Paříž je vstřícnost a respekt, úsměv a pohled do očí
Petr JanyškaZápadoevropská společnost není v žádném úpadku. Mnoho prvků veřejného života tam funguje lépe, rychleji a vstřícněji než v ČR. Je to společnost, který by pro nás měla být stále modelem.
Poslední novinky z Francie: od příštího roku mají všichni Francouzi plně hrazené přední zubní protézy: korunky, můstky, sundavací protézy. Tedy zdarma. Spravený chrup je přeci v moderní civilizaci něco stejně samozřejmého jako nebýt poďobaný od neštovic. Zdarma budou mít také sluchové pomůcky. A podobně brýle do střední ceny. Že v českých zemích o ničem takovém nikdo neuvažuje? Proč? Poslanci a ministři nechodí k zubaři? Proč nám pojišťovna uhradí sotva dvacetinu?
Macron nedávno také prosadil, že do čtyř let bude ve všech veřejných jídelnách, především školních, nejméně polovina jídel z potravin bio. Od léta se snižuje na silnicích 2. třídy, kde je nejvíc nehod, rychlost na 80 km/h, má se tak zabránit třem stovkám úmrtí ročně. Když vám na pařížském letišti nepustí do letadla nůž po dědečkovi, který jste si zapomněli v baťohu, nepřijdete už o něj, do měsíce vám ho uschovají nebo dokonce pošlou poštou. Ve vnitřní Paříži dnes nenarazíte na počmáranou budovu. Atd, atd.
Že to je jiná společnost, než v jaké žijeme my? Že nejsme zvyklí na takovouhle pozornost ze strany institucí a na vstřícnost okolí?
Ve Francii se považuje za samozřejmost spousta věcí, které u nás stále neexistují. V chování lidí, ve vzájemné slušnosti a respektu k druhému, v dostupnosti služeb, ve výběru produktů a v jejich ceně. V nabídce kultury, v jejím množství i kvalitě. Zkrátka ve všem. Je to západoevropská společnost.
Lidé se dívají jeden druhému do očí
V českých zemích je za poslední roky stále častěji slyšet, že Západ je prý v krizi, že to tam jde od desíti k pěti, že tam údajně nějak rozbili tradiční „hodnoty“. V pozadí těchhle řečí je, že my Češi víme nejlépe, jak má vypadat svět, že máme na všechno patent, a ať si to ve světě dělají, jak chtějí, my si to budeme dělat po svém.
Jako náhodou to říkají většinou lidé, kteří nikdy v západní Evropě nežili. Kteří nemají zážitek tamního každodenního života a své zkreslené představy opírají o předem nasbírané předsudky a komplexy a o podstrčené pomluvy.
Je náhodou, že kromě veřejného rozhlasu a televize nemá žádné české médium v zahraničí jediného korespondenta? Že tisková agentura ČTK už před lety zavřela kancelář v Paříži, ve Varšavě, skoro všude? Za TGM to tak nebylo.
Každý, kdo žil nějakou dobu ve Francii a nebyl tam zrovna bezdomovcem, kdo je vnímavý vůči detailům tamní reality a mluví místním jazykem, ví, že denní život tam vypadá jinak než v Praze. Lidi se vůči sobě chovají vstřícněji, úsměv je všudypřítomný, ochota vyjít vstříc vašim potřebám všeobecná. Když spolu lidé mluví, dívají se jeden druhému do očí, do tváře: v metru, na zastávce, ve frontě.
Cesta z Prahy do Paříže je bohužel stále cestou na Západ nejen geograficky, ale mentálně. Sice už nikoli tak výrazně jako před pětadvaceti lety, rozdíl je ale stále citelný. Jiné je chování lidí, jiné je chování institucí. Věci tam fungují lépe a rychleji. Lidé nehledají, jak druhému apriori vytvořit problém a něco vyčíst. Mělo by to být výzvou české veřejnosti, politikům a institucím, že nesmíme přešlapovat na místě, že musíme jít dál dopředu a že máme jasný model kam.
Kdyby... Kdyby toto vychvalování poměrů na Západě nebylo až příliš nekritické, a kdyby z něj nezazníval p r á v ě ten starý český provincialismus, podle kterého všechno co nějakým způsobem přichází ze Západu je skvělé a nedostižné.
A tak nezbývá, nežli se na celou záležitost podívat trochu diferencovanějším pohledem.
Takže: ano, především v oblasti politických mravů, ale i obecné veřejné kulturnosti ty české poměry v mnohých ohledech stále ještě daleko zaostávají za obecnými normami platnými a zažitými ve vyspělé občanské společnosti západního typu. Ta nekultivovanost poměrů, viditelná v prvé řadě v oblasti politiky, je někdy opravdu strašlivá; a v západní Evropě je prakticky nemyslitelné, aby se hlavou státu mohl stát někdo takový jako je M. Zeman, se svými manýry hodnými - jak by se snad vyjádřil J. Hašek - tak nanejvýš "chlapa od volů".
To co skutečně v běžném životě ve vyspělé západní společnosti znovu a znovu překvapí, je bezpodmínečná zdvořilost a přátelskost v běžném mezilidském styku. Je prakticky nemožné narazit někde na nerudného, neochotného prodavače (stalo se mi to v posledních letech snad jednou jedinkrát, a podle akcentu ta dotyčná dáma evidentně pocházela - z původní NDR!).
Ano, nejen v prostředí českém, ale v celé východní Evropě jako by stále ještě přežívala ta mentalita z let totality, nařizovaným obecným soudružstvím kašírovaná vzájemná nedůvěra, nevraživost, až přímo nenávistnost.
Takže v tomto směru je skutečně nutno dát za pravdu autorovi článku, že v tomto běžném mezilidském styku jsou poměry v západní společnosti obecně mnohem kultivovanější.
Jenže: na straně druhé všechna ta západní zdvořilost a přátelskost se jeví být - nelze snad říci strojená, ale přece jenom nějakým způsobem chladná či povrchní. Ten člověk Východu je mnohem intenzivnější ve svých citech: v těch negativních, ale i v těch pozitivních. Za tou západní zdvořilostí a přátelskostí je jenom velice zřídka kdy možno vycítit skutečnou vřelost; kterou je naopak možno zakusit - v těch lepších případech - u člověka z regionů východních.
A dále. Pokud by skutečně měl být Západ jednou provždy a ve všem vzorem - pak vůbec neuškodí připomenout si jeho naprostou komercializaci veškerého života, která mimochodem do východních regionů přišla - právě ze Západu!
A také není nijak dobré zavírat oči před tím, že veřejná politika v západních zemích sice vždy zachovává dekórum - ale že je to do značné míry právě a pouze záležitost vnějškových norem jednání, ale obsahově tento svět politiky je sotva nějakým zásadním způsobem pravdivější, humánnější, méně konfliktní, nežli jak je tomu na Východě. I v té politice západní se nakonec jedná především o stranické zájmy a o politickou moc.
A dále: za tou kultivovaností obecných poměrů v západní společnosti se ukrývá naprostá plochost a přízemnost obecné kultury a umění v hlubším smyslu. A někdy se zdá že je to naopak Evropa východní, kde se - a to právě z časů totalitních - přece jenom ještě dokázalo uchovat určité povědomí toho, že kultura a umění má mít charakter a roli svébytného činitele, a nemá být jenom víceméně zábavnou kulisou hedonistického životního způsobu, případně vysloveným kýčem.
Takže: učme se od Západu tam, kde je tento skutečně vyspělejší a kultivovanější; ale proto ještě nemusíme znovu propadat tomu nekritickému obdivu vůči "zlatému Západu" z dob totality. A už vůbec není zapotřebí pro tento obdiv k Západu nechat zakrnět a zahynout právě ty přednosti, kterými se vlastní národ stále ještě vyznačuje, a na které by právem mohl být hrdý.
Tentokrát se Josef Poláček trefil a vystihl problém toho, jak Petr Janyška chválí Paříž, výjimečně přesně: Janyškův nepříliš kritický obdiv k Západu je projevem přesně toho provincialismu, který Petr Janyška kritizuje.
Českým Macronem je Andrej Babiš. Rozdíly mezi nimi — včetně Miloše Zemana, se kterým Andrej Babiš tvoří pár tam, kde si Emmanuel Macron vystačí sám — odpovídají kulturním rozdílům mezi Paříží a Prahou, a v lecčems si můžeme vzít z Francie příklad. Neměli bychom ovšem zapomínat na to, co mají Macron a Babiš — a národy, které je a jejich hnutí většinově volí — společného.
Česká antipolitičnost vede k cynismu.
* I v Mnichově jsem mockrát zažil, že autobus ujel dobíhajícímu před nosem. Zejména u stanic metra je to dost pochopitelné - za jedním dobíhajícím může být hned další, a příští autobus jede třeba za deset minut.
* Ve Švýcarsku se zubař tvrdě cáloval ze svého. Pojišťovna hradila, pokud se nepletu, dvě prohlídky ročně, ale za příplatek k pojistnému - které se taky hradí přímo, ne srážkou ze mzdy. Západ jak prase.
* Prodavaček bez úsměvu jsem samozřejmě zažil spoustu jak v Mnichově tak v Curychu. Půlka z nich jsou samozřejmě přistěhovalci, tak těžko říct. Třeba se zrovna ty neusmívají.
* Na naší poště na Schwannseestr. jsem žádnou frontu nezažil, ale když mi posledně Deustche Post z nějakého západního důvodu uložila zásilku do vlastních rukou až na poštu až na Tegernseerplatz, čekal jsem tam přes hodinu. Na můj dotaz, proč to skončilo až tam a co proti tomu můžu příště udělat, jsem se dozvěděl zdvořilé kulové.
* V restauracích se v Mnichově naštěstí nekouří, protože EU, ale tuhle jsem už zase napomínal nějakého dobytka co hulil na naší zastávce. Do očí se mi nedíval, dokud jsem mu to cigáro nesebral. Pak vstal, prý jestli mám problém - na přistěhovalce nevypadal, ale kdo ví. Já mu chtěl rozumně domluvit, najednou za námi policajt - v autě, ze silnice. Věřili byste tomu? To je možné jen na Západě.
* Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy mluvil s nějakým zřízencem v MVG, ať už usměvavým, nebo ne, ale předminulý týden mě seřval řidič autobusu MVG, že jsem zmáčkl stopku před zastávkou, a pak nikdo nevystoupil. Udělal jsem to omylem, loktem, a mimo jiné i díky tomu, že to se mnou házelo ze strany na stranu. Než jsem ten jeho výron zpracoval, už se zase rozjel, tak jsem se na to vykašlal. Asi byl z Východu.
... a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna, jak praví autor. Někdo si holt, metaforicky řečeno, Východ přiveze s sebou v hlavě, a někdo si nasadí parádní Západní brýle. Skutečnost bude asi někde uprostřed, pokud vůbec něco takového existuje.
Ale nejen Pařížané a Francouzi, i sovětský člověk je krásný, pane Janyško. O svém osudu, životě a o své práci mluvili sovětští lidé také vždy jen pozitivně.
https://nazory.aktualne.cz/komentare/takzvana-tradicni-rodina-je-v-krizi-neni-treba-ji-oplakavat/r~037c87764de111e883510cc47ab5f122/
Jak jsem onehdy vysvětloval svým kolegům z Blízkého východu, on sice podporoval invazi USA do Iráku všeobecně považovanou za zločinnou (zejména tam), ale my Češi ho stejně máme rádi. On prostě pevně věřil, že všechno zlé pochází z Kremlu.
V naznačeném kontextu má komentář Petra Janyšky určité opodstatnění. Země „staré EU“ vskutku patří mezi nejsolidnější na světě a neškodí to připomenout. Mezi lidmi se poněkud rozšiřuje názor, že třeba do té Paříže už snad ani nejezdit, vždyť je to tam samý muslim, násilí a nerozum, to radši už do nějakého toho letoviska za plotem v „exotice“. Zrovna takhle funguje fáma: Když se šířilo, že v McDonaldu přidávají do karbanátků žížaly, nešlo o to, aby tomu co nejvíc lidí uvěřilo, ale aby je přešla chuť (resp. aby slečna řekla „pudem dál“).
Pokud nečtete zdejší diskuse pravidelně, asi netušíte, jak se mi ulevilo ;-)
Zaparkovával jsem své auto dosti obtížně v nepříliš velké mezeře mezi dvěma jinými automobily - osobním přede mnou, a nějakým menším nákladním (skříňovým) za mnou. Při tom nesnadném manévrování jsem jednou lehce narazil do přední části toho nákladního auta za mnou. Za nějakou chvíli - když už jsem dokončil své parkovací manévry - ke mně přistoupil muž, který předtím něco dělal u toho nákladního auta.
Má - vzhledem k okolnostem přirozená - myšlenka byla, že mi jde vynadat za to, že jsem se otřel o jeho vůz.
Namísto toho se ale zeptal, jestli chci s mým autem odjet pryč - že by mi pro ten účel udělal víc místa tím, že by se svým náklaďákem zacouval!!
Takhle: já nechci tvrdit že by se nenašel žádný Čech, který by projevil - vůči někomu zcela cizímu - podobnou vstřícnost. A stejně tak už vůbec nechci tvrdit, že by takto ohleduplní a přátelští byli všichni Němci, natož pak všichni němečtí automobilisté.
A přece... Přece se mi tato o sobě drobná historka zdá být zcela symptomatickou právě pro ten konec konců velmi znatelný rozdíl mezi tím, jak se k sobě navzájem chovají lidé na Západě, a lidé na Východě.
Ta zdvořilost a vstřícnost lidí na Západě, tak dokáže skutečně vždy znovu a znovu ohromit.
Takovýchto symptomatických historek bych měl... Třeba o tom, jak se v soukromé firmě chovají Němci ve srovnání s Čechy. Kdybych ty historky měl zevšeobecnit, mohu lehce dojít k právě opačným závěrům než Vy.
Já ty "symptomatické" historky s Němci, Čechy nebo Romy ale zevšeobecňovat - narozdíl od Vás - prostě nebudu!