Facebook není veřejným fórem, ale mohl by být
Jan KašpárekAby Facebook nebyl jen soukromou společností obchodující s uživatelskými daty a s reklamou, ale přiblížil se ideálu neutrálního veřejného fóra, musel by podléhat transparentním a jasným pravidlům nastaveným zvenčí.
Pochybně bublající vody rybníčku českého Facebooku každý týden potřebují minimálně jednu kauzu, k níž se mohou všichni vyjádřit. Zatímco na levici uspokojovalo touhu po pseudoudálostech bádání nad tím, zda se Matěj Stropnický zfašizoval, u pravého břehu rybníčku pokrytého nahnědlým puškvorcem dominovalo úpění Evy Hrindové coby hlavní tváře nacionalistického uskupení Naštvané matky.
Těm se stala jedna z nejhorších věcí, které mohou skupinu postavenou na facebookovém působení potkat — administrátoři sociální sítě jim zrušili stránku, na níž se jim dařilo šířit hysterický a dezinformační obsah do základny asi čtyřiceti tisíc fanoušků.
Pochybným stránkám hlavy dolů
Facebook ruší stránky prakticky neustále. Jeho postup při tom stojí na dvou pilířích — detekci obsahu porušujícího jeho pravidla za pomoci automatizovaných algoritmů a nahlašování tím, co Facebook nadneseně označuje za komunitu.
První systém je očím řadového uživatele skrytý a není zcela jisté, jak funguje. Stojí však zřejmě na indexu určitých slov a vyobrazení, která algoritmus označí za potenciálně škodlivá, a někdy proti nim sám zasáhne. To je samozřejmě poměrně vágní způsob, jak obsah filtrovat, protože algoritmus není z logiky věci schopný rozpoznat ironii ani jakékoli jemné nuance.
Může vás tak zablokovat za to, že jste nácek, co si fotí selfies před vlajkou s hákovým křížem, stejně jako za to, že na sítě dáte letní rodinnou fotku, na níž je vaše dítě „nahoře bez“. Krom toho algoritmus zasáhne ve vcelku nevyzpytatelných případech, takže tu zablokuje stránku sdílející memy, onde zase označí za znepokojivě naturalistický obsah proslulou fotografii husy, za níž plápolá ohýnek.