Na koncert proti náckům v Chemnitz se čekala návštěva dvacet tisíc lidí, přišlo pětašedesát tisíc. S vědomím, že demokratická většina to náckovské menšině zas jednou nandala, si lidé po pěkném koncertě odešli a odjeli domů lehnout. Nechyběly projevy solidarity, když místní demokrati nechali po koncertě přespat pár demokratek a demokratů přespolních. Než šli na kutě, přiťukli si.

Od koncertu, který se konal 3. září už přeci jen uteklo trochu vody v Labi-Elbe, ti, kdo zapařili, vystřízlivěli, euforie vyprchala. A tak řekněme rovnou, že koncert byl úspěch, ale že na takovou akci musí někdo postavit ozvučení, pódium, poslat policejní a zdravotnický personál, uklidit odpad a tak dále a tak podobně, takže se taková demonstrace síly většiny nemůže konat často.

Také proto, že se formát okouká. Šlo tu o politiku, ta se děje ve stranách a při volbách. Rambajz z pódia může helfnout, ale výsledné skóre nevytrhne.

V první reakci bylo v ulicích nácků víc

Česká média mají ke všemu v Německu svou pravdu: „Nabrali si uprchlíky a teď mají, co si zasloužili.“ Hodně hajlování se pod tuto tezi schová. Merkelová se v českých médiích politicky pohřbívá už několik let, takže to u nás dotáhla na multizombie-rekordmanku.

Úkol tu ale jeden je, a je poměrně nový. Musíme popisovat to, co se děje v Německu trochu jinak, než to dělají sami Němci ve svých médiích, ač jsou nesrovnatelně kvalitnější než ta naše. Když přátelé před lety říkali, že o Evropě a Německu je třeba číst Neue Zürcher Zeitung, kontroval jsem, že stačí koupit si jednou týdně Die Zeit. To už neplatí. V německých médiích se pěstuje jistý optimismus ze setrvačnosti, my musíme být kritičtější.

V Chemnitz vše začalo rvačkou v pozdní noci, při které byl ubodán truhlář středního věku. Napsalo se - oběť kubánského původu. Mezi lidmi oblíbený, pracovitý, srdečný. Útočníci pocházeli ze Sýrie a Afriky.

Náckové události využili ke zkoušce svého mobilizačního potenciálu. A tak v Chemnitz vznikla pozoruhodná ilustrace toho, v čem dnes společně s našimi saskými sousedy žijeme. Uprostřed Marxova stylizovaná hlava v rozměrech i stylizaci obra-nedobra. Byl to znak někdejšího Karl Marx města, potkat tu obludu v lese, srdcaře by trefilo.

Na jedné straně sochy-obludy pět tisíc nácků, na druhé straně tisíc levičáků. Náhlá mobilizace ukázala tento poměr sil. Zhruba stejný najdete v publikaci Sudetendeutschland marschiert z pokročilých let třicátých. Poměr henleinovců a socanů 5:1, někde v Ústí nebo Chomutově. Opakuje se nám historie?

V Chemnitz bylo na pět tisíc nácků a tisíc levičáků nasazeno 591 policistů. Osmnáct protestujících bylo zraněno, zaregistrováno bylo třiačtyřicet trestných činů. Zranění utrpěli také dva policisté.

Z měření sil vyšli náckové vítězně, a nejde jen o poměr moblizovaných 5:1, což je vizitka stavu saské společnosti. V Sasku měla Alternativa pro Německo v řadě oblastí takové výsledky, že by v zemských volbách mohla sahat po premiérském postu.

Naštěstí se zrovna tady projevil odchod někdejší předsedkyně Frauke Petry ze strany. Chtěla německou ultrapravici umírnit a připravit na schopnost vládnout. Musela uvolnit místo kovanějším náckům.

V tomto místě by bylo vhodné formulovat vzkaz našim sousedům. Udržte si laskavě svou hnědou svoloč na uzdě. Německu jako exportnímu šampiónovi za jeho umění vyrobit a prodat atraktivní věci tečou peníze z celého světa. Německo dlouho bylo šampiónem i v tom, jak dokázalo oživovat svou občanskou společnost. I z českých zemí do Německa na dividendě plynou značné peníze. Připlácíme si na to, že si zvládnete své nácky!

Přijetí uprchlíků a jejich úspěšná integrace je obdivuhodný výkon. Česká republika z něj bude těžit se zpožděním, až tito lidé budou mít německé občanství, vzdělání a německé peníze, budou si u nás kupovat majetky a usazovat se. Než se tak stane, je třeba, aby německá společnost udržela na uzdě ty, kdo ji chtějí obrátit do protisměru.

Naše politická scéna má v ledasčems stejnou rétoriku jako německá ultrapravice. Je to ale při reálném vlivu České republiky na směřování Evropy téměř jedno. Pokud máme nějaký pozitivní úkol, je to podporovat a chápat lepší Němce. A být kritičtí tam, kde strkají hlavu do písku nebo se chovají v rámci své civilizace bizarně. Je to úžasná role, označovat bizár a sami v něm vězet až nad temeno.

Po vzkazu do Německa — „Udržte si na uzdě své nácky“, dá se dodat jeden do Čech: „Až ta svoloč v Sasku vyhraje, počítejte s šikanami na hranicích a s tím, že si v Drážďanech před Ježíškem nenakoupíte nefalešné značky za rozumné ceny. Počítejte s tím, že tam naproti lidi tak otráví, že přestanou dělat kšeft tisícům podniků u nás. Fandíte někomu, kdo vás pěkně nakope.“

Koncert a trocha bizáru kolem

Začněme bizárem, ať ho máme za sebou a článek může končit pod pódiem koncertu zadarmo.

Koncert v Chemnitz na sociálních sítích doporučil německý prezident Frank Walter Steinmeier. Ozvala se generální tajemnice křesťanskodemokratické strany CDU. Vyjádřila názor, že by prezident neměl doporučovat akci, kde vystoupí východoněmecká skupina Feine Sahne Fischfilet, protože tuto skupinu svého času monitorovala německá tajná službu jako krajně levicovou.

Strhl se povyk, že paní generální tajemnici asi nedošlo, kam se německá společnost posunula opepřený informací, že paní generální tajemnice nedávno navštívila akci, kde vystoupila stejná skupina. Německá média se svou obvyklou vážností citovala kusy textů skupiny, jejíž jméno volně přeložme jako Rybí filé s jemnou smetanou, ve kterých se porůznu rozbíjejí palice blíže neurčeným — ale samozřejmě státním — fízlům.

To je přesně úroveň debaty, kterou si náckové přejí. Aby si demokratický tábor vylamoval zuby na blbostech. Generální tajemnice Annegret Kramp-Karrenbauerová dostala za uši, ale příklad ukazuje, jak je německá společnost nepřipravená na novou, často nevěcnou, situaci.

Koncert se fakt povedl. Hodně lidí povídalo, že přišli „ukázat obličej“. Rozuměj - se svým originálem vyjádřit názor. A dobře se bavili.

Jeden z hudebníků upozornil na skutečnost, že zrovna Německo se podílí na problémech, které lidi vyhánějí z domova. Jdou pouští a když to přežijí, dostanou se do Německa, kde mají šanci na leccos, i na to, že je někdo zapíchne na ulici.

Z partnerského města dorazili Die Toten Hosen. Jo, poslouchám je léta. A miluju frekvenci nadávky „Arschloch“, toporně schválně přeloženo „prdeldíro“, na německých punkových koncertech.

Kdysi jsem v Mnichově za státní peníze České republiky spolupořádal punkový koncert, kde pankáči z Hamburku po pankáčích z Čech nastoupili na pódium a zeptali se po bavorsku: „Máte dobrou náladu?“ Publikum řvalo, že jo, jsou tak zvyklí z Oktoberfestu. A pankáči nezačali hrát, dokud publikum po návodné instruktáži nezařvalo: „Táhni, prdeldíro“. Protože: co je komu z pódia do tvý nálady!

Německá levice je svou kulturou západoněmecká, ne postbolševická. Takže u nás to pobere pár lidí a část z nich, stejně jako leví Němci, hodně, furt a nevydržitelně, kecá. Nejlepší tito lidé jsou, když nahlas hrajou. A to se v Chemnitz povedlo. Zvuk výborný, politické karty mizerné. Řekněme nakonec. A tančeme.