Společnost pro trvale udržitelný život kritizuje plán některých vládních politiků a odborářů prolomit limity těžby hnědého uhlí. Zároveň Sobotkův kabinet vyzývá, aby trval na úplném zachování těžebních limitů v současné podobě. A požaduje, aby ministři toto definitivní potvrzení jejich platnosti neodkládali.

„Tyto limity byly stanoveny na základě důkladného zkoumání všech ekonomických, sociálních i environmentálních souvislostí a dostatečně velkoryse reflektovaly fakt, že rozjetý vlak povrchové těžby uhlí nebylo možné zastavit ze dne na den,“ uvedl předseda Společnosti pro trvale udržitelný život Jiří Dlouhý.

„S postupem let a prohlubujícími se vědeckými požadavky o globální změně klimatu se ukazuje, o jak prozíravý krok se tehdy jednalo,“ dodal. Fakt, že limity byly stanoveny již v roce 1991, podle něj jasně ukazuje na to, že dnešní majitelé všech dolů a také provozovatelé elektráren a tepláren museli od začátku s postupným ukončením těžby hnědého uhlí v severních Čechách počítat.

„Že tomu tak skutečně je,“ pokračuje Dlouhý, „napovídá i fakt, že žádný ze soukromých vlastníků dolů dodnes nehrozí zmařenou investicí, nýbrž používá různé nátlakové akce ke zpochybnění tohoto závazku vlády jako trvalého.“ Připomíná také, že se podnikatelé musí v mnoha jiných oborech přizpůsobit měnícím se podmínkám v řádově kratším čase, než v těžbě hnědého uhlí a hnědouhelné energetice, kde byly podmínky stanoveny se čtyřicetiletým výhledem.

Tak jako jiní kritici prolomení limitů, i Dlouhý připomíná, že ukončení těžby hnědého uhlí na stanovených hranicích neznamená hrozbu nezaměstnanosti a sociální katastrofu, neboť prolomením limitů by bylo zlikvidováno více současných pracovních příležitostí na povrchu, nehledě na možnost převést pracovníky uvolněné z těžby na žádoucí zrychlení tempa technických i biologických rekultivací.

„Naopak by to byl začátek a naděje pro tento kraj, který je i v důsledku postižení na životním prostředí na spodních příčkách vzdělanosti, kriminality, sociálního vyloučení atd. Není pravda, že zavřením dolů přijde o práci mnoho specialistů, kteří už nemohou najít jiné povolání,“ zdůrazňuje předseda Společnosti pro trvale udržitelný život.

V povrchových dolech je výrazně méně úzkých specializací, než je tomu v hlubinných dolech. „Přitom oznámení o současném propuštění 1100 horníků z hlubinné těžby v OKD zůstává prakticky bez povšimnutí, ale propuštění několika desítek specialistů, mnoha strojníků, elektrikářů, řidičů, bagristů a dalších povolání, kteří mohou najít uplatnění jinde nebo přímo na rekultivačních pracích, které budou trvat ještě mnoho let, je označováno málem za národní katastrofu.“

Společnost pro trvale udržitelný život také připomíná, že nevytěžené zásoby uhlí zachováním limitů nebudou jakkoliv ohroženy, nýbrž naopka, zůstanou zachovány budoucím generacím, které je, když bude třeba, budou umět zajisté vytěžit a zpracovat mnohonásobně efektivnějším způsobem, než se děje dnes, kdy jsou používány technologie těžby, zpracování i spalování s nízkou účinností, které pocházejí z poloviny minulého století.

„Zatímco strategie Evropa 2020 je zaměřena na úspory energií a surovin, Česká republika si spotřebovává neobnovitelné zdroje na výrobu elektrického proudu na vývoz. Navíc v době, kdy ceny energetických surovin klesly na nejnižší úroveň za několik posledních desetiletí, a kdy i naše vláda hledá způsoby, jak přispět k celosvětovému úsilí k omezení produkce CO2 v souvislosti s globálními změnami klimatu, což si vyžádá snížení podílu spalování uhlí na energetickém mixu ČR,“ zdůrazňuje Dlouhý.

„Z tohoto důvodu žádáme vládu, poslance a všechny odpovědné činitele, aby plně trvali na úplném zachování těžebních limitů v dnešní podobě, a také aby toto definitivní potvrzení jejich platnosti neodkládali,“ uvedl Dlouhý a dodal: „Pokud tak neučiní, ponechá vláda v nejistotě jak obyvatele dotčených obcí v pánevních okresech, tak i současné zaměstnance dolů, a zpochybní tak důvěru všech v základní principy České republiky jako právního státu, kde slovo státních orgánů jednou vyřčené platí i při změnách vládních garnitur po každých volbách.“

Pokud podle něj Sobotkova vláda přesto bude chtít zkoumat, zda závazek svých předchůdců zachovat limity změnit, nemůže zkoumat pouze úzce pojaté ekonomické a sociální dopady případného prolomení limitů, nýbrž musí se stejnou vahou zkoumat i důsledky environmentální, zdravotní, dopady nejen na přímo dotčené území, ale i na širší okolí, na dostupnost obcí i zámku Jezeří.

„Bude nutné započítat k důsledkům variant i jimi vyvolané podmiňující a související investice a další externality, a v případě rozhodnutí současně garantovat jejich pokrytí potřebnými financemi i realizaci. Obyvatelé dotčených oblastí již neuspokojí žádné plané sliby — těch už slyšeli dost,“ zdůrazňuje předseda Společnosti pro trvale udržitelný život.

„Požadujeme proto, aby se problémem se vší vážností a ve všech potřebných souvislostech, včetně důsledků environmentálních a zdravotních, zabývala Rada vlády pro udržitelný rozvoj a všechny její výbory, které k problému mají co říci; a to dříve, než se jimi bude zabývat samotná vláda ČR. Bude to prubířský kámen k stanovení hierarchie problémů k řešení, ověření odborné způsobilosti a kompetentnosti rozhodování na úrovni doby,“ uzavřel Dlouhý.

Limity pro Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s obdobnými limity stanovenými usnesením vlády z roku 1991 pro Sokolovsko byly vládou Petra Pitharta stanoveny jako vládní záruka tamějším obcím, že se nadále nebude zhoršovat jejich ekonomické, sociální a životní prostředí, že již nebudou ohrožovány jejich majetek a zdraví a že mají dlouhodobou perspektivu své existence.

Součástí těchto záruk byl příslib, že budou ochráněny i zbytky okolní krajiny, přírody, dopravní a technické infrastruktury v severočeské hnědouhelné pánvi i na Sokolovsku a komunikační spojení z vnitrozemí do Litvínova a do obcí na Krušných horách nad ním.

Pithartova vláda tehdy vydala jasný signál, že energetická politika státu se napříště musí podřídit limitům přípustné ekologické zátěže území a jeho obyvatel, že převažujícím veřejným zájmem v Podkrušnohoří je zachovat zbytky osídlení i krajiny jako podmínku budoucí rekultivace zdevastovaného osídlení i krajiny, a nikoliv naopak, jak tomu bylo před rokem 1989.

Závazek respektovat limity je zakotven v zastupitelstvem Ústeckého kraje vydaných a platných Zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje a v navazujících územních plánech dotčených měst a obcí. Díky tomuto usnesení byla zrušena dlouholetá stavební uzávěra v ohrožených obcích a tyto obce znovu rozkvetly konečně umožněnými opravami, modernizací domů stávajících i novou výstavbou.

Například v Horním Jiřetíně tak byla v minulých letech vybudována s přispěním státního rozpočtu i fondů Evropské unie městská kanalizace a nová čistírna odpadních vod.