Dvě stě lidí protestovalo v Praze proti „politice cynismu“
Jan KašpárekNa manifestaci za přijetí padesáti syrských sirotků se v Praze sešly dvě stovky lidí. Zazněla i kritika vlády Andreje Babiše, která příchod nezletilých uprchlíků odmítá.
Na protestní akci s titulem „Proti politice cynismu“ vyzvalo ve čtvrtek odpoledne asi dvě stě lidí vládu k přijetí padesáti syrských sirotků. Demonstranti před pražským hlavním nádražím drželi minutu ticha za oběti války v Sýrii a vyslechli si několik projevů. Vláda v čele s Andrejem Babišem (ANO) nezletilé uprchlíky přijmout odmítá, má přitom oporu ve Sněmovně.
„Nepřistoupíme na tuto cynickou vládní politiku. Nesouhlasíme s argumenty popírajícími možnost soužití různých náboženských a kulturních skupin. Nesouhlasíme s Babišem, jenž podobnými výroky rozdmýchává ve společnosti nenávist,“ uvedly v pozvánce organizátorky akce z levicově feministického kolektivu RFK.
Na jejich výzvu se lidé sešli kolem páté hodiny před hlavním vchodem hlavního nádraží. Někteří přinesli transparenty s nápisy „Uprchlíci vítejte, přiveďte své rodiny“ či „Proti politice strachu — pravicový populismus není alternativa“. Nad davem vlály i dvě české vlajky.
K shromáždění promluvilo několik řečníků a řečnic, mimo jiné Jan Trnka (Zelení) z Autonomního sociální centrum Klinika, které se angažovalo v pomoci uprchlíkům především v době největší humanitární krize na takzvané balkánské trase, odborník na rozvojovou spolupráci Tomáš Tožička či reportérka Deníku Referendum Fatima Rahimi.
„Skoro třicet let jsme poslouchali, že je solidarita k ničemu, a teď vidíme, že kvůli jejímu nedostatku řadu problémů zkrátka neumíme řešit. Vidíme to u marginalizovaných komunit, v genderových otázkách, v anticiganismu… Je důležité, abychom prosadili pomoc pro co nejvíce lidí, kteří trpí změnou klimatu, válkami, věcmi, s nimiž si sami nemohou poradit,“ uvedl v projevu Tožička.
Projev Fatimy Rahimi
Redaktorka Deníku Referendum Fatima Rahimi sama pochází z uprchlické rodiny. Na demonstraci přednesla proslov následujícího znění:
„Dobrý den, ahoj. Jsem Fatima Rahimi, novinářka z Deníku Referendum. Dnes ale tady před vámi stojím jako člověk, který musel utéct před válkou. Bylo mi sedm let, když jsme opustili Afghánistán a bylo to přímo tady, před Hlavním nádraží v Praze, kde jsme se ocitli po zhruba roce cesty. Bez jídla, bez peněz, bez oblečení, s malým kufříkem, ve kterém táta měl starý dopis od mého strýce, starý a rozbitý brýle na čtení, malou knihu, kterou nám četl pořád dokola a sirky.
Chodili jsme po Praze a nevěděli jsme co dál. Tehdy v roce 2000 jsme ale měli jedno štěstí. Po strašné cestě, kterou jsme přežili, jsme dostali možnost požádat tady o azyl. Po zhruba třech letech pobytu v různých uprchlických zařízeních po České republice jsme dokonce dostali trvalý pobyt, našli nový domov, mohli jsme začít znovu žit. Začátky byly složité a bez pomoci bychom to těžko zvládli.
Takové štěstí bohužel ale nemají všichni. Na světě je zhruba 25 milionů uprchlíků. Mezi nimi spousty dětí. Jak dnes víme ze zpráv z uprchlických táborů v Řecku, mnoho z těchto dětí trpí vážnými psychickými problémy, které vedou až k sebepoškozování či pokusům o sebevraždu. Lidé po uprchlických táborech nejenom v Evropě žijí ve strašných nelidských podmínkách.
My dnes ale máme možnost některým z nich pomoc, dát jím šanci, dát jim domov, dát jím možnost důstojně žit. Perský básník a spisovatel Saadi Šírazi, který žil v třináctém století napsal: „Všichni jsme součástí celku. Máme z podstaty jedno tělo a jednu duši. Pokud jen jeden člen trpí a má bolesti, ostatní to pociťují také. Nemáš-li soucit s ostatními a je ti jedno jejich osud, je ostudou tě nazvat člověkem.“
ANO sirotky odmítá, ČSSD stojí stranou
Možnosti přijetí syrských sirotků se brání vláda. Z ní se odmítavě vyjádřil především premiér Andrej Babiš (ANO). Za svá slova o nepřijetí jediného uprchlíka si vysloužil kritiku z mnoha stran.
Vládu chtěla přesvědčit TOP 09 usnesením Sněmovny, které se syrských sirotků mělo zastat. Pro návrh Heleny Langšádlové ale ve středu hlasovalo pouze 31 poslanců z řad opozice. Hlasování se zdržela většina ODS a politického hnutí ANO, i celá ČSSD. Předseda ČSSD Jan Hamáček se přitom v minulosti k přijetí nezletilých azylantů vyjádřil příznivě.
Proti postoji vlády se tentokrát vymezila i Miroslava Němcová z ODS, tedy strany, která proti přijímání uprchlíků v minulosti vystupovala. „Jestliže v roce 1938 přišel do Československa Brit, který řekl ‚zachráním odsud děti‘, a zachránil jich 669, tak mi přijde tragicky smutné, že je zde v roce 2018 předseda vlády Slovák, který říká, že se naše země nemůže postarat o padesát dětí,“ uvedla v České televizi s odkazem na Nicholase Wintona.
Winton a jeho spolupracovníci zachránili v roce 1939 stovky dětí ze židovských rodin před nacistickou perzekucí, když je dostali z okupovaného Československa, zařídili jim britská víza a sehnali adoptivní rodiny. Zachráněných mohlo být o 250 více, kdyby poslední vlak, vypravený 1. září 1939, nezastihl začátek druhé světové války ještě před hranicemi. Z těchto dětí vrácených do vlasti přežilo druhou světovou válku a holocaust jen několik. Wintonovy děti odjížděly z Československa z hlavního nádraží, které si pro svůj mítink vybraly organizátoky akce.
Pokud by vláda nezletilé uprchlíky do České republiky pustila, pomoc zdola jim může poskytnout iniciativa Češi pomáhají. Její členka Hana Pospíšilová na sociální síti Facebook ve čtvrtek oznámila, že obdržela nabídky podpory od dvou set lidí. Ti nabízejí tlumočnické, právní i sociální služby, jakož i finanční dary. Pospíšilové se ozvala i stovka rodin, které jsou ochotny o syrské sirotky pečovat.
Dnes oslavujeme Wintona, který se svou pašeráckou sluníčkářskou bandou zachránil 669 dětí, a vůbec nemluvíme o britských politicích a úřednících, kteří (nejen těch) 669 rodin nechali poslat do plynu. V postoji k uprchlíkům se Babiš neliší od Chamberlaina, toho signatáře Mnichovské dohody.
Otázka důležitá pro osud syrských dětí nezní, zda se nechá Wintonem isnpirovat Babiš, ale zda se jím může inspirovat nějaký český sluníčkář a zachránit Wintonovým trikem nějaké syrské děti proti vůli vlády i většiny voličů. Umožňuje české právo adoptovat děti z ciziny, jak se kterému dobroserovi zlíbí, nebo je naše ministerstvo vnitra dobře poučeno z britské historie a Wintonův způsob pašování dětí méněcenných ras do naší země nedovolí?