavě vlastnil dům, který pronajímal provozovateli nevěstince. Několik prostitutek mělo uvést, že mu odváděly část svých zisků. V minulosti byl Pok také odsouzen za kuplířství, což však před volbami zatajil. Opozice ho po vítězství vyzvala k odstoupení. Na to ale — jak jistě nepřekvapí — nedošlo. A můžeme se jen dohadovat, do jaké míry byl Jaroslav Pok zapleten do manipulací s veřejnými zakázkami. Byl to ale právě on, kdo donesl policii zásadní důkazy v kauze ROP severozápad. Nejspíš si tím zachránil krk.