Na koncert proti náckům v Chemnitz se čekala návštěva dvacet tisíc lidí, přišlo pětašedesát tisíc. S vědomím, že demokratická většina to náckovské menšině zas jednou nandala, si lidé po pěkném koncertě odešli a odjeli domů lehnout. Nechyběly projevy solidarity, když místní demokrati nechali po koncertě přespat pár demokratek a demokratů přespolních. Než šli na kutě, přiťukli si.

Od koncertu, který se konal 3. září už přeci jen uteklo trochu vody v Labi-Elbe, ti, kdo zapařili, vystřízlivěli, euforie vyprchala. A tak řekněme rovnou, že koncert byl úspěch, ale že na takovou akci musí někdo postavit ozvučení, pódium, poslat policejní a zdravotnický personál, uklidit odpad a tak dále a tak podobně, takže se taková demonstrace síly většiny nemůže konat často.

Také proto, že se formát okouká. Šlo tu o politiku, ta se děje ve stranách a při volbách. Rambajz z pódia může helfnout, ale výsledné skóre nevytrhne.

V první reakci bylo v ulicích nácků víc

Česká média mají ke všemu v Německu svou pravdu: „Nabrali si uprchlíky a teď mají, co si zasloužili.“ Hodně hajlování se pod tuto tezi schová. Merkelová se v českých médiích politicky pohřbívá už několik let, takže to u nás dotáhla na multizombie-rekordmanku.

Úkol tu ale jeden je, a je poměrně nový. Musíme popisovat to, co se děje v Německu trochu jinak, než to dělají sami Němci ve svých médiích, ač jsou nesrovnatelně kvalitnější než ta naše. Když přátelé před lety říkali, že o Evropě a Německu je třeba číst Neue Zürcher Zeitung, kontroval jsem, že stačí koupit si jednou týdně Die Zeit. To už neplatí. V německých médiích se pěstuje jistý optimismus ze setrvačnosti, my musíme být kritičtější.

V Chemnitz vše začalo rvačkou v pozdní noci, při které byl ubodán truhlář středního věku. Napsalo se - oběť kubánského původu. Mezi lidmi oblíbený, pracovitý, srdečný. Útočníci pocházeli ze Sýrie a Afriky.

Náckové události využili ke zkoušce svého mobilizačního potenciálu. A tak v Chemnitz vznikla pozoruhodná ilustrace toho, v čem dnes společně s našimi saskými sousedy žijeme. Uprostřed Marxova stylizovaná hlava v rozměrech i stylizaci obra-nedobra. Byl to znak někdejšího Karl Marx města, potkat tu obludu v lese, srdcaře by trefilo.